Jak se fotí Blogerky Roku a hektický život v Praze

Life

25. listopadu 2014

Je šestá hodina ranní. Rozespalá vší silou otevírám ty těžké dveře „naší“ staré továrny na boty, ve které už nějaký ten pátek bydlíme a s lehkým oklepáním se vydávám do toho nepříjemného litopadové deště a vlezlé tmy. Alespoň ta magická mlha zachraňuje situaci. Nechce se mi. Jsem neuvěřitelně unavená, taková ta únava, jak děláte věci automaticky. Při cestě na tramvaj mi dvakrát! ne jednou! kufr vyklouzne z mokré ruky a já otevřu pusu vyděšením. Kruci, trofej, snad se ta skleněná nádhera nerozbije. To by byl pech. Za pár minut už protahuju kreditku stojanem a dobíhám vlak, tisknu si Boarding Card, sundavám boty, procházím kontrolou, všechno tak nějak v polospánku. Od té doby, kdy jsem při letu Kodaň – Oslo zapomněla na letišti při kontrole notebook, mě život naučil si dávat sakra pozor a věci kontrolovat do nekonečna.

Ty pondělní ranní lety mi dávají zabrat. Navíc už je na letištích cítit ten pravý vánoční shon… praskají ve švech, letiště, kufry plné dárků budou praskat ve švech za pár týdnů, a lidé mají po ránu ještě zalepené oči. Všichni se kolem sebe pohybují jako duchové a zřídkakdy se na vás někdo pousměje. Ani já tentokrát nemám moc síly na rozdávání úsměvů všude kolem sebe. Čokoládový croissant a horký čaj mě rozptýlí a já se začínám těšit. Co si budeme povídat, v Praze na mě čeká spoustu nádherných schůzek a milých momentů. Dvěma slovy: Těším se! S holkama máme v plánu udělat dámskou jízdu a jít na LOSER(S). Na to se těším neuvěřitelně, především pak proto, že dva z těch lůzrů jsou moji velmi dobří přátelé. Nebojte, všechno budete vědět první!

Instagram moments

Pilot na to šlápnul, já nasadila svojí oblíbenou růžovou masku a usnula jak dřevo. (To je výaz!) Probudil mě až nadšedný hlas pilota, že bude hladké přistání. Prošvihla jsem ten povznášející moment nad mraky, kdy se ke mně derou všechny ty povznášející myšlenky. Ale odpočala jsem si, usmála se na to moje nejoblíbenější letiště na světě a od té doby jsem se nezastavila. Všechno jsem počítala na minuty, jestli stihnu přejet z letiště do ateliéru, hodit si rychlou sprchu a po cestě čapnout nějaké dobré kafe. Všechno vyšlo skvěle. Všechno klaplo.

Petra z blogu Petra Lovely Hair

Znovu Petra, tentokrát s Lucka, jednou ze sester z blogu A Cup of Style

V ateliéru už byl ten správný šrumec jak má být. Blesky bleskaly, větráky foukaly, vizážista šermoval štětci a holky pózovaly. Fotograf Honza Tůma pokládal jasné příkazy: „Natoč se sem, tam, úsměv, nohu tam, bok sem, vlasy za ucho, na pravo, na levo, drž tu trofej elegantněji“ – to říkal nejčastěji mně! Perla z kolekce: „Jak je svět malej“: Honzík Tůmů fotil mé drahé sestře svatbu na Mauriciu (2011) a strávili jsme tedy na tom malé ostrově spolu dva týdny. Nepoznal mě. Ostatně já zas pak nepoznala Ondru Vodnýho, a o takové ty milé společenské přešlapy bylo rázem postaráno. Fotilo se, natáčelo, sólo, dohromady, atmosféra byla skvělá, taková milá, nenucená. Natáčely jsme i nějaké rozhovory a zcela jistě byste všichni do jednoho poznaly, že jsme všechny do jedné blogerky. Bez selfie, která nebyla ve finále ani tak selfie se to neobešla a prolétla virtuálním světem. Nestačilo nám to, tak jsme se s holkama vydaly ještě na obědo/kávu/dortíky a povídaly a povídaly, jako kdyby se čas zastavil…

Terezka alias Teri Blitzen a Natálka z blogu The Nattiness

Koko z blogu Menu domů

Pak jsem na těch šílených podpatcích prošla půlku Prahy, aby mě ségra vyzvedla od slaďoučké medovinky, kterou mi pán doporučil na bolavý krk v jedné útulné kavárně u Pařížské, jejíž jméno se mi (možná i kvůli té medovině) vypařilo z hlavy. Já tu Pařížskou miluju. Ty vitríny, ta aranžmá, plujete v jiném světě, v tom, kde si jenom lítáte ve snech, že třeba jednou potkáte v tom Nespresso obchůdku George a někdo vám koupí ten prsten z vitríny za milióny. A byly bychom potom navždycky šťastné? Nikoliv. A to je ten kámen úrazu…

Zavírám počítač. Začíná nám naplánový útulný večer v dekách, se svíčkama, s dovezenýma nudlema a nějakým naším oblíbeným filmem. Budeme dohánět všechny ty dny, které jsme spolu nebyly. Je to bájo mít starší ségru…

Krásný večer, vážení!

Vaše TerezaInPraha

Komentáře

Odebírat

5 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Most Voted

Inline Feedbacks

View all comments

Anonymní

9 let před

Moc vám to všem sluší!!

Odpovědět

Dominika

9 let před

To muselo byt moc fajn 🙂

Odpovědět

Anonymní

9 let před

Zajímavé, doporučuji pročíst odkaz http://albafos.blog.cz

Odpovědět

Anonymní

9 let před

jo 🙂

Odpovědět

theMonica cz

9 let před

Musím říct, že jsem se o tvém blogu dozvěděla až díky "Blogerce", ale styl jakým píšeš se mi moc líbí…jen tak dál 🙂

Odpovědět

Jak se fotí Blogerky Roku a hektický život v Praze

1. Co jsou soubory cookies

2. Druhy souborů cookies

3. Využívání souborů cookies

4. Účel použití souborů cookies