Proč je dobré někdy úplně vypnout a srovnat si ten bordel v hlavě!

Life

3. července 2013

Jak to dneska začalo…

Klepou se mi kolena, v krku sucho a nechápu, jak se kamínky na žlutých balerínkách můžou jen tak bezstarostně blýskat. Bytí v normálním světě mi zvyšuje tepovou frekvenci a já bych se nejradší otočila a štrádovala domů do postele, kde jsem strávila pár posledních dní. Nervózně usrkávám domácí zázvorový čaj s hordou medu a pořádnou dávkou citrónu a přemýšlím, proč že jsem se nepřipravila líp! 10 minut před meetingem uvažuji o napsání omluvného emailu a chci to zabalit. Není mi dobře, skoro nemluvím a ještě ke všemu si už vůbec nejsem jistá, co jsem do té první kapitoly diplomky napsala… Poslední měsíc byl superhektický, finišování posledních zkoušek a dopisování projektů, práce a veškerá organizace léta a září. Kousnu se a jde se dovnitř! Jeden z dalších meetingů s mým supervisorem začíná…

Giraffe Manor Hotel in Kenya

…o pár minut později

Kdybyste mě někdo viděl na živo šourat se do té kanceláře, se sklopenou hlavou, skleslýma ramenama a naprosto negativní energií, neuvěřili byste, kdo po 90 minutách vychází ven! Naprosto nadšená, plná energie a chtíče letět do Keni rovnou! Neuvěřitelný, jakou pozitivní energii vám mohou předat někteří jedinci na této planetě! Dan Banik, můj supervisor, jakoby mě už po několikáté okouzlil a vlil do krve pocit, že dokážu všechno na světě! Nevěřícně koukám na jeho telefonní číslo v mobilu a nedokážu si představit, až budu přes FaceTime z Keni do Stanfordu komunikovat strasti a slasti výzkumu v Keni. Takhle obrovskou úctu, pokoru a uznání mám jen k pár lidem na světě a Dan je mezi nimi. Poslední třešní na dortu bylo vřelé objetí a já vybíhám z budovy školy jako malá holka, která dostala první vysvědčení!

Ve srubu

A teď to všechno teprve začíná! Normální život bude až v prosinci! Do té doby stihneme měsíc v Čechách, srub, svatbu, líbánky a Keňu. Ale v klidu, známe se, protože mi ze všeho toho plánování, organizování, práce a stresu v polovině června řeklo tělo i mozek: „A dost!“.

Štěstí, že jsme měli zrovna na hlídání pejska a k němu i auto, tak se rozhodlo a z minuty na minutu jsme jeli do srubu u fjordu. Jakoby Matička Země vytušila situaci a na nebi vymodelovala ty nejnádhernější mraky, které doplňovaly naprosto boží a klidnou atmosféru pozdního rána. Kouzelná snídaně na terase, čerstvě natrhané luční kvítí a křupavé palačinky nás hladily v břiše i na duši.

Zase jsme si uvědomila, že stres je dobrý v určité porci, nikoliv však „all you can eat“! Takové tři dny plné procházek, válení se na terase, grilování a nádherných dlouhých večerů s vínem uklidili v hlavě ten bordel. Už nebylo tak strašně důležité, jestli bude papír a mašle svatebního programu ladit s pozvánkami, nebo lucerny v kostele svítit žlutě, ani to, jestli bungalovy na líbánkách budou all-inclusive, nebo ne, a už vůbec ne, jestli letenky z Osla do Keni bude od KLM nebo Kenyan Airlines.

Inu, bylo toho hodně, ale ono se všechno vždycky nějak vyřeší tak trochu samo!