Jak dopadlo Příjemné posezení s TerezaInOslo aneb jak bylo o famózní večer postaráno

Life

3. září 2014

Bloudím pražskýma uličkama a za boha se nemůžu trefit do té
správné. Do té, ve které mám dneska večer potkat čtenáře mého blogu. Je
nádherný den, ten hrozivý déšť a buřinu jsem odehnala silou vůle a teď sluníčko
svítí aspoň tak napůl. Mně v hlavě lítá desítky scénářů, jak tenhle dnešní
večer, do kterého jsem se zase vrhla bezhlavě po hlavě, může dopadnout. Tak
prosím: scénář A: Budu tam sedět jako pecka v rohu utopená a tak trochu
inkognito vyhlížet příchozivší, zatímco
budu každou chvíli nervózně kontrolovat hodinky a imaginárně je přetáčet očima,
aby to utrpení už skončilo. V duchu se budu modlit, aby alespoň někdo dorazil,
a když nikdo nedorazí do hodiny, zaplatím tu svojí limonádku a pomalu se s
podivným pocitem odeberu domů. Scénář B: Přijdu tam, do 5 minut dorazí slečna T.,
která jede až ze Šumavy a budeme přetřásat vtípky na moje konto a sami sobě se
smát, jak jsme si mohly tak naivně myslet, že někdo další opravdu dorazí?
Scénář C: Dorazím tam a už mě tam bude nedočkavě vyhlížet pár jedinců, kteří si
mě budou prohlížet od shora dolů a ptát na divný otázky. Atmosféra bude taková
podivně napjatá, protože budeme muset tahat konverzaci jako žvejkačku a vůbec,
každý se bude s vymýšlením konverzačních tématů lopotit až to po hodině a půl
všichni hromadně odpískáme. Vzájemně se tak mlčky shodneme, že budeme radši
pokračovat ve virtuálním přátelství. Scénář R(ealita): Tak trochu s motýlama v
břiše procházím průchodem a rentgenuju veškeré hosty ve dvoře kavárny Le Court.
Milá atmosféra místa na mě dýchne hned, a já si oddychnu, že jsem vybrala
dobře, ale teď není čas zkoumat atmosféru, teď musím zkoumat, jestli někdo
vůbec přišel. A v tom na mě mává drobounká blondýnka, sedící u obrovského
kovového stolu, na kterém se pyšní cukrlatě napsaná cedulka “Rezervace” a mě
žuchnul kámen ze srdce, že to musel slyšet i Johni v Norsku. Tak teď už není
cesty ven. Slečnu J. tak trochu znám, ani si nestihneme říct, jak se nám
vlastně daří a už u nás stojí dvě paní s širokým úsměvem a takovým tím
podezíravým pohledem, jestli jsem to vážně já a jestli jsou tu správně.
Navzájem se představíme a já už vím, že už to může být jenom lepší. Během první
hodiny mě ještě podobně milým způsobem zrentgenují další příchozí a já
imaginárně bouchám šampáňo. Vyšlo to! To ještě, dámy a pánové, ale vůbec nikdo
netuší, jak tenhle večer famózně dopadne…

Vynikající lanýžový cheesecake

Už nás dorazí tolik, že se musíme přesunout k většimu stolu,
tak nějak konverzace plyne jak rozbouřená řeka, nikdo nesedí v koutu a mlčky přihlíží.
Naopak, všichni bez nějakého dlouhého přemýšlení pochopí velice rychle, že se
tady sešlo deset naprosto stejně pozitivně naladěných dam, které jsou připravené
sdílet, motivovat, objednávat ve velkém anglické limonády v nádherných
flaštičkách, nad kterými se všechny společně rozplýváme, povídat si dlouhé
hodiny o všem možném i nemožném, bouřlivě se smát a prostě si společně naprosto
spontánně užívat tenhle jedinečný, neopakovatelný večer s božskou atmosférou,
ze kterého se nikomu moc nechce domů. Já tedy vážení, vůbec nevím, jak se to
všechno vlastně stalo, ale stálo to za to! Stálo to za ten pocit nejistoty,
jestli někdo přijde, stálo to za ty momenty, kdy mi v sobotu začaly už od rána
docházet zprávy, kdo všechno se omlouvá a nedorazí a mně se mlžilo před očima s
každým dalším pípnutím, stálo to za ty nekonečné telefonáty a hledání vhodné
kavárny, a stálo to za to tak, že jsem hned po první hodině věděla, že tohle se
musí zopakovat!

Lilie, které provoněly celý dvůr

V jedné chvíli, když už nás bylo tolik, že si už nikdo
nepamatoval jména, se do éteru nadhodilo, jestli bychom se neměly navzájem
představit. Původní myšlenka jednoduchého představení v podobě jména zmizela
jak pára nad hrncem, když se první slečna zastavila po nádherném půlhodinovém
představení, že vlastně už by radši měla dojíst ten cheesecake. Během těch pár
minut si nedovolil nikdo ani dutnout a zasněně jsme do jedné poslouchaly, jak
se slečna T. poprala s životem, státnicema, má svůj seznam životních snů, který
jsme všechny do jednoho chtěly znát do detailu a její nádherná životní energie
nabitá sny nás všechny tak nějak dostala. A tak to jelo dál, zvláštní na tom
byl archetyp, kdy každá další dáma, která byla na řadě, začínala své představení
slovy: “Jé, ale ten můj život je oproti těm vašim trochu nudnej”. Po tom, co se
to opakovalo už po několikáté, jsme už ale všechny moc dobře věděly, že taková
věta jen odstartuje smršť neuvěřitelných životních piruet. Shrnuto podtrženo, všechny
do jedné, jak jsme tam seděly, jsme se určitým způsobem popraly s životní
situací a přestaly tak nějak čekat, až jednou přijde TO, že budeme šťastné. Do
jedné jsme tam tak nějak dřív nebo později pochopily, že život máme v rukách
jen my a to životní štěstí záleží jen a jen na nás. My jsme se totiž vážení, rozhodly plnit
životní sny a nenechaly se odradit “snovými potapěči”, my jsme rozhodly hodit
se do vody a naučit se v ní plavat a my jsme se rozhodly být šťastné. My jsme
se rozhodly nechat ubíjející práce, která nás nenaplňuje a vrhnout se do
projektů, které nás baví a dávají nám smysl, my jsme se rozhodly nechat toho
nudného života, který nás nebaví, sbalit saky paky a odjet na druhou stranu
světa, my jsme se rozhodly dělat si každodenní radost malými detaily, my jsme
se rozhodly nechat plavat muže, kteří za to nestáli, a my jsme se rozhodly se
starat o naši duši i tělo, tak, aby se nám v něm dobře žilo. A ruku na srdce,
ani pro jednu z nás to rozhodně nebyla lehká cesta, ale jako ten dnešní večer,
to stálo za to!

Když jsem seděla kolem dvanácté v té tramvaji, která se líně
plazila na Barrandov, úplně se mi po těch neuvěřitelně nabíjejících dámách
zastesklo. Je to vůbec možné? Že poznáte někoho, s kým si hned neuvěřitělně
“kliknete”? A je vůbec možné, že se takových lidí sejde hned deset najednou?
Je, a já už se neuvěřitelně těším až naplánujeme nějaké další setkání, nebude
to hned, ale jednou to bude, to vám, že se Tereza jmenuju, slibuju! Štastná jsem
sebou práskla po 20 hodinách, co jsem byla vzhůru, do postele a spala s takovým
tím nádherným pocitem zadostiučinění, ze kterého mě budily jen ty nádherné
zprávy s jedním velkým “Děkuju za ten dnešní večer”.

A aby jste si i vy, kteří jste to setkání nestihli, užili
alespoň virtuální kousek z toho famózního večera, mám pro vás seznam
inspirativních témat, věcí, tipů, o kterých jsme během večera zavadily
konverzací. Ať už to byla jedna z nás, která je přímo v projektu angažovaná,
nebo jen je toho fanouškem, myslím, že jako čtenářům blogu TerezaInOslo se vám
tyhle věci líbit budou. Tak krásnou zábavu.

Cheecup: Cupcakes a cheesecakes
najdeme zde: www.cheecup.cz

Cukrárna Alchymista:
www.alchymista.cz

Začínající projekt Sweet bar Martiny a Niny: www.dopuntiku.cz a facebook.

Škola hoopingu
od Janči: www.skolahoopingu.cz a
facebook.

Obchod s interiérovými
doplňky Alice in Paris: www.aliceinparis.cz a kamenná prodejna
Újezd 9, Praha 5.

Firma zaměřující se na dárky pro babičky a dědečky: www.babickarstvi.cz, přičemž nejzajímavějšími
dárky jsou určitě knížky Babičko, vyprávěj a Dědečku, vyprávěj.

Edith a její krásné fotky: www.edithphoto.com

Dále posílám seznam
knížek, o kterých jsme se bavily:

Alice Munro –
autorka získala Nobelovu cenu za literaturu, píše povídky o ženách ve složitých
životních situacích

Jonas Jonasson –
Analfabetka

Lars Kepler –
jakákoliv kriminálka. “Severské krimi mě nikdy nebralo, zkoušela jsem několik
autorů a nic. Tohle je ale pecka, jednou začneš a nemůžeš přestat.” (by M.)

Ray Kluun – Třetí poločas.
“Nejsilnější kniha jakou jsem kdy četla. Smutná, ale úžasná.” (by M.)

Nádherný den vážení, já mám tak trochu napilno a užívám si
Prahy a přátel a rodiny do sytosti a tak nějak mám ten zdravý pocit, že žiju
každý den naplno! Počasí je sice na draka, ale kdyby bylo venku krásně, měla
bych tak trochu výčitky svědomí, že je ze mě na půl den vždycky kavárenský
povaleč…

Vaše TerezaInPraha

Komentáře

Odebírat

6 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Most Voted

Inline Feedbacks

View all comments

Markéta

8 let před

Ahoj, já jsem docela nová čtenářka, takže mě ještě neznáš ale dnes musím poprve komentovat, protože článek mě dojal až k slzám. Doufám, že budeš podobny sraz opakovat, určitě bych chtěla takové setkání zažít taky ale ted se nacházím na opačném konci světa 🙂 Našla jsem tě uplně náhodou, když jsem si taky předběžně začala plánovat cestu do Norska. tak se měj moc krásně 🙂

Odpovědět

Autor

terezainoslo

8 let před

Reply to Markéta

Krásný den Markéto,

moc ráda Tě takhle virtuálně poznávám a děkuju za krásný komentář! Myslím, že protože se sraz neuvěřitelně povedl – zcela jistě se opakovat bude. Jsem hrozně zvědavá, kde se tedy nacházíš 🙂 A až budeš mít cestu kolem – zavítej na kávu. Budeme jedině rádi! 🙂

TerezaInOslo

Odpovědět

Katerina Dobencakova

8 let před

Je to neuveritelny, ale ja se i po 4 dnech usmivam, kdyz si na tenhle famozni vecer vzpomenu. Jsem nabita energii a nemuzu se dockat dalsiho setkani! Diky, diky, diky za nadherny vecer, vsechny jste perfektni!!

Odpovědět

Autor

terezainoslo

8 let před

Reply to Katerina Dobencakova

To já taky, Katko 🙂 Prostě to bylo jedinečný setkání, které se tak moc povedlo, že to ani lepší být nemohlo 🙂

Měj se nádherně, já včera měla Růžovou limonádu v BakeShopu, tak jsem si na vás všechny zase vzpomněla :))
TerezaInOslo

Odpovědět

Radula

8 let před

Ahoj, je skvely, ze jsi usporadala prvni setkani a urcite se tesim, ze dorazim na nektere z dalsich. Mas krasnou energii a talent psani, vzdycky se od tech clanku nemuzu odtrhnout :)). Zdravim z Australie 😉

Odpovědět

Autor

terezainoslo

8 let před

Reply to Radula

Mnohokrát děkuju Radulo, mám radost z každého nového čtenáře z každého kouta světa 🙂 Jak se žije v Austrálii? Měj se nádherně. Posílám pozdrav ze slunečné Prahy.

TerezaInOslo

Odpovědět