Stránky

čtvrtek 7. prosince 2017

FRESH NEWS: TerezaInOslo bude zase kreslit mraky do knížek

Smráká se. Je studenej podzimní den a my parkujeme na zapadlém parkovišti kdesi v Brně. Williamínek nám dává velmi okatě a hlasitě najevo, že už v autě sedět nechce. A nebude! Ani vteřinu. Rychlostí blesku a s nacvičenou choreografií už rychle vyndaváme roll-upy s mojí knížkou, skládáme kočár a do něj skládáme Williamínka. Já se převlíkám do novýho svetru, protože mám svoji první autogramiádu a přece tam nepůjdu v tom vytahaným-ušmudlaným. Před chvílí jsem si v jednom obchůdku koupila jeden krásnej šedej novej. Johni táhne těžký roll-upy, já pokládám Williamka do kočárku a prosím Johniho, ať mi odrthne cedulku, že si tam nedosáhnu. Jemu padají ty těžký roll-upy všude možně, já jsem ve stresu, protože Williamek v kočárku řinčí, až se to rozhlévá celým parkovištěm, tak to nevydržím a rozbíhám se s kočárkem, cedulka, necedulka. 

Hlavně, aby to dítě nebohý už neplakalo.


úterý 5. prosince 2017

Tipy na dárky pro budoucí maminky (nejen) na babyshower


Je krásnej květnovej den. Procházím se Sandrou mým oblíbeným Ekeberg parkem v Oslu. Já jsem v pátém měsíci a čekají tam na mě moje Oslo girls s velikým překvapením. 


Babyshower s výhledem na norský fjordy, piknik s vaflema, balónky a nádherný dárky. 
Pamatujete?


sobota 2. prosince 2017

Otázky na tělo od vás vol. 1

Je unuděné odpoledne. Já ležím s bolavou hlavou v posteli, nalejvám se horkým čajem s medem a citrónem a kluci si hrajou v obýváku. John Erik přivezl z Norska nějakou virózu, která nás všechny doma schvátila. Takže moje představa, že budeme sobotu trávit na Mini Festivalu se rozplynula. Ach jo... Třeba zítra.



pondělí 27. listopadu 2017

Nejsem superžena. Tečka.

Je to víc než týden, co jsem napsala poslední článek na blog. Páni, už týden. To už se dlouho nestalo. Ale někde v sobě jsem cítila, že to tak má být. Ten poslední týden byl trochu bláznivej, ale vlastně skvělej. Byl plnej velkých momentů, strachu a překonání se, adrenalinu, i těch tolik důležitých malých radostí. V sobotu se konalo vyhlášení ankety Czech Blog Awards, které bylo velkolepé. Ve středu jsem přednášela na konferenci Dream Big pro 500 úžasných žen. V pátek ráno odletěl Johni na čtyři dny do Norska a odpoledne jsme se Sandrou přednášely na marketingové konferenci Social Restart. O víkendu jsme se chystali na oslavu prvních narozenin a pak jsme spali u naší Barunky, v našem starém dobrém ořechovském domě. A já jsem se tak trochu ve svých představách hroutila, protože jsem se snažila vymyslet, kdy to mám všechno stihnout. Kdy se mám na všechny ty přednášky připravit? Kdy stihnu uklidit byt, vařit teplé večeře, psát články, fotit fotky a k tomu dát Williamkovi většinu svojí pozornosti?

Zkrátka a dobře, nejde to.
A já jsem si dovolila říct nahlas, že prostě nejsem superžena. 
A ani ji být nechci! 




pátek 17. listopadu 2017

Čím jednodušší, tím lepší... Všechno!

Sedím na barový židličce v kuchyni, kolem sebe mám takovej ten správnej pracovní bordel, dva hrnky, jeden kelímek od jogurtu, pár tužek, několik počmáranejch papírků, diář, kterej se po tom roce naplnil k prasknutí, kytí, která mi připomíná vás na křtu v Praze, dva dudlíky, který musím vyvařit, jeden pohled, pozvánku na vítání občánků, telefon, krém na ruce. 
Vstanu a všechno to uklidím, srovnám, a polovinu věcí dám na svoje místo. Loknu si toho kafe, který tam skoro jako jediný zůstalo, protože ho opravdu potřebuju. Nadechnu se a je mi tak nějak mnohem líp. Jako bych si tím uklizením tak trochu uklidila i ve svojí hlavě i v duši.
 
Poslední dobou mám pocit, že potřebuju ve svém životě věci zjednodušovat. 
Jídlo. Byt. Prezentace. Řešení problémů v práci. Plány. Nebo třeba i to, jak se oblékám.