Jak mi můj manžel změnil život aneb článek na přání o tom, jaký je můj Nor

(Článek ze srpna 2014)

(2011) S ručníkovým turbanem na hlavě nervózně pobíhám po bytě a balím se k zubaři. Zítra mám bakalářské státnice a dneska mi budou trhat osmičku. Že by dokonalá kombinace? Inu, jindy to zkrátka a dobře nešlo, pár dní po státnicích totiž odlétám na taneční školu v Dánsku a všechno musí být doléčeno… v tom mi zvoní telefon a pán, že stojí dole u vrátek a má pro mě kytici. Nad nepromyšlenými otázkami „Cože? Pro mě? A od koho?“ musí být asi při svém povolání poněkud zvyklý, malé odkašlání mu tedy prominu a už to beru dolů po dvou schodech. Do ruky mi strčí obrovský puget rudých růží a já po letmém úsměvu už hltám cedulku: „I will help you to see the Earth from Space“. Scéna jak z romantické komedie, ve které by zcela určitě nechybělo podbarvení romantickou hudbou při záběru na tu mile překvapenou…

14. února 2011

V tu chvíli jsem pochopila, že John Erik je jedním z těch mála romantických endemitů, kteří nejen že posílají květiny, ale ženu si dokážou patřičně hýčkat. Byl Valentýn, byli jsme tisíce kilometrů daleko, ani jeden jsme nevěděli, jak tohle všechno dopadne. Jedno bylo ale jasné, už od začátku jsme věděli, že jestli do toho půjdeme, budeme toho oba muset pro toho druhého obětovat hodně…

A protože právě John Erik byl hlavním důvodem, proč jsem se přestěhovala do Norska a zároveň ten, který mi vnuknul myšlenku psát blog, navíc je jedním z mých skalních fanoušků blogu, který se mnou probírá o čem psát a jak to psát a miluje, když mám radost z každého nového komentáře a čtenáře, nutno zmínit, že veškeré příspěvky s jeho jménem se těší velké oblibě (takhle dlouhé věty by se neměly psát! Vím to :). Rozhodla jsem se mu věnovat tento článek! A jsem tedy na sebe sama zvědavá, jak takovou porci informací, emocí a lásky dám do kupy…

Tak mi držte palce a předem se omlouvám, jestli to bude tak trochu až moc pocukrované, když já si prostě němůžu pomoct, jinak bych se nepřestěhovala tisíc kilometrů od domova a loni se k tomu oltáři tak rychle nehrnula, kdybych si nemyslela, že ten můj je zcela a jistě ten nejlepší 🙂

Léto, Praha 2014

NEKONEČNĚ DŮVODŮ, PROČ JSEM SI VZALA MÉHO MUŽE:

Má se mnou neuvěřitelnou trpělivost

A že je to tedy se mnou potřeba, můj perfekcionismus a nasazení dělat všechno na 100% mě občas dohání k šílenství a když sdílíme společnou domácnost, dokážete si představit, jak to tu občas asi vypadá. John Erik má se mnou neuvěřitelnou trpělivost a v případech absolutní krajnosti se mnou občas zatřese a zašeptá nějaké moudro, které mě přesvědčí, že to leštění skleniček v zadní poličce do rána počká 🙂

Já jsem naopak převelice netrpělivý člověk. Všechno chci hned a když se mi zasekne počítač, klikám do něj tak dlouho, než mi ho Johni vytrhne z ruky a problém najde a vyřeší. Myslím, že se navzájem balancujeme a tak nám to neuvěřitelně vyhovuje.

Léto, Oslo 2014

Praha versus Oslo

Má v sobě nevyčerpatelný pozitivismus

Miluju nabíjející lidi, kteří srší energií a dobrou náladou. Miluju je mnohem víc, než ty, kterým říkám „vysavači“. „Vysavači“ z lidí kolem sebe, tuším, že nechtěně, vysávají energii. Jsou zasmušilí, stěžují si na všechny strany, každou pozitivní věc smetou negativním argumentem, jen aby něco řekli a vůbec si pro mě z neznámého důvodu zvolili těžší životní cestu. Proto se snažím si kolem sebe udržovat ty pozitivní. Vždycky mám pocit, že jim tak trochu z té jejich energie ukradnu a strčim nepozorovaně do kapsy.

John Erik má neuvěřitelný dar šířit kolem sebe pozitivní náladu a energii a rána bez jeho úsměvu v polospícím módu jsou taková nijaká. Do dneška to nechápu, on říká, že má prý dobrou náladu díky tomu, že má mě… hehe, netřeba komentovat 🙂

Naše svatba, září 2013

Norové na svatbě

Má mě prokouknutou

A to do posledního detailu. Přesně ví, kdy mám na krajíčku, kdy mě musí pošťouchnout, abych se do něčeho vrhla, kdy začínám šílet a být nervózní a potřebuju uklidnit, kdy mě něco neskutečně vytáčí, kdy nemám dobrou náladu (POZN. to je velice jednoduché poznat!), kdy mi na něčem záleží a kdy mi někdo ublížil. Jednoduše, málokdy dokážu něco utajit a vlastně ani nechci.

Líbánky, Maledivy 2013

Těsně před tím než jsme poprvé viděli žraloka a želvu

Sideflip

Je neuvěřitelně empatický

Vždycky mě dokáže uklidnit a najít racionální důvody, proč se stalo něco, co mi dělá hluboké vrásky na čele. Na všem se snaží najít něco dobrého a jen málokdy se mu to nepodaří. Tuhle vlastnost miluju, neuvěřitelně mi usnadńuje život a v mnoha případech nemusím nic vysvětlovat, prostě jenom na něj kouknu a on ví.

Národní den Norska, 17.5.2014

Rok po svatbě rozbíjíme lahev se vzkazy

Miluje mě

Jeden z těch důvodů, na který byste asi velice snadno přišli i sami, ale zmínit ho chci. Je neuvěřitelné, jak často a jakým způsobem mi to dává najevo…


Překvapuje mě každý den

Jsou to právě ty malé věci, které dělají váš den nádherný. Johni umí najít ty, které mi dělají radost a nezáleží jestli to je zrovna SMS typu: „7pm – Saga kino – you&me – casual“, snídaně do postele, nebo čerstvě natrhané šeříky. Ví, jak moc tyhle maličkosti zbožňuju a ví přesně v jaký moment je na mě vytáhnout.

Má nádhernou vlastnost snažit se proměnit špatné dny v ty dobré a nějakým záhadným způsobem mu to vážně jde. Někdy se i přistihnu, že když se něco vážně „po…“, někde v sobě mám jiskru naděje, že se vlastně těším domů…

Moje poprvé v Norsku a Johni mi ukazuje dům, který postavil jeho táta, a ve kterém vyrostl

Je neuvěřitelně pozorný k ostatním lidem

Do dneška si pamatuju scénu, kdy jsme na chalupě slavili Silvestra, oslava byla v plném proudu, pilo se, veselilo a nahlas hrála hudba. V tom Monice zazvonil mobil a John Erik ztlumil hudbu, aby Monika mohla v klidu zvednout telefon a odejít z místnosti. Od všech tehdy schytal výraz: „Ty jsi se snad zbláznil“ a on jenom něvinně zvednul ramena a teprve až Monika zavřela dveře, otočil volume zase zpátky. Všechny holky v místnosti tehdy roztály a mně došlo, že John Erik je zkrátka jinej.


Je romantik do morku kosti

Může být vůbec možné, že je můj manžel větší romantik, než já sama? Jestli znáte Johniho osobně, nepřijde vám na tom vůbec nic nenormálního…

Už od prvního poslání růži na Valentýna drží laťku pořádně vysoko. Zásnuby byly naprosto pohádkové a do dneška tomu někdy i nevěřím, že jsem na nic nepřišla.

Pár minut po jeho: „Tereza, will you marry me?“

Před koncertem Toma Odella, Oslo 2014

A každé narozeniny mě dostane do kolen. Na ty loňské přichystal „Treassure hunt v NYC“ a pomocí obálek mě navigoval po celém New Yorku a předával dárky. Dárky jsou nádherné, ale ten pocit, že strávil několik hodin plánováním a googlováním všech tras, obchodů, kaváren a restaurací, které by se mi mohly líbit, to je teprve něco!

Obsah obálky č.2

Narozeniny 2013

Jde se mnou do všeho, co je pro mě důležité

Když jsem tenkrát přišla ze školy domů a poprvé nadhodila téma fieldwork v Keni, koukal na mě, jako kdybych spadla z višně. Asi si myslel, že je to zase jeden z těch mých stovek nerealizovatelných nápadů jako, že se přestěhujeme na rok na opuštěný ostrov, nebo do New Yorku, nebo že si koupíme opuštěný barák a proměníme ho v hotel. Takových nápadů má na talíří dennodenně a tuším, že je celkem těžké vybrat, které beru doopravdy vážně a které ne. Když jsme pak po pár měsících seděli v letadle z Mombasy do Zurichu, pronesl pro mě vítězoslavnou větu, že už se těší, až zase přijdu s nějakým dalším „neuváženým“ nápadem, že do toho se mnou půjde, ať se děje co se děje.

Absolvoval se mnou jako asistent č.1 můj 6-týdenní výzkum v Keni 2013

Keňa – Mombasa

To, že jsme se vydali na fieldwork hned po svatbě a po líbánkách, prostě jsme si sbalili kufry a na tři měsíce pronajali byt byl vážně trochu velký lok i na nás. Ale ukázalo se, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsme kdy udělali. Ty tři měsíce byly jedny z nejkrásnějších v našem životě.

Myslím, že je na čase skončit, abych vám tu nevyzradila všechno. Bylo to ohromně obohacující článek především pro mě samotnou …

Zítra to už bude………………. 🙂 Úplně mi z toho buší srdce…


Krásný den vám přeje,
Vaše TerezaInOslo