Liptovský dvor je slovenská pohádka

Tak si naražte tu imaginární čepici pořádně na hlavu, beru vás na pár minut do hor. Do hor, kde se zastavil čas. Do hor, kde šumí potok, když usínáte a v noci je na obloze nekonečno hvězd. Do hor, kde vás ráno sluníčko lechtá na tvářích skrz záclony a k snídani se podávají čerstvý křupavý francouzský toasty. Do hor, kde se o vás staraj jako o princezny a vám se pak hrozně nechce domů. 

Na horách jsme každá slavila ta malá-velká vítězství, o kterých jsem psala před pár týdny. A že jich bylo! První velký vítězství bylo naložit auto. Já hlídala děti a Barunka v pět ráno skládala jako tetris do auta všechny tašky, vaničku, houpátko, další tašky, kočáry, hračky, další tašky, prostě všechny ty blbosti, kterých byste doma mohli nechat půlku a vůbec nic by se nestalo. A protože Williamek začal se skoro dospěláckou stravou, vezla jsem i parní hrnec s mixérem a pár surovin, abych Williamkovi mohla vařit.  Teda pařit.

Po sedmi hodinách na cestě, kdy jsme museli udržet obě děti v klidu a snažit se skloubit jejich spinkání a buzení, což absolutně nejde, jsme dorazili na místo. A bylo nádherně zasněženo.

Cesta byla náročná, ale vlastně to mohlo být ještě horší. Jako naschvál, když jeden anděl usnul, druhý se vždycky(!) probudil. Takže to jistily šupky (křupky), pohá(d)ky, neustálý podávání hraček, pačinky (lívance), balónky, zpívání, Fíha Tralalá, ze který mi už po několika minutách málem hráblo. Ale zvládli jsme to. Barunka to celý odřídila sama, protože já jsem pose… a ještě pořád jsem nezačala řídit. A posadit si dvě děti do auta a jet pár hodin, na to připravená nejsem už vůbec. Ale pracuje se na tom. Nechávám to na jaro 🙂


William celej trip víceméně prospal, má už skvělej trénink z roadtripu do Norska a v autě je Mr. Úžasňák. Vždycky když se probudil, zachrastil trochu hračkama a po pár minutách zase usnul. Jenže, když vám takhle malé mimi spí přes den tolik hodin, není to těžká matika, abyste si spočítali, kdy půjde spát večer. Tedy možná spíš by se mělo říct, kdy nepůjde spát večer. Takže moje další vítězství bylo nasnadě. Večer, v noci, někdy, uspat Williamka.

Takže, jestli se vám zdá, že má někdo jiný miminko, které líp spinká, zase třeba dobře nepapá. Nebo se vám třeba zdá, že má někdo jiný dítko, které si hraje samo v klidu, zase může proplakat celý noci. Tak si na to vždycky vzpomeňte, až vám nebude nejlíp. A jestli máte to zrovna to „štěstí“, že vaše dítko ani nespinká, ani nepapá, ani nemá rádo jízdu jakýmkoliv dopravním prostředkem, ani si samo nehraje, těšte se až vyroste, budete mít doma totiž lážo-plážo. Snad. My jsme Williamka na jízdu autem museli taky naučit, a řeknu vám, že jsem párkrát vystoupila v koloně z auta, protože už mi to srdce trhalo, houpala s ním v autosedačce vedle auta, pak se kolona rozjela a já honila Johniho někde po Praze :))

Do dřevěných chatiček vám bez problémů dají přistýlku, v některých dřevěnicích je ve vchodu nájezd na kočárek. V restauraci, kde se podávají snídaně, obědy, večeře, jsou k dispozici dětské židličky i menu přizpůsobené dětem. A všude v areálu jsou hrací koutky, které doplňuje venkovní dřevěné hřiště a veliká půdní hernička. Tam je spoustu hraček, krásných i ošklivých, nových i starších, dřevěných i plastových, takže si každý vybere. A děti vám tam po domluvě i pohlídají. To, abyste si třeba mohli skočit na masáž, nebo wellness, kde je vířivka, sauna, pára, masáže. Pro ty aktivnější je v areálu kurt na squash a venkovní tenisové hřiště, které se v zimě mění na kluziště.

Protože máme ještě děti malinké, zatím jsme nevyužili lanovky a sjezdovky, které jsou v okolí. Ale na to období se těším moc! Za to jsme chodili pořád na procházky, dlouho jsme se vždycky vyřádili v restauraci, protože jsme krmili obě děti. Williamka jsem buď předtím uspala venku, takže spal vedle nás v kočárku, nebo jsem ho vzala do houpátka a jedl s náma. Občas to byl boj, občas pohoda. Však to znáte. Jídlo jsem vždycky připravila už na chatce v parním hrnci do termosky a vzala s sebou. Naprosto úžasný ale bylo, že pro jakékoliv dětské faux-pas, děti vlastně nemají faux-pas, děti jsou děti. Ale každopádně jsem chtěla říct, že personál v celém areálu měl úžasné pochopení. Asi milionkrát mi vždycky otevírali a zavírali dveře, když jsem courala ven a dovnitř, když William nemohl usnout. Podávali mi spadlé hračky bez mrknutí oka a s úsměvem. Přinesli z kuchyně mrkev a hrušku, když jsem nestihla nakoupit suroviny pro Williamka. Připravili mi čaj do termosky, když William už chtěl spát a dával to náležitě a hlasitě najevo. Hlásili, že se babátko probudilo a takhle bych mohla pokračovat do aleluja. 

No a jídlo. Jídlo v Liptovském dvoře byla kapitola sama o sobě. Upřímně jsem se nejvíc těšila na chatku, hory, bazén a o jídle jsem moc nepřemýšlela. Chyba! Velká chyba! Protože jídlo bylo naprosto famózní. Snídaně nebyly tak bohaté jako v hotelu, za to jste tam ale mohli najít místní vynikající suroviny z farem, třeba naprosto skvělé sýry. Čaj z horský vody chutnal úplně jinak, tak nějak mnohem líp, jak na horách většinou chutná. A každý den se k snídani připravovalo něco čerstvého – bezkonkurenčně nejlepší byly lívance s borůvkama a francouzský toasty. Na ty nezapomenu snad nikdy. Nikdy! Večeře se podávaly o třech chodech a o těch jejich domácích vývarech se nám bude ještě dlouho zdát. Kéž bych takovej uměla jednou uvařit… K večeři se vždycky podával i dezert a já se modlila, aby Williamek buď vydržel spinkat, nebo ještě s dobrou náladou. 

Kolem páté se vždycky podávala čerstvě upečená bábovka, bublanina, nebo koláče a čaj. A všichni se sešli dole v lobby a děti si kolem hrály a řádily. Pohoda, jazz.

Skvělý to bylo i s dětma v bazénu. Byli jsme tam úplně sami a navíc jsou tam děti vítaní. Na recepci nám řekli, že většina maminek bere děti do vířivky, která má 37 stupňů a pravidelně a často se v ní mění voda. V bazénu byla taky příjemně teplá voda. My jsme byli s Williamkem poprvé ve velkém bazénu a mělo to úspěch. Náramně jsme si to užili. Až teda na to oblíkání a tu obrovskou zimu venku. 

Jediný,
co mi ve wellness trochu chybělo, byla nějaká klidná příjemná hudba, která by doladila tu pohodu. Hrálo tam totiž místní rádio, ve kterém byly čas od času reklamy. A to úplně zbořilo tu klidnou atmosféru.

Celý týden to byla jedna velká paráda. Paráda, která nám ale oběma dala celkem zabrat. Bez těch tátu je to všechno někdy náročnější. Takže se těšíme někdy na příště, až se nebudeme muset střídat ve wellnessu, ale půjdeme tam spolu. Až budou dětičky na sáňkách tahat tátové. A až se budeme moct jednou vyspat do růžova a tátové půjdou s dětma na snídani o hodinu dřív. Takhle jsme si to nějak vysnili na cestě zpátky.

Liptovský dvor je podle mě naprosto ideálním místem, abyste vytáhli kamarádku s mimi a vyrazili před týden užít si tu vaší mateřskou dovolenou. Přes týden je tam totiž určitě méně hostů, než o víkendu. A budete mít restauraci i wellness celý pro sebe jako my 🙂

Co všechno Liptovský dvor nabízí, kolik stojí pobyt a další informace najdete TADY. A já se budu těšit, až si taky v horách odpočinete, ať už vyrazíte kamkoliv. 

Krásný den 
Vaše TerezaInOslo