Jak ten čas letí, aneb jak se nedá stihnout letní bloggování kvůli trhání malin ze zahrady, letním bouřkám, opékanému praseti, výletům harrypotterovským vlakem, brouzdáním po Praze a fotogafováním mraků

Jak ten čas letí, aneb jak se nedá stihnout letní bloggování kvůli trhání malin ze zahrady, letním bouřkám, opékanému praseti, výletům harrypotterovským vlakem, brouzdáním po Praze a fotogafováním mraků
Life
17. července 2012
Za těchle pár dní jsme opravdu byli v jednom kole. Inu, není se čemu divit, že jsou prázdniny tak únavné. Zřídkakdy se zastavíte v tom tornádu návštěv u babiček, které do vás sypou kynuté knedlíky jako předkrm a koprovku se šesti jako hlavní jídlo. Když už se pomalu sesouváte do polstrované židle, babi už se na Vás usmívá z kuchyňských dveří a v náručí nese bublaninu. Váš výraz se však podobá utrápenému králíkovi, kterého pořád někdo cpe pampeliškovými listy. Teplá ručka s vyrýsovanými vráskami Vám v mžiku stiskne tvář, až Vám z toho škubne v oku, a dodatek „Vždyť se na sebe podivej, dyť si vyhublá“, Vám ale místo v břiše raz dva neudělá. Inu, babičky jsou bytosti k zamilování. Ty jejich bylinky a ovoce, zavařeniny a staré křížovky. 


Občas si přeju, aby se jich ta moderní doba nedotkla. Pořád mi nejde dohromady, když vidím naši babičku s portem u ucha skypovat se svým dlouholetým kamarádem a do toho hrát Solitaire. I přestože nás moderní doba popostrkává pořád kupředu, čím dál, tím více obdivujeme věci, ke kterým máme osobní vztah, nebo které si pamatujeme z dětsví. Nikdy jsem nebyla přílišným obdivovatelem tradičních věcí. To se však změnilo momentem, kdy jsem se od těchto věcí vzdálila na tisíce kilometrů. 

U nás ve francouzské kavárně prodáváme zavařené a hermeticky uzavřené švestky a to byste měli vidět výrazy lidí, kterým se v břiše něco pohne při pohledu na sklenice, pro které chodili o víkendu, otírali z nich prach a maminka z nich pekla jejich nejoblíbenější koláč. Tihle lidé jsou opravdu schopni za tuto sklenici s ovocem zaplatit cokoliv. Ten pocit domova, rodiny a něčeho, co Vám vnukne nádherné vzpomínky je prostě k nezaplacení. I já jsem se rozněžnila při pohledu na leccos, co mi připomíná domov, dětství a vzpomínky. A čím dál tím více vyhledávám produkty, který tento příběh mají. Mám ten pocit, že jsme dospěli do věku, kdy se mohou jít velké řetězce zahrabat, protože lidé jsou už unavení obrovským výběrem všeho, na co si jen vzpomenou. Chceme znát příběh a co se za produktem skrývá. Chceme vědět, kdo ho dělal a proč. Chceme znát jeho historii. Ruku na srdce, kdo si raději zajde na farmářské trhy pro zeleninu a dá přednost malému obchůdku s mýdli, který vypadá roztomile a tradičně, než dojede autem do obrovského supermarketu. Doba se otáčí a my chceme zase zpátky tradiční věci.

Inu, dostala jsem se někam, kam jsme se vlastně ani dostat nechtěla, ale proč ne. Občas Vás život odvane někam, kam sám chce. Otázkou je, zda se bránit či ne. 

Pozn.: Letní bloggování opravdu není lehkou záležitostí, ale já Vám slibuji, že se budu snažit zuby nehty bloggovat co nejvíc. 

Krásný den a ještě krásnější léto přeji! 
Komentáře
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
nejoblíbenější články
Jak se vyrovnat se smrtí toho nejbližšího aneb život jde dál a může být zase krásný
Průvodce Oslem podle TerezyInOslo
Krakow: 10 věcí, které si nesmíte nechat ujít
Vyhledávání
Podobné články
Naše zahrada a Williamkův ráj
Velikonoce podesáté a úplně jinak
Co najdete v podcastu #57
Cosi jako koroglosa
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x