Jak jsem přednášela o blogování a zasekla se u kampaně #IChooseGreen

Vycházím na podpatcích pár schodů do takové té kopule, ze které máte výhled na celé Václavské náměstí. Ti moji staří dobří přátelé motýlí mi tančí v břiše a já se neuřitelně těším, až to vypukne. Otevřou se dveře do nádherné obrovské místnosti a na mě se rázem přilepí přes čtyřicet očí. 

Cuknou mi koutky do úsměvu „těší mě“ a za chvíli jdu na to: moje první přednáška na workshopu pro blogerky.


Když jsem tenkrát před těmi třemi a půl lety dávala první post na blog, ani ve snu by mě nenapadlo, že jednou tady budu stát. Prohlížím si všechny ty upřené pohledy a vzpomínám sama na sebe. Jak jsem metodou pokus-omyl založila blog. Jak jsem používala příšerné fotky. Jak jsem nevěděla, jak se dělají základní věci a můj design blogu byl sto let za opicemi. Ale bylo to moje. Takové moje klidné místo, kam jsem se začala moc ráda vracet. Místo, kde jsem konejšila sama sebe i vás. Místo, kde se psalo o snech, nápadech, bláznivých výletech a líných nedělích. Místo, kde se u článků plakalo, ale i místo, kde se u článků nadšeně poskakovalo na židli. sto, kde jsem si mohla dělat, co jsem chtěla a tak to zůstalo až do dnes.  

Cítím na sobě ty upřené pohledy a s trochou ironie jím říkám, že pro ně bohužel žádnou kouzelnou formuli na skvělý blog nemám – protože ani já takovou neznám a protože se domnívám, že ani neexistuje. Na projektoru vystřelí slide s názvem „Mých sedm rad“ a v ten moment začnou lítat tužky po papírech. Baví mě to. Jak já bych si přála, kdyby mě někdo před lety v těch mých začátcích trochu poradil. Nasměroval.

Vyprávím, přeháním, kladu jim na srdce… ale celá přednáška se nenápadně stočí k tématu #IChooseGreen a já se u něj nápadně zaseknu. Až jsem z toho sama překvapená… Najednou si uvědomím, že je to pro mě asi důležitější, než jsem si sama dokázala připustit. Blogem bych chtěla motivovat ke štěstí, ale i k něčemu mnohem rozsáhlejšímu K něčemu možná mnohem důležitějšímu. A možná i tak trochu jinou formou, než jste znali doposud. A možná to tak trochu dělám i kvůli sobě, abych si hrábla do svého vlastního vědomí a svědomí a žila víc vědomě a udržitelněji. A možná i proto jsem kývla na to, abych napsala soutěžní příspěvek do projektu Lohas blogger, který podporuje udržitelný styl života. Příspěvek si můžete přečíst tady. A já ho nazvala:

„Sustainable living is smart“ a „Smart is the new sexy“ Tak na co ještě čekáte? 

Já už o tomto tématu přemýšlím poměrně dlouho a konečně jsem ho hodila na papír. Tedy vlastně na ten virtuální papír

Pořád vám ještě dlužím ty DIY recepty na prací a čistící prostředky a report z workshopu o chytré domácnosti. Všechno bude. Slibuju!Tak já jdu na kutě. Zítra se koná finále Blogerky a víte co? Já ještě pořád nemám šaty. Loni už jsem seděla celá nachystaná ve vaně a uklidňovala se rozpouštějícími se kvítky 🙂 A letos? Letos to bude punk 🙂 Moc se na všechny těším a vy sledujte sociální sítě, ať vám neunikne, jak jsem nakonec tu situaci (doufám, že) zachránila 🙂

Krásný večer a ještě jednou děkuju moc Ejvi Freedom za milé pozvání. Bylo mi ctí!
Vaše TerezaInOslo

Komentáře
  • Káťa napsal:

    "…ale i k něčemu mnohem rozsáhlejšímu K něčemu možná mnohem důležitějšímu. A možná i tak trochu jinou formou, než jste znali doposud. A možná to tak trochu dělám i kvůli sobě, abych si hrábla do svého vlastního vědomí a svědomí a žila víc vědomě a udržitelněji"….tak to by bylo skvělé:) pokud mám vliv, mám za něj i odpovědnost a pokud jím můžu něco zlepšit, tak se mám v životě úžasně:)… to by mě zas bavilo číst:) Káťa

  • Made in les napsal:

    Ten článek se opravdu povedl. Krásně jsi to napsala a věřím, že to takhle napsané osloví mnoho lidí, zkrátka palec hore;)

  • Podobné články