Wings for Life 2017 aneb jak jsem běžela v sedmém měsíci

Mama

8. května 2017

Je sobota večer a já padám únavou do postele v jednom rozkošném hotýlku někde v Bratislavě. Trochu malátná jsem si vyrovnala oblečení na zítřejší běh a ještě jednou pro jistotu zkontrolovala yr.no. Norskou předpověď počasí, která se málokdy mýlí. Venku totiž začaly pršet trakaře a v takovém počasí by se tedy běželo…

V neděli 7. května se totiž běžel čtvrtý ročník charitativního závodu Wings For Life.

Běh Wings For Life se jsem si zamilovala loni. Byl to můj první běžecký závod a my si ho s Bridget užily do sytosti. Článek plný euforie a emocí z loňska si můžete přečíst TADY. Když letos přišel dotaz na tělo od Bridget: „Ty asi letos nepoběžíš, viď?“, tak jsem automaticky řekla: „To asi ne no. Vždyť budu v sedmým měsíci…“ A vlastně proč ne? Vždyť tenhle závod přeci není o tom, jestli někoho předběhnete, nebo pokoříte svůj vlastní rekord. Je o atmosféře. Je o lidech. Je o tom vašem vlastním cíli. A především je o tom, že pomáháte, a že běžíte pro ty, kteří nemohou. Takže jsem do toho šla i letos. A tentokrát jsme s sebou vytáhli i Johniho, Máťu, vás čtenáře 🙂 a v Bratislavě se potkali s celým skvělým PUMA teamem.

V neděli ráno jsme si oba nakráčeli v tom malinkém hotýlku, který je mimochodem opravdu kouzelný a jmenuje se Mama’s boutique hotel, na snídani v běžeckém outfitu. Sklidili jsme pár podivných pohledů, které mohly znamenat: a) takhle těhotná a v běžeckém?, b) oni jdou běhat v takovém nečase?, c) absolutně nepochopili snídaňový dresscode. Já měla svoji růžovou bundu, která připomíná cukrovou vatu a já ji miluju. Břuch mi obepínalo bílé tílko a na nohou mi zářily modro-růžové běžecké botky. Johni měl modrou bundu, kraťasy přes legíny a běžecký boty. Dali jsme si vajíčka, pomerančový džus, čaj a pár kousků ovoce. Letos jsem přípravu na běh rozhodně neřešila tolik jako loni.

Letos jsem si běh přijela užít a podpořit ty, kteří šli běžet naplno!

Dorazili jsme na registraci. Všude mraky lidí a žádný vzduch. Stát přes čtyřicet minut na tak stísněném prostoru a mačkat se vedle všech těch lidí, bylo několikanásobně horší než pak samotný běh. Takže příště už registraci na WFL jen den předem. Připnuli jsme startovní číslo, vyplnili emergency contact, kdyby se cokoliv dělo a na promenádě se potkali s ostatními. Natočili jsme pár medailonků, vyfotili pár fotek a já se nemohla dočkat.

Přestalo poprchávat a zpoza mraky se pomalu začalo ukazovat sluníčko. Nádhera! Jako na zavolanou. Norům zase vyšla předpověď bravurně. Půl hodiny před startem se všichni už začali řadit do startovních pozic. My daly klukům pusu a popřály jim hodně štěstí, já dostala ještě několik instrukcí od Johniho, jak opatrná musím být, pusu na břicho a rozdělili jsme se. Kluci totiž startovali zepředu, zatímco my byly víc vzadu. Startuje se vždycky podle toho, kam se chystáte běžet a jaký je váš rekord na určité vzdálenosti. Ten vyplňujete při registraci.

Z repráku všude kolem nás burácí hudba, nad hlavou nám letí slovenská vlajka, všichni jsou napumpovaní a připravení běžet a na startu je nádherná atmosféra. Já si zavazuju tkaničky, ještě jednou pro jistotu kontroluju Spotify a PUMA track aplikaci, abych věděla, kdy vyjede catcher car a fotíme poslední momentky atmosféry před startem.

Celý koncept závodu je trochu jiný než jiné běhy. Běžíte do té doby, než vás chytí catcher car – tzv. pohyblivý cíl. Auto vyjede přesně třicet minut po startu celého běhu. Jede rychlostí 15km/h a po určitých intervalech zrychluje. Na vašem startovním čísle je čip, který měří, jak rychle a daleko běžíte, a když vás catcher car předjede, automaticky zaregistruje konec běhu. Takže si každý může běžet svým tempem a jak daleko mu stačí síly. Loni jsem si přesně vypočítávala, jakou rychlostí musím běžet, abych uběhla 12 kilometrů. A když jsem catcher car viděla loni, oddychla jsem si, protože jsem jela už z posledních sil. Když mě předjíždělo catcher car letos, přesně ve stejném momentu mi milá paní z PUMA track aplikace zahlásila, že jsem přesně na pěti kilometrech. To byla nádhera :)) Splnila jsem si svůj cíl-necíl.

Celá rozzářená jsem mávala na lidi v autě a ti tleskali jako o život 🙂

Vůbec celá podpora od všech fanoušků, kteří fandili kolem trati byla úžasná. Já jsem během pár vteřin dostala do ruky záchranný balíček s vodou, sušenkou a pláštěnkou a čekala na autobus, který odpadlé závodníky dovážel do centra dění. Tam jsme dostali medaily a bylo to! John Erik ještě běžel a nakonec dal třináct kilometrů, Bridget dala letos zase skoro deset a Máťa se nám „ztratil“ někde v polích na dvaceti.

A jak se mi běželo? Bylo poměrně horko a svítilo sluníčko, takže jsem stavěla na každé občerstvovací stanici pro vodu. Celou dobu jsem si držela svoje tempo a střídala ležérní běh s chůzí. I když první metry, kdy celý dav vyběhnul a všichni mě předbíhali, jsem měla nutkání zrychlovat, ale ukočírovala jsem se. Poslouchala jsem svoje tělo a intuici, a rozhodně nešla přes něco, co by jen náznakem naznačovalo, že je něco v nepořádku.
.

Kouzelný bylo potkat pár těch dalších těhotných. Vzájemně jsme se na sebe usmívaly a na dálku se plácaly po ramenou.

Moje těhotenství je velmi specifické. Pokud se rozhodnete běhat, tak především velmi opatrně. Musíte znát vaše tělo a musíme si být stoprocentně jistí, že je na takový pohyb připravené, jste fit a nemáte žádné komplikace. Těhotenství je velmi individuální a je opravdu potřeba na to myslet každou chvíli. To, co může být dobré pro mě, nemusí být ideální pro vás. Vždycky naslouchejte svému tělu a intuici. Tím se alespoň řídím já a zatím si to nemůžu vynachválit. Cítím se skvěle.

Chtěla bych poděkovat celému PUMA teamu za krásnej den, příležitost být i letos PUMA ambasadorem celého běhu a možnost podpořit dobrou věc. Pokud byste i vy chtěli podpořit, můžete se přihlásit na další ročník, nebo darovat extra částku TADY, jako jsme to udělali my. 100% vašeho daru poputuje na výzkum poranění míchy.

Děkujeme a budu se na vás těšit na startu v příštím roce!
Vaše TerezaInOslo

Puma – ambasador

Komentáře

Odebírat

8 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Most Voted

Inline Feedbacks

View all comments

Veru-life

6 let před

Musela tam být úžasná atmosféra a jsi skvělá, že i s miminkem v bříšku jsi se k závodu odhodlala 🙂

Odpovědět

Nikola Krmelova

6 let před

Wow opravdu tleskám. V těhotenství vyrazit je opravdu obdivuhodné 😉

Odpovědět

Nikola Krmelova

6 let před

Wow opravdu tleskám. V těhotenství vyrazit je opravdu obdivuhodné 😉

Odpovědět

Dominika

6 let před

Myšlienka tohto behu ma nadchla už pred rokom a povedala som si, že by som tam raz určite chcela ísť. Tento rok to nejak ušlo mojej pozornosti, ale keď som včera pozerala tie úchvatné zábery z celého sveta, tak som si povedala, že o rok tam už fakt musím a už dnes ráno som sa pre istotu predregistrovala 🙂 Aspoň mám dosť času na tréning 😀 A už teraz sa strašne teším!

Dominika

Odpovědět

Pavel Života

6 let před

Klobouk dolů

Odpovědět

LeniKralickova

6 let před

Nikdy mě nepřestaneš udivovat a překvapovat – a to myslím v dobrém. Jsi úžasný člověk, děkuji za tvé články, pozitivismus a odhodlání. 🙂

Odpovědět

Jitka Šrůtková

6 let před

Terez,

Ještě jednou gratuluju k skvělému výkonu. 5k v těhotenství je obdivuhodný výkon. Já jsem o Wings for life mluvila před kamarádkou tak dlouho, až sem ji na tento závod namotala taky :-). Už je předeegistrovaná a těší se, že příští rok společně vyběhnem. Těším se už teď. Myšlenka celého závodu je mi hodně blízká. Jsem ráda, že existují lidé, kteří rádi spojí příjemné s užitečným a vznikne tak smysluplný projekt

Hezké dny, Jitka

Odpovědět

Amelie

6 let před

Skvělá reportáž.

Odpovědět

Wings for Life 2017 aneb jak jsem běžela v sedmém měsíci

Puma – ambasador

1. Co jsou soubory cookies

2. Druhy souborů cookies

3. Využívání souborů cookies

4. Účel použití souborů cookies