Páteční večer v obklopení punkerek

Life

4. srpna 2012

Pátek večer. Jdu domu z práce a cestou nakoupím v takovým malinkým a mým nejoblíbenějším květinářství nádherný pokojový květiny. Hortenzii s růžovo-žlutýma kvítkama a ještě jeden skvost neznámého jména, ale úžasného vzezření. Nikam se mi nechce. Chci si na chvilku zalézt na pohovkou a brouzdat se po bytech a vybírat. Včera jsme totiž dostali oficiální potvrzení o úvěru na byt. Jupiii jeej! Nechce se mi tomu věřit, ale motýli v břiše bláznivě lítaj sem a tam. Ale. Nevím, jestli jsem ještě nezmínila naší summer spolubydlící Šárku, která mi mimojiné zalejvala kytky, když jsme objevovaly krásy Prahy, Varšavy a Stavangeru. Zalejvala tak poctivě, že i pomalu ty umělé rostlinky vyhnaly opravdové kořínky. Inu, Šárka se fakt ničeho nebojí. Od té doby, co jsme se vrátily, byla doma zřídka a zná už téměř všechny obyvatele norského hlavního města i okolí. Neznámo jak se na ní lepí mladí, staří, bohatí, chudí, Norové, Norky, Švédové, Islanďanky, gayové, lesbičky, blondatí, plešatí. Není divu, že Šárky heslo je „Lovu zdar“. Objevila se jak na veganský party na farmě 4 hodiny od Osla, tak v jednom z nejdražších klubů na starém známém Aker Brygge.

Inu, dorazím dom a chystám se narovnat si všechny nové štětce na make-up do vázy s kamínkama. Šárka mi oznámí, že na dnešní večer mám program. Hm, můj plán s běháním a relaxem asi zase nevyjde. Tak co, alespoň poznám, koho ještě neznám. Šárka jde napřed s jednorázovým grilem a naloženou zeleninou v česneku. Já si hodím sprchu a ještě jednou upravím ty štětce. Šinu si to naší ulící a nemám absolutní představu kam mířím. Za pár minut mi spadne brada, když na mě z deky zběsile mává Šárka obklopená vzezřeními punkovýho kalibru. V rozmezí od 1 do 10 by dostaly 20! Pomalu jsem ani neviděla jejich barvu kůže pod tím vším tetováním. Piercingy na nejdivnějších místech těla, třeba jako v dolíčkách, oblečení s hrotama, make-up jak z upířího filmu a můj celkový dojem? Kdybych mohla vrátit čas, asi bych to udělala a zůstala doma v tom poklidným ráji se svíčkama a rovnala bych si ty svoje make-up štětce do aleluja. Inu, nedalo se nic dělat. Viděly mě. Hledám všechny možná výmluvy, proč jsem přišla jenom na 5 minut. Že bych přišla Šárce něco jenom dát? Holka nepanikař, dej si sklenku a vína a ono si to sedne, řikám si v duchu.

Kupodivu jsou všichni přátelští a zábavní. Konverzace se udržuje v tempu a náladě a ze mě spadne prvotní šok. Inu, pod těma všema piercingama a tetováním jsou hodný duše, které zajímá okolní svět a po chvíli se cejtím jako bych je znala léta. Jedna je umělkyně, druhá pracuje ve školce, třetí jezdí závodně roller derby. Nestačím se divit, ale nečekaně se z večera vyklubal příjemný posezení v parku s vskutku zajímavýma lidma, vynikajícím jídlem z jednorázovýho grilu a dobrým vínem.

Zase jedno obrovský poučení do života, holka jedna naivní!

Vaše TerezaInOslo