Moment vděčnosti, který mě dneska přepadnul v letadle

Vznášíme se někde nad Německem a na mě padá únava. Ani nevím čím to, možná je to tím, že ten pohled na mraky uspává. Možná je to ten pocit, že když se někam letí, bude se tam odpočívat. Tentokrát ale ani ne a hned vysvětlím proč. Jedna z výher v Blogerce roku bylo i navázání spolupráce s Tchibo blogem. Po pár milých setkání s úžasnými lidmi máme skvělý nápad, jak propojit zajímavé s užitečným. Nejvíc ze všeho mě zajímá jejich CSR program. Rozhodli se mě tedy vzít s sebou na presstrip přímo do centrály v Hamburku a celý program mi představí ten, který ho má globálně na starosti. Těším se. Zajímá mě, jak velká německá firma tuto problematiku řeší. Náš program je naplánovaný téměř na minuty a je v něm i spousta labužnických pauz. Vezmu vás sebou, chcete?



Škoda jen, že nemáme trochu víc času prohlédnout si město. Už mě zase totiž chytají cestovatelské roupy.


Když tak plujeme vzduchem, vypínám počítač, telefon a nechávám se unášet myšlenkami. Když v tom se to stane. Jen tak zezadu mě přepadne ten pocit, který miluju. Vděčnost. Vděčnost. Je nádherná. Chci jí cítit pořád, ale většinou ji k sobě ani nepustím. Slovy nemůžu vyjádřit jak moc vděčná jsem za všechny ty nádherné příležitosti, které ke mně poslední dobou přichází. Po dlouhé době jsem si zas a znovu uvědomila, jak sakramentsky velký štěstí já mám. To, o čem jsem vám tu před rokem básnila, že chci, se mi tu plní v přímém přenosu.


A teď to tu nepíšu, abych si tu sama sobě pochlebovala, ale jednoduše proto, že vím, že je to pro vás ta nejlepší možná varianta motivace.


A já vím, že vy, kteří máte blog rádi, jste se tím už několikrát nakazili. Vy, kteří si pamatujete na tu ubulenou holku, která chodila běhat, proto aby se z toho všeho toho neúspěchu nezbláznila. Vy, kteří jste po nocích se mnou prožívali pátá kola pohovorů a psali mi, že jednou to určitě vyjde. Vy, kteří jste mi fandili, když mi zrušili práci ve srubu a dodávali jste mi energii, že to jde. Vám bych tu chtěla vzkázat, že to vychází. A částečně za to můžete i vy. Děkuju! Někdy je to boj, někdy (hodně často!) to chci prostě vzdát. A i když si občas říkám, že na to nemám, blbost, mám. Stejně tak jako vy. A nepoznáte to dokud si to sami nevyzkoušíte. Je to totiž ten nejlepší pocit na světě.


Chci to poslat dál. Virtuálně. Vzduchem.


A jestli jste ve fázi, kdy už vám nestačí síly a dobíháte a vidíte všechno černo-černě, vzpomeňte si na ty moje tmavé chvilky. Jeden z nečjtenějších článků loňského roku vypovídající za všechny ty tmavé TADY.


Možná jsem až moc rozněžněná, jenže na mě to dneska v tom letadle zase tak mile padlo. Tyhle momenty miluju. Uvědomuju si, že prožívám všechny ty malé i velké momenty. Prožívám, když mi někdo pošle květinu, požádá mě o radu, řekne „klobouk dolů“, přijde k nám na návštěvu s upečenou bábovkou, zavolá a zeptá se, jestli mi může pomoct, pozve mě na presstrip do Hamburku, Řecka, Tunisu, na Bali. Miluju ten pocit vděčnosti, který mě naplňuje tou nádherou, že všechna ta dřina, noci strávené v kanceláři, pláč, bezmoc, strach, hodiny strávené učením se nových věcí, nuly na účtech, se vrací a chutnají skvěle.


Krásné dobré ráno. A přeji vám, ať vás někdy zastihne ten váš moment vděčnosti.

Musíte pro něj něco ale udělat.

A teď už do peřin. Maj tu obrovskou pohodlnou postel přímo přeplněnou polštářema, tak já jdu chrnět a už se nesmírně těšim na snídani.

Děkuju, že tu jste.
Vaše TerezaInHamburg

Komentáře
Odebírat
Upozornit na
guest
13 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Anonymní
Anonymní
7 let před

Krásný článek – těším se na další , jak to prožiji s tebou ….jsi úžasná…… Hanka

toffo
toffo
7 let před

krásný článek

Anonymní
Anonymní
7 let před

Ahoj Terezko,
je to poprvé, co ti sem píšu 🙂 Říkám si, že je čas.. bylo hezké koukat se, jak jsi dospěla. Před pár měsíci jsem objevila Tvůj blog a začala jsem se čtením od začátku. Za začátku jsi byla trochu pyšné děvče, co objevuje svět a touží po úspěchu. Nyní je z tebe mladá pokorná žena. Život Tě naučil pokoře, Ty jsi k tomu přidala spoustu píle… a vzešlo z toho to, co jsi teď. Pokud myslíme pozitivně, snažíme se pomáhat druhým, a jsme vytrvalí, Bůh či vesmír (jak kdo chce) nás za to odmění.. je jedno jestli teď nebo třeba v příštím životě. Je to jako házet mince do pokladničky :).
Držím palce, i dále Tě budu sledovat.
P.S. v reklamě na průzkum generace-what ti to moc sluší 🙂

Alena Š.

Daniela P
Daniela P
7 let před

Krásny článok… (:

Lifestyle & beauty by Daniela

Anonymní
Anonymní
7 let před

Ahoj Terezko,
ziji jiz dlouho v Nemecku a mavam do mraku (dnes nastesti nejsou, krasne modre nebe). Hamburg je uzasne krasne mesto, ja bydlim u Düsseldorfu, ale Hamburg miluji. Kamaradka pracuje jiz dlouho v Tchibu, tak ty produkty dobre znam. Maji tam docela pekne veci a daji se i zaplatit.
Take miluji letet a divat se na mracky, mam pocit, ze jsem tam mym drahym, kteri tu jiz se mnou nejsou, hlavne tatinkovi, nejak hrozne blizko. Ten pocit znam velmi dobre. Po odstehovani do Nemecka jsem take drela rec, otevirala s firmu, byli jsme ve Vasem veku. Padli casto na "pusu", ale tenhle pocit opravdu bez driny nepoznate. I po letech padame obcas zase, ale pak vzdycky vstaneme a jede se dal. To je proste zivot.
Vas blog jsem si opravdu oblibila, jeste nemam vsechno proctene, ale kompliment, fandim dal a preji Vam krasny pobyt v Hamburgu a dekuji, ze jste tim clankem i tu mou vdecnost trochu stouchla, aby jsem ji zase vic citila. 🙂
Moc pozdravu
Dagmar

www.spageta.com
www.spageta.com
7 let před

Terezo,
S klidným a mírným úsměvem si znovu čtu tvůj blog. Jak je patrno z výrazu mé tváře, stala jsi se příjemným pohlazením po mé duši. Díky, až na tu závrať, která mě zachvátila při virtuálním pohledu z tvého letadla :)… Až budeš mít někdy čas; po Řecku, Bali, Hamburku, Tunisu…… Skoč taky sem k nám do Itálie, budu mít radost .
D.T Špagetka

Lucie J.
Lucie J.
7 let před

Milá Teri,
krásný článek. Opravdové pohlazení po duši, jak už tu bylo zmíněno. U většiny Tvých článků se mi hned rozzáří pohled a mám pocit, že svět je takový krásnější.
Moc Ti Tvé úspěchy přeji, zasloužíš si je.
Užívej si Hamburku i všech ostatních cest!
Lucka

Barbora Yoga
Barbora Yoga
7 let před

Ahoj Terezko, taky me posledni dny ten pocit vdecnosti provazi. Urcite za to muze cas straveny s rodinou a prateli a v CR a to krasne jaro, ze ktereho se mi nechtelo odjet.
Ja tak nejak porad jeste cekam na pocit vdecnosti spojenym s pracovnimi uspechy, ale uci me to trpelivosti a pokore. Snad uz brzy to tiche obdobi skonci, at moc dlouho nezahalim. Je pro me motivujici vedet, ze Ty jsi to taky tak nejakou dobu mela a ze se Ti vyplatilo to nevzdavat. xoxo Barca

Jitka Šrůtková
Jitka Šrůtková
7 let před

Terezko, tohle je fakt článek, který přišel v pravou chvíli a naprosto sedí. Starší článek si moc dobře patuju. Bylo to chvilku po té, co jsem narazila na tvůj blog a začala ho číst (hltat) :-).
Dnešní článek mě tak trochu dojal. Dobře, dostal mě do kolen a nenechal ani kedno oko suché. Starší článek jsem si taky moc ráda připoměla. Sama teď hledám práci meb jsem na konci dubna sekla s tou, ce které jsem byla rok a nebyla v ní spokojená. Což je asi ironie osudu, protože pozici na které jsem byla jsem si za studií vysnila. Aż jsem se tam dostala jistila jsem, že mě to nebaví a nejsem spokojená. Vydržela jsem to tam přesně rok a měsíc.
Teď hledám nějakou novou, "lepší" práci která mě bude bavit a naplňovat. Zatím se nedaří a n3kdy už mám těch životopisů a motiváků plný zuby. Všichni kolem mě ví přesně která nabídka by pro mě ba ta nejlepší. Pravda je, že já sama jaksi vůbec nevím která prace pro mě bude ta "pravá". Jediný co vím, že už asi nechci dělat v oboru který sem vystudovala (haha,další ironie osudu…).
Přesně tyhle články mě ale utvrzují v mé teorii, že musím zatnout zuby, být trpělivá a hlavně to nezabalit. Ona ta "pravá" práce někde čeká a dokud to nevychází není to ta "pravá". Tak je piš a "pochlebuj" klidně dál. Altualně jsou právě tyhle články taková moje "bible" když už fakt nemůžu a nemam si o zom s kým popovídat.

Tak jsem se zas nějak nechala unést a sepsala román, jak tak koukám. Užij si Hamburg a měj se báječně.

Díky, Jitka

Simmy's
Simmy's
7 let před

Teď si mě pořádně nakopla!! Terezko,děkuju! Strašně moc.
Vděčím ti za hezčí konec dnešního dne
simmyss.blogspot.cz

betka j.
betka j.
7 let před

ano, ano, je to tak. Pod pocity vděčnosti popsané v tomto článku … šanci, příležitost, které se i mně v životě dostalo … se můžu jen podepsat. Protože je to i tento blog, který mě přesvědčil, posunul a pomohl rozhodnout se pro to, co teď dělám (a opravdu moc ráda). Terezo, díky za to 🙂

Sandra Slusna
Sandra Slusna
7 let před

Krasny clanek, mas naprostou pravdu, strasne se mi libi tvuj styl psani 😀

http://www.shineoffashion.com

Zuzana Schedová
Zuzana Schedová
7 let před

Keď som vyrastala, tak sa mi dostala do rúk kniha Slepačia polievka pre dušu. Bol to súbor príbehov, častokrát neveselých, príbehov, ktoré majú ľudí motivovať a inšpirovať, aby nestrácali nádej a bojovali, veď omo to nakoniec všetko dobre dopadne. A to je pre mňa tvoj blog.Také pohladenie pre dušu, občas keď mám pocit, že už mi všetko prerastá cez hlavu a nič nevychádza podľa mojich predstáv, napíšeš nejaký príspevok a zlepšíš mi deň. Doslova ma nakopneš. A za to som Ti veľmi vďačná. Prajem ti nech sa Ti darí a všetko vychádza a hlavne aby si neustále bola také pozitívne slniečko. Viem, že keď to budem zase potrebovať, tak medzi riadkami tvojich blogových príspevkov nájdem tú svoju slepačiu polievku pre dušu 🙂

Podobné články
13
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x