Jak nám uletělo letadlo a co je na tom parádního?

Je západ Slunce nad Oslem a já sedím v kavárně na kraji
fjordu. Obloha tu blázní a předvádí se přesně tak, jako to norský oblohy umí.
Už jsme dávno měli být doma v Praze, ale uletělo nám letadlo. Poprvé v životě.
Bylo to takové malé štěstí neštěstí v jednom.
Mně se totiž domů ještě vůbec nechtělo. Tak nějak jsem se tu
ještě nestihla nadechnout jako vždycky. 

Ráno jsme všechno pobalili do kufrů, vymátořili se z pokoje.
Pokus přendat spícího Williamka do kočárku se nepovedl, takže byl chuděra
rozespalej. Dojeli jsme na letiště rychlovlakem, z hotelu jsme to na něj měli
pár kroků. Akorát, že vlak měl zpoždění a my už tak to měli na knap. Poslali
jsme kufry, zabalili kočár do Prampacku, to je takový velký vak, který
vymyslela jedna norská mamina a teď se prodává po celém světě pod značkou
Stokke. Většina společností ho posílá zdarma a máte na něj garanci, kdyby se s
kočárkem cokoliv stalo, platí na to automaticky pojištění. 
Jenže my jsme přišli o jednu minutu pozdě na odbavení
kočárku, který se posílá jinde než kufry. Systém to zavřel a ani lidský faktor
to prý nedokázal ovlivnit. William v pyžamu, my všichni unavení, protože jsme
vstávali v šest ráno. A bylo to. Poděkovali jsme paní na přepážce, která z toho
už nic vykouzlit nedokázala a jeli jsme dolů vyzvednout kufry. William tam
pořád pobíhal v pyžamu, Johni čekal hodinu na kufry, které nikdy nepřijely,
protože je z letadla nikdo nevyndal a já se seznámila s Marcelou. Češkou, která
má ráda blog, má norského přítele a taky (!) jí to uletělo. Jaká to náhoda. 
Letenky na večer byly šíleně drahý. A na pondělí to samé v
bledě modrým. Takže se letí v úterý. Já mám docela radost. Akorát nám ty kufry
z toho letadla nikdy nevyndali, takže jsou nejspíš v Praze. teda doufám, že
jsou v Praze… Tak jsme zase dojeli zpátky do hotelu, prodloužili si pobyt a
ještě stihli snídani, protože ta končila až ve
dvanáct. 
Tak nějak jsme všichni měli takovou docela parádní náladu.
Takovou jinou. Trochu mi to připomnělo tu situaci, když se bojíte testu ve
škole a odpadne vám hodina. Vzpomínáte na to?
Spoustu z vás mi na Instagramu psalo, že je vám to líto, že
nám to uletělo, a že se stávají i horší věci. Někdo mi psal, že nás obdivuje, s
jakým nadhledem tu situaci řešíme. A já si v tu chvíli uvědomila, že to je
možná to, proč tím životem proplouváme tak snadno. Ani jeden z nás totiž vůbec
špatnou náladu neměl. Ba naopak. Já jsem byla nadšená, že můžeme být v Oslu
ještě o chvilku déle a Johni byl zas rád, že já jsem nadšená. 
Já si totiž uvědomila, že to je to štěstí v životě. Mít tu
svobodu a volnost. Nemuseli jsme se stresovat, co na to řekne náš šéf… A
navíc před pár lety by nás nový letenky zruinovaly. Teď máme tu možnost zůstat
v hotelu i díky blogu i za mnohem lepší cenu. Za to jsem nekonečně vděčná,
protože to dost mění celou situaci. Hotely v Norsku jsou jinak pekelně drahý.
Ostatně jako většina věcí. 
 
Já jsem se teď pár hodin brouzdala po Oslu. Sama. Kluci
odpočívaj na hotelu a já jsem šťastná. Vždycky, vždycky se tu nadechnu. A tak
nějak se těším, až přijdu na “to”, proč jsme tu zůstali ještě déle. Já tomu
totiž věřím, že to nějaký důvod má. Možná jen, že jsem se potřebovala
nadechnout. Už dlouho jsem neměla čas jenom sama pro sebe a zas a znovu jsem si
uvědomila, že dokážu být jako motorová myš, dokážu jet, pracovat, vařit, starat
se o Williamka v kuse několik týdnů… ale když čas od času nemám to svoje
“zastavení” a otočení se zpátky, dojde mi energie a motivace… a pak mi není
dobře. Duše stojí někde v koutě, protože jsem na ni přes to všechno trochu
zapomněla. A to pak nedělá dobrotu nikomu. I když přes všechno na světě miluju
ten můj režim, občas se přistihnu, že nestíhám sama sebe. V Norsku je to jiný.
Vždycky jsem tu měla spoustu času na všechno. Chodím tu mnohem pomaleji, než v
Praze, protože jsem to tu tak vždycky dělala. 
Tak vy všichni, kteří to máte podobně, zastavte se. I když
si myslíte, že to nepotřebujete, zkuste to.
 Jenom se procházejte, nebuďte na
Instagramu, ale pozorujte třeba nebe. Nebo tu šlehačku, která se rozpouští na
tý horký čokoládě. Sedněte si do kavárny a buďte chvíli sami se sebou. Má to
smysl. A uvidíte, že ten moment, kdy to štěstí ucítíte, přijde. Třeba ne hned,
ale přijde. A bude nádhernej. A najednou to zase všechno bude dávat smysl.
Děkuju, že tu jste. Děkuju, že jste na mě počkali, i když se
mi pár měsíců psát vůbec nechtělo. A děkuju, že v těch řádcích blogu i knížky,
pořád dokola něco nacházíte. Protože to je, páni, nádhernej pocit. 
Vaše Tereza(zase)InOslo
 
Komentáře
  • Anonymní napsal:

    jak mi (a určitě i několika dalším lidem) ty tvoje články chyběly ❤

  • Anonymní napsal:

    Konečne nový článok! Už som naňho čakala ako na spasenie ♥
    A zároveň opäť raz taký silný, že som si pri ňom uvedomila, ako hrozne ma ten môj drahý naučil práve tej ľahkosti bytia a šťastia, ktorá mi tak chýbala.
    Uži si dni v Osle!♥

  • Anonymní napsal:

    Tomu říkám dávka pozitivní energie na pondělní ráno! 🙂 mám kafíčkovou pauzu v práci, stačí si přečíst článek nabitý tak hezkými pocity a hned se pracuje s lepší náladou, díky! 🙂

    http://www.knihtester.blogspot.com

  • Aďka napsal:

    Všetko je tak, ako má byť 🙂
    Majte sa krásne,
    A.

  • Jana Pernicová napsal:

    Teriii, já tady to zastavení a nadechnutí měla přesně včera. Šla jsem se projít do lesa, snih mi křupal pod nohama a když jsem se zastavila, slyšela jsem jen přírodu. A bylo mi nádherně… 🙂 jsem ráda, že opět píšeš 😉

  • Je hrozně skvělý, že si vážíš i těch nejmenších okamžiků štěstí. Já si pak hlupaňa nadávám, že bych to přeci mohla dělat taky, že to nic nestojí a úsměv to na tváři vykouzlí větší než kdejaký super dárek. 🙂 Užívejte si to v Norsku, dokud to jde! ♥ Budu se těšit na další články. 🙂
    THE WORLD BY MARIA

  • Všechno má svůj důvod a tak to vždycky je! ♥

    ALL ABOUT CANDYS LIFE

  • Misa napsal:

    Je super, ze jste si tam jeste uzili dva dny navíc! 😉 To je krásný pohled na vec… Snazím se to také praktikovat, i kdyz ne vzdy se mi to zatím darí 🙂 Jen malý poznatek: zjistila jsem, ze v cizine mi to jde lépe nez v Cechách, asi ta rychlost zití? Krásný nový rok celé rodince!

  • Je super, že ses vrátila ke psaní. Chyběla jsi. ♥

  • Janka Bianka napsal:

    To sa mi páči takýto postoj k situáciám a k životu. Snažím sa to naučiť aj môjho frajera, ktorý je občas taký hundroš. Ja si totiž myslím, že na všetkom je vždy aj niečo pekné.

  • Podobné články