Jak přežít skorozimní ponuré večery v Norsku a co jsem objevila v Praze

Ahoj Terezko 🙂 Jsem ráda, že vidím, že nejsem sama, kdo recykluje a zajímá se o životní prostředí. Studuji školu, která se tímto tématem částečně zabývá a neuvěřitelně mě to baví! 🙂 Odmala mě i ségru doma naši učili recyklovat, neplýtvat vodou a v posledních letech se u nás doma vyskytují i hadrové nákupní tašky 🙂 Když jsem byla mladší, dokonce jsme s naší partou pořádaly ve vesnici různé ekologické akce, vysazovali jsme nové stromky a čistili potoky, ráda na to vzpomínám, dneska už se takové činnosti bohužel moc nevidí 🙁 Ikdyž vím, že sama s životním prostředím nic nezmůžu, tak si myslím, že to má smysl. Kdyby se na to každý vykašlal, jak by to pak vypadalo 😉 Navíc v prostředí, které my si budeme udržovat (nebo ničit), budou jednou žít naše děti a já chci, aby dýchaly čerstvý vzduch a zažili aspoň nějakou "přírodu" .
P.S. Tvůj blog jsem objevila nedávno a naprosto jsem si ho zamilovala. Nabíjíš mě neskutečnou pozitivní energií 🙂

Ahoj!
Co dělám pro životní prostředí? Doma u rodičů, na bytě i ve škole třídím odpad. Jediné, co ještě v tomhle ohledu zbývá vytřídit je bioodpad, ale toho zase tolik nemáme a vše ostatní třídíme. Když mám plastikové sáčky ze supermarketu (kde si do nich dávám třeba ovoce a zeleninu), snažím se je nebrat na každou prkotinu (třeba pórek nebo květák nezabaluji, když mám jen malé množství, tak také nebalím). Jednotlivé plastikové sáčky pak ukládám (pokud jsou čisté a ne od rozblemcané jahody či pomeranče) a používám je dál (třeba na svačinu do školy atd. To samé s papírovými sáčky od pečiva. Nepouštím zbytečně vodu, mám v kuchyni spořič vody. Abychom nemuseli kupovat balenou vodu (v Plzni je ta z kohoutku fakt děsná), používáme filtrační konvice a filtr vyměňujeme cca jednou za měsíc a půl. Do školy jezdím na kole, pokud počasí dovolí, jinak autobusem.
To je snad asi vše, možná bych si ještě na něco vzpomněla, ale takhle to snad stačí.
Hezký den a ať se daří! J.

Zdravime Oslo!
A jak se podileme na ochrane zivotniho prostredi? Jednoduse, ucime svoji malou princeznu tridit odpad, ve svych trech letech uz vi, kam co patri, mame takove ty kose z ikea a pro ni je to naramne zabavne hazet kazdou vec nekam jinam. A hlavne, chodime vsude pesky, jen velky nakup musime dovest autem.
Moc rada ctu tvuj blog, mam rada severske zeme, cestovani a hekticnost jako ty.
Prejeme krasne podzimni dny plne svicek, ktere miluju.
Misa s Elizabeth
michala.rathouska@seznam.cz

Hezký článek i fotky 🙂 Lush mám taky moc ráda – nejen kosmetiku, ale též je mi sympatické, že tato značka podporuje všelijaké projekty. Často to sleduji na jejich stránkách i na Facebooku. Lidi často nadávají, že je to předražená kosmetika a že platíme jen za značku, ale já s tím vůbec nesouhlasím.
Co se týče ochrany přírody, tak samozřejmě třídím(e) odpad, to si myslím, že je dnes už běžná věc. Já se navíc snažím tolik toho odpadu neprodukovat. Např. téměř nikdy nekupuji pití v plastových lahvích, což se snažím naučit i rodinu, ale bohužel zatím neúspěšně. Když vidím, kolik plastů se odnáší každý týden do kontejneru, tak je mi z toho až smutno. Přitom bydlíme na vesnici, máme svoji studnu a ta voda je tak výborná! Piji ji velmi často jen tak samotnou (někdy s citronem) a fakt mi chutná. V práci už voda tak dobrá není, tak si dělám buď čaj, nebo ji piji se šťávou, ale taky byste u mě na stole rozhodně nikdy nenašli flašku s minerálkou 🙂
Když už nějaký odpad vyprodukuji, tak lahvičky nebo kelímky vždy vymývám nebo vyškrabávám. Mám kamarádku, která vyhodí třeba lahvičku se sprchovým gelem hned, jak produkt přestane téct, to mi přijde hrozné. Já zásadně vymývám 🙂 Dále jsem hodně šetřivá a snažím se nic zbytečně nevyhodit a využít co nejvíc to jde. V práci -pokud je to možné- tisknu oboustranně a papíry, které už nepotřebuji, nosím domů a pálíme je v kotli – žádné vyhazování do koše. Jídlo také nevyhazuji, pokud to jde, "dojí" ho domácí zvířata.
Snažím se také šetřit energií a zbytečně nesvítím a nepoužívám spotřebiče.
Bohužel se mi zatím nedaří moc šetřit vodou, protože si moc ráda dopřeji plnou vanu horké vody nebo dlouhou sprchu.

A proč má smysl chránit přírodu? Připadá mi to jako jediné možné řešení, protože jinak to tady všechno půjde brzo do… kopru 😀

Dobrý den,
tak jsem Vás objevila díky Blogerce roku a až bude víc času, pročtu si vaše články. Můžu se zeptat, jak to máte u vás v zimě se sluníčkem? V kolik zapadá a vychází? Mě osobně toto počasí – konkrétně u nás, je teď teplý podzim a tma ve 4 dost nevyhovuje. Tak jak to zvládáte vy?
Díky
Olga

Ahoj Terezko,

Velke diky za zminku Spotify alba, dneska rano jsem se zaposlouchala po ceste do prace a normalne mi z nekterych pisnicek vyhrkly slzy stesti/ dojeti (jsem hrozna citlivka :). Uz se vidim jak na tom albu budu ted par dni uplne ujizdet.

A jak chranim zivotni prostredi ja? Po malych kruccich, ktere ale znamenaji mnoho pro me, protoze mi delaji radost. Vyhledavam lokalni produkty, coz podporuje maloobchodniky, kterym tolik fandim, a take tim nesponzoruji dlouhe transporty a import zbozi ze zahranici. Pro me to ma smysl v tom, ze se malinkatym prispevkem snazim lidem umoznit delat to, co maji radi – napriklad mit svou vlastni farmu. Sama naprosto miluji rucni prace, byt sama sobe vlastnim panem, nesedet na zidli v kancelari 9 hodin a pokud mam na vyber produkt od farmare, s radosti beru ten, i kdyz je drazsi.

Preji moc krasny den a budu se zase moc tesit na dalsi blog post 🙂 A jeste jednou obrovska gratulace k Blogerce Roku, mame za tebe vsechny velikou radost a jsi nam inspiraci.

Nat

Jsem taky milovník přírody, úplně mi trhá srdce, když vidím jak lidi jsou bezohlední pohazují odpadky kolem sebe… Nejvíc mě štve když vidím odpadky (asi od chatařů) v příkopech u cest na cestě do měst… to to sakra nemůžou dovést až do města a hodit to do popelnice?!! klidně i do té mé! a když vidím jak někdo zahodí na zem papírek cokoliv, tak to je to samé nemůže si to schovat do kapsy a vyhodit až narazí na koš – urazit ruku fakt :-/ …
a teď je nějaký SUPER PROJEKT PRO DĚTI CELOREPUBLIKOVÝ, kde se sejdou rodiny na nějakém místě ve městě, dostanou balonky a na něj přivážou papírek s přáním a pouští je ježíškovi… a to je proboha co! viděla jsem tu akci na fb našeho města pár lidem se to nelíbí ale maminy jsou nadšené, jak se to dětem líbí! sakra to jim neumí udělat radost jinak?! tak ať jdou pouštět draka třeba… Ale balonky jsou prý z přírodního kaučuku, i tak se mi to moc nelíbí!

Dobré odpoledne a díky za pěkný článek. Jsem ráda, že se takovým tématem někdo zaobírá. A spotify album máme oblíbené stejné:)).

S manželem jsme oba v našem okolí trochu za "ekoblázny", ale nemyslím si, že by na tom mělo být něco bláznivého. A právě díky tomu, že trochu snahy je vždy po zásluze potrestáno, je těžké něco změnit. Těžké ale neznamená nemožné a pozoruju, že malými krůčky to jde pomalu ale jistě k lepšímu. Čím dál víc lidí poslouchá a začíná se podle toho chovat. Protože je to jednudoché. Protože to nebolí. Protože stačí prostě jen trochu přepnout své myšlení a člověk zjistí, že mu to nejen neublíží, ale naopak mu to pomůže. A dobrý pocit sám ze sebe potom lidi motivuje. A kolo se začíná točit pomalu ale jistě na druhou stranu.

A co děláme pro zlepšení našeho životního prostředí? Třídíme odpad, bioodpad nám zpracovávají částěčně slepice a zbytek kompost. Papíry pálíme v krbu. Neházíme odpadky kolem sebe, naopak je občas (především v přírodě) po ostatních sbíráme. Snažím se také trochu lidem kolem sebe otevřít oči (ne, prostě není v pohodě, že dokouříš a hodíš to na zem… ne, ani kanál není to samé co odpaďák). Auto máme, ale snažíme se ho využívat jen když je to nezbytně nutné, jinak chodíme pěšky, na kole. Snažíme se omezit igelitové tašky na minimum, a ty, co se nám doma nahromadí, potom používáme jako pytle na odpad. Máme ale látkové tašky, které jsme si oba oblíbili, není nad to, mít jí stále složenou v kabelce. Balenou vodu nekupujeme, pijeme kohoutkovku. Fandíme recyklovanému papíru, především obalům z něj.

Jak jsem psala na začátku – je jednoduché být líný, nekoukat kolem sebe… ale jak potom takhle člověk může sám sobě pohlédnout do očí? Myslím si, že se situace pomalu ale jistě zlepšuje. A pevně věřím tomu, že se to stále zlepšovat může a bude. Stačí otevřít oči a uvědomit si, jak jednoduché to vlastně je. Změnit pár věcí. Člověk musí akorát vždycky začít sám od sebe. A potom to půjde:).

asi se pohybuji v "jiné" společnosti, ale u nás je prostě normální třídit odpady, šetřit, zbytečně nevyhazovat spoustu věcí, které se dají ještě upotřebit.. když už to jinak nejde, vozíme hodně věcí do charity nebo do dětského domova…

…jen se mi tedy zdá, že pokud jde mýdlo objednat jen z anglie, že je to dobré pro ochranu zvířat, ale vůbec to není dobré pro ochranu živ. prostředí… kdyby ho uhňácali pro Čechy v Česku, budu mít určitě zelenější pocit..

Já mám Lush taky moc ráda ale jen bych chtěla říct že není zas až tak přírodní jak se může zdát. Některé věci obsahují složky které třeba mě dost vadí. Kvůli tomu například nepoužívám jejich šampony do kterých dávají sulfáty, což mě mrzí protože mi hrozně voní. Jestli neznáš, tak doporučuju například můj oblíbený blog Míšy "Kiss a bee". Míša si doma vyrábí hodně výrobků podle vzoru Lushe a daleko přírodnější cestou. Podle jejích návodů si doma míchám skoro všechnu kosmetiku a až na pár výrobků od přírodních značek už ani nic jiného nekupuju. A jinak bych chtěla ještě říct že jsem před pár dny objevila Tvůj blog a na jeden celý večer se pěkně začetla. Moc hezky píšeš a umíš posílat pěknou energii, jen tak dál 😉 Radka

Milá Terezko,
děkuji za milý článek, příjemnou norskou atmošku jsem rozhodně skrz Tvá slova načerpala!

Co se týká ochrany životního prostředí, jsem stále pohodlný člověk a nemám se za to ráda, ale krůček po krůčku se snažím omezovat jízdu v autě a to nejen tedy kvůli ovzduší, ale spíš pro ten svěží pocit, všichni třídíme odpad a topíme jen dřevem. Pak třeba vyrábím doma sušené plody a marmelády nebo občas něco přeperu v ruce,. Určitě se těmahle "světobornýma" úkonama nepovažuji za ekoložku, ale i přes to, že je to v dnešní době velmi těžké, jsem si vědoma že to jde zlepšit, stačí se jen zamyslet a popřemýšlet byť jen na sekundu o té maličké účtence, co se chystáme "nevědomky" upustit z rukou na ZEM.
Děkuji za Tvá slova, měj se krásně a všichni s Tebou! Verča

Třídím odpad, vodu do školy nosím ve skleněné lahvi a nekupuji tak nadbytek těch plastových, používám převážně kosmetiku, která není testovaná na zvěři a je jednoduše odbourávatelná. V poslední době vyhledávám také ekologické prostředky na praní a úklid. Začla jsem používat menstruační kalíšek. Snažím se tolik neplýtvat vodními zdroji, ale občas se to nedaří, hlavně ve sprše. V některém tvém článku jsem si přečetla o tom, jak ses divila, když slečna na wc použila hodně papírových ubrousků, což byl také můj případ. Od té doby si i na toto dávám pozor :-D. Nejím maso a spotřebu mléčných výrobků také nemám vysokou. Doma na zahradě pěstujeme vlastní ovoce a zeleninu bez požívání chemikálií. Některé potraviny nakupuji v bio kvalitě. Nejčastěji se přemisťuji z místa na místo pomocí MHD nebo pěšky. Nepoužívám hormonální antikoncepci. Oblečení, které již nepotřebuji, vrátím zpět do obchodu nebo je někomu dám. Nesvítím zbytečně na chodbě nebo tam, kde nejsem a po ostatních zhasínám! Nepřeháním to s topením v zimě. Možná ještě něco, ale momentálně si na nic nevzpomínám. Jo, požívám převážně recyklované sešity, "slavím" hodinu země a den země.
A proč si myslím, že to, co dělám, má smysl? Jednoduše to tak cítím. Jako lidstvo nejsme na vyšší úrovni oproti zvěři a přírodě jako takové. Nejsme o nic lepší. Vidím to tak, že jsme všichni součástí celku a měly bychom se podle toho chovat. Tzn., že bychom neměli přírodu devastovat a nevážit si jí nebo se chovat k živočišné říši jako k čemukoli, je ne k bytostem. Měli bychom mít přírodu v úctě a být vůči ní pokorní. Chránit ji a žít v ní s respektem k jejím darům a za tyto být vděčni. Nebrat je jako samozřejmost. Já sama mám také lepší pocit sama ze sebe. A nedělám to jen pro sebe a svůj lepší pocit, ale v tomto případě myslím také na druhé a na budoucnost. Důvody k ekologickému žití by měly dle mého názoru vycházet z nitra člověka, z porozumění, sounáležitosti s přírodou a z přesvědčení o tom, že děláme správnou věc. A já přesvědčená jsem. Renáta
PS: miluji přírodu za to, kolik dobrého jídla se mně díky ní dostává, a tak i proto se k ní snažím chovat co nejohleduplněji 🙂

Co dělám já? Nosím všude obnovitelné látkové tašky, které mi vypadávají ze všech kapes, takže je musí solidární spoluobčané sbírat 🙂 Šmatlu co nejvíc pěšky, pokud to jde a nedošla bych až za týden. Vzdělávám se na seminářích. Umývám a třídím každý kelímek, že jsem kolikrát od jogurtu až na čele. Špehuju svého taťku, který dělá, že třídí, ale já vím, že z lenosti podvádí a nedojde k té popelnici o pět metrů dál! Naverbovala jsem babičku, která na procházce se psem sbírá každý bordel, pečlivě ho nosí několik kilometrů a pak ho roztřídí. Pořád zhasínám. Přítel už skoro šilhá, ale já šetřím elektřinu, takže za ním chodím jak čuchací pes a zhasínám. Tak to dělám já 🙂 Jo a koupila jsem si taky kosmetiku LUSH a asi ji brzo posvačím, protože tak krásně vodí, že se ze mě stává fetka závislá na vůni LUSHE a čuchám ho jak lepidlo 🙂 Kristýna, kristyna.bilkova@gmail.com

Tak samozřejmě, třídím odpad, používám látkovou tašku, omezuju plýtvání vody v domácnosti – mezi mé speciality patří zalévání květin v bytě a na balkóně vodou, kterou jsem při kuchyňské přípravě použila na oplachování zeleniny, nebo zchladlou vodu po vaření vajec. Používám selský rozum, jako moji rodiče a prarodiče a hospodařím. Nekopu do hub, nelámu a neohýbám větve stromů, neodhazuju v přírodě odpadky, které nejsou biologického původu, sbírám papírky, které mi vypadnou z kapes, ale i odpadky v okolí, které mi vlezou pod nohy – ale hlavně, všechno tohle učím mé děti.

Čekáme miminko a rozhodli jsme se pro používání látkových plenek. Když jsem si přečetla, že jedno dítě za tzv. plenkové období vyrobí jednu tunu odpadu (cca 6000 přebalení) plus dalších 250 kg se spotřebuje na výrobu jednorázovch plen, neváhala jsem ani minutu. Ve svém okolí jsem za exota, co musí mít vždycky něco jiného než ostatní, ale vůbec mi to nevadí, nepřenesla bych přes srdce podílet se kvůli svému pohodlí na takovém množství odpadu! Počáteční investice je u látkových plen sice vyšší, ale ve výsledku člověk ušetří až 20 000 Kč. Četla jsem, že výrobci jednorázových plenek v USA se snaží vzbudit dojem, že je normální přebalovat dítě do čtyř let, dokud si samo neřekne, že chce jít na záchod… aby prodali co nejvíc plenek – děsím se, že tenhle trend doputuje až do ČR 🙁
Jinak samozřejmě s manželem pečlivě třídíme odpad, nekupujeme igelitky atd. Nedávno jsem k našemu rodinnému domu zařídil a nádobu na bio odpad (naše město má vlastní kompostárnu). Ač je na ní nalepený jasný seznam, co se tam smí a nesmí dát, hlavně prarodiče to neustále porušují 🙁 A vůbec si to nedají vysvětlit. Úplně se za to stydím a děsím se chvíle, že se na to nějak přijde a nádobu nám odvezou. To jen potvrzuje moji doměnku, že starší generace v ČR třídění odpadu prostě z nějakého důvodu nechápou, mají svoje návyky, mladí to podle nich přehánějí… A z toho je mi fakt smutno.
Po přečtení předchozích zajímavých komentářů vidím, že mám ještě velké rezervy v péči o životní prostředí – to se musí napravit! LUCIE

V supermarketech nosím plátěnou tašku, a neberu si ty igelitové. Snažím se do kaváren termosky, abych si nemusela brát plastový kelímek. Recykluji jak papír, tak plast. A oblečení dám buď na charitu, nebo ho prodám na votoči, aby se nevyhazovalo, a bylo znou použito. Zajímavost co jsem slyšela, mě vážně nadchla. Bylo to recyklování starých hasičských hadic, které předělaly na kapelky a pásky. Vážně zajímavý. Jsou tedy vážně drahé, ale lepší si koupit tuhle, než ze zvířete. Lush kosmetika je na tohle vážně super. Ani léčení na nich netestují. V létě se snažím jezdit na kole a chodit pěčky a nejezdit autem. Což prospívá i postavě:D V americe to mají s třídením odpadu vážně vychytaný. Všichni musí třídit, a když je soused uvidí, jak netřídí, tak na ně můžou zavola policii:D Teda, tam kde jsem bydlela, tak to tak bylo. A podle mě to prospěje hlavně nám, lidem co to děláme. Je z toho dobrý pocit. Taky s tím pak začínají i přátele a vlastně všichni lidé v okolí. Možná se to časem rozšíří všude. Jooo a pak mě nehorázně štvou plastový kelímky, talířky a příbory nebo papírový tácky. Vždyť máme kovový, nebo vlastně jaký příbory, a talíře, co se rozbít nemůžou. Teda neměli by. Ono je umít taky není nic hroznýho. Vždyť máme myčku, žejo. Ta je taky úsporná. I sprchování je lepší než plná vana vody.
kliojagerova@seznam.cz

Nejsem extrémně eko, ale poslední dobou mě to docela nadchlo, a pokud můžu, tak si do obchodu nosím svoje tašky, autem taky nejezdím, protože nemám. V hodně věcech bych ale mohla být ještě šetrnější, to vím. Krabice na boty s uchem mi přijde naprosto super nápad!! 🙂 Jinak k tý domácí kosmetice… já jsem se k tomu nějak přirozeně před měsícem dopracovala, že jsem si začala vyrábět svoji kosmetiku. Jsem v začátcích, ale už jsem do toho musela investovat hodně peněz, takže to není pro každýho. Každá věc vyžaduje kupu svých ingrediencí, a i když se opakujou, tak toho je dost. Když jsem ale teď vyráběla pudr a vypočítala jsem si, že to nejdražší na tom je ta krabička, tak jsem si říkala, že když to prodávám kamarádům, tak bych jim pak mohla prostě už jen doprodat levně samotný pudr v pytlíku, nebo doplnit.

Škoda, že jsem soutěž propásla. Ale eko zůstávám dál!

Já jsem jižní člověk, takže miluju Řecko, moře, sluníčko, pláž, vedro, to jejich jídlo atd., a to prakticky odmalička, takže já bych si v Norsku zvykala hodně těžko… Stačí mi zima a podzimu nás, protože už od konce září se začínám zase těšit na květen a na teplo. Takže máš můj obdiv, protože mě severské země vůbec nelákají :-). Tereza

ahoj, co je to za knížku? Jak se jmenuje? /Nejlépe bkdybys odepsala na muj email : e.kupcova@seznam.cz )