Článek o tom, jak být šťastná, je to trochu dřina, protože Elixír štěstí už prý pár let není na trhu

Life

7. srpna 2014

Na konci světa

Ti, co mě sledují na Instagramu (TerezaInOslo) jsou nejspíš zásobení pár
momentkama z posledních pár nádherných dní v prázdninovém a srubovém letovisku
na samém jihu Norska – Njervesanden (pokaždé to jméno musím znovu vyhledat). Je
to tu jako v Ráji s velkým “R” a slyšela jsem, že prý v Ráji není Internet.
Takže já se taky na pár dní odřízla a je to nádhera. Nekontroluju emaily, ne že
by mi jich chodil přehršel, ale na pár pracovních a těch, které se řadí do
kolonky “Důležité!!!” čekám. Nějak mi nechybí, že pár dní zrovna nevím, kdo si
vyfotil kafe a kdo nohy jako párky na pláži, jsem totiž doslova fanoušek
těchhle fotek z dovolené! A že jsem tak trochu hnidopich? Inu, možná, že jsem
to napsala jen proto, že jsem chtěla použít moje tolik oblíbené slovo hnidopich
a jindy to prostě nešlo!

Výhled z kopce na „naši“ pláž

Takže… že je tu nádherně už jste si přečetli po několikáté
a možná už vám to leze trochu na nervy. Těm, kdo se právě chystá s hlasitým
povzdychem zaklapnout notebook nebo hlasitě odkliknout z mé stránky blogu, se
veřejně omlouvám a pobízím je, aby to se mnou ještě zkusili. A ti, co se stále ještě
drží (osobní tipy: Tereza Svatošová, Aďa Bukovjanová a Linda Linn) a čtou dál, si
zaslouží, pár vlídných slov. Nějak jsem se rozjela po té kapce vína, ale
zkusíme dál…

Kdy jsem
nejšťastnější….

Lidé se mě stále častěji ptají, jak to dělám… “Dělám co?”
vyhrknu pokaždé, když mi takovou otázku někdo naservíruje na talíř… “No to no…
(ošemetná pomlka), že jsi pořád tak šťastná?” Koukám na ně jako vyvoraná myš a někde
v zátylku tuším, že s mojí odpovědí v
monnotónní tónině (asi jsem to trochu přehnala s těmi enky) “Nevím!” nebudou
zcela ale jistě spokojeni. Nejsem pořád šťastná, o tom bych s vámi nerada
polemizovala, ale spokojená jsem a za šťastnou se v mnoha případech považuji vlastně
taky. A jak na to? Jestli tu čekáte na Elixír štěstí, tak ten nemám, stejně
jako Elixír lásky už prý není pár let na trhu. Mám však pár rovin, na kterých
se pořád snažím balancovat – rodina, zdraví, vzdělání, zábava, a tak dále a
tak dále …

Miluju ten výhled

Teď, jestli si díte říct, vás trochu pustím do své hlavy a představím vám, jak
vidím štěstí já… Jak už jste asi všichni pochopili, mám nekonečnou fantazii,
o tom ale zase jindy, teď vám jdu představit ta moje Akvária štěstí. Můžete si
je představit jako akvárka bez rybiček naplněná zlatavou vodou. Ano, štěstí vidím
jako zlatavou vodu. Ta akvária se napouští a vypouští podle toho, jak jsem v té
dané situaci šťastná a jsou jich stovky, ba možná i tisíce (to možná trochu
přeháníš, Terez…). A čím víc těch akvárií štěstí máte, tím větší je šance, že
ve velké vaně štěstí, do které se všechny stékají, bude víc zlatavé vody. A čím
víc zlatavé vody – tím víc životní spokojenosti. Máte už teď z toho ale úplně
zamotanou hlavu? Nevadí – rozmotáme! Když
jsem se to snažila vysvětlit Johnimu, jen řekl: “Yeah, yeah, I know you are
happy…!”

Lindesnesfyr – nejjižnější cíp Norska

Tak tady vám těch pár akvárií štěstí představuji….

Jsem šťastná když …

Mám pocit, že mě
někdo má rád

Že na tom ale není vůbec nic převratného? Jistěže není! Pro
mě je to ale obrovská porce štěstí, asi toho největšího. Jsem lidumil a život
bez kupy dobrých přátel a rodiny kolem sebe si nedokážu představit. Přemýšlela,
kdy jsem doopravdy nejšťastnější a zjistila, že když cítím, že mám kolem sebe
ty, které miluju a jím zase záleží na mně. Miluju, když mi jednou za čas přijde
zpráva od někoho blízkého, koho jsem leta neviděla, že si na mě tuhle vzpomněl
a jak se mi vlastně daří, vždycky se mi zatetelí srdce štěstím, nebo když se s
někým blízkým jen tak náhodně potkám na ulici a vyklube se z toho tříhodinové
kafe, po takovém zážitku jsem neuvěřitelně nabitá štěstím. Tenhle pocit mi hned
po přestěhování do Norska ohromně chyběl. Přestože jsem díky gymnastice a
Johnimu našla jak mávnutím proutku hrstku přátel, takové to opravdové pouto
jsem si musela budovat i pár měsíců. O tom zase ale někdy jindy. Takže zpátky k
lidem – lidé jsou pro mě neuvěřitelným přínosem životního štěstí a doufám, že
jich v životě ještě poznám a pustím k tělu hodně a mnoho a těším se na to!

Večerní rodinné grilování

Jsem daleko od domova
a uvědomím si, kdo vlastně jsme a co miluju

Cestování je pro mě neuvěřitelným přínosem štěstí. Miluju
poznávat nová místa a miluju tu novou energii, která mě zavalí, když dostanu
takovou tu cestovatelskou šlehu v podání neuvěřitelného životního náboje.
Upřímně řečeno ani nevím, jak to popsat. Mnoho velice moudrých lidí už to ale
nejedenkrát popsali mmohem lépe než já. Cestování má navíc takový dar vás zalít
štěstím hned několikrát. Nejprve, když ten samotný akt plánujete, to třeba
miluju já!, po té, když se na něj těšíte, pak když cestujete, po návratu vás
zase uštědří dávkou štěstí, které pocítíte, když odemykáte a pod vousy si
zašeptnete: “Všude dobře, doma nejlíp!” a pak, když se hodiny a hodiny kocháte
fotografiemi. Já miluju všechny etapy cestování, od plánování po fotografie, o
samotném aktu ani nemluvě. Ne nadarmo se říká, že pro to, abyste poznali sami
sebe musíte procestovat svět. Tak šup, ať už jste z toho gauče v obýváku tatam!

No neříkejte mi, že by se vám do takového hotýlku nechtělo 🙂

Se zaslouženě odměním

Taková káva přece chutná mnohem lépe, když vstanete brzy
ráno, jdete si zaběhat, pak si dáte vydatnou snídani, sprchu, vyberete padnoucí
outfit a vydáte se do práce. Máte totiž pocit, že si ji zasloužíte a když si
sami v sobě připustíte, že si něco vlastně zasloužíte – chutná to pak mnohem
mnohem lépe. Pro mě toto platí o to víc, protože jsem na sebe neskutečně přísná.
V hlavě mám takovou tu imaginární macechu, která mě nenechá v klidu si sednout,
protože zase vymýšlí, proč lelkuju a kolik drahocenných životních minut tím
ztrácím. Občas bych jí tím jejím bičíkem nejradši přetáhla a zavřela pusu, na
druhou stranu ji ale miluju, protože je to ona – imaginární ztělesnění mé vůle
– která mě pohání dopředu a nezáleží na tom, jestli zrovna při běhu, nebo psaní
diplomky. A je to právě ona, která má na svědomí, kdy se rozhodne, že něco
dostanu zaslouženě, či ne. Když mám pak zelenou, zavalí mě pocit štěstí a
nezáleží, jestli je to zrovna při vypití šálku kávy, nebo svalení se do postele
po super náročném dni. Prostě ten pocit je mnohem silnější a krásnější!

Uspěju

Miluju úspěch a uznání. Pro to bych se rozkrájela. Zpravidla
tomu předchází dřina a tvrdá práce, ale za ten pocit neopakovatelného štěstí je
to nevyměnitelné. Od přijetí na gympl, přes pohovory až po státnice v Norsku –
tu vlnu euforie miluju a tuším, že se jí nikdy dostatečně nenabažím. Obzvláště
tohle akvárium plním ráda, motivuje mě totiž posouvat se do dalších a dalších
divočejších úkolů a budu ho opečovávat jak se patří.

Lindesnesfyr

Překonám sama sebe

Vlnu štěstí pociťuji, když překonám svého největšího
nepřítele – sama sebe. Nikdo jiný na světě vás totiž nedokáže zviklat, že něco
nedokážete, než vy sám. Pravidelným tréninkem se pak lze naučit myslet
pozitivněji a začít si fandit. Starého hnidopicha nepřestávajíc kroutit hlavou
pak vykopne z vaší mysli rozjařená roztleskávačka s třásněma cobydup!

Momentka

Někomu udělám radost

Jestli hned v první větě namítáte, že tohle je klišé, tak
prosím. Pro mě, za mě! Mně taková pomoc blízkému, ale i cizímu, vlídné slovo na
konto toho, který tak trochu v životě tápe, rada, nebo jen malý dar vykouzlí
úsměv a zalije mě štěstím a to takovým, že se ještě usmívám dlouho po tom. Je
to totiž tak trochu win-win, protože vy máte radost z toho, že jste někomu
udělali radost a to se počítá!

Jsem sama se sebou
spokojená (a to je někdy dřina!)

Tohle je tak trochu podle toho, jak se zrovna probudím, ale taková
ta celková spokojenost, to je běh na dlouhou trať. Ten musíte prokládat těmi
malými odbočkami za štěstím – ty vám totiž dodávají sílu jít si pro to velké. Být
spokojená sama se sebou pro mě znamená dost velkou dřinu. Jak už jste mě asi
všichni dávno prokoukli, jsem detailista a všechno (inu, téměř všechno) musím
mít pintlich. Nedělám to proto, abych se líbila okolí, dělám to jenom proto, že
to je pro mě můj osobní standard. Je to taková moje životní cesta, všechno
dělat nejlépe, jak sama můžu a proto nade mnou lidé občas kroutí hlavou, “Že si
radši nesedneš a neodpočineš si! Upřímně? To mi bere víz energie než dává. Tak
proto běhám a snažím se jíst zdravě, dělá to dobře především sobě samé a cítím
se, že jsem sama se sebou spokojená. A když jsem sama se sebou spokojená, moje
sebevědomí mi to oplatí douškem štěstí, které mi bubnuje v žilách a já pak
vypadám a jsem spokojená.

Zase jsem tu napsala román, ale vy to určitě podle vašich
slov “přečtete jedním dechem” 🙂

Mám vás ráda, drazí čtenáři, vy jste jedno z mých Akvárií
štěstí, které poslední dobou úplně přetéká! A já vám za to z celého srdce
děkuju!

A ještě doporučuju kliknout na krásný blog o štěstí – Co mi udělalo radost – mě to baví, tak snad vás bude taky!

Vaše TerezaInOslo

Komentáře

Odebírat

2 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Most Voted

Inline Feedbacks

View all comments

Kristyna

9 let před

Terez, čtu Tě už dlouho, ale tohle je můj vůbec první komentář. Tak nějak nemám nikdy potřebu psát něco víc, protože Ty vlastně řekneš všechno. Ne že by tomu bylo v téhle vteřině jinak, jen už mi prostě nepřijde fér od Tebe nadále brát a nedat na oplátku ani jediný komentář (lajky u snad každého facebookového příspěvku nepočítám). Se štěstím to každopádně není jen tak. Já si dlouho myslela, že štěstí přijde společně s některými dalšími věcmi (úspěch, partner, pět kilo dole,…), ale zjistila jsem, že nemá smysl na to čekat a že šťastná můžu být hned teď, jen když budu chtít. Tak proč čekat? Navíc mám pocit, že šťastný člověk ty dobré věci ještě víc přitahuje. A moc se mi líbí Tvůj "recept na štěstí", protože já se většinou při vysvětlování zaseknu u toho "Nevím!" a tím to končí. Jsi super, moc ráda Tě čtu a inspiruju se a doufám, že se mi poštěstí se s Tebou koncem léta setkat.

Odpovědět

Autor

terezainoslo

9 let před

Reply to Kristyna

Kristýno, děkuju! Nádherný komentář/! Takové mě vždycky dostanou do kolen. Naprosto s Tebou souhlasím, taky jsem dost dlouho čekala, než jsem pochopila, že vlastně to štěstí nikdy nepřijde, dokud si pro něj sami nesáhneme do vlastní hlavy. A taky souhlasím s tím, že šťastní lidé to štěstí prostě přitahují – něco na tom bude. Jak jsi na blog přišla, jsem vždycky totiž hrozně zvědavá 🙂 A taky moc děkuju za liky na Facebook a především komentáře, díky ním totiž blog uvidí více lidí, kteří si v něm mohou najít to svoje!

Tak doufám, že se uvidíme, já už se těšim!
Krásný den.
TerezaInOslo

Odpovědět