Jeden email, který přivál slzy jako hrachy

Terezko, dostala jste/jsi opravdu krásný vzkazík od jedné z nás, od maminky a to mi dneska po ránu nedá, protože pokud mám ráno trochu většinou čas, čtu si než dopiju čajík,ty nejmilejší blogy a pochopitelně, tvůj, jak jinak, patří mezi ně:-)abych právě této mamince/a nejen jí, vzkazíkem po tobě poslala tento vzkaz:… Bohužel s mojí mamkou i v důsledku tohoto máme teď hodně napjaté vztahy…
I já patřím/patřila jsem k těm, kteří neměli moc láskyplné rodičovské zázemí,dokonce mne ještě před pár roky má vlastní máma přivedla do hodně "horké situace", ale o tom nechci psát, to je prostě minulost a minulost se nemá "živit" a už jen vzpomínkou se živí dál.Mně kdysi pomohlo jedno čtené moudro a proto bych jej ráda napsala i této mladé mamince a nejen možná jí. Kdyby mně ji někdo už řekl hodně dřív,velmi by mi pomohla, i když,nikdy tu není nic náhodou a proto měla přijít přesně tehdy, kdy později prostě přišla.Tehdy bych byla zřejmě v takovém vývojovém/evolučním stadiu, kdy bych ji plně nepochopila a především nerealizovala v životě. Zněla: rodiče pro vás v danou chvíli dělali to, co jen mohli. Co znali od svých rodičů a ti to znali od svých prarodičů a tak se to předávalo po léta povětšinou dál. Vaši rodiče vás vychovávali jen tak, jak oni sami mohli na základě svých životních zkušeností a možností. Nic víc,nic mín.To,jak to vidíme my, je jiná věc. My nejsme oni,ani nemůžeme prostě být. Evoluční vývoj se nedá zastavit a oni prostě měli smůlu/štěstí,kdo ví, že jsou/byli takoví, jací jsou/byli. Budte s nimi schovívaví,nehrejme si zbytečně na soudce.Oni jinačí prostě ze zásady být nemohli a ani nemůžou, to platí i na přítomný čas. Nepotřebujete je milovat.Potřebujete je jen pochopit.Milovat je – to někdy ani nejde,záleží na tom, co jsme si kdo prožil/prožíváme, ale pochopte jejich jednání na základě mého sdělení. Je v tom obrovská hloubka. Povím vám na závěr příběh, který v jedné ze svých knih napsal můj životní oblíbenec spisovatel Dan Millman. Jeden čtenář mu položil tuto otázku/už ji neznám přesně, tak jen to, co jsem z toho tehdy pochopila a vzala si moudře pro život: mám 29letého syna. Je narkoman. Myslím, že je to proto, protože neměl hezké dětství. Byl jsem alkoholik,svou rodinu jsem týral a jeho jsem v dětství dokonce znásilnoval.Stydím se za to hrozně.Se synem jsme si to již vyříkali a on se na mne ted prý už nezlobí. Odpustil mi.Já sobě však odpustit nemohu. Zničil jsem mu život… A Dan mu moudře odpovídá: to, co jste udělal, není pochopitelně úžasné,ale s tím musíte žít Vy sám dál. Takové či jiné hrozné dětství, jaké měl váš syn, prožívali/á denně na celém světě miliony dětí. Přesto se z nich všech nestali narkomané, alkoholici, mordýři… Záleží jen na nás osobně,co z toho uděláme, pro co se rozhodneme. Protože jinak by musela fungovat rovnice – špatné dětství=zničený život v dospělosti,či navždy a to neplatí. Záleží tedy i na vás, pro co se rozhodnete. Přeji tobě Terezko, přeji všem krásný život.

Terezko ja prostě zbožňuji tvojí otevřenost s námi tady na blogu! To je to co ten tvůj blog dělá něčím extra, jsi upřímná a odhodlaná. Motivuješ nás všechny! A za to ti patří obrovský dík <3

http://eternitymoments0.blogspot.cz

<3 Jak už jsem jednou napsala – největší radost a výhra blogera.

To je krásný. Musím říct, že díky tobě Terezko se zkouším dívat na život jinak. Poslední roky byly perné a měla jsem pocit, že se všechno děje tak nějak moc rychle. Vždycky se ale můžu spolehnout na jakýkoliv tvůj článek, který vždy skrývá nějaký poklad, který mě dostane zpátky do "hry". 🙂 Děkuji ti za to.

Terko, já toho na blozích moc nenačtu, ale na ten Váš se občas vracím. Máte opravdu dar fascinovat druhé. Tou Vaší věčnou dobrou náladou, tahem na branku ve všech směrech i způsobem vyjadřování. Nejsem od přírody tak pozitivní, jako Vy, ale učím se to tak trochu i od Vás. Přeju mnoho hezkých dní, které Vás nepochybně čekají.

Krásné 🙂