Stránky

neděle 25. června 2017

(Skoro)táta v Norsku a jeden víkend "home-alone"

Probouzím se vyspinkaná do růžova. I těhotným to jde. A mně to poslední dobou jde až podezřele moc dobře. Třeba je to to "spaní do zásoby"... Kdo ví?
Baru mě hned po ránu kontroluje, jestli je všechno v pořádku. (Skoro)táta nám totiž odjel na pár dní do Norska rozhodovat Mistrovství Norska v gymnastice a já jsem na pár dní doma sama. Ujišťuju jí, že nepůjdu v tom velkým vedru nikam sama, a že budu odpočívat až do aleluja. No, v plánu to mám, to jo, jestli to ale vydržím, to už je jiná.

Na víkend "home alone" jsem se těšila
Ale hned jak jsme se s Johnim rozloučili, přepadnul mě ze zadu ten pocit "sakramněsestejskáužteď". 

"Tak rychle dneska?!", křiknu na něj a není cesty ven. Stejská se mi od první minuty...  Nevím, jestli jsou to ty hormony, nebo moje srdce cítí, že bychom teď měli být spolu. Možná jedno. Možná druhý. Možná obojí. Radši jdu vybalovat vázičky a zdobit je kvítkama...


středa 21. června 2017

O tom, jak mi občas na hlavu padá celej svět

Sedím v Olympus Roomu, protože to je jediné chladnější místo v hubu. Kolem sebe mám takový ten (ne)přehledný binec a píšu a píšu. Pro vás. Už se totiž blížíme do grande finále. Obálka knihy už je skoro na světě a já se už nemůžu dočkat, až ji uvidíte. Vlastně až uvidíte všechno. Je to takové moje druhé miminko. Všechno to tedy bude trochu tip ťop, tak snad nebudu dopisovat poslední řádky na cestě do porodnice... I když, zase by to mohlo být takové emotivní ukončení knížky :) Co myslíte?

Posledních pár dní bych popsala jako: horké, náročné a euforické. 


neděle 18. června 2017

FRESH NEWS: Jsme přestěhovaní :))))

Je neděle večer, my se kocháme výhledem, moc nemluvíme, jsme oba splavení a šíleně unavení. Vlastně možná by se dalo říct, že spíš servaní jak rybíz. Ale neskutečně spokojení a HLAVNĚ přestěhovaní!!! Tak a je to venku. Zvládli jsme to za víkend. A že to nebyla procházka růžovou zahradou celý ten proces... ale to už vám všechno povyprávím zase někdy jindy.

Teď padám do postele a zavírají se mi očka. Ale tenhle moment jsem s vámi prostě musela sdílet, dokud jsem plná toho nádhernýho entuziazmu. Přikládám ještě jednu fotku, kdy jsme byt přebírali a jednu budoucího pokojíku našeho budulínka, který jsme nechali vymalovat na šedo-modrou. 

Páni, já už se nemůžu dočkat :)))


A kdyby se chtěl někdo podívat na články ze starého bytu, tak jeden o ložnici a terase je TADY, jeden o obýváku TADY a jeden o kuchyni TADY.

Tak krásnou dobrou noc. My budeme oba spát jako mimina :) 
Vaše TerezaInOslo

pátek 16. června 2017

Moje těhotenské nutnosti


Je 27. ledna a mně v břiše lítaj blázniví motýli a jedno semínko, ze kterého se za pár týdnů vyloupne na ultrazvuku méďa. Sedím v podkroví, zabalená do deky, venku je tma tmoucí, romanticky posněhává a já vám píšu článek o tom našem dosud největším a zároveň nejmenším tajemství. Pamatujete?

Tak a je to venku. To, proč už se několik měsíců probouzím s tím nejlepším pocitem na světě. Teda v břiše :) To, proč jsem se začala koukat asi dvacetkrát, než přejdu ulici. To, proč se Johni nemůže přestat usmívat a po ránu mi norsky něco šeptá do břicha, když ještě spím. To, proč mi už nejsou žádný moje džíny. To, proč mám pořád neuvěřitelnou chuť na rajčata a pribináček. To, proč jsem už tolikrát usnula při psaní článků. To, proč mě poslední týdny tak šíleně bolí hlava, že mi jednou asi pukne. To, proč se už oba těšíme na léto, jako nikdy předtím. To, proč chci vyhánět kostlivce ze skříně

A to, proč byly poslední měsíce zatím ty nejlepší v našem životě.


čtvrtek 15. června 2017

"DIY" věšák na prádlo a jeden nápad pro šicí nadšenkyně

Věšák - strašák domácnosti. Ještě jsem nenašla krásný věšák, který by mě nerozčiloval. Tak jsem to vyřešila improvizací a používám štendry. Na nich schnou košile jedna báseň. Drobnější věci přikolíčkuju na tenounká ramínka a je to! Má to spoustu výhod. Košile vám uschnou krásně připravené na jemné přežehlení. Štendr můžete přesouvat po bytě, jak se vám zachce, klidně až na balkón. A vy pořád nebudete zakopávat o ošklivý věšák, který vám ťuká do svědomí, že jste ještě neuklidili prádlo. To, že jsem možná trochu posedlá, jsem zjistila, když jsem strávila asi hodinu vyhledáváním designových žehlících prken. A jaký nádherný jsem našla. Ale za jakou cenu!! To by to žehlení bylo hned o něčem jiném. 

A v tom mě napadl skvělý nápad, proč někdo nešije designový potahy na žehlící prkna? To by totiž úplně stačilo.
.