Stránky

středa 26. dubna 2017

Hudba, můj balzám na (d)uši


Co pro vás znamená hudba? Pro mě jsou to hodiny dřiny v umělecké škole a odřený houslový "cucflek" pod bradou. Koncerty hvězd světového kalibru, které mě nenechají v klidu sedět na sedačce. Závodní choreografie, na které nikdy nezapomenu a při kterých mi pumpuje tělem adrenalin i několik let po té. Vzpomínky na situace, při kterých se mi zalijou oči slzami. A život. Bez hudby si nedokážu představit dobrej film, vanu, ráno, ani romantickou večeři. Bez hudby by roadtripy byly jako kostka bez šestky. 

Bez hudby by život zkrátka a dobře neměl harmonii.

Myslím, že tyhle střípky z mého dětství mě naučily hudbu milovat. Tak vás na chvíli ponořím do té mojí myslánky. Držte si klobouky...


pondělí 24. dubna 2017

Jaký byl náš víkend na Finále Plzeň?

V pátek odpoledne balíme v práci saky paky a sedáme s Bridget a Máťou do auta směr Plzeň. V Plzni se totiž tento víkend (přesněji týden od 20. - 26. dubna) koná 30. ročník filmového festivalu české tvorby Finále Plzeň. Johni se od jeho prvního zážitku ve Varech považuje za milovníka filmových festivalů a festivalové nálady, tak i proto jsme nakonec vyměnili už půl roku zamluvený hotýlek v Krumlově za kulturní víkend. Já se těšila na české filmy, hotelovou snídani, dortík v plzeňské Frenchie a na setkání s paní pořadatelkou Evou Veruňkovou Košařovou, která do festivalu vkládá svoje srdce, a kterou vždycky tak ráda vidím.
.

středa 19. dubna 2017

Velikonoce v Norsku a jedna rada pro ty, kteří chtějí dokázat všechno na světě

Pozoruju z letadla ty šlehačkový mraky, které mi odpočítávají minuty klidu, než do toho zase vlítneme. Doslova. Sedm dní na severu, je sedm dní na severu. Plný klidu, lásky, odpočinku, sladkých buchtiček, kakaa, prvního severskýho sluníčka, které tak nádherně hřeje a přírody, která mě nikdy nepřestane udivovat. Jenže letos to se mnou bylo těžký. Nějak mi nešlo přepnout se do toho odpočívacího režimu. Možná to bylo proto, že jsem si naplánovala stihnout všechny resty, které jsem chtěla hodit za hlavu, ale nehodila. Možná proto, že letos ty Velikonoce utekly nějak rychleji, než jsme si mysleli. A možná to bylo proto, že těch věcí kolem nás je teď víc než zdrávo a já občas vážně nevím, kde mi hlava stojí. A to ani v Norsku o Velikonocích. Když už Johnimu promlouval do duše i jeho táta, John Erik mi schoval počítač, posadil mě do deky na sluníčko a přinesl mi knížku. 

A já tam tak seděla. Četla, střídavě kontrolovala to modromodrý moře, jestli se objeví nějaká ta vlnka, která rozbije to zrcadlo a přemýšlela o tom, proč nemůžu vypnout.



sobota 15. dubna 2017

Velikonoční vajíčka tak trochu jinak

Dneska ráno jsme se probudili do sněhánků. A to si vážně nevymýšlím. Sněžilo jako o život a tálo to taky jako o život. Zapálili jsme v krbu, připravili na stůl a několik hodin snídali. Domácí krevetovej salát, vařená vejce, norský sýry, rozpečenej chleba, domácí marmelády s kusy ovoce. A vůbec nám nevadilo, že se venku andělům pomotaly měsíce. Odpoledne jsme všichni (já, John Erik, Martin, Caroline, Mie a Øyvind, Tone zůstala doma), hehe, to je jak z mojí nejoblíbenější dětské knížky Děti s Bullerbynu), vyrazili do městečka Lyngdal, které máme asi patnáct minut autem od srubu. Je tam kouzelně a mají tam nádherný obchůdky. Když je hezky, tak se venku všichni cpou točenou zmrzlinou a limonádou. My jsme chtěli koupit pár dárků a taky něco tomu našemu šmudlovi v břiše. Norové mají totiž krásný vkus a pro ty nejmenší mají věci z Merino vlny a hebounkého bambusu. 

Doma na nás čekali křupavé čerstvě upečené Skolleboller (buchtičky s vanilkovým krémem) a Kanelboller (skořicové šneky). Dali jsme si kakao a já vyráběla ta letošní velikonoční vajíčka. 



pátek 14. dubna 2017

Jaké je to cestovat s instagramery na Maurícius - výlet katamaránem a večeře u místní rodiny.

Třetí den ráno se probouzíme do dalšího nádherného mauricijského dne. Je božsky. Do malého batůžku balím plavky, opalovací krémy, šátek, několik objektivů, podvodní Olympus Tough a prášky na nevolnost. Dneska totiž vyrážíme na výlet katamaránem. Všichni se potkáme na snídani. Někdo snídá francouzské toasty, někdo jiný omeletu s žampiónama, někdo palačinky a mísu ovoce. Je legrační, když jedete na blog trip s influencery, protože se všichni baví o tom, jak je to pohodlné, když nikdo nekomentuje to, že si snídani desetkrát fotíte. Všichni se tomu smějeme a fotíme jak zběsilý. Někteří to zvládneme rychle, jiní si k tomu přinesou různá aranžmá, která najdou všude možně po hotelu. Mini ananas, proutěný klobouk, květiny ze zahrady. K tomu čerstvě vymačkanému pomerančovému džusu srkám i nádherný výhled a těším se na naše dnešní výletění. I když pravda, z katamaránu mám strach. Musím se zeptat, jestli je klidné moře, i když nevím, k čemu mi to bude dobré. Pojedu tak i tak.