Pár dní a pár momentů v detailech… o Norsku, o srubu, o rodině.

Už jsme doma! Najedení, vyslunění, vypovídaní…  Dala jsem svoje první Velikonoce jen v norštině a jsem z toho úplně vyčerpaná, ale šťastná :). Ne, že by to zrovna bylo na jedničku dvakrát podtrženou, některé přeřeky byly nadmíru vtipné, některé vůbec. Inu, v mém dream plánu o životě ve Skandinávii jsem tak trochu poomněla fakt, že jazyková bariéra se možná dá snadno překonat ve vztahu, když se rozhodnete mluvit spolu třeba anglicky, situace je pak poněkud jiná v rodinném kruhu. 

To jsem si poprvé uvědomila při prvních Velikonocích v Norsku, když jsem byla úplně mimo snídaňovou (nejenom tu snídaňovou) konverzaci. Ze začátku se sice mluvilo tak napůl anglicky, po pár letech ale přišel zlom a věta „Nå må du snakke norsk, Tereza!“ (Teď musíš mluvit norsky…!) mi lezla ušima. A já se vždycky pomalu sesunula pod židli… 






Jak je těžká Norština?

Nikdy
by mě nenapadlo, že mi dá norština tak zabrat. Možná to je i tím, že
Johniho rodina pochází z jihozápadu Norska a jejich dialekt se řadí k
těm nejobtížnějším (pozn. V Norsku je několik stovek dialektů, některé
se od sebe liší natolik, že si ani samotní Norové navzájem nerozumí).
Pro představu věta: „Já nevím“ –
„Jeg vet ikke“ v Oslu běžně uslyšíte výslovnost: [jaj vét ike],
což je jednoduchý jako facka a i vy byste to napoprvé vyslovili bravurně. Jenže,
vydáte-li se pak na jihozápad do rodného města Johna Erika – uslyšíte
v jærsk dialektu:
[ég
vetše] a budete na ně koulet očima stejně jako oni na vás. 

Tak to jen krátká lingvistická
vsuvka. To abyste si zapamatovali, že předtím, než se dáte dohromady s
tím vaším norským princem, nejdřív se ho zeptejte odkud pochází. Tip
dne: dialekty z východní části Norska jsou jedny z těch nejlehčích 🙂 




Detaily

Johni
se učí na svojí poslední a asi největší zkoušku a já dělám asi deset
věcí najednou: brouzdám fotkama z Velikonoc, peru, připravuju si plán na
zítra do práce, uklízím a vymýšlím, co s načatým dnem. Venku je
nádherně. Teplo a sluníčko, takže jedno je zcela jasné – dneska se jde
běhat – musím protáhnout to vyžrané tělo a ukázat mu, že Velikonoční
hody jsou over! 🙂

A
protože se mě spoustu z vás ptalo, že byste chtěli vidět interiér
srubu, nafotila jsem pro vás takovou sérii detailů. Některé jste už viděli … jiné na vás teprve čekají … tak prosím …



Vejce naměkko, ze kterých byli všichni naměkko 

Nejlepší na vztahu s cizincem je vzájemné objevování kulturních tradic. Norská rodina už ví, co děláme za podivnosti v České republice na Velikonoce a možná si už po těch letech zvykli, že máme pro ně poněkud zvláštní zvyky. Když jsem pak první rok dělala norské rodině svoji premiérovou snídani a z netrpělivosti nedovařila vajíčka, vytvořila jsem z toho taky takový malý český zvyk, že takhle se to prostě u nás doma vaří a jí. Úplně syrové a tečavé. „Tak to máme rádi!“ zvolala jsem a šoupla si bílou vaječnou vodu do pusy. Norská rodina dlabala se mnou v domnění, že mi lichotí, když to jí tzv. „počesku“. Až letos jsem se jim odvážila přiznat, že jsem ta vajíčka prostě nedovařila… 🙂 Možná to bylo tím, že jsem to řekla norsky a u toho ještě zakoulela očima. Heh, a jsme pořád svoji.



Česká versus norská rodina

Jestli jsem někdy měla v životě štěstí, tak to bylo tehdy, když jsem poznala do jaké rodiny jsem se přivdala. Johniho rodina mě přijala s otevřenou náručí a drží mě v ní dodnes. Když se odstěhujete do cizí země, vaše rodina vám chybí jako nikdy předtím a uvědomíte si, jak cenné rodinné vztahy jsou. Mít skvělou rodinu, která vás miluje a hýčká je k nezaplacení. Když si pak ještě padne do oka s tou vaší českou – máte vyhráno na plné čáře. Pak už vás trápí jen ta vzdálenost. V Oslu žádnou rodinu nemáme, když chceme mít rodinný dýchánek, musíme buď letět do Prahy, či do Stavangeru.




 Tak to by stačilo, abych vám tu neprozradila ale úplně všechno! 🙂 

Doufám, že jste si užili Veikonoce podle vašeho gusta. Odpočali jste si a snědli pár chutných dovařených vajec 🙂

Veselé Velikonoce, 
Vaše TerezaInOslo
Komentáře
Odebírat
Upozornit na
guest
13 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Barb (ananasbarb)
Barb (ananasbarb)
7 let před

Mě neustále překvapuje a asi nikdy nepřestane, jaký mají všichni norové vkus co se týče bydlení, ale i oblékání. Vypadá to skoro, jakoby nemohli šlápnout vedle! Srub vypadá nádherně 🙂 A už si rodina a Johni zvykli na to, že všechno fotíš? 🙂

Lucie NESTO
Lucie NESTO
7 let před

Já si to říkám taky a mám hypotézu – nic ošklivýho se tam neprodává!:)

Tereza In Oslo
Tereza In Oslo
7 let před

To mě asi taky nikdy nepřestane udivovat, Baru a Luci.

Moje hypotéza je taková, že Norové tráví ve svých domovech mnohem víc času, než ostatní národy. Tohle mají seveřani společné. Tak se za ta léta naučili zvelebovat své byty a domy vkusně, protože to je to, co jim tu místní trh nabízí. A tak trochu je i pravda, že se tu nic ošklivýho neprodává 🙂

A Baru, norská rodina si zvykla už dávno, já už všechno fotila a to jsem ještě neměla žádný blog 🙂 Takže tak mě poznali.

Krásný den,
Vaše TerezaInOslo

Anonymní
Anonymní
7 let před

Před nedávnem jsem se začala učit norštinu v domnění, že to nebude nic složitého vzhledem k tomu, že už se několik let učím dva germásnké jazyky – angličtinu a němčinu. Tak teď ale nevím, nevím 😀 Moc se mi líbí ten zvyk slavení Velikonoc ve srubu, není nad sváteční rodinnou pohodu 🙂
A little time with Zettie blog

Tereza In Oslo
Tereza In Oslo
7 let před
Reply to  Anonymní

To půjde 🙂 Chce to čas a píli. Mrkni se na článek, který jsem psala o tom, jak se naučit jazyk 🙂 Snad pomůže a nakopne!

Velikonoce v Norsku mají něco do sebe 🙂
Krásný den,

Vaše TerezaInOslo

Sissi
Sissi
7 let před

"Ze začátku se sice mluvilo tak napůl anglicky, po pár letech ale přišel zlom a věta "Nå må du snakke norsk, Tereza!" (Teď musíš mluvit norsky…!) mi lezla ušima." Haha, tak tomuhle moc dobře rozumím – jen v Itálii se (kromě manžela) s tou angličtinou nikdo moc nepáral 😀 takže po pár měsících jsem se naučila jim rozumět, ovšem mluvit se mi nějak nechtělo, takže většinou jsem se jen usmívala a přikyvovala :)) Problém vidím hlavně v tom, že když je člověk zvyklý na určitou úroveň vyjadřování v rodném jazyce, při omezené komunikaci v tom cizím si permanentně připadá jako idiot, nemluvě o komplikovaném vyjadřování emocí, srandiček, slovních hříček a tak podobně… pevně doufám, že naše děti to jednou budou mít mnohem jednodušší, když pochytí oba jazyky hned od začátku 🙂

Emily Wais
Emily Wais
7 let před

Přesně vím, jak se cítíte. Každopádně pokud jste ze začátku mluvili anglicky, měla jste štěstí (nebo smůlu? Třeba by se ta norština učila rychleji :-)). Já se odstěhovala do Francie bez znalosti francouzštiny a hned v prvních pár dnech mi bylo oznámeno, že žiju ve Francii a chci mluvit francouzsky, takže žádná angličtina a francouzsky hned od začátku. Ze začátku se mi každý večer chtělo brečet… Ale zvládla jsem to a po roce života zvládám francouzsky už i vtipkovat 🙂
Každopádně přeju hodně síly, dokážu si skutečně velmi živě představit, jaké to je! 🙂

Tereza

Lucie NESTO
Lucie NESTO
7 let před

OK, takže Nora kdyžtak z Východu… Moment, už jsem vdaná:-D. Super článek a máš můj obdiv!

Tereza In Oslo
Tereza In Oslo
7 let před
Reply to  Lucie NESTO

Hehe 🙂 Tak odkud je ten Tvůj? 🙂

Moc děkuju! A krásný den,
Vaše TerezaInOslo

Kateřina Krkošková
Kateřina Krkošková
7 let před

Moc hezký článek, přesně takové Tvému blogu nejvíc sluší!

Tereza In Oslo
Tereza In Oslo
7 let před

Moc děkuju 🙂

Tak tedy víc takových!
Krásný den přeji

Vaše TerezaInOslo

Evi
Evi
7 let před

Parádní článek, vypadá to, že všichni seveřani to mají doma prostě krásné…Stejně jako když jsme byli v Kodani, všechny byty, co jsem zahlédla byly neskutečně vkusné :))

Tereza In Oslo
Tereza In Oslo
7 let před
Reply to  Evi

Tak to máš recht 🙂

Oni to prostě umí!
Krásný den,

Vaše TerezaInOslo

Podobné články
13
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x