Jak si dát pozor na „potápěče snů“ a pár rad, jak i ty nejniternější a nejbláznivější sny proměnit v realitu

·   Letní větřík si hraje s
listama stromů, které dychtí po kapce vody a jahody se vám před očima červenají
pod paprsky silného sluníčka. Je kolem půl osmé večer a slunce pálí a hřeje. je
tu neuvěřitelně nádherný klid a já ne a ne se nabažit toho výhledu na jeden z
norských fjordů. Sedím na terase mého nejoblíbenějšího dřevěného srubu na
světě, toho, ve kterém jsem před čtyřma rokama poznala moji budoucí norskou
rodinu a kde vlastně i tak trochu začala ta celá velká kapitola, která mi
nádherně přetočila můj život vzhůru nohama. O životě na severu jsem prahla už
od malička, inu, nejenom na severu, takové ty choutky bydlet v Paříži, číst
intelektuální romány, opíjet se vínem a mluvit nádhernou francouzštinou se mě
držely celou střední školu i po té, co jsem chodila na večerní kurzy
francouzšitny, po kterých jsem si jednou za čas zašla na kávu a pistáciovou
makaronku do místní francouzské pattiserie a snila a snila, nebo o tom, že
sbalím saky paky a odstěhuju se na Hawaii, kde budu pracovat v surfařským
obchodě, poznám místní cool dredaře, co mě naučí pár triků a uvelebím se v ráji
v nějaké mini chýši na pláži, tahle představa mě pustila celkem rychle, když
jsem si uvědomila, jak komplikované by to všechno kvůli amerických úřadům
vlastně bylo, nebo představa, jak že sedím s mým manželem v nádherným dřevěným
srubu, kde přes den lovíme ryby a večer po pár sklenkách vína vymýšlíme jména
našich budoucích dětí a tak trochu se handrkujeme, kolik jich vlastně chceme.
Podívám se doprava a ten manžel tam opravdu sedí a ten můj vnitřní hlas mi
nabroukavá: “Vidiš, zase máš co chtěla!” a já se zatetelím a vlepím mu letmou
pusu.

Naše snídaně na terase trvají hodiny, divíte se proč? 

Dnešní příspěvek není jenom o
tom, jaké je chataření v norském srubu, nýbrž o tom, jak si plnit i ty nejpřipitomělejší sny. Ony jsou totiž tak křehké
a kde kdo je může srazit ráznýma větama, které člověk jen tak z hysterie a
závisti vyřkne: “No ty si se už dočista zbláznila!”, “Ty už nevíš, co by!”,
nebo tolikrát vyřčená věta na moje konto: “Ty musíš mít vždycky něco extra!”.
Takový sen se pak může rozplynout touhle nedomyšlenou větou, která pak zažene
vaše křehké sny do kouta, kde se krčí pár let, než zase najdou odvahu se vám
připomenout. Kolikrát já jsem už slyšela, “no ona se prý úplně vykašlala na
školu, že prý bude psát knížku o vaření, nebo co, no ta to trochu asi
nedomyslela…”, a ještě si k tomu představte ten klasický český tón s
přídechem 
cosivůbecosoběmyslí’. On vám totiž po tu celou dobu zápasení vlastně
moc lidí ani tolik nevěří, až pak po bitvě je každej generál. “No já někdě v
hloubi duše věděl, že ty to dokážeš”, nebo i naopak “já si vždycky myslel, že
je to blbost”. Tak kolikrát jste tuhle větu doma slyšeli sami? Nespočetněkrát?
A kolik i těch nejpitomějších snů položila? Nespočetně? Inu, nesnažím se vám tu
nahnat brouka do hlavy, že všechny sny jsou ideální, vyplní se a vy budete
šťastní, to bych vám valila klíny do hlavy já, ale nenechte se jen tak lehce
odradit. A protože já jsem jeden z těch snílků, kteří si jdou i za těma
nejpitomějšíma, tady je máte:
7 niterných a bláznivých snů TerezyInOslo:

  • napsat
    knížku
    a mít její veřejné čtení, kam
    si vezmu takovou tu velkou zelenkavou tylovou sukni a budu mít vysoky vyčesanej
    drdol

  • odjet s
    celou mojí rodinou
    (až budeme mít
    děti) na opuštěnej ostrov, kde budeme celý měsíc lovit ryby, spát v ručně
    postavené chýši a poznávat sami sebe

  • vlastnoručně postavit
    skleník
    na naší zahradě ze starých oken, kde budu pěstovat bylinky na
    vaření, ale i spousty nádherných květin

  • až budu mít plné zuby 24/7 honby za kariérou a
    intelektuálním oceněním, otevřít si
    Cupcake
    obchůdek spojený s květinářstvím
    , kam se lidi budou vracet právě pro jeho
    nezapomenutelnou atmosféru i produkty

  • prožít léto
    na vinici ve Francii
    a jezdit na kole
    pro čerstvý bagety a dopolední kurzy francouzštiny

  • sbalit saky paky, pronajmout náš dům, odletět do světa
    a
    jen tak se projíždět karavanem po USA,
    kam nás vítr zavane
    (to až budou děti velký natolik, že se o sebe sami
    postarají)

  • na starý kolena si pořídit útulný hotýlek, kde budeme mít čtyři pokoje, každý v jiném stylu,
    jeden orientální, další motýlí, jeden rustikální, další moderní, kde budu
    hostům z celého světa dělat snídaně do postele, představte si takové křupavé
    palačinky s domácí marmeládou, levandulovou limonádu, černý čaj a káva v
    nádherných podnosech a to všechno ozdobené čerstvými květinami, a to nejlepší
    nakonec, hotýlek bude levný, protože si už na stará kolena o nějaké finance
    starat tolik nemusíme 🙂

Tyhle sny jsou takové ty
bláznivé, ale přece jenom se na jejich plnění těším! Ty střídmé a takové
jakbchyřekla smysluplné vám tu představovat nemusím. A tady přináším pár rad,
jak si takové sny splnit, protože jestliže jste dočetli až sem, tuším, že
chcete tedy vědět i jak na to:
8 rad, jak si je splnit: 
  • nikdy se nenechat
    odradit od “potápěčů snů”

  • vždycky sen
    náležitě promyslet
    a napsat si pro i proti, a hlavně dát pozor, aby ten sen
    někomu neublížil, nezpřetrhal důležité vazby, nebo dokonce nezaterasil jejich
    sny (mluvím
      o partnerech, kteří v
    nějakých případech můžou pomáhat na cesta za vaším snem na úkor jejích
    vlastních)

  • Nevzdávej
    to! Nevzdávej to! Nevzávej to!

  • našetřit dostatečně peněz na jejich realizaci i s částečnou
    rezervou, kdyby to náhodou nevyšlo

  • být
    připraven prakticky na všechno
    ,
    protože většinou se pouštíme do neznámých vod, které jsou někdy hlubší, než si
    myslím

  • představovat
    si tu nádheru
    až se sen promění ve
    skutečnost a ten nádherný pocit zadostiučinění, který se zcela jistě dostaví

  • najít si
    svého motivátora
    , někoho, kdo vám
    věří, kdo vás bude podporovat a inpirovat po cestě

  • v poslední chvíli před těsným momentem vkročení do
    toho vysněného prostoru
    se nezaleknout,
    neuskočit, nezhroutit se
    na postel se slzami v očích, že je to vlastně
    úplná ptákovina a že to nikdy nedokážete!

MOMENT ZAMLŽENÍ
Pro případy poslední rady u
mě funguje takzvaný “moment zamlžení”. Ten vždycky používám v případě, že mám z
něčeho ohromný strach, začnu nad vším moc přemýšlet, představovat si ty
nejhorší možné scénaře a nastalé situace a už se vidím, jak budu tlouct hlavou
o zeď, jak jsem si jenom mohla myslet, že … “moment zamlžení” u mě funguje
následovně, je to moment, ve kterém na 2-3 sekundy vypnu veškeré racionální
uvažování a takzvaně se “hodím do vody”, z momentu zamlžení se pak proberu, až
už v té vodě jsem až po hlavu a musím plavat. Moment zamlžení u mě funguje na
principu, že se jen tak nevzdávám a většinou dobojuju až do konce, takže pro mě
funguje. To se například stalo při kliknutí zakoupení první letenky do USA, kam
jsem se vydala hledat štěstí ve svých 18 letech a měla jsem bydlet celé léto u
strejdy, kterého jsem neviděla od svých 5 let, nebo při kývnutí hlavy, jestli
jsem ready na full-half v dánské tělocvičně před mistrovstvím Dánska, nebo při
vyřčení “Oslo” na otázku, co je tedy mé finálné rozhodnutí, kde budeme s Johnem
Erike bydlet, a nebo zaklepání na dveře mého budoucího supervisora, když jsem
nedočetla email až do konce a přišla o 3 hodiny později,  nebo následné odeslání veletroufalého emailu
Barboře Šťastné o návrhu mé knihy, a takhle bych mohla pokračovat až do
aleluja….
A jaký je závěr vážení
přátelé? Jestli jsme vás o tom, jak je snění důležité nepřesvědčila až doteď,
asi nejste tím pravým rozeným snílkem, tím se ale můžete stát, když si nějaký
ten sen hnedka teď představíte. A vy, kteří jste občas pejorativně nazýváni
jako “naivní”, nebo ti, kteří “lítají na zemí” a “představují si život, jak
Hurvínek válku” se nenechte ponořit. Těším se, až mi nějaký ten splnění sen
napíšete do zprávy, které miluju. Nemůžu se jimi nabažit a stále kroutím
hlavou, kolik z vás si najde ten drahocenný čas mi opravdu napsat. Já vám za to
ze srdce děkuju a ti, na které jsem si ještě nenašla čas odpovědět se na mě
nezlobte! V nejbližší době to napravím 🙂 

A ještě na závěr pořádná porce z pohádkového srubu a moje ryba chycená na první nához a následně propuštěná na svobodu 🙂

Vaše TerezaNaChatě

Na svačině jsem se zase vyblbla, zátiší mini-sandwichů s ubrouskem s rybou!
Interiér norského vlaku v jídelním voze, kde jsem strávila většinu 6hodinové cesty 

On

Outfit na večer

Tady ta rybka vypadá malinká, ale kdybyste ji viděli na živo!

Komentáře
  • To je nádhera 🙂 Kde přesně máte chajdu? 🙂 My chytali na Lofotech a tak velké ryby jsem snad nikdy neviděla, natož abych je hned potom měla na talíři 🙂

    • terezainoslo napsal:

      Baru, máme chatu u Lyngdalu, poblíž nejjižnějšího místa v Norsku Lindesnes Fyr. Je tu božsky. A ryby lovíme, co to dá. Já je ale ve většině případů chci zase pouštět na svobodu… to tu ale v Norsku moc nechápou, když nejsou zrovna malinké. Dneska máme velikánskou tresku na grilu, tak se už nemůžu dočkat!

  • Klára T. napsal:

    Líbí se mi, jak si umíš užívat 🙂 A fotky jsou nádherné! Sama mám pro Skandinávii slabost, a nějakou dobu tam žít – je jeden z mých snů. A co se obecně snů týče, právě teď se mi jeden splnil, před třemi dny jsem se dozvěděla, že mi to vyšlo a ještě mi to asi pořádně nedocvaklo. Už druhý den budím s pocitem, že tomu nemůžu uvěřit, že jsem se po tom nekonečně dlouhém čekání opravdu dostala do cíle. Už teď se těším a jsem příjemně nervózní, co nového mi to přinese. A pokud jde o ten "moment zamlžení", ten praktikuju taky, akorát ho nazývám "skoč do toho po hlavě". Seberu odvahu, nadechnu se, udělám ten krok a musím říct, že jsem zatím nikdy nelitovala. Naopak bych litovala, kdybych do toho po hlavě neskočila. Přeji ti spoustu podobně krásných dní plných radosti 🙂

    • terezainoslo napsal:

      Děkuju, Kláro! Krásný, dlouhý a nabíjející komentář – takové mám nejradši. A to že sen vyplnil je jen a jen Tvojí zásluhou 🙂 Mám z Tebe, Kláro, radost! Víc takových odvážných "skokanek" a lidé se zase budou usmívat. Bude to skvělý! A příjemná nervozita je neskutečně důležitá, přinese pak ten slastný pocit zadostiučinění po té! Tak přeju moc štěstí a ať to všechno vyjde podle Tvých představ!

  • Anonymní napsal:

    Terezo, vas blog me moc bavi a fandim vam, ale pro boha vas PROSIM davejte si vetsi pozor na tu cestinu. Slova jako "histerie" me dokazi pri cteni poradne vydesit.
    MS

    • terezainoslo napsal:

      Mnohokrát děkuji 🙂 A ano, máte úplnou pravdu – gramatika trochu pokulhává! A proto taky mám vás, čtenáře, kteří mě s chutí opraví a já jsem za to vděčná! 🙂 Děkuji a přeji krásný den!

  • Podobné články