Nejtajnější oslava všech oslav

Je to přesně týden, co jsme odcházeli z hubu. Já měla potutelnej úsměv na rtech, kterej jsem se snažila všemožně zamaskovat, ale celým tělem mi proudila nezastavitelná energie těšení se na víkend. Tenhle víkend to totiž všechno vrcholilo. Mé pětiměsíční přípravy nejtajnější oslavy roku měly za pár minut vyvrcholit. Možná by se slušelo říct, že jsem nejhorší lhářka v historii všech lhářek a Johni na mě vždycky všechno pozná. Všechno. A když to nepozná, hned mu to řeknu. Navíc plánovat tajnou oslavu, když máme oba denně přístup na všechny emaily, do zpráv, máme na sebe napojené telefony i hodinky a jsme spolu prakticky dvacet čtyři hodin denně jde trochu ztuha. 

Ale povedlo se a vy se držte, popíšu vám totiž, jak se to celé plánovalo a jak to dopadlo.

Jak to vypadá u nás doma? Obývák.

Když jsme se s John Erikem poprvé stěhovali dohromady, přinesla jsem si svých pár švestek z Prahy do ryze klučičího bytu v brčálově zeleném baráku s těžkými dveřmi jen pár kroků od centra Osla. Byla jsem nejšťastnější pod sluncem. A bylo mi úplně jedno, že tam s námi bydlel ještě několik týdnů jeden z Johniho nejlepších kamarádů Brian. 

Vždycky jsem se ohromně těšila, až jednou budeme mít to naše doma. A protože jsme měli velmi omezený budget, pár návštěv v Ikea muselo bohatě stačit. Tenkrát jsem ladila byt do zelenkavé. Ani nevím, co mě to napadlo, ale stejně jako bych už nikdy nepořídila záclony, nepořídila bych ani podobnou dekoraci a už vůbec ne zelený koberec. 

Tenkrát mi ale i jedna orchidejka na okně proměnila byt k nepoznání a z každého malého krůčku jsem měla dětinskou radost.

FRESH NEWS: Můj John Erik má dneska 30. narozeniny :)))))

Píše se rok 2010 a John Erik poprvé přistává v Praze. S velkou taškou na kolečkách, norskou národní bundou a tím jeho nezapomenutelným úsměvem. Pamatuju si to jako dneska, jak jsme ho s holkama jely vyzvednout na letiště ve sněhové vánici a byly jsme nervózní, jestli si budeme mít o čem povídat. Pro mě to byl trenér z Norska s velkým "T", o kterém všichni mluvili jen v tom nejlepším světle. Já jsem tenkrát několikrát týdně trénovala děti gymnastiku a tancování v Sokolovně Průhonice, a protože bylo pondělí, hned z letiště jsem ho vzala s sebou na vánoční lekci. Seděl tam na balkóně a já se snažila o ladné jazzové variace na melodii Jingle Bells pro pětileté princezny. 

Johni mi vždycky říká, že už to věděl na tom letišti, ale ta taneční hodina ho prý dostala úplně. Já se tomu vždycky hlasitě směju, protože jsem si připadala jako kdybych spíš šlapala zelí, než tančila moderní jazz. 

Foto: Nika Herec

Kam na ukrytou romantickou vyhlídku v Praze?

Článek vznikl ve spolupráci s House of Lobkowicz

Milujeme procházky Prahou. Tou noční, když vám lucerny svítí na cestu. Jarní, když vám cestu lemují voňavé šeříky. Podzimní, když našlapujete na tu žluto-červenou paletu barev. I tou zimní, když vám sněží na čepici a vy se celí zmrzlí těšíte domů na horkou čokoládu. Praha má to něco. To, co už kdysi dávno někdo moudrý nazval genius loci a kvůli čemu se do Prahy rádi vraceli spisovatelé, skladatelé, umělci z celé Evropy. A já. Teda my dva.

V Norsku mi Praha chyběla hodně. Měla jsem pocit, že až teprve, když jsem se odstěhovala daleko na sever, jsem se do ní konečně pořádně zamilovala. Pokaždé, když jsem měla chvilku se v ní zatoulat, vnímala jsem každý roh, každé zákoutí, každou malou uličku a zapadlou kavárničku. A nejvíc jsem milovala, když jsem se třeba sama při tom bezmyšlenkovitém bloumání ztratila někam, kde jsem ještě nebyla. 

Kdy na mě dýchlo to neznámo protkané historií a já konečně pochopila, o čem všichni ti moudří umělci mluvili. 

Květinová krabička a jak ji vyrobit?

Včera měla moje Barunka narozeniny. Když jsme ještě bydleli v Norsku, posílala jsem ji každoročně velikánskou kytku domů. Letos jsem nemusela. Letos jsem ji mohla vlastnoručně doručit. A nebyla to ledajaká kytka. Byla v kloboukové krabici. A svátek maminek je za dveřmi a třeba by zrovna někdo z vás chtěl letos darovat právě kytí v krabici. Mám pro vás tedy dneska úplně jednoduchý návod, jak takovou květinkovou kloboukovou krabici vyrobit. A nemyslete si, že je to nějaká věda. 

Zvládne ji úplně každý, a když do ní ještě přihodíte horu lásky a snítka štěstí, hned bude mít váš dárek jiný rozměr. 

Milý, lidský, opravdový a vlastnoručně vyrobený.