Stránky

neděle 26. února 2017

Jaký byl Česko-Slovenský ples a proč jsme na něj málem nedojely...


Dobíhám tramvaj, z kabelky mi koukaj plesový boty na podpatku, v krabičce si pro jistotu držím velké náušnice, které doplní moji dnešní róbu a říkám si, že příště už půjdu určitě na čas. "Jistě, Terezo!" :) Nechám se unášet poloprázdnou tramvají sobotních výletníků směrem k Náplavce a mířím do hubu. Dneska se totiž s Nicole chystáme na velkolepý Česko-Slovenský ples v Obecním domě.

Plesy mám ráda.
Baví mě na nich ten pocit jedinečnosti, kdy se oblečete do dlouhých šatů, vytáhnete šperky, které schováváte na speciální příležitosti, nazujete botky jako Popelka a chystáte se, hýčkáte se a těšíte se.


sobota 25. února 2017

Sobota s nádechem jara a naše cestovní plány

Dobré ráno, soboto. Ze vzduchu je už cítit jaro a slunko se jemně opírá o střechy, které tak ráda z postele pozoruju. Pořád čekám, že se na nich objeví nějaký zbloudilý kominík a já mu ukážu správnou cestu. Ještě se za těch několik měsíců překvapivě žádný neobjevil. John Erik je zase v Oslu, rozhoduje na národních závodech, a já mám celý den jenom pro sebe. Mohla jsem si klidně vyspávat až do aleluja, jenže jsem se probudila v půl sedmý... několikrát jsem se zahrabala zpátky do peřin, vyprávěla mimi, kde je táta a přemlouvala sama sebe, ať se ještě na chvíli ponořím do říše snů. Vždyť je to tam taková pohoda...hm....

Nezabralo ani to, že by se mi mohlo zdát o tom, jak umím lítat, nebo že se budu moct válet na písečné pláži, popíjet čerstvý mangový džus a kolem mě budou plavat ty krásný roztomilý prasátka, který můžu drbat za uchem. 



středa 22. února 2017

Tak my budeme mít ...

Jdeme akorát tak na čas. Vstupujeme do útulné čekárny a já očima šmejdím po velké bonboniéře, kterou jsem po posledních odběrech skoro celou vyluxovala. Paní doktorka říkala, že ji prej můžu sníst skoro celou, když budu chtít. A Johni se mi to snažil marně vyvrátit. Ještě tam asi pár kousků zbylo, doufám někde v duchu. Johni mě šibalsky pozoruje a už ví, co se mi honí v hlavě. A taky už ví, že mě silou vůle nezastaví. Paní doktorka si nás zve dovnitř a já se klasicky ptám, jestli může John Erik už se mnou. Směje se od ucha k ucha a přikyvuje. Ještě jsem nebyla na žádný kontrole sama. 

V tomhle totiž jedeme od začátku spolu. A nikdy by si to nenechal ujít.

Naše první a nadšením úplně rozmazaná fotka asi 10 vteřin po zjištění, že budeme +1


úterý 21. února 2017

FRESH NEWS: Dneska už budeme vědět :)

Dneska pozdě odpoledne jdeme na další prohlídku a já už se nemůžu dočkat, až uvidíme toho našeho šmudlu, jak se tam v bříšku vrtí. Je to kouzelný období, a i když si ze všeho nejvíc na světě přejete, aby všechno bylo v pořádku, taky tak trochu umíráte zvědavostí, jestli to bude princ, nebo princezna. Tak nám dneska držte palce. 

Těšim se jak malá :)


Vaše TerezaInOslo

neděle 19. února 2017

Nezapomenutelné momenty roku 2016 vol.3

červenec

V červenci jsme sbalili pár našich krabic, i když po tom celodenním stěhování nahoru/dolů do čtvrtého patra bez výtahu, se jich najednou zas tak pár nezdálo... Přestěhovali jsme se! Do bytu našich snů. Se schodama, s balkónama a dechberoucím výhledem. Na minibyt v nejrušnější ulici Anděla budeme ale vždycky rádi vzpomínat. Protože tam na tom gauči, to celé naše pražské dobrodružství podnikání začalo. 

Já se nemůžu celé léto nabažit snídaní na terase a pořád běhám v bytě po schodech nahoru a dolů. Asi jen proto, že můžu. Milujeme naše doma a nikam se nám nechce. Na terásce pořádáme košaté nedělní brunche s domácí vajíčkovou a rybičkovou pomazánkou na čerstvém chlebu a popíjíme kávu. Klidně i několik. Užíváme si ten pocit, že jsme v bytě, ale vlastně venku a balkóny nám ukazují úplně jinou dimenzi bydlení. 

Vzdušnější. Volnější. Krásnější.