Stránky

pondělí 16. ledna 2017

FRESH NEWS: Vezmu vás na procházku Oslem

Mávám a posílám vám jeden pozdrav z nebe. Právě teď letíme nad zasněženým Norskem. Nad fjordy se tyčí bílé vrcholky a moře se leskne. Ještě tam tak vidět velryby a je to ten nejkrásnější kýč světa. Tohle už je jen třešeň na dortu po těch kouzelných pěti dnech v Oslu. Ty dokonce i mnohonásobně předčily má náročná očekávání. Moje jediné starosti dní bylo si naplánovat, abych přišla na snídani tak akorát, aby na mě ještě zbyl ten útulnej stolek u okna a jestli si dneska dát ten banánovo-avokádovej milkshake malej nebo velkej. Dva dny, kdy jsem se vydala na výlety po mých nejoblíbenějších místech svítilo sluníčko a hřálo mi zmrzlé tváře. Já procházela Oslo, v ruce třímala tumbler s horkým čajem, fotila a jen tak spokojeně byla. Uvnitř mě bublal entusiasmus a nadšení. 

Miluju to, protože se citím tak živá. 


pátek 13. ledna 2017

Ojíněné, zmrzlé, klidné a naprosto úchvatné Oslo

Tyhle nádherné pomalé dny v Oslu, kdy si můžu dělat, co se mi zachce... Dneska bylo na severu opravdu úchvatně. V ulicích po ránu nikde nikdo, u Opery se překřikovali racci a ledové desky se v moři klidně pohupovaly. Já jsem se procházela po místech, která mě lechtala ve vzpomínkách. 

Miluju. 
Miluju se tu jen tak vznášet ve svojí hlavě a rovnat všechno do kapitol.


středa 11. ledna 2017

Lednové toulání Oslem a jak od vás trochu potřebuji pomoct

Toulám se městem. Obloha je norsky zakaboněná. Nechám se unášet. Nemám žádný plán. jdu, kam mě to táhne. Už ale možná trošku tuším kam. Procházím hlavní třídou Karl Johan, nakoukávám do zimních výloh, pozoruju Nory, kteří se vrací z práce a choulí se do šál pod tmavými deštníky. Nohy mě jako vždycky nesou na Aker Brygge. 

Poprchává mi na nos, hltám norský vzduch a dělám to, co mě neuvěřitelně baví. 
Procházím se vzpomínkami.


pondělí 9. ledna 2017

Zasněžená Praha, kafe s labutí a náš první zážitek únikové hry

Probouzíme se do zasněžené nádhery. Máme pocukrovanej balkón a vlastně se nám vůbec nechce z tý vyhřátý postele. Dole na matraci nám spokojeně oddechuje Odin, kamarád ze severu a já mám hlad jako vlk. Dáme si kafe v kuchyni u stolu s bylinkama, kde už vydržel jenom tymián a zimní větvičky a za pár minut se boříme sněhem do centra Prahy.

Celou dobu sním o palačinkách a lívancích s borůvkama a poctivou šlehačkou
A i o tom, jak se na těch křupavejch dobrotách bude blyštit trochu cukru jako sněhu na balkóně.


sobota 7. ledna 2017

Vermikompostér aneb žížaly skoro v obýváku


Elite Bloggers - Content Marketing

O vermikompostéru jsem se vám tu na blogu zmiňovala už několikrát. Trochu jsem se toho bála, šla jsem do toho nebojácně, ale pár měsíců mi to trvalo, než se vermikompostér rozjel tak, abych vám o něm mohla napsat. Sama jsem ani netušila, jak tohle všechno dopadne a konečně nastal čas na to, abych vám přinesla první článek o takovém tom domácím kompostování. Budu se těšit, co vy na to. A uvítám všechny ostatní nadšence, aby se podíleli se svými vlastními zkušenostmi. Tak jdeme na to!

Je krásnej letní den. Pan kurýr mile hlásí, že tu má paní Saltová balíček. Cuknou mi koutky a pán už si to štráduje do druhého patra. Celým mým tělem projede nervozita a napětí. Přišla totiž zásilka roku. Johni má trochu zděšenej pohled, o Bridget ani nemluvě. Můj výmysl, že tu budeme mít žížaly, které budou konzumovat rostlinné zbytky našich obědů, nikoho jiného, než mě, totiž moc nenadchnul. Johni se štítí hadů a žížaly jsou jim prej trochu podobný. Sandra se zas všude možně dočetla, že vermikompostér při nedobrém používání smrdí. Podpora v teamu je tedy nula nula nic. 

Je to na nás, žížalky moje.
.