Jací jsou Norové a jaké strasti i slasti přináší život s cizincem?

Johni a jeho bestmen

Norové respektují ženskou emancipaci, své úspěšné družky s dobrou kariérou podporují a na úklidu domácnosti, vaření, nebo stárání se o děti, jim nepřijde NIC zženštělého. To by se vám ženy líbilo, viďte?! Dokonce tu funguje i zcela běžná a zákonem nařízená „otcovská dovolená“, která musí být minimálně 2 měsíce dlouhá. A nezáleží na tom, jestli jste právník, nebo doktor, 2 měsíce s vaším dítětem doma být musíte, to je tu na severu befelem. Jako bonus za to dostanete 100% plat a s vaším dítětem máte možnost navázat bližší kontakt. Podle mého názoru je to velice prospěšné a norští tatínkové si to tu neuvěřitelně užívají a na jejich „papapermisjon“ se už těší dlouho dopředu. Po ulicích se tu pak brouzdají severští mužové s kočárky, přebalují plínky na toaletách (i na mužských toaletách jsou přebalovací pulty) a v kavárnách si nechávají ohřát mléko. To, že jsou v začátcích tak trochu neohrabaní, se jim dá zcela jistě odpustit. Johni, který pracuje v hračkářství, mi vždycky vesele vypráví, jak ti novopečení tatínkové ve stresu pobíhají po obchodě a kupují bryndáky, které zapomněli doma, nebo náhradní hračky, které jim nepozorovaně vypadly z kočárku. 

Na základní škole jsme měli v páté třídě přednášku o manželství. Pamatuju si to jako dodnes, kdy jsme se tiskli na těžkých kožených žíněnkách a paní kolem sebe máchala papírama s grafy a vyprávěla nám o tom, jak je nerozumné vzít si cizince. Polovina manželství s cizinci totiž podle statistik končila rozvodem. Důvody tenkrát uvedla následující: jazyková bariéra, vzájemná nepochopitelnost a nesdílení kulturních zvyků, tradic a návyků, komplikace při návstěvách rodiny, výběr země bydliště, …  a tak dále a tak dále. Já si v té době tak trochu ťukala na čelo a říkala si, proboha, proč by si někdo bral cizince? Vždyť tu máme kluků dost 🙂


A vidíte to, o několik let později vysvětluju norské rodině, která na naši svatební svíčkovou kouká podivně, co jsou to knedlíky, a že je musí pořádně v té omáčce vymáchat, nebo se jim to zasekne v krku. Johnimu po večerech předčítám Saturnina a sama se směju nesmrtelným hláškám paní Kateřiny, protože to zkrátka a dobře Johnimu (pro mě ze zcela nepochopitelného důvodu) nepřipadá vůbec vtipné. Na oplátku se snažím zase já sledovat norské zábavné show a ty zas moc nepřipadají vtipné mně. 


HUMOR, aneb proč Norové nejsou vtipní


Humor je podle mého názoru asi tím nejpalčivějším rozdílem. Náš český humor je velice specifický, mnohdy černý, závistivý, poťouchlý a nijak nekomplikovaný. Zkrátka a dobře, smějeme se všemu, pořád a dokola. Nesmrtelné hlášky, když se na někoho čeká při odjezdu a někdo vyřkne větu, na kterou „všichni“ tak potichu čekáme: „No jo no, tak holt poběží za autobusem…“ sklidí salvu smíchu, ať už toho upřímného, nebo toho „chytámsezahlavu“. 


Pro mě osobně je humor velice důležitý. Já si osobně o sobě myslím, že jsem vtipná… hahaha :)))) John Erik si to prý nemyslí, i když já si myslím, že to jen tak hraje :). Našemu humoru se učíme vzájemně a Johnimu to jde celkem dobře. Mně ten norský moc nejde, protože jsem ho ještě pořád neobjevila. (doufám, že to nečte nějaký Nor, který umí česky!) Inu, Norové opravdu vtipní nejsou, alespoň ta valná většina. Když se ale takový vtipný unikát z Norska najde, nezastavíte se. Pár takových kamarádů máme a jejich spontánní návštěvy u nás doma miluju. To se pak smějete, Nor, neNor. Takže zase je neházejme Do jednoho pytle, nýbrž korunujme ty, kteří vtipní jsou! 


VZÁJEMNÉ KULTURNÍ PŘEŠLAPY, aneb co všechno se musíme vzájemně naučit


Podle mě jsou takové ty kulturní přešlapy velice humorné. To, že jsem minulý týden na pravé norské vafle nasypala strouhaná jablka, oříšky a sušené švestky (POZN. na norské vafle se zásadně dává jen marmeláda!), vypadalo podle výrazů norské rodiny, která mě s vyděšeným výrazem sledovala, jako kdybych právě rozstříhala a následně pomočila norskou vlajku na hlavní třídě v Oslu. Inu, kulturní rozdíly ve vztahu s cizincem jsou a nejspíš vždycky budou. K tomu, aby vztah s cizincem fungoval musíte umět velice dobře komunikovat. Ten druhý musí pochopit, co je pro vás důležité a co pochází z vaší kulturní tradice. Že je zcela nemyslitelné, aby jste si před jídlem nepopřáli je budete učit dlouho, ale časem to pochopí a vždycky tak nějak nervózně pod vousy zašeptají něco mezi „bonapeti“ a „dobroušuť“. Nebo naopak, že smrkat na veřejnosti je dost nechutné, vám dojde, až po několikáté sklidíte desítky překvapených a znechucených výrazů při cestě metrem… 


Nám to přijde velice zábavné a obohacující se vzájemně od sebe učit a na některých tradicích si lpíme. Myslím, že na vánoční tabuli bude v 90% případů norský „pinnekjøtt“, a kapr ostrouhá. 


PROČ CIZINCI MILUJÍ ČECHY I ĆECHY, hlavně ten můj


Slovní hříčka, u které jsem neopomněla myslet na Moravu i Slezsko, ale cizinci prostě milují Českou republiku i samotné Čechy. Přijde jim totiž, že u nás v republice je všechno dovolené. Že tu můžete jít do baru v neděli, a povolenou rychlost překročit o 10km/h, že si můžete jít do divadla v teniskách a předbíhat ve frontě, že můžete lidem říkat na tvrdo, co si myslíte a těm, co se to nelíbí, vám za to jednu vlepí. Zkrátka a dobře, můžete si tu dělat, co chcete. To je ohromně fajn, když sem přijedete na pár dní, týdnů na dovolenou, kámen úrazu přichází, když se sem hodláte přestěhovat. John Erik miluje Českou republiku a pořád básní o tom, až jednou budeme bydlet v Praze… Já se toho bojím jak čert kříže (tolik zas ne!), protože si myslím, že by prokouknul ty růžové brýle a ten severský standard by tu hledal marně. Obrovský rozdíl vidím především v pracovních i platových podmínkách, městské hromadné dopravy, výběru potravin, atd. Na druhou stranu má Praha nekonečný kulturní výběr a město samo o sobě žije na plno. 


Inu, kdo ví, kde my jednou skončíme a zda-li moje úvahy nejsou úplně zcestné. 


Mějte krásnou sobotu. Já jdu na ty staré scrapbooky 🙂 


Vaše TerezaInOslo