Stránky

čtvrtek 18. srpna 2016

SUPERHERO: John Erik's guest post number 4 - flyboarding

Právě se snažím dostat se do úplně zmrzlý zmrzliny čerstvě vyndaný z mrazáku. Mám na ní šílenou chuť. A ne, opravdu nejsem trpělivá. Už jsem slupla sushi, byla si zaběhat a začetla se do novýho Harryho. Možná by se hodilo říct, že jsem doma sama, tak si ty všechny rošťárny užívám o to víc. John Erik je totiž na fotbale. Vypadá to, že se mu v Praze líbí čím dál tím víc. Dneska celý odpoledne trénoval, jak si objedná šlebásu. To je něco mezi chlebem (v Johniho podání šlebem) a klobásou. Tak jsem vskutku zvědavá, co mu připraví. Johni poslední dobou válí. Když naposled přišel ze zápasu, musel mi doma demonstrovat i s patřičným entuziasmem, co se všechno naučil: "Červená. Bílá. Síla!" nebo "Se-ší-va-ní!" a "Slavie, nech toho!" 

A já se málem počůrala smíchy, když si představím, že John Erik celej zápas skandoval "Slavie, nech toho!" 

Johni totiž umí jenom "nech toho", "do toho" jsme asi nějak přeskočili... A na jeho obranu? Prej mu to divný bylo, né, že né



Podle mě přišel ten pravej čas na Johniho další článek. Zatím jsem ho překládala já, ale za pár týdnů, kdo ví? Tak se dobře bavte a jestli se vám bude chtít, něco mu napište do komentáře. On se zas bude celý večer pýřit, jak je dobrej :)


středa 17. srpna 2016

FRESH NEWS: Přes rok v Praze

Věřili byste tomu, že už je to přes rok, co bydlíme v Praze? Když se podívám na ten rok, tak mi přijde, že jsme za ten jeden rok prožili hned několik let. Je to neuvěřitelný, jak ten čas plyne. Ani raději nebudu počítat, kolikrát jsme byli za tu dobu v Norsku. Na lyžích jsme byli dvakrát, propotili jsme trička na jedenácti tréninkových kempech, s obrovským nadšením jsme otevřeli pro naše blogerky Elite Bloggers Hub, zvládli jsme několik blogerských tripů do Bratislavy, do Tater a do Karlových Varů, prodali jsme byt, stali se dvojnásobnou tetou a strejdou a zase a po několikátý dokázali, že nás baví bořit hranice. 

Hranice našich možností. A to nás bavilo vždycky. 
Ve sportu. I v pracovním životě.

Foto: Lukáš Koňařík

neděle 14. srpna 2016

A proto to dělám... proto bloguju. Tečka.

Já ty vaše emaily prostě miluju. Děkuju, děkuju, děkuju za ně. Občas se totiž přistihnu s myšlenkou: "Terezo, já nevim, koho to pořád může zajímat, co děláš a jak právě ty proplouváš životem. Vždyť jsi nikdy neviděla ani tisícinu těch lidí..." Ono mluvit s lidmi, kteří vám hned dají zpětnou vazbu, usmějí se na vás a kývají hlavou třeba na vaší přednášce, to je jiná. To je, páni, vlna pozitivní energie. Tu, kterou šířím skrz blog občas vyšlu a ztratí se někde mezi tunelem metra a touhou žít v realitě, ne psát někomu, koho jste nikdy neviděli komentář nebo email. 
A pak, když hluboce dumám nad tím, jestli tohle všechno má opravdu cenu, vzpomenu si, že jsem zas dlouho podrobně neprošmejdila emailovou schránku blogu. Vařím čaj, usedám do křesílka a čtu, čtu a čtu. Lesknou se mi oči, ale před Johnim dělám hrdinku. Vydržím to jenom chvilku. Johni už tuší, která bije, tak se na mě jenom usměje. Jeden z nejlepších pocitů na světě je ten, že si zase po nějaké době uvědomíte, že to, čemu věnujete opravdu hodně času, má cenu. Jeden email jsem se rozhodla, samozřejmě po souhlasu autora, s vámi sdílet. 

Děkuju vám, že tu jste. A že se rozhodnete být šťastní, i když to stojí notnou dávku odvahy. 
.

sobota 13. srpna 2016

6 jednoduchých tipů, jak naaranžovat snídani

Máte hlad? Doufám, že jo, protože vás dneska beru k nám na miniterásku na snídani. Chcete? Snídá se tu totiž nejlíp na světě. Obzvlášť, když k tomu máte takovýho snídaňovýho parťáka jako já. 

Akorát, když Johnimu uvařím až moc dobře, vůbec nedutá 
a to si pak moc nepokecáme :)

Nedávno se mě jedna z mých kamarádek ptala na to, jak pořád můžu mít čas všechno to jídlo tak čančat a pořád vymýšlet něco nového. S podivem jsem na ni zvedla obočí (pozn. obočí zvedat neumím :), protože mi vůbec nepřipadá, že bych něco sáhodlouze plánovala, připravovala, nebo vymýšlela. Možná je to proto, že je to pro mě přirozené. U nás doma se vždycky jedlo očima. Mamka používala kytičky ze zahrádky ještě dlouho předtím, než se to dalo okoukat z Instagramu a z naprosto nudného jídla dokázala vykouzlit divy. A ve mně to zanechalo nádherný vzpomínky a pocit, že takhle se jídlo připravuje běžně.


čtvrtek 11. srpna 2016

Co si nesmíte ještě nechat ujít na Olympiádě

Za chvíli začíná finále čtyřboje ve sportovní gymnastice a já se nemůžu dočkat. Sledovat online můžete na České televizi TADY. Myslím, že to bude neuvěřitelná podívaná i pro ty, kteří nejsou zrovna znalci a zarytí fanoušci. Dala jsem dohromady pár jmen a disciplín, která si v následujících dnech rozhodně nenechám ujít. Tak třeba se na ně budeme koukat virtuálně spolu :)

USAIN BOLT - atletika - 200m, 100m, štafeta
Držitel tří světových rekordů a šesti zlatých olympijských medailí, který rád jezdí na český závod Zlatá tretra v Ostravě. Já se těšim na ten jeho úsměv při běhu jak malá holka. Poběží 100m 13.8. 14:30, 200m 16.8. 16:50 a štafetu 4x100m 18.8. v 16:40.

SIMONE BILES - gymnastika - finále čtyřboj
Tahle 142 centimetrů měřící gymnastka se zdá být posledních několik let naprosto neporazitelná. Simone, která byla příliš mladinká na to, aby se kvalifikovala do Londýna 2012, přestože by se nominovala s prstem v noce a porazila většinu amerických gymnastek, má neuvěřitelnou formu. Simone má velké šance vyhrát pět zlatých medailí v gymnastice a zapsat se tak do historie gymnastiky. Musíte vidět její přeskok a prostná.