Naše zahrada a Williamkův ráj

Článek vznikl ve spolupráci s Wickey

Zahrada. Místo, za které jsem v posledních měsících ohromně vděčná. Dostáváme klíče od nového, dostáváme nejrůznější instrukce, kdy se vyváží odpad, jak si objednat popelnici na biodpad, kdy přetejká jaký okap a kde se nahazují pojistky. Jakým vypínačem se  pouští zahradní fontána, která je snad nejvíc kýčovitým prvkem po původních majitelích a co dělat, když se nám zaseknou garážová vrata. Seděli jsme všichni tři v obýváku na zemi, Willie ujídal sušenku a my s Johnim jsme nemohli uvěřit, že se to právě děje.

Bydlíme v domě se zahradou. Nezdá se nám to, je to doopravdy.

Zahradu jsme si od října do dubna zas tolik neužili. Zbourali jsme ztrouchnnivělý altán, který by akorát tak mohl na někoho spadnout a sekačku pořídili až v dubnu, po té, co jsme si ji každých čtrnáct dní půjčovali od mojí ségry. Od té doby je novým členem domácnosti robotická sekačka, kterou jsme pojmenovali Morten a dává nám zabrat. Je to věc, kterou milujete, když vám nádherně seká anglický trávník, a kterou nenávidíte, když se po tisícátépáté zasekne a přesekne kabel, který pak musíte spravit.

Jako první jsme na zahradu pořídili trampolínu, protože William je milovníkem skákání snad už od narození. A bylo to jedno z nejlepších rozodnutí, protože i když toho zatím tolik nenaskáče, učí se dobře padat, hraje na trampolíně fotbal s nafukovacím míčem a dá se vymýšlet spoustu různých her.

Mým velkým přáním bylo postavit na zahradě nějaký větší dětský hrací prvek s kllouzačkou a houpačkou. Prošla jsem desítky různých nabídek, od nejrůznějších plastových hřisť, přes velké masivní dřevěné, které by klidně mohla stát někde na dětském hřišti a přiznám se, že jsem z nabídky byla trochu v rozpacích. Přála jsem si, aby hřiště bylo bezpečné, nebylo jen na krátké časové období, ale bavilo třeba i starší kamarády a především, aby bylo variabilní a ze dřeva. Časem jsem se proklikala na značku Wickey, která má na výběr velká dětská hřiště na zahradu až po jednoduché sety houpaček, pískoviště a spoustu gymnastických prvků jako jsou kruhy a hrazdy.

A pak začal výběr a nekonečné měření, co se nám na zahradu vejde, co bude nejlepší možná varianta a pro jaký model se rozhodneme.

Měli jsme čtyři favority a dlouho jsme se nemohli rozhodnout.

Nakonec jsme se rozhodli pro sřední zlatou cestu a variantu Wickey MultiFlyer s dřevěnou střechou s modrou klouzačkou, kterou si vybral William. Za méně než týden nám dorazila zásilka a spoustu prken a planěk, které velká dodávka vyložila k nám před garáž. Chvíli jsme na to s Johnim koukali, že tohle nikdy nemůžeme postavit, tak jsme si pro jistotu zavolali pár přátel na pomoc a udělali z toho dvě krásný odpoledne i s grilováním. Bylo nádherně a klukům to šlo od ruky. Vypadalo to mnohem náročnější, než to ve skutečnosti bylo, ale dobrých sedm hodin jim to dohromady zabralo.

Věž jsme nakonec umístili místo trampolíny, kterou jsme odsunuli do rohu ke keřům a máme pocit, jako kdyby byla věž na zahradě vždycky. Pasuje tam úplně přesně a na to, jak je poměrně velká, vůbec nezabírá velký prostor. Prostě jako kdyby tam vždycky byla.

Chvíli nám trvalo, než jsme ji vyšperkovali k finální podobě, v Hornbachu jsme koupili písek na dětská pískoviště, přimontovali horolezecké úchyty i červený volant. Jako extra doplňky jsme vybrali kruhy, které si William zamiloval na gymnastice pro prďolky, kam jsme chodili od jeho čtyř měsíců a taky velkou pavučinovou houpačku, která nám přišla bezpečnější a navíc je i dost velká i pro nás. Veškeré prvky můžete libovolně měnit a třeba i časem přikoupit. Na klouzačku se dá přidělat i hadice s vodou a můžete v létě mít takový malý vodní park.