Moje rada zní: „Začni!“

Je něco málo po poledni. Sedím na vysoký židli u barovýho stolku u nás v kuchyni. Mám stažený vlasy do vyčesanýho drdolu a na sobě oblíbený šedý tepláky. Je úplně normální den. Z velký bílý misky ujídám salát ze včera a tak trochu dětinsky z něj vybírám kousky hroznovýho vína a feta sýru. V poslední době moje dvě nejoblíbenější salátový ingredience, na který se těším každé sousto. Venku je nádherně. Podzim. A teplo. A my jsme se zrovna z toho nádherna s Williamínkem vrátili. Procházeli jsme se babím létem, které je konečně tady a letos nás obzvláště baví. Posbírala jsem pár kaštanů, pár lístků zbarvených podzimem, usrkávala si ten svůj šípkovej čaj s medem z tumbleru a bylo mi (nám) nádherně. Pak jsem zabalila broučka do šátku a teď mi tu usíná na hrudníku. Ja se k němu čas od času přitulim a dám mu pusu do těch jeho blonďatých vlásků. Na sobě má ještě zbytek včerejší večerní pohody s tátou. Hrudník mu totiž pyšně zdobí body s bíle vyšívaným logem Liverpoolu, který mu dal norskej děda. Johni měl Williamínka v náručí a něco mu zapáleně vysvětloval. Nejspíš, co je to penalta. A já je tajně pozorovala z kuchyně, když jsem pekla lososa a celým mým tělem projel ten pocit obrovskýho neutuchajícího štěstí.

Kdybyste se mě před pár lety zeptali, jak si sama sebe představuju v budoucnu šťastnou, nejspíš bych vám popsala přesně ten včerejší moment.


A můžu vám tady naivně mazat med kolem pusy, že jsem si to tak moc přála, až jsem se jednoho rána probudila a splnilo se mi to. Jenže, tak to bohužel nefunguje. Přání je krásná věc, ale bez toho, aniž bychom na jeho splnění ustavičně pracovali, je celkem k ničemu. 

Shodou okolností jsem měla včera hodinu mentoringu o tom, jak začít podnikat. Bylo to úžasné. Seděla jsem v hubu se slečnou plnou energie a plánů a měla možnost při tom všem vyprávění si zas a znovu uvědomit, co jsme vlastně s Johnim vybudovali. Moc často na to nemyslím, nechala jsem se ukolíbat tím, jak se to všechno pro mě stalo všední. Ale včerejší mentoring mi zase po dlouhý době otevřel oči.

Zas a znovu jsem si uvědomila, že to vůbec všední není. A že ty začátky byly sakra náročný.

A když se mě Julie zeptala, co bylo pro nás rozhodující, bez rozmyšlení jsem vypálila: „Začít!“ A to je i jedna z těch rad, kterou považuji za tu úplně nejdůležitější. A přitom je tak banálně jednoduchá. Začít! Nikdy se totiž nedokážete dostatečně připravit na to, co přijde. Musíte udělat ten první krok, začít a zkusit to. Pak v tom samozřejmě figuruje spoustu dalších faktorů, o kterých bych vám mohla vyprávět do aleluja, ale ten první krok, ten je klíčový. A divili byste se, kolik lidí, kteří mají sny a touhy, se k němu neodhodlá. Kolik se jich nechá zastrašit, přestože jsou jejich nápady geniální. A kolik skvělých projektů, spokojených start-upistů a pozitivní energie by tu mohlo být. 

A vlastně tu „radu“ můžete aplikovat téměř na všechno. Mám kolem sebe spoustu přátel, kteří si přejí mít práci snů, ale setrvávají v té svojí, protože je to pohodlné. Někteří si přejí cítit se ve svém těle dobře, ale nic pro to nedělají. A jiní si třeba přejí mít krásný vztah, který ale neopečovávají. A já jsem se tolikrát zasekla v té slepé uličce a divila se sama sobě, proč se nic neděje. A nic se nedělo, protože jsem pro to nic nedělala…

Na většinu věcí v životě existuje odpověď. A v mnoha případech je tak jednoduchá, že ji většina z nás vlastně ani nevěří. 
Tak to zkuste. Začněte! A uvidíte sami.



Tak krásný podzimní den. A já se nesmírně těšim, až i vy uděláte ten první krok a necháte se překvapit, co se bude dít. Držím vám palce ať už se rozhodnete psát knížku, rozjet podnikání, nebo se odstěhovat na druhou stranu světa. Vy, kteří se odhlodáte, to zvládnete!

Vaše TerezaInOslo

Komentáře
Odebírat
Upozornit na
guest
8 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Anonymní
Anonymní
7 let před

někdo musí začít i víckrát:-)

Žanet | Heels and baby powder
Žanet | Heels and baby powder
7 let před

Prima článek. To mi připomnělo, jak jsem pořád odkládala založení blogu. A pak jednoho dne stačilo prostě něčím začít a najednou už to šlo samo. Někdy to může být úplná maličkost, ale dá to věci do pohybu. Vím, že máš teď plnou hlavu maminkovských záležitostí, ale zrovna takových motivačních článků bys mohla psát víc:)

Anonymní
Anonymní
7 let před

Myšlenka je moc hezká, ale nějak nechápu, jak souvisí odhodlání ke změnám s tou úžasnou klikou, že se podaří počít a přivést na svět zdravé dítě.

Anonymní
Anonymní
7 let před

Terezka, tak nádherne sa čítajú tvoje riadky pretože každý sa v nich svojim spôsobom nájde…ano, je to presne tak, ľudia niekedy básnia o tom, čo by chceli, ale nič pre to nerobia a ja som roky počúvala svojho muža ako zle vidí a že sníva o tom, že raz už nebude musieť nosiť okuliare…pre niekoho banálna vec ale pre iného životný sen. Lenže nikdy za celé tie roky sa na to neodhodlal. Niekedy však treba tých svojich milovaných trocha postrčiť a presne ako píšeš, treba začať aj keď za nich a tak to bolo aj v našom prípade. Bez jeho vedomia som ho objednala na očnú kliniku a na naše výročie som mu oznámila termín 🙂 Čakala som že bude protestovať ale naopak, povedal mi, že je veľmi rád že som to rozhodnutie spravila za neho a že ma miluje. Mala si vidieť tie iskričky v jeho očiach a o tom je život. O začiatkoch. o odhodlaní, o láske…
Katarina

Ve vlnách
Ve vlnách
7 let před

No jo, jenže kolik to dá práce začít a kolikrát už jsem začínala zas a znova 🙂 Jsem strašná osoba, co potřebuje mít všechno hned a nerada čeká. Nejvíc začátků jsem zatím měla s kreslením, kdy se vždycky nadchnu a po chvíli to zase vzdám, protože nejsem tak dobrá jak bych chtěla, protože mi to každý den nekreslí a protože je spousta lidí lepších než já. A je těžké se v artovém poli neohlížet na druhé 🙂
Dalších dost začátku jsem měla s blogem. Tak uvidíme… Snad to překonám i v tom kreslení. Baví mě.

Stepanka _T
Stepanka _T
7 let před

Krásný článek.. 🙂

Corculum | Stepanka_T
Instagram

Anonymní
Anonymní
7 let před

…vy kteří se odhlodáte" je bezva překlep!
R.K.
P.S. A prosím přidávat Wiliámka k jakémukoli článku, děkuju 🙂

Anonymní
Anonymní
7 let před
Reply to  Anonymní

Ja si naopak myslim, ze neni vubec treba malyho davat ke kazdemu clanku. Ne vsichni ctenari blogu maji deti a je proto docela otravny cist, kdy se nam ten malej vyspinkal a najedl, atd. Jsem vdecna za jakykoliv clanek bez Billiho 🙂

Podobné články
8
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x