O tom, jak je v Norsku lehké být meteorologem, o mé první norské kreditní kartě a o víkendové kreativitě, která mě nepustila ani v pondělí




Je pondělí. Jsem utahaná z práce, protože pondělky jsou vždycky těžký. Přemýšlím o tom, jak je asi lehký být v Norsku meteorologem. Večer v 8 si stoupnete před kameru a přeřikáte, že druhý den bude slunečno, střídavě zataženo, ojediněle přeháňky a  bouřková průtrž také hrozí. Nebe se tu střídá jakoby si Bůh házel mincí každou hodinu. Nemusíte smutnit, že máte naplánovaný piknik a ráno je, že by psa nevyhnal. Během dne se to zpravidla změní tak pětkrát a na večer bude nádherně teplo a ještě krásnější západ Slunce. Někdy mě to ale štve. Probudím se do zamračeného dne, a mám radost, že můžu zůstat v pyžamu a číst si zahrabaná v posteli. Né, že by mě to někdy bavilo dýl než hodinu, ale přece jenom mám lenivou náladu. Jenže, ejhle, během chvíle vám paprsky přímo zapalujou řasy a vy se cítíte provinile, že se válíte doma, když je venku tak nádherně. Přemýšlejíc, že se stanu norskou rosničkou jen tak nakouknu do výlohy mého nejoblíbenějšího obchodu Panduro, který je relaxační oázou. Je to kreativní království, kam jen tak nějaký chlap nezavítá. Ponořila jsem se tam jenom na minutku a ve víru ženských kabelek jsem se ochomýtala kolem regálů plných všelijakých látek, knoflíků, dekorativních papírů, svíček, stužek, tužek, korálků a perel. Točila jsem se tam jako malá holka. Nakonec jsem si odnášela svůj poklad a spokojený úsměv na tváři. Tohle mi radost udělá vždycky.

Následovala návštěva banky, kde to zas taková švanda neni, ale já se těšila, že budu mít konečně po půl roce norskou kreditní kartu a účet. Postaršímu pánovi u přepážky, který se mě mimo jiné dotazoval spoustu nepatřičných otázek, jako jestli mám děti a kolik vydělávám, se cukaly koutky při pohledu na mojí pasovou fotografii. Není divu, je z doby, kdy mi bylo čtrnáct, měla jsem rovnátka a mžouravý oči. Minutu na to, jsem pochopila, proč se pošklíbal. Každý Nor má kreditku jako občanku. Je na ní fotka a můžete ji použít i místo pasu. V tu ránu jsem se pouchechtla a zrudly mi uši. A co nadělám. Kartu budu mít a svůj saving account taky. 
To bude asi všechno pro dnešek. Mám ohromnou radost z ručně vyrobených svíček! Učitelka na paličkování ze třetí třídy by ze mě určitě měla ohromnou radost. Byla jsem jediná z celé třídy šprtů, kteří se do tohohle praporivnýho kroužku přihlásili, který se to pořád cuchalo. 

Krásný slunečný večer! Tady u nás pro změnu prší.
Vaše TerezaInOslo


TIP: Co takhle domácí bylinky? Mně už na okně trčí z květináče. Více o bylinkách zítra, přátelé. 

Komentáře
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Podobné články
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x