Stránky

sobota 21. dubna 2018

To nejlepší, co pro svoje dítě můžete udělat, je být šťastná

Je pátek brzo ráno. Probouzím se do krásnýho dne. Otevírám dveře na balkon, který vzápětí hned zase zavřu. Podívám se na spícího Johniho, kterej měl zase skoro celej večer hrozný záchvaty alergického kašle. A léto dovnitř ještě pár týdnů nepustím. Nechám kluky ještě chvíli spát a mátořím se do kuchyně připravit Williamkovi jídlo na celej den a snídani pro nás. Nestihla jsem večer pustit myčku, tak všechno myju v ruce a zabere to dobrých deset minut času. Což je takhle po ránu až příliš. Dneska odcházíme všichni společně a musíme jít na čas, tak mám všechno tak trochu vypočítaný na minuty. Jenže můj plán začne padat hned na začátku. Nemáme vajíčka, nestihla jsem nakoupit bedýnky, William nemá čistý a vyžehlený bodýčko, na žehlení jsem už taky večer neměla sílu, nestihla jsem odpovědět na urgentní emaily, který mi tu připomínaj dychtivý ranní smsky, došel nám med do čaje a z ruky mi vypadl džus, kterej je po celý kuchyni.

Já jsem vyčerpaná a každá tahle malá blbost mě naštve ještě víc.




středa 18. dubna 2018

Lidé, kteří nám mění život a proč a kam jedeme na měsíc

Věříte v to, že vám do životu přichází lidé z nějakého důvodu? Že zrovna potkáte někoho, s kým jste se třeba ani nikdy neviděli a vnukne vám myšlenku, která pak vyklíčí v nějaký plán?

Já ano. A přesně takhle se zrodil i náš poslední, trochu spontánní plán, odletět na měsíc přes půlku světa. 
Na Bali. Být jenom spolu.

 Source: AirBnb


úterý 17. dubna 2018

Jedno rozjařený odpoledne s Petrou Kvitovou, Provence a šátkem ve vlasech



Už je to nějakej ten pátek zpátky. Bylo prosincový ráno. Já jsem se probudila do soboty, potichounku se vyhrabala z postele, abych nevzbudila ty oddechující anděly vedle mě. Dala jsem si rychlou horkou sprchu, kafe, do vlasů uvázala žluto-modrej šátek a na sebe hodila letní proužkovaný šaty. Outfit totiž měl být jako do rozjařenýho parnýho léta v Provence. K šatům vysoký zimní kozačky a zabalit do huňatý bundy, protože venku byla akorát tak pořádná prosincová kosa. Tak to už ale bývá s focením kampaní. Letní se fotí v zimě, zimní v létě. Kluci ještě doma chrněli a já v taxíku na cestě do hubu snídala. Taková ne úplně hormální sobota pro mámu na mateřský. Ten den jsme fotily s holkama a s Petrou Kvitovou pro značku L'Occitane jejich novou kolekci Aqua Reotier a bylo to milý odpoledne.

A protože jsou s fotkama vždycky velké tajnosti, než je samotná nová kolekce venku, nemohla jsem do dneška říct skoro ani muk. 

neděle 15. dubna 2018

Jaká je plavba na zaoceánské lodi a na co si dát pozor


Sedíme na balkóně, pozorujeme jak se nebe zabarvuje ze světle modré do růžovo-oranžové a máváme palmám, protože odplouváme z Miami. V břiše nám lítají motýli, obou se nám klíží unavený oči z časového posunu, ale těšíme se jako malí. Na oceán, na létající ryby podél lodi, na koktejly s ananasem a deštníčkem u bazénu, na slaný vzduch, který vám bude načesávat vlasy, na čerstvé kokosy, na naše oblíbené mořské plody, na objevování míst, o kterých se nám snad ani nikdy nesnilo, že objevíme a především na to, že budeme spolu. 

Jenom my dva a sedmnáct dní božského odpočinku.



středa 11. dubna 2018

Musím se vám k něčemu přiznat


Procházím prosklenou budovou a s každým dalším krokem se mi tak trochu přetáčí žaludek ze strany na stranu. Po čtyřech dnech, kdy jsem byla s Williamínkem sama doma, jsem akorát tak zralá na horkou vanu, sklenku červenýho a relaxační hudbu. Takovou tu, jak vám pouští, když od někoho dostanete poukaz na wellness, a vy si říkáte, že do wellness musíte chodit častěji. Procházím proskleným atriem a na zdi se blyští nápis Microsoft a já si připadám, jako kdybych tam omylem. Což mi ostatně potvrdí i mladá hosteska, které se ptám, jestli si můžu vzít jednu placku se sloganem konference WO.men. Nejdřív si mě prohlídne a tak trochu zmateně řekne: "Když to je pro účastníky konference WO.men". A já odvětím: "Já jsem jedním z řečníků". 

A bum, jsem tu správně. Na konferenci WO.men jsme totiž ten večer všichni přišli zbořit stereotypy. 

Trochu mi to připomnělo situaci na gymplu, když nám s Maruškou na bazaru učebnic snažil prodat jeden student ze sexty učebnici. Všechno bylo v pořádku, učebnice vypadala jako nová, jen ten nešťastník na konci toho monologu řekl: "Holky, ta učebnice se vám bude hodit celejch osm let." Jenže my byly v prváku na čtyřletým oboru. Tak asi tak. 

Inu, stereotypy mě provází životem od malička, takže když přišlo jedno milé pozvání na této konferenci přednášet, ani jsem nemrkla a pozvání moc ráda přijala. Bylo to totiž hned po tom, co jsem odpřednášela svůj příběh na konferenci DREAM BIG a byla jsem ještě tehdy plná euforie.