21 věcí, které mě naučili naši, a které bych chtěla předat Williamkovi

Ahoj Tery, děkuju za krásný článek.
Letos se vdávám a tak samozřejmě přemýšlím nad dalšími milníky našeho společného budoucího života – jako jsou právě děti. Často si kladu přesně otázku – jaké by měly být moje děti, jak těžké je je vychovat? Spoustu bodů mám stejných jako ty, ovšem nad některými bych snad ani neuvažovala (nebýt tohoto článku), např. učit je etiketě, vážit si autorit.. Tyto body mnohdy beru jako samozřejmost a nepřichází mi do úvahy jiná možnost. U výchovy dětí a předávání určitých zvyků na to ale nesmíme zapomínat.
Proto Ti ještě jednou děkuji za článek, protože i když nemám ještě děti, přemýšlím nad tím, jaká budu máma a samozřejmě chci vychovat samostatné, hodné a slušné človíčky. 🙂 A kdyby člověk nevěděl a neuvědomil si, co by mohl předat od svých rodičů za dobro, možná by ta výchova neměla žádný směr.
Tak Ti přeji, ať Williamek je jeden z nejspokojenějších bytostí a ať si jednou řekne to samé jako ty: Mám skvělé rodiče! (Myslím si, že už teď o tom ani nepochybuje :P) Pěknou neděli!

Bez led a skladu? Vycucované? Nemůžu si pomoct, ale ty články někdy působí tak, že jste si je po sobě ani nepřečetla…

…máš štěstí…já to měla tak- neudělat svýmu dítěti nic z toho, co udělali mě..život je pak dost o něčem jiném, j eto o velkém štěstí takové děttsví přežít a pak přežít všechno, co s tebou udělalo… vlastně všechna energie, snaha, vytrvalost, víra, vůle jdou jen do toho, osvobodit se z toho polámání, poničení…jenže to se nepovažuje za úspech, nedá s eto tak prezentovat jako třeba vstudování, vyhraný závody, kariera…přitom je z atím nesmírná statečnost vyhrabat se z týraný, zneužívaný holčičky v někoho, kdo se sám naučí se mít rád a poradit si se životem…j eto vesmírný výkon…j eto úplně jiný vesmír než ten tvůj a je dobrý vědět , že existuje:)

To, že ať chceme nebo ne, budou děti jako rodiče, mě osobně opravdu trochu děsí. Věřím, že jsi to tak nemyslela, ale přijde mi to trochu demotivační pro lidi, kteří zas tak super rodiče neměli (a snaží se třeba na sobě pracovat)- vyznělo mi to tak, že se ani nemá cenu se snažit, protože stejně dopadnou stejně :-/

Nedá mi to se podělit o své zkušenosti, porodila jsem velmi brzy, nebála se dítě vykoupat, přebalit, ale bála jsem se zda zvládnu dobře děcko vychovat. Udělala jsem jistě spoustu spoustu chyb, ale dnes mám i vnučku a opět musím říct, MY jsme dětem příkladem, co vidí doma, to si berou do života a hlavně potřebují lásku, trpělivost. Dnes jsou děti dospělé a já si nesčekrát řekla, že jsem měla být přísnější nebo lépe, důslednější. Ale proč si vytvářet v dětech iluzi, velkou roli hrají geny ať chceme nebo ne. Proto buďme dětem dobrým příkladem i když to někomu přijde jako ostřílená fráze. Jsem smutná z dnešní doby, dcera pracuje v soukromé školce a denně spolu řešíme, jak rodiče na děti nemají čas, nepovídají si s nimi, ráno je dají do hlídacího centra a večer vyzvednou.Je mi těch dětiček neskonale líto a proto Terezko miluji Váš blog, Vaše úžasné články z kterých na mne dýchá ta bezmezná láska k synovi, k rodině, k životu. Moc vám držím palce!!!! Jsem si naprosto jistá, že Willamek má vše co má malé děcko mít a vyroste z něj šťastné dítě a leta ověřená věta: co do dětí vložíte do tří let se vám vrátí. Mě se to potvrzuje mějte se báječně zdraví Alena P

Souhlasím s dvěmi předchozími komentáři, jako bych toto psala… 😐 Terko, jinak mimochodem Tvoje články moc ráda čtu a fandím Ti i do budoucna. 🙂