Březen 2018

Je pozdní odpoledne. Nohy se nám boří do písku. Vedle nás se lámou vlny z tý slaný modromodrý vody a racci se nechávaj unášet větrem nad dunama písku. My míjíme …

Probouzíme se do soboty, o který víme, že nebude úplně tak lenivá. Williamek vedle nás řádí v posteli a my dva se mátoříme, protože jsme ještě v noci dobalovali poslední …

Je večer. Obě děti usly a my se potkáme dole v obýváku. V obýváku jedný pohádkový dřevěnice v horách. Jeden táta na druhým konci světa na Olympiádě, druhej s norskou …

A neměly by být mámy z víkendu odpočatý? Jsem si myslela… ani náhodou. Leda tak v nějakém tom světě, kde odpočinek polykáte ze vzduchu a pečený holuby vám lítaj do …

Sedím v království rozbalenejch miničokolád a stydnoucího pomerančového čaje s datlovým sirupem. Mám otevřený okno. To aby se broučkovi líp spalo. A místo hudby poslouchám, jak pravidelně oddechuje. Venku sněží. …

Sedím u kuchyňského pultíku. Vůně kafe se líně táhne z kávovaru, který se zatím nahřívá. William spí. Jen, co sebou praští poslední kapka, vysrknu to kafe. Ze zlatýho hrnku, kterej …