„Přátelství moře přenáší“

„Přátelství moře přenáší“
Life
20. července 2012

Pózovací

Tramvaj číslo 18 si to líně šine ze zastávky Vozovna Vokovice. My sedíme na nepohodlných sedačkách, protože nás ukrutně bolí stehna z tréninku. Píše se rok 2002 a nám je 14. Mezi naše největší starosti patří, kdy už nám konečně sundají rovnátka a jak si musíme od rodičů vyškemrat peníze na batoh přes rameno. Za těch pár minut jízdy tramvají si povídám s novou holkou, která k nám přišla na trénink. Vypadá tak trochu potrhle. Na sobě má vlastnoručně ušitou sukni, k tomu tričko naruby, náramky z brček a říká tomu styl. Já jsem byla i v ranném věku trochu konzerva a nezapadá to do stylu mých Nike bledě modrých vymydlených bot. Inu, ona mi povídá, jak zrovna byla před týdnem se školou v Dánsku a jak tam všichni chodí krásně oblečení a jak je tam všechno nádherný, ale hrozně drahý. Já se spíš vyptávám na ty dokonalý gymnastický tělocvičny a tak nějak během toho rozhovoru úplně zapomeneme na čas. Vystupuju z tramvaje a řikám si, že už jsem dlouho nepotkala někoho, kdo má takovou pozitivní energii a nadšení v jednom a že chci s touhle Novákovou mít co dočinění. 

Píše se rok 2012. Tramvaje mají pořád ty samé nepohodlné sedačky a moje Nike boty jsou křiklavě růžovo-oranžové. Tuhle Novákovou musím vidět pokaždý, když se do Prahy dostanu. Jako vždy odhazujeme téměř veškerou etiketu a hlasitě si vyprávíme, co se nám zas za tu dobu, co jsme se neviděly, stalo. Naše výbuchy smíchu evidentně rozčilují businessmany u sousedních stolků rolujících na iPadech a nám je to ale úplně jedno. Monika mi vypráví o své nové kolekci dinousauřích bot a já zas, jak jde trénink v norským teamu. Vidíte tu paralelu? Je nám hej. Jako za starých let. Naše konto s názvem „Neuvěřitelné příběhy“ se za ta léta naplnilo až až. Jak jsem jednou utíkaly, když jsme omylem cikánům ukradly kolo. A nebo jsme taky utíkaly před úchylným fotografem z dublinského hotelového pokoje, kde byla uprostřed vana obložená růžemi. Jednou jsme taky utíkaly do moře, ukázat dánskému národnímu teamu, jak umíme udělat stojku ve 2 hodiny ráno mírně ovíněné. Naše tradiční „Vyšlechtěné večery“ měly  vždycky grády, a to bez výjimky. A takové tradice je nutné si udržet. 

Mějte se krásně a držte si ty Vaše nejmilejší!
Vaše TerezaInOslo

TIP: Staňte se fanouškem Moniky a Lucky nové kolekce Awkward Collection na Facebooku! Začínají to rozjíždět holky ve velkým, tak nebuďte poslední, komu se to bude líbit!


Komentáře
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
nejoblíbenější články
Jak se vyrovnat se smrtí toho nejbližšího aneb život jde dál a může být zase krásný
Tipy na dárky pro budoucí maminky (nejen) na babyshower
Jaká je plavba na zaoceánské lodi a na co si dát pozor
Vyhledávání
Podobné články
Naše zahrada a Williamkův ráj
Velikonoce podesáté a úplně jinak
Co najdete v podcastu #57
Cosi jako koroglosa
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x