POPO aneb další ročník po-dzimních po-známek

Řekla bych, že to vydržíte, dokud se norsky fakt nenaučíš a pak už nebude důvod se vracet k angličtině 😀

Můj podzimofilní seznam zní: úžasné barvy přírody – barva podzimního západu slunce – švestky na všechny způsoby – skořice – ten pocit, když za oknem prší a já jsem doma v teple – nošení kozaček a šály, ale bez zimního kabátu – babí léto – záměrná chůze ve spadaném listí – vzpomínka na jeden úžasný podzimní den kdysi dávno na střední, kdy se mi nechtělo po škole hned domů, sedla jsem si do parku na lavičku, vytáhla knížku (Tři muži na cestách od Jeroma, tuším), rozhlédla se po okolí a řekla si: "Jak to, že jsem si toho nikdy dřív nevšimla!?" a od té doby je podzim MŮJ 🙂
Určitě jsem na spoustu věcí zapomněla, jen dodám, že u mě vyhrává na plné čáře říjen (září je někdy ještě dost letí, listopad zas moc zimní…), miluju i to slovo, jak krásně zní! Díky za super článek, Lucie

Nádhera… báječnej článek Terezko:) Já podzim taky miluju, miluju si sednout, zachumlat se do deky, pít čaj a číst knížku, když je venku ošklivě..zní to hrozně kýčovitě, ale tááák moc se na to těším:)))

Děkuju za krásnou ódu na podzim 🙂 Podzim mám taky moc ráda, taktéž pro mě znamená nové začátky, novou energii a inspiraci. A miluju ty barvy a déšť. Stejně jako prosluněné babí léto. Těším se na další řádky, které tak pohladí po duši. A držím palce s hledáním práce, něco parádního určitě klapne!

Opět krásný článek na sobotní ráno v posteli 🙂 Ale já moc podzim nemám ráda. Ale vzpomínám na minulý podzim na Maltě, který byl pro mne mnohem hezčí než ten český. A zlom mi do života taky přináší…díky mé cestě jsem poznala svého přítele a sice na dálku, ale zítra máme společný jeden rok 🙂 Michaela

Podzim miluju už dávno, ještě když to dávno nebylo in 😉 a pod Krušnýma horama byla celý podzim šedá mlha…
…já jsem obdivovala (když se mlha otevřela a ukázala to bohatství) barvy podzimu, sbírala krásné barevné listy… a měnila je stále za nové, krásnější a barevnější…maminka mě přemlouvala, ať nenosím nepořádek domů, ale rozuměla mi, tak mi dovolila vzít si nejhezčí (namátkou vybraný 🙂 ) domů a pomohla mi ho osušit a vylisovat..jak mi vždycky bylo líto, když jsem "lisovací" knihu otevřela, že dehydratace ukradne ten oheň z barev… pfffff :,( …
…ale podzim je vůně jablek a skořice. Pořád a všude. Štrůdl se peče snad každý týden, protože jsou všude jablíčka, švestky a hrušky a voní…
Vůně tlejícího listí… a courání v něm, pokolena, jde-li to, bez ohledu na šaty. Je to prostě nádhera, brodit se listím…A co teprve dlouhé podzimní výlety lesy a do hor. Jste unavení, trochu už máte toho courání dost, ale moc, moc se těšíte z každého kroku, z každé houby, z jasně zelené svěží trávy smíchané se suchou…těšíte se na horkej čaj v krčmě Na Konci Cesty, na oběd, nebo jen zastávku, kdy se sní nastojáka obložený, trochu sešlápnutý 🙂 chleba, protože není kam si sednout, protože právě začalo krápat…
A pak ten slastný okamžik doma: shodíte ze sebe všechno, zalezete do vany, nebo do sprchy, v pyžamu nebo županu s dekou se zachumláte k tomu druhému (a není-li, pak polštář postačí k té pohodě), srkáte vařící čaj, grog, dohadujete se usmířeně a nevážně, kdo udělá večeři (ohřeje pizzu, nejspíš…nebo chleba s máslem? Hohó 🙂 ), protože jste příjemně utahaní, nechce se vám hýbat, ale pro toho druhého (i sebe) to ještě dáte…ale bude to poslední aktivita dne, jo? ;)…prostě pohoda…
Miluju podzim. je to znát? 😉
PS: V zimě se dá totéž, jen paleta barev je jiná… světlo na sněhu hraje celý den jiné tóny. Ti co se škaredí na zimu; přesvědčte se 🙂

PPS: Zkusila jsem se přihlásit a nebýt anonymem, ale po přihlášení se do mailu (proč do mailu?) se nestalo nic, tedy, žel, anonymně. Jsem Yveta… A domácí podzim v horách mi chybí…jsem v placaté Anglii