Přenáška s Dalai Lamou a jeho message pro naší generaci

Life

8. května 2014

Jak jen začít, když je moje hlava plná nejrůznějších myšlenek a poslání. Zkusím to utříbit a předat vám tu nádhernou message, kterou jsem zrovna spolu s 1000 dalšími studenty Oslo University vyslechla od samotného Dalai Lamy. Byla to moje poslední přednáška celého vysokoškolského vzdělání a nemohla jsem si přát lepšího přednášejícího, než samotného Dalai Lamu.

Dostat se na přednášku Dalai Lamy není jen tak, po vystání hodinové fronty na lístek v obrovském slejváku jsme byli mezi těmi šťastlivci, kteří dostali lístek zadarmo, dalších 1000 studentů nikoliv. Obrovská univerzitní aula Chateau Neuf se zaplnila jako lusknutím prstu a ohromný aplaus se strhl, jakmile samotný Dalai Lama vstoupil do auly. Opatrným krokem došel na podium a všichni plní očekávání s tisíci otázkami na jazyku sledovali každičký jeho pohyb. Nikdo ani nedutal.
Všechno bylo tak ohromně vážné a profesionální, do té doby, než Dalai Lama promluvil. Všechny strhl jeho první větou, kdy uznaně chválil flétnistku, která vystoupila na jeho čest a zašprýmoval na její účet ohledně jejího entusiastického podupávání a vykopávání nožky. Jeho upřímný smích a dobrá nálada odzbrojila všechny přítomné… pak už jen udržoval příjemnou atmosféru několika dalšími úsměvnými poznámkami a větou, že by lidé neměli být tak vystrašení, protože jakmile je někdo z jeho přítomnosti nervózní, celý dialog je jen strojený, nikoliv přirozený a přínosný.

Jeho nádherná pozitivní energie a přirozenost dostala do kolem každého a donutila nás přemýšlet, že si nemusíme hrát na nějaké nadřazené, podřazené, když vám Dalai Lama několikrát připomene, že i on je „human being“ jako jste vy. Pár historek o tom, jak na formálních návštěvách popichuje upjaté Japonce i samotnou britskou královnu, aby se trochu uvolnili, byly odzbrojující a jen dál poodhalily jaký je Dalai Lama smíšek. Svou přirozeností si získal nás všechny, což dokazoval opakovaný burácivý aplaus.

Dalai Lamova message

Dalai Lamova message byla jasná, jednoduchá a zasela do hlavy všem studentům semínko myšlenky, že je to naše generace, která musí bojovat za lepší budoucnost, a že nás tu je, kteří mají tu sílu. Je to o každém z nás, o jedincích, kteří předají tuto message dál, a když se tato message bude šířit a změníme byť jednu jedinou malou věc v našem životním stylu, bude nás víc a víc pak teprve uvidíme, jak ohromnou sílu máme.

Pár studentů, kteří se na pódium dostali díky vybrané eseji mělo tu čest s Dalai Lamou diskutovat a měli odvážné myšlenky ohledně například práva veto pro studenský parlament, který by mohl zastavit rozhodnutí norské vlády ohledně těžby ropy.

Takové dvouhodinové sezení plné energie, emocí, nových myšlenek vás nenechá jen tak netknuté. Jen málo z nás dennodenně přemýšlí nad tím, jak ochránit přírodu, aby našem vnoučatům a jejich dětem zbylo něco z té nádherné flory a fauny. A to je naprosto přirozené, téměř všichni jsme takzvaní „short-term thinkers“, nikoliv „long-term thinkers“. Není to naše chyba, tak je bohužel postavený svět a marketing, který všechny „nutí“ kupovat nejrůznější vymoženosti, které si najednou myslíme, že k životu nutně potřebujeme. Naše myšlení je nastavené tak, abychom konzumovali a konzumovali a posouvali ekonomiku dál a dál…

Upcycled výrobky nemusí nutně vypadat jako odpadky, ale jako stylové interiérové doplňky

Ani já nejsem dokonalá, miluju kvalitní věci a cestování a když vám někdo vpálí pod nos: „Prosimtě, proč se někoho snažíš přesvědčit, ať recykluje, dyť ty sama lítáš letadlem a tvojí footprint nevymažeš, ani kdybys recyklovala celý život!“, zamyslíte se, jestli to všechno má vůbec cenu. MÁ!

I když mám před sebou dlouhou cestu, snažím se změnit věci, které můžu – recykluju všechno, co se dá, od oblečení, přes lahve až po ty nejniternější plastikové obaly, nepoužívám igelitové tašky, do obchodu si nosím síťkové sáčky na ovoce a zeleninu, neplýtvám elektřinou a zásadně nepřetápíme, jezdím na kole a městskou dopravou a snažím se kolem rozsévat myšlenku environmental friendly myšlení, přestože sama nedělám všechno přesně tak, jak by se mělo a pro spoustu lidí je to bod, kterého se chytí pro vlastní sebeočištění.

I tak si myslím, že je to lepší, než úplně zanevřít a ignorovat a tímhle příspěvkem chci popíchnou i vás. Nemusíte se vzdát všeho, co rádi děláte, nebo kupujete, vašich snů o cestování, ona i jen sebemenší změna, která tolik nebolí může pomoct víc, než si myslíte, a když budete tuto message šířit dál, více lidí pochopí, že se nemusí vzdát úplně všeho, co mají rádi a jen chodit po lese a pěstovat svoje rajčata na zahradě. Možná, že těmito malými krůčky můžeme postupně přimět i ty, kteří se necítí být rozenými environmentalistmi, přemýšlet o přírodě o trochu víc, než včera.

Tak to zkuste a začněte u sebe. Uvidíme, jak daleko se dostaneme!

Nádherný čtvrtek Vám všem, drazí čtenáři a těšte se na víc příspěvků.

Vaše pozitivně naladěná TerezaInOslo