Inspirace na Vánoce vol. 1 aneb „Já už vážně letos nevím, co zas kupovat“

Ahoj Terezo.
Moje velká vpomínka je na pradědečka, který mě učil písničku "Na tom pražském mostě" ….ani si nejsem jistá, jestli se ta písnička vážně tak jmenuje. Ale on byl pro mě můj dědoušek s krásnou chatou v Beskydech, kde jsem trávila dětství.
Jinak já se na Vánoce tento rok těším strašně moc, i když nemám skoro žádné dárky….přiletí můj přítel a poprvé budeme trávit Vánoce u mých rodičů. A doufám, že ho naučím lyžovat! 😀 Nikdy na tom nestál, hold u nich není a nikdy nebyl sníh. Takže doufám, že bude plno sněhu, ale zase abysme v noci zvládli dojet na ten Štědrý den a nezapadli po cestě z Brna…holt horší termín příletu.
Těším se na další inspiraci na vánoční dárky 🙂 M.

Terezko,
Já vzpomínám na babičku – jak jsme ji vždycky vyhlížely jako děti, ještě pracovala jezdila domů takovým starým autobusem s vlečňákem. Přinesla moc a moc voňavý chleba, ještě teplý a ten se dával do komory zchladnout. Chodili jsme do lesa na dříví, na borůvky, moc dobře vařila. Taky vzpomínám jak se mnou jako s malou holkou chodila navštívit u nás ve vsi i okolo své sourozence. Někteří byli ještě fit, jedna sestra už byla ležící. Měla osm sourozenců. S dědou jsme chodili do lesa a vyhlíželi, zajíce, ba i jeden čas muflony……. Bylo to fajn,
Taky už mi berou trochu vánoce, svíčky už svítí a voní. Dárky budeme mít jednoduché, ale určitě bude radost.
Tak přeju krásný předvánoční čas.
Jarka

Terezko, moje babička tu bohužel od března už s námi není, ale jako by byla. Nejvíc vzpomínám na její palačinky, vždy když k nám přijela na návštěvu, už předem jsme se jí ptali, jestli nám usmaží palačinky. Byly úžasné, voňavé a krásně tenké! Prostě jako od babičky 🙂
Přeju hezký adventní čas .

Terezko,
vzpomínám si na velkou šatní skříň, která ukrývala i spoustu šuplíčků plných překvapení – blyštivé korálky, barevné náramky, náušnice, brože, sponky, šátky, šály a o šatech ani nemluvě – pro malou holku hotové království. A nejlepší na tom bylo, že jsem si mohla vše vyzkoušet a každá věc měla svůj příběh – babička si pamatovala od koho a při jaké příležitosti ji dostala nebo koupila.
pixinka10@email.cz

Milá Terezko, moje babicka bylatak neuveritelne silna a statecna zenska! Za valky byla politickyyym veznem, v koncetracnich taborech si prozila peklo…ostatne jako vsichni ti, kdo tam byli:-( Byla jednou z prvních zen v Cechach z titulem PhDr…. Az do jeji smrti jezdila po skolach(nejen) a vypravela pribeh valky…
Byla malinka, drobounka a do posledni chvile-zemrela v 89letech a do konce zivota byla ciperka… Nosila boty na podpatkach a kdykoliv u nas byla, pujcovala jsem si je a chodila vynaset odpadky- to, abych mela duvod jit ven. Na kazdou rodinnou oslavu pekla kornouty z piskotoveho testa. Pred Vánoci chodoila k nam domu a spolecne, vsechny zeny v rodine, jsme pekly cukrovi. A vecer pred Stedrym dnem pekla vanocku, pamatuji si, jak mne ucila spravne hnist testo… Vzdycky si na ni vzpomenu, kdyz vanocku ted pecu ja. Byla cestinarkou, takze pravidelne od zacatku srpna jsem psavala diktaty- strasne mne to stvalo, ale pak jsem to behem skolniho roku nalezite ocenila. Milovala jsem vsechyn ty serepeticky, ktere mela doma ve vitrine. Celou jsem ji milovala. A strasne moc mne chybi…
Z pobrezi moc zdravi Terka

Já nemám s babičkou nemám nejlepší vzpomínku, všechny jsou úžasné. Teda, někdy zrovna ne, když se hádáme o matematice, ktero dřív učila, a těď se jí snaží naučit i mě. Tak asi nejčastější zážitky jsou asi ty, co prosedíme u ní doma na gauči, a vyprávíme si co se stalo. Je to jako kdyby jsem si povídala s kamarádkou. Samý drby. Všechny drby co babička říká, jsou o starých dámách, které znám alespoň od pohledu. Vážně zábava. Nechápu, jak můžou mít tolik elánu v 70 letech. Nebo je super si s ní povídat o tom, co dělali jako malí. A já se nesmím chovat špatně když jí volali pořád do ředitelny..:D No co, prý je to něco jiného…
Jsem ráda, že tu je, a ta knížka by jí určitě udělala radost. Určitě bych jí s ní musela povinně vyplňovat 😀
kliojagerova@seznam.cz

Ahoj ja nemam tiez konkretnu spomienku, ja si vazim hlavne vsetky dni kedy s nou mozem byt,dakujem jej za mnoho veci na svete ,to ze mi vzdy vedela podat pomocnu ruku,nasmerovat ma v zivote a ukazat smer ktorym mam ist, v podstate to je moja druha mama by sa dalo povedat…najviac si pamätam na moje detstvo s nou,ako som rana vstala a uz som mala ranajky na stole ,teplucke kakao,parene babkine buchty palacinky a vsetko co robila bolo famozne ,babinkine teple velke objatie ….:-) usmev ktorym dakuje ze sme ju prisli pozriet …nikolakrchenova@gmail.com

Jedna z těch nejkrásnějších vzpomínek na moji drahou babičku je bezesporu spjata s jejími vypravěčskými a pěveckými schopnostmi. Jako malému stále čipernému děcku mi před spaním vyprávěla krásné pohádky o telátku Ondrovi a většinou uspaly dříve ji, než mě, a když ji propudilo, jak s ní lomcuji a dožaduji se pokračování, zpívala mi Černé oči jděte spát. Děkuji, za tento krásný článek a za to, že jsi mě přiměla znovu se rozvzpomenout 🙂 Hezký den, M. (winterangel@seznam.cz)

Moje babička mě nutila lhát. Zní to hrozně, že? Ale je to tak! Vysvětlím: moje maminka je ze Slovenska, takže i moje babička pochází odtud a tak jsem jí (!!! BOHUŽEL 🙁 !!!) nemohla vídat tak často. A proto když nastala ta vzácná chvilka, že k nám na týden přijela, musela jsem zalhat a před rodiči si vymyslet, že mi není dobře, že jsem nemocná, abych nemusela celý týden do školy a mohla být jen s ní.Chudák, už musela mít snad i výčitky, že pokaždé její návštěvu omarodím… I když myslím, že věděla své 🙂 A právě tyhle chvíle jsem milovala, právě tyhle chvíle se mi vybaví, když si na ní vzpomenu – já simulant ležící v posteli, na stolku bylinkový čaj, který ona s láskou uvařila, a který mě měl vyléčit a ona vedle postele. A vyprávěla a vyprávěla… Většinou příběh svého života, který, i když jsem slyšela po několikáté, mě nikdy neomrzel… Škoda jen, že už mi ho vyprávět nemůže 🙁 On byla prostě ta pravá babička, babička z pohádky!
Jája (ladytattooch@seznam.cz)

Nejkrásnější, hmm..to je asi vzpomínka na babičku jakožto mravnostní policistku. Chtěla z nás mít slušně vychovaná vnoučata, a tak, vědoma si vlastních nedostatků, používala metodiku tří moudrých opic (http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/60/Hear_speak_see_no_evil_Toshogu.jpg). Zakrývala nám oči, když se říkala něco, co by nám mohlo rozvolnit mravy, zakrývala nám pusu, když jsme přeci jen něco zaslechli a chtěli to opakovat a držela nás za ruce, když došlo na manuální poklesky.A večer, když si na dobrou noc pouštěla detektivku a já usínala na vedlejším gauči, mi držela polštář před hlavou…dokud neusnula .)

Moje nejhezčí vzpomínky na babičku jsou ty, když mě jako malou nechávala dělat věci, které mi mamka zakazovala.. Třeba že jsem s ní pekla svou první bábovku (mamka se bála, abych se nespálila)… a nechávala mě "prohrabávát" se všemi jejími šperky (Až když zemřela tento rok v únoru zemřela, našla jsem v její šperkovnici sadu brože a náhrdelníku z českého granátu. Tu mám teďka pečlivě schovanou, i se vzpomínkama.) Byla to velká dáma, i v 87 letech pravidelně chodila ke kadeřnici a denně se líčila.. 🙂 Vlastně, teďka mi dochází, že já bych knihu ani nemohla využít, ale stejně – je to nádherný nápad!

Skills of Art skills-of-art@seznam.cz

Ahoj Terezko, moje babička už bohužel od letošního června není mezi námi. Nejraději jsem měla ty okamžiky, kdy přijela k nám domů a všichni jsme si povídali. Bylo to uklidňující, najednou nebyly žádné starosti všedních dnů… Druhá babička je zase neskutečně dobrá kuchařka, kdykoliv k ní přijedeme na návštěvu, stůl se prohýbá pod náloží jídla a my po pár hodinách odcházíme najezení k prasknutí!
Přeji krásný den!
E-mail: Dankova.Mi@seznam.cz 🙂

Moje babička.Když byly moje děti malé,učily se písenko *č* právě na slově babiČka.Úplně to slyším,až mi běhá mrát po zádech.Moje babička.Babička,ke které,když jsem byla malá,chodili každý týden,vždy pěšky,to proto,aby jsme se s bratrem unavili a nezlobili.Ale my přece u babičky nikdy nezlobili.Měla pro nás vždy čas,kdy si s námi sedla a vyptávala se, co nového,zda umíme tuto písničku….Potom nám nabídla teplé buchty z remosky,bylo jich tam 6 krajových a jedna uprostřed,to byla dědečkova,na tu jsme nesměli šáhnout.Tal ráda bych o ní psala dál a tak,at už vyhraji knížku či ne,ráda si ji zakoupím a budu tak moci vzpomínat dál,dál na moji bělovlasou,vždy usměvavou babičku.

Babicku z maminkinej strany som nepoznala, zomrela, ked som mala rok. S babickou z otcovej strany som sa zase nevedela dohovorit, vedela len po madarsky. Cely zivot prezila na Slovensku, ale po slovensky nevedela ani par slov a mna moj otec po madarsky nenaucil. Vedela som len par viet, ale vzdy sme sa s "nagymamou" nejako dohovorili 🙂 Vedela fantasticky varit, robila neuveritelne chutne rezance do polievky, davala som si ich vzdy plny tanier, polievky len za jednu naberacku a vychutnavala… Zial, zomrela skor, nez som bola dost velka, aby som sa od nej cokolvek naucila a odvtedy hladam sposob ako by som take skvele rezance urobila 🙂
kvetinka.okrasna@gmail.com

S babičkou z maminky strany jsem bohužel moc zážitků nezažila. Babička už byla docela nemohoucí a špatně chodila, bolely ji klouby a tudíž se se mnou ani moc neprocházela venku. Ale na co vždycky ráda vzpomínám jsou Velikonoce u babičky, kdy mi s dědou pletla pomlásku a dala mi i velikonoční nadílku, ve které vždy byly mandarinky a podobné zdravé mlsky. Taky ráda vzpomínám na nedělní obědy, když jsme spolu trávily nedělní poledne. Bylo to krásné a občas mi ukápne slza. 🙂

S babičkou si tak nějak nerozumíme =o)
V porovnání s ostatníma dětma, který k babičce chodily po škole na obědy, hlídala je, byly tam na prázdninách… Já teda vůbec =o) babka je prostě svá, určitě to není typická babička, nezve nás na slavnostní obědy a pokud tam přijede, tak nám uvaří max. kafe… O svojí minulosti nikdy moc nemluví =o) (proto mi ta knížka láká)… Babka není zlá, jen je prostě jiná. A druhou babku mám daleko…

Ovšem vše mi vynahrazuje babička mého muže, která nám pomáhá třeba když potřebujeme pomoct v bytě (nejsme doma na odečty atd.), což je fakt mega pomoc… Při návštěvách navaří nebo udělá nějaký jednohubky, uvaří čajíček s citrónkem a samozřejmě vás nepustí pryč, pokud vám nenarve tašky jídlem 😀 je to skutečná pohádková babička, která vám snese modrý z nebe a je na ní spoleh <3

Anjelska@gmail.com

Ahoj, má nejkrásnější vzpomínka na babičku? Kde jen začít, jejich tolik, že je těžké vybrat tu, která je prostě nej… Může to být okamžik, kdy jsem jí díky školnímu projektu donutila vyprávět o svém dětství, ten záblesk v jejích očích, který zahřeje. A je vlastně jedno, co udělám, stačí, že vymyslím nějakou blbost nebo jí koupím něco pro radost. Pokaždé ho tam vidím. Nebo další, znáte ten pocit, kdy se chystáte na školní sraz, jste celá vyšňořená a až na místě zjistíte, že na nohách máte bačkory. Jsem ráda, že jsem přitom byla s ní a viděla zase ten stejný záblesk a úsměv. Okamžikem, který pro mě hodně znamená, je ten, kdy jsem vnímala to její velké odhodlání postavit se k boji čelem, i když bitva je již z části prohraná. Vlastně všechny okamžiky jsou krásné a vždy jsou a budou spojeny s její laskavostí, něhou, pohlazením či nezapomenutelnou vůní. martina_dostalova@centrum.cz

Martina

Ačkoliv mám to štěstí babičku stále navštěvovat mé nejhezčí vzpomínky se upínají na dobu, kdy jsme (byli jsem 3) jako malí k ní jezdili na prázdniny a ona se o nás celé ty 2 měsíce starala. Ta vůně chystajícího se oběda, která se každý den linula po celé chalupě a nás velké spáče konečně donutila vylézt z postele je hluboko uložená vzpomínka, kterou ze své hlavy nedostanu nikdy 🙂 Možná i pro to jsem brzy našla lásku k vaření, neboť nejšťastnější jsem byla, když jsem mohla babičce při vaření pomáhat. Ona mi vždy s velkou trpělivostí vyprávěla, proč se dělá to či ono a jaké to bylo, když ona byla mladá a musela doma na statku se vším pomáhat …
vetysak@gmail.com