Stránky

pátek 23. února 2018

Tatranské dobrodružství vol.2

2015
Klimbáme se Pendolínem ve směru Praha a jsme spokojené jako nikdy. Vyhřáté od sluníčka - naskákaly tam takové ty rošťácké pihy na nose, vykrmené do sytosti - polechtaly jsme chuťové buňky, a to hned několikrát, vylyžované - po několika letech jsme obě stály zase na lyžích a ten smích plný euforie a adrenalinu se rozléhá Tatrama ještě teď, zrelaxované z nejkrásnějšího SPA, ve kterém jsme kdy v životě byly, vyspinkané do růžova - protože ve Vysokých Tatrách se prostě spí úplně nejlíp. Ráno trochu svádíte boj sami se sebou, protože z poza těžkých tmavých záclon vykukuje sem tam sluníčko a tahá vás za víčka ven do hor, na čerstvý vzduch, na procházku ke Štrbskému plesu, na výlet na Lomnický štít. Sluníčko ale vždycky vyhrálo na plné čáře a my podle místních chytly ty z nejnádhernějších dní, které za poslední měsíce v Tatrách byly.
Nikdy jsem netušila, že by se dvoudenní výlet do Tater někdy zařadil do mých TOP10 světových destinací. A stalo se! Možná to bylo i tím, že jsme si to s Barunkou (mojí sestrou) neuvěřitelně užily a konečně jsme po pár letech měly jedna pro druhou moře času na nekonečné povídání a vyprávění - o minulosti, přítomnosti i budoucnosti.
.
Nakonec jsme tento výlet vyhlásily za novou rodinnou tradici a příští rok se jede zcela určitě znovu :)




středa 21. února 2018

Malá velká vítězství


Téměř s celým světem cloumá olympiáda. U nás doma se Johni budí téměř každou noc někdy uprostřed. To aby se celej uzívanej a tak trochu zmatenej přesunul na kanape, zachumlal se tam do deky, pustil televizi a fandil Norům i Čechům v Pchojchjangu. Většinou tam pak taky do rána usne a celej rozlámanej nám to všechno ráno s tím jeho nadšením vypráví. Všechny ty mrzutý pády, slzy štěstí, emoce a nečekaná vítězství. Třeba to dechberoucí esterské.
 
Troufám si říct, že vítězství a porážky, stejně jako sport pro nás vždycky byl a bude obrovskou součástí našich životů.

 

pondělí 19. února 2018

FRESH NEWS: Velikánský maličkosti minulého týdne

Ležim u Barunky na kanapi. Sid, jejich irskej setr, se ke mně tulí, Williamek i Elinka spinkaj, já spořádala neosolenej vývar, pár kostiček čokolády, která má být zítra do auta a píšu. Je skoro jedenáct večer a Baru se chystá ještě upéct koláč. Taky do auta. Na zítra máme totiž plán. V šest ráno, ovšem to jen v tom ideálním případě, vyrážíme do hor. Na Slovensko. Samy ségry jenom s prckama. A já jsem pro vás sepsala, co se událo...

...za těch pár dní. Spoustu velikánskejch maličkostí totiž. A tady jsou. 



pondělí 12. února 2018

FRESH NEWS: Proč dneska jedeme do Brna a kde budu zítra od 5:30 na značkách?

Dneska zase zabalit saky paky a jedeme do Brna. A zítra, v úterý, když vstávaj mlíkaři a pekaři maj už upečený housky budu stát na značkách v brněnském studiu České Televize. Dostalo se mi totiž milého pozvání být hlavním hostem v pořadu Dobré ráno a takové pozvání se neodmítá. Obzvlášť, když vás poprvé zvou jako spisovatelku a mluvit se bude převážně o Šlehačkových oblacích :)

Páni, já mám vážně radost! 
Nesmírně se těším a v hloubi duše doufám, že jedinej, kterej to zaspí, bude Williamínek. 

Tak ještě jednu vzpomínkovou fotku na jeden živý vstup ze Sama Doma, kde mě nejspíš zapomněli přepudrovat, či co a leskla jsem se na všechny strany. Johni to popsal, že jsem doslova zářila :)) A to se prosím zjistilo, až když se začalo odpočítávat deset vteřin do živého vstupu a u sedmičky někdo vykřiknul: "Ježiš, ta blondýnka se hrozně leskne..." Tak tomu říkám skvělý začátek mého prvního živého vstupu na České Televizi. Vůbec mě to neznervóznilo... :))) Vůbec.


Tak krásný začátek týdne a třeba se právě na vás budu zítra usmívat z televize u té vaší snídaně. A nevstávejte. Chrupejte. Určitě se to bude dát pustit ze záznamu :) 

Vaše TerezaInOslo

sobota 10. února 2018

21 věcí, které mě naučili naši, a které bych chtěla předat Williamkovi

Nebudu se prostě žinýrovat. Řeknu to naplno. Nemohla jsem mít větší štěstí a narodit se lepším rodičům. Výrok dne. Tečka. Někde jsem četla, že někteří lidé věří, že jako duše si vybíráte svoje vlastní rodiče. Zjednodušeně řečeno, vyberete si kdesi z obláčku, komu byste se chtěli narodit. Moc dobře si to nedokážu představit, ale budiž. 

Buď jsem měla sakra velký štěstí, nebo jsem prostě přesně věděla, že doma u Kolářů to bude jedna velká paráda. 

Naši byli mladý, prdlý, táta dlouhovlasej student kybernetiky a MatFyzu, máma botanička, která věčněvěků byla na zahradě v dlouhých hippie sukních a nebo pobíhala někde po horách a sbírala bylinky. Potkali se na táboře jako vedoucí a z jedný velký lásky jsme přišly na svět my dvě. Nejdřív moje ségra, o čtyři roky později já. Naši měli srdce plný lásky, svět jim ležel u nohou, neměli moc peněz, vlastně skoro žádný peníze, ale měli toho mnohem víc. 

Selskej rozum, lásku, tý měli hodně, pokoru a velikou touhu vytvořit domov a rodinu pro ty jejich dvě blonďatý cácory. A já jim za to budu nadosmrti vděčná.