Stránky

úterý 21. února 2017

FRESH NEWS: Dneska už budeme vědět :)

Dneska pozdě odpoledne jdeme na další prohlídku a já už se nemůžu dočkat, až uvidíme toho našeho šmudlu, jak se tam v bříšku vrtí. Je to kouzelný období, a i když si ze všeho nejvíc na světě přejete, aby všechno bylo v pořádku, taky tak trochu umíráte zvědavostí, jestli to bude princ, nebo princezna. Tak nám dneska držte palce. 

Těšim se jak malá :)


Vaše TerezaInOslo

neděle 19. února 2017

Nezapomenutelné momenty roku 2016 vol.3

červenec

V červenci jsme sbalili pár našich krabic, i když po tom celodenním stěhování nahoru/dolů do čtvrtého patra bez výtahu, se jich najednou zas tak pár nezdálo... Přestěhovali jsme se! Do bytu našich snů. Se schodama, s balkónama a dechberoucím výhledem. Na minibyt v nejrušnější ulici Anděla budeme ale vždycky rádi vzpomínat. Protože tam na tom gauči, to celé naše pražské dobrodružství podnikání začalo. 

Já se nemůžu celé léto nabažit snídaní na terase a pořád běhám v bytě po schodech nahoru a dolů. Asi jen proto, že můžu. Milujeme naše doma a nikam se nám nechce. Na terásce pořádáme košaté nedělní brunche s domácí vajíčkovou a rybičkovou pomazánkou na čerstvém chlebu a popíjíme kávu. Klidně i několik. Užíváme si ten pocit, že jsme v bytě, ale vlastně venku a balkóny nám ukazují úplně jinou dimenzi bydlení. 

Vzdušnější. Volnější. Krásnější.




středa 15. února 2017

Plánujeme dětský pokojíček

Jsme zahrabaný v polštářích, vypínám lucerny u postele a chystáme se do říše snů. Je sobota večer, ráno můžeme vyspávat až do aleluja a já si v hlavě maluju, jaký to asi bude za těch pár měsíců... Jaký to asi bude být mámou? Jak moc se budu o mímo bát? Jak moc mi budou jedno věci, který jsou pro mě v tuhle chvíli naprosto zásadní? Jaký to asi bude v noci vstávat celá uzívaná a v tom malém království plného sky přebalovat batole, které bude naše. Někdy se mi to zdá naprosto neuvěřitelný, jindy zas naprosto přirozený. 

A jak asi bude to naše království plný lásky vypadat?

www.little-look.com

úterý 14. února 2017

Valentýnská glosa

(2000) Jdu domů ze školy. Dlouhý blonďatý vlasy mi rošťácky lítaj kolem obličeje. Procházím kolem barevných domků z koloniální doby a něco si v hlavě broukám. V tom ho tam vidím stát. V parku před naším domem nervózně přešlapuje. Jako každý rok asi od mých devíti let u nás před domem stojí kluk z nižšího ročníku s rudou růží. Je Valentýn. Zrudnu víc, než ta růže a zpomalím. Nevím, co říct. Asi děkuju by se hodilo. Bavíme se vždycky jenom jednou za rok a to na Valentýna. Jsem v rozpacích. Každý ten rok. A že jich je...

Vyrostu. O pár centimetrů i let. 

Už nejsem v rozpacích, že někdo stojí před naší brankou. Jsem v rozpacích z toho, kolik lidí je v rozpacích z Valentýna. "Komerční svátek. Výmysl naší doby. Předražené a přeplněné restaurace nabízející menu ve tvaru srdcí. Červené mašle, růžové makronky a pozlacené balónky." Podle mě je každý den, kdy si můžeme připomenout něco tak krásnýho jako je láska, skvělou příležitostí k tomu, abychom to udělali. A kdo říká, že musíme nakupovat drahé dárky, brát naší polovičku na SPA víkend snů, nebo mu nazpívat písničku do iPoda? Tu poslední romantickou rošťárnu už mám díkybohu úspěšně za sebou... 

Valentýnské vzpomínky na dva patnáct

neděle 12. února 2017

FRESH NEWS: Ranní pizza k nedělní snídani

U nás doma se právě odehrálo nedělní lenivé ráno. Potřebovali jsme to jako sůl. Když nám pak jako na potvoru došel chleba, tak jsme z toho vykouzlili ranní pizzu. Z druhého šuplíku jsem vedle chili z Afriky a sypaných čajů vyhrabala tortilly. Pomazala je máslem, nakrájela na ně sýr, přidala slaninu, pepř, sůl, chilli, kukuřici a vajíčko a všechno šoupla na pár minut do trouby. 

Vynikající improvizace. 
Ještě, že nám ten chleba došel :)