V hlavních rolích: červený klobouk, koně a 24 věcí, které by mě nikdy nenapadly

Je nádherné sobotní odpoledne. Sluníčko mi hřeje do červeného klobouku, který svítí na sto metrů a já pozoruju tančící bublinky šampaňského. Trochu nenápadně se rozhlédnu kolem sebe. Nikdo na mě nekouká. Vytahuju foťák a zase to dělám. Zase si fotím jídlo. Trochu takhle. Možná takhle. Přenastavuju ISO a clonu a po chvíli z druhé strany stolu slyším mužský hlas: „Slečno, já vás odfotím i s tím jídlem.“ Rudnu jako ten klobouk. „To jste hodný, děkuju, mně stačí jenom to jídlo…“ Burácivý hlas rozechvěje i ty hortenzie a moje tváře doslova splývají s mým doplňkem. Nenápadně uklízím foťák do tašky. Konverzační ledy prolomeny. Vítejte na mém sobotním odpoledni. V hlavní roli koně a klobouky.

Miluju tyhle chvíle. Kdy se najednou ocitnu jako uprostřed nějakého filmu. Jako kdyby všichni byli herci, které někdo před chvíli načesal a upravil a oni vyskočili na plac ze svých karavanů. Sedím tam. V černobílých šatech. Za pár minut se  láduju raviolama a dělají se mi boule za ušima. Neuvěřitelně vynikající
jídlo. 

Všechno to dění kolem sebe pozoruju. Všechny ty lidi, kteří na
dnešek oprášili klobouky. Koňský pot je ještě cítit ve vzduchu a z
nedalekých reproduktorů se ozývá ladná hudba. Nastal čas vrhnout se na
trávu a zašlapat drny. Dámy ve vysokých podpatcích na sebe soucitně
mrkají a já zase mizím ve své fantazii. Jsem vlastně celé odpoledne v
takovém zvláštním časoprostoru své fantazie. Představuju si všechny
možné životní příběhy lidí kolem mě. Z úryvků rozhovorů si tvořím
svoji vlastní skládačku. „My jezdíme každé tři měsíce na svatební noc do
jiné země.“ „Poslali jsme tam private jet a prostě nakoupili 500 Herm
ès
šál v Paříži.“ „Ty vole, v tom šampaňským je kaviár… Vyfoť to!“
Občas se schladím těmi bublinkami, zdálky k nám už zase doléhá dupot kopyt a komentátorův hlas hodnotící situaci zápasu. Já se fascinovaně rozhlížím kolem sebe. Kde jsem se to zase ocitla?

Napadá mě myšlenka, že by mě nikdy nenapadlo, že se někdy ocitnu právě tady. Vlastně takových věcí, které by mě nikdy nenapadly,  je mnohem víc. A netrvalo to dlouho a můj oblíbený seznam je rázem na světě: 
Nikdy by mě nenapadlo, že: 
– budu milovat běhání (já, která se lopotila s patnáctistovkou)
– budu pít kávu bez mléka (já, která jen a zásadně latte s horou mléka)
– budu i v dospělosti rudnout (to mě možná i někdy napadlo)
– můžu i v dospělosti dostat v obchodě takový záchvat smíchu, že se na mě všichni koukají skrz prsty
– se naučím chodit na podpatcích (nekecám!)
– budu usedat v nejzapadlejších pražských kavárnách bez Internetu a psát svoji vlastní knihu
– se dokážu znovu a zase zamilovat do svého manžela několikrát za měsíc
– mě nebude bavit nakupování oblečení (taky nekecám!)
– jednou budu vymýšlet choreografii teamu, který jsem jako malá tak neuvěřitelně obdivovala a jejich choreografie se na tajňačku učila doma z VHSky
– se ještě neprofláklo, jak mi nešla v hudebce nauka



že ti nejlepší přátelé jsou stále ti, které znám už od svého dětství
(to mě sice nenapadlo, ale jsem za to neuvěřitelně vděčná)
– že si budu pořád pamatovat, jak mě kluci opečovávali na mé první oslavě narozenin (bylo mi 5)
– můžu mít někdy tak silný vztah k mému rodnému domu
– budu se svým manželem mluvit jinak, než česky 
– až mi bude tolik, kolik mi je, nebudu si připadat dospělá (asi nikdy nebudu)
– nebudu mít doma už přes rok televizi a budu gauč směřovat na okna
– mě bude bavit jóga (nenáviděla jsem protahování)
– se dobrovolně přestěhuju z Norska do ČR
– budu ráda vzpomínat na moje hodiny paličkování
– si s sebou do života ponesu křivdy mých spolužáků ze základky
– budu ve svých 27 nejvíc fit, co jsem kdy v životě byla
– nebudu moct už nikdy cítit vůni mámy
 
– někdy uslyším větu: „A blogerkou roku v kategorii life se stává dívka, která má ve svém názvu město – TerezaInOslo!“
– budu milovat svoje první vrásky
Takových
věcí, které by mě nenanapadly, je tolik. A proč vám tady o nich píšu?
Mimo jiné, protože je to celkem zábavné a taky možná i proto, … Že ač
plánujeme, jak plánujeme, v životě přijdou věci, které zkrátka a dobře
naplánované nejsou. Nečekaná rozhodnutí. Zklamání. Překvapen. Životní
převraty. Některé jsou nádherné. Na jiné byste nejraději navždy
zapomněli. 
Nevědomost
je věc nádherná. Dává našim životům šmrnc. Kdo ví – kdo nebo co se vám v
životě zítra přimotá do cesty? Třeba něco, nebo někdo, kdo ho obrátí
vzhůru nohama. Tou dobrou stranou nahoru. Samozřejmě. 
Tak
mějte oči otevřené. Říkejte ano novým příležitostem. Potkávejte nové
lidi. Žijte naplno. A jestli se zrovna teď něco nedaří? Ono to má
všechno nějaký hlubší důvod. Vyčkejte a pochopíte. Někdy nemůžeme mít
všechno hned a teď. Někdy prostě potřebujeme vytrpět, abychom si
uvědomili, co v životě chceme a co ke šťastnému životu potřebujeme. 

A
někdy třeba i řeknete vy tu moji památnou větu: „Jak já jsem tak ohromně
vděčná, že mně tenkrát ta snová práce nevyšla… Nikdy bych totiž nebyla
teď tady, kde jsem. Šťastná. Spokojená. Pokorná. Hladová po nových
životních lekcích.“


Díky za to! Pamatujte na to!

Vaše TerezaInOslo

Komentáře
Odebírat
Upozornit na
guest
26 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Anonymní
Anonymní
8 let před

Tak tenhle seznam me dostal… a rozplakal… a napadl me v prubehu cteni muj vlastni… jo, to je mazec :,). Dekuju 🙂
Yveta

Lea Fuis
Lea Fuis
8 let před

Opět úžasný článek. Vždycky si říkám, že už mě žádný tvůj článek nepřekvapí, a vždycky se to stane. Proto se sem tak ráda vracím 🙂

http://moimelea.blogspot.cz

Anonymní
Anonymní
8 let před

Skvělý článek 🙂 take jsem byla na Pólu, ale v Anglii a to si člověk teprve připadá jak v jinem světě! Miluji klobouky!

Lucie Bekova
Lucie Bekova
8 let před

Terezko, to je krásný seznam! 🙂 A článek je jeden z nejlepších, které jsem kdy četla! Doufám, že budeš dál šťastná a spokojená a my číst takové članky!
Krásný den.
Lucie, http://www.luciebekova.blogspot.co.uk

Barb
Barb
8 let před

Myslím, že je to bezva nápad na super TAG, protože mě hned napadlo milion věcí, které by mě nikdy nenapadly. Klobouk ti moc sluší a vůbec, celé to prostředí ti nějak sedí, jako bys tam patřila 😉 Těším se moc na knihu <3

Je m'appelle
Je m'appelle
8 let před

Krásný článek, děkujeme 🙂 Everything happens for a reason…

PíMí Trololoo
PíMí Trololoo
8 let před

Terezko, naprosto obdivuji tvoji energii, chuť a radost ze života. Víc takových lidí plných elánu, cílevědomosti a pozitivní nálady. Děkuju za krásnou motivaci a povzbuzení.:)!

renuška
renuška
8 let před

Teri, je mi osmatřicet a červenám se pořád. I bez klobouku 😉

Anonymní
Anonymní
8 let před

Terezko, klobouk na hlavě nemám, ale smekám před Tebou :-))))). Katka

Anonymní
Anonymní
8 let před

Vau, skvelý článok! Ďakujem, ani nevieš ako si trafila 🙂 Si skvelá blogerka, myslím že sme si vo veľa veciach podobné, len tak ďalej a držím palce s knihou, už sa na ňu veľmi teším 🙂

Eliska
Eliska
8 let před

Mas uzasny styl psani, at napises cokoli, krasne se to cte. Mozna i proto, ze z kazdeho clanku vyzaruje pohoda, laska a pozitivni energie.
Eliska

smajiska
smajiska
8 let před

Krásně napsané. A máš pravdu, život nám hází pod nohy klacky. Ale nebýt těch klacků, tak nikdy neuskočíme stranou.

Barbora
Barbora
8 let před

Skvělý článek! Chápu, že jsi na sebe tak pyšná!

Zuzana Šrotýřová
Zuzana Šrotýřová
8 let před

Nádherný článek <3..

Alena Přibylová
Alena Přibylová
8 let před

Parádní článek!! pod některé z těch bodů bych se dokonce i sama podepsala….a s Bárou vám to oběma hrozně sluší! 🙂

Anonymní
Anonymní
8 let před

Krásný článek! ….pobavil, poučil a nakonec i rozplakal …moc se těším na knížku 🙂

worldneedswomen
worldneedswomen
8 let před

Úžasný článek a ten klobouk ti moc sluší =)!

WORLDNEEDSWOMEN

Isabella Secret
Isabella Secret
8 let před

Nádherný článek, moc pěkně jsi to, Terezko, napsala. Těším se na knížku moc!

Bella z Belliny tajnosti – můj tajný, 100% autentický deníček o všem, co nemohu běžně řešit s ostatními

Slavka
Slavka
8 let před

Pekne zachytené a sprostredkované zážitky zo zaujímavého podujatia, ktoré je skôr typické pre anglický vidiek 🙂
Na akciu ťa zobrala sestra, alebo top blogerku už organizátori pozývajú automaticky? 🙂

Káťa
Káťa
8 let před

Ahoj:) když jsem tvůj blog objevila, říkala jsme si – skvělé mladá holka/žena má potřebu inspirovat druhé k rozvoji, vývoji, vědomí…a taky,že je skvělé, že to ostatní ocení,že to potřebují a chtějí- viz blogerkaroku, byť pro mě je soutěžení lidí mezi sebou známka , že se vnímají odděleně a ne v jednotě…začala jsem se občas dívat k tobě , jak jdeš svojí Cestou a co to dává druhým, není zas tak moc bytostí, kterým záleží na obdarovávání druhých sebou samým…a v poslední době mě napadá- kam jsi to zabloudila a kde se ztratily tvé sny- Chtěla bych: BÝT KREATIVNÍ MOTIVOVAT ABY MOJE PRÁCE DÁVALA SMYSL…chápu, že lákadel konzumně byznys světa je moc a moc a nezabřednout do nich je nesnadné,obzvlášt v Praze, kde není až tak rozvinuté cítění pro harmonii vztahů, pro přírodu, planetu, rovnováhu mezi tím, co si od planety bereme a tím, co jí vracíme, tak jak je to ve skandinávských zemích…ale přijde mi, že ses ztratila už docela daleko…obdivné psaní o "My jezdíme každé tři měsíce na svatební noc do jiné země." "Poslali jsme tam private jet a prostě nakoupili 500 Hermès šál v Paříži." "Ty vole, v tom šampaňským je kaviár… Vyfoť to!" Občas se schladím těmi bublinkami, zdálky k nám už zase doléhá dupot kopyt a komentátorův hlas hodnotící situaci zápasu. Já se fascinovaně rozhlížím kolem sebe. Kde jsem se to zase ocitla?" – ve mě vyvolalo taky otázku – kde se to ta Tereza ocitla, kam se ztratila , ta Tereza toužící motivovat a aby její práce měla smysl..ta toužící po projektech pro Afriku…všechno co zkonzumujeme se muselo vybrabčit z planety…a stojí nás to zdraví, smysl bytí, neudržitelnost…kaviár, Hermes, koně pro zábavu…rauty, večírky, roby.."celebrity"….jo toho jsou jiné news a blogy plné, ale ten tvůj??? dovolím se tě tedy zeptat- čím vlastně chceš motivovat? přišlo mi dřív, že svým osvobozujícím se vědomím…cestou k sobě..svobodné, smysluplné, obohacující…jako blogerka roku, bys mohla hodně lidí oslovit a motivovat…ale čím ted vlastně?? Káťa

Anonymní
Anonymní
8 let před
Reply to  Káťa

Káťo, s Terezou se stalo to, že dospěla. Aneb jak praví klasik, kdo není ve 20 anarchista (tenkrát mělo slovo anarchista trochu jiný význam :))) nemá srdce a kdo je ve čtyřiceti anarchista nemá rozum.

Anonymní
Anonymní
8 let před
Reply to  Káťa

…nevím, ale musím souhlasit s Káťou. Přesto, že tenhle blog čtu moc ráda, mám pocit, že už z něho nevyzařuje to, co dříve……ale něco úplně jiného.

Kris Tyna
Kris Tyna
8 let před

Další krásný článek, který mě nutí k zamyšlení 🙂 A co se týče outfitu…klobouky ti moc sluší. http://www.kristynablog.com

Lucy L.
Lucy L.
8 let před

Nadherny clanok, krasne sa cita a samozrejme aj fotky su uzasne 🙂 len tak dalej

Katie
Katie
8 let před

Moc krásný článek =) Ten seznam je dost dobrý nápad 😀 Já si ráda říkám větu: "Vše je tak, jak má být, vše jde přesně podle plánu." To mě uklidňuje, když mám si nejsem jistá svou cestou. A ten klobouk Ti, Terezo, moc sluší 😉

Dominika Belhová
Dominika Belhová
8 let před

Už vím, který článek by mě zajímal… ,,Jak, kdy a proč se Terezainoslo naučila na podpatcích…,, 😊 Že to taky někdy zařadíš do svého seznamu? ☺

Podobné články
26
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x