Jeden skvělej den v Oslu aneb jak se dá dojet metrem na sjezdovku

Life

1. února 2015

Ještě před tím, než vznikne článek mi dovolte představit mé první video na YouTube. Je neděle a já místo toho, abych prala a balila, tu už od rána stříhám video… je z našeho pátečního dne na sjezdovce, kam se dá dojet metrem. Asi mě ta věta nikdy nepřestane fascinovat: „metrem na sjezdovku“.

Jsem zvědavá, co na to budete říkat. Kdybyste byli hodně nadšení, možná bych čas od času nějaké video mohla sestříhat 🙂 Už mám kupu nápadů!

____________________________________________________________________________________

ČLÁNEK

V předvečer po skvělém kino zážitku (The Imitation Game – naprostá bomba!!) padla věta, že bysme mohly jít v pátek konečně zajezdit. K tomu jsem ještě dostala do ruky tři labužnicky vypadající malinové páje a jeden slupla hned po cestě domů z kina. Ta věta mi ležela v hlavě, tak pro jistotu ještě večer kontroluju, jestli mám všechny věci ready, kdyby náhodou. Rozepínám zip od
snowboardového vaku a jsem sama zvědavá, co tam po těch letech najdu. Je
to asi dva roky, co jsme naposledy byli jezdit ve Francii a od té doby
se s vakem jen přehazovalo sem a tam… znáte to.
Zůstalo tam ale všechno, od rukavic, přes moje milované puntíkované kalhoty. Únavou padám do postele a nevím o čem sním víc, jestli o tom malinovém páji, či prašanu, který vám v té rychlosti přistává na namrzlých tvářích.

Probouzím se do takového normálního pátku, fotím páj a mám na něj neuvěřitelnou chuť. Pomalu se do něj zakousávám, když v tom mi přijde zpráva: „Nekecej, vem prkno a přijeď!“. Páj, nepáj, chytla jsem se stébla, ukousla alespoň trošku, pustila hudbu na plný pecky a začala lítat po bytě a hledat, co na sebe. Cukne mi koutek, že konečně využiju termo prádlo, ve kterém jsem se zatím jenom válela na chatě na gauči s kafíčkem v ruce, a že by ze mě samotná Kari Traa měla radost. A protože se na něj hodně z vás ptalo, je to norská značka, kterou má pod palcem norská hvězda – olympionička ve freestyle lyžování. Začala pletením čepic mezi tréninkama a dotáhla to až do světoznámé značky. Jedno velké wow! Je pohodlné a budete v něm vypadat úplně norsky :).

„Metrem na sjezdovku…“

Jdu naší klasickou trasu na tramvaj a připadám si legračně. Kolíbám se v těch snowboardových botech jako robot a sluchátka mi bubnují v uších. Adrenalin se mi hromadí v krvi a já už se nemůžu dočkat. Nasedám na metro, které mě houpe dvacet pět minut z centra (linka č.1 až na Voksenkollen Stasjon) a já se nemůžu vynadívat na ten nádherný výhled. Oslo mě vskutku překvapuje den co den. Pak čekám chvíli na autobus, nikde nikdo, jen pár šťastlivců, kteří nemusí v pátek do práce/školy a raději si to štrádují na sjezdovku. Všichni mají dobrou náladu, tak si to čekání na autobus krátíme milou společnou poznávací konverzací. Autobus jede necelých 5 minut a vy jste v divočině sjezdovek. Potkávám se s Luckou, taky má Nora, takže sdílíme kupu legračních historek, které jsou mnohdy jako přes kopírák. Baví nás automatické skříňky, které otevřete permicí a jsme jako na drátkách, už abysme vyjely.

Nádhera…

Ten pocit je nepopsatelnej. Klouzáme se naprosto prázdnou sjezdovkou a užíváme si tu vlnu euforie. Necháváme se jen unášet. Za nosem. Za prknem. Blbneme, tančíme, řádíme, zpíváme… a vrháme se rovněž na freeridové dobrodružství na lesní cestu. Dojedeme až na nádhernou lesní stezku, která vypadá jako ski cross trasa. Závodíme, jedeme, pár minut až nám to začne být trochu divné. Najednou si všimneme té upravené běžkařské trasy a koukneme se jedna na druhou. „Jsme správně?“ křičí jedna. „Kam jsme to proboha dojely?“ odpovídá ta druhá. Jedeme pořád dolů, někam to vést musí! Snad dolů na sjezdovku. Už to moc nejede, tak sedáme na prkna jako na boby a pořád nám není nic divné. Mně se prkno nekontrolovaně rozjede a bourám… smějeme se na lesy, až vidíme, že já jsem sice zapadlá v závěji sněhu, ale prkno jede dál a nabírá neuvěřitelnou rychlost. „Do háje…“, křičím a běžím mílovými kroky, co jen můj robotí styl povolí. Nedochází mi, že se prkno může každou chvíli rozsekat na tisíc kousků o strom a já mám po srandě. Běžím, co mi dech stačí a v tu chvíli vidím vedle mě jet Lucku. V mé hlavě je to jako scéna z filmové honičky, Lucka jede asi 130km v hodině a já zpomaleně běžím ve sněhu, co krok, to dva metry a lehké křupnutí… je legrační, jak určité situace vidíte ve vaší hlavě. Lucka chytá prkno na poslední chvíli a obě se hroutíme do burácivého smíchu, který nejde zastavit několik minut. Srdce nám buší, že je to slyšet na lesy a my tuhle historku omíláme pořád dokola a dokola.

Jo a mimojiné jsme se ztratily. Nikde nikdo, žádná sjezdovka, žádný vlek, žádné lidi. Na GPS jsme uprostřed ničeho a nejblíž je to hodinu a sedmnáct minut na zastávku metra, o které jsem nikdy neslyšela. Pecka. Posílám Johnimu screenshot z Google Maps a v tom se mi vypíná telefon. Ve velkém mrazu se prostě vypne. Skvělé načasování. Co si chudák musí myslet.

Začíná se to trochu vymykat, ty naše historky, tak to vezmu šmahem. Jediný muž široko daleko s náma odmítal mluvit, prostě ukazoval, že neví nic, a jiný muž v rolbě, která jela celou tu trasu nahoru, nám jen tak ujel. Tak jsme šlapaly, asi hodinu a půl. Měli jsme jednu čokoládovou tyčinku a čekaly, až se z lesa vynoří stádo losů. Vyčerpané, hladové a žíznivé jsme konečně s bolavýma nohama uviděly sjezdovku. To můžeme být vážně jenom my, procházet se lesem, když máme permice na nádherné sjezdovky s několika sedačkama…

Horká čokoláda nás rozehřála a světlo se pomalu začalo měnit na pohádkovou modrou. Oslo nás zase dostalo do kolen. Ta panoramata… neuvěřitelné. A tohle všechno jen pár minut metrem z centra. Smějeme se té naší historce pořád dokola a kroutíme nad naší blbostí hlavou… Za tu dlouhou dobu, co jsme šlapaly nahoru byl prostor pro mnoho témat. To, které jsme probraly hodně dopodrobna bylo o Norech, jak jinak. V dobrém, i špatném. Jsou schopní utratit neuvěřitelné sumy za sportovní oblečení a vybavení a to každoročně.

Norové jsou sportovci tělem i duší

Sportují tu vážně téměř všichni. Na ulicích se vyhýbáte běžcům i cyklistům, které nezastaví ani hustý déšť, či sníh a namrzlé silnice. Práskají tu sebou všichni, mladí i staří. Metra o víkendech praskají ve švech a lidé šermují hůlkama, aby si vyšermovali cestu ven. Lidé tu žijí pohybem a pobytem na čerstvém vzduchu. Nikdy mě to nepřestane fascinovat. V metru tu běžně potkáte už i čtyřleté/pětileté děti ve školce s běžkama, které se v zimě několikrát týdně vydávají na výlety. Ty nejmenší dokonce ve školkách spí venku i v zimě. Prý až do -15 stupňů. Není divu, že z nich vyrostou takoví dobrodruzi…

Já už ale opravdu musím jít balit. Zítra brzo! ráno letíme do Krakowa a pak na pár dní do Prahy. Těšíme se, moc! Tak jestli máte ještě nějaké tipy, co a kam v Krakowě, budeme jedině rádi!

Tak až někdy budete v Oslu, určitě si nenechte ujít příležitost dojet metrem na sjezdovku. Je to paráda!

Krásnou neděli,

Vaše TerezaInOslo

Komentáře

Odebírat

16 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Most Voted

Inline Feedbacks

View all comments

mishkasev

9 let před

To je paráda!! Metrem na sjezdovku by mě taky bavilo. 😀 Určitě jsem pro víc videí! :))

Odpovědět

Verona

9 let před

Super 🙂 moc hezké video 😉 a ta zima vypadá úplně pohádkově 🙂

Odpovědět

Lucie Dědečková

9 let před

Suprový, skvěle sme si to užily!
Těšim se jak popíšeš ten nepopsatelný moment na tajné sjezdovce; D

Odpovědět

Dominika Lukášová

9 let před

Boží, boží! Určitě dělej i videa! Taky ale pořád piš spoustu článků, protože tvůj styl psaní mě baví nejvíc na světě <3 a proto už se moc těším na článek související s tímhle videem! (a tenhle komentář píšu už asi po pátý, protože mi padá internet, tak snad je tam nakonec nebudeš mít všechny :DD)

Odpovědět

Marie Šmídová

9 let před

Tak tomu říkám profi video!:) Přistihla jsem se, jak se u něj usmívám:))

Odpovědět

Anonymní

9 let před

Fůra sněhu, poloprázdná sjezdovka a večerní lyžování! Super!
Metrem na sjezdovku mi připomnělo mé nejoblíbenější – ze sjezdovky oknem rovnou do apartmánu na oběd. Takhle jsme to měli kdysi v jednom malém středisku ve Francii.
Už se zas těším někdy do Alp!

Odpovědět

Jana Kapa

9 let před

No to bys teda mohla, protože se ti povedlo! 🙂

Odpovědět

Veronika Skalická

9 let před

Zablokovane pro UK 🙁

Odpovědět

Veronika Skalická

9 let před

Zablokovane pro UK 🙁

Odpovědět

Jája Zikmundová

9 let před

Nádhera 🙂 To by se mi taky líbilo 🙂 Prosím další videa 🙂

Odpovědět

magda sura

9 let před

Krása! Fotak je vazne skvely,ze dela takove videa!

Odpovědět

Petra

9 let před

Jak už jsem ti psala přes Instagram, to metro mě taky dostalo. Je to úžasný, jen nasednout do metra a za chvilku být na kopci! Užívej si to!!!! A moc krásný článek:-)))

Odpovědět

Pavla @dify.cz

9 let před

Teda nemam ráda sníh a zimu obecně, ale to video je bomba. Má parádní atmosféru

Odpovědět

Michala Salava

9 let před

Super atmosfera

Odpovědět

closetdream

9 let před

dokonalý fotky 🙂

Odpovědět

Mama Papa

9 let před

Super video, jen tak dál. Krásná hudba, mohu znát interpreta?

Odpovědět

Jeden skvělej den v Oslu aneb jak se dá dojet metrem na sjezdovku

1. Co jsou soubory cookies

2. Druhy souborů cookies

3. Využívání souborů cookies

4. Účel použití souborů cookies