Jak chytit příležitost za pačesy, aneb kdo se bojí, nesmí do lesa!

Life

18. dubna 2013

Kapky deště bubnují na parapet, já pomalu rozlepuju oči a v žilách mi proudí nadšení a zvláštní energie. Chvíli mi trvá, než se dovtípím proč… v hlavě se mi promítají záblesky, třída burácející smíchy, později sleduju slidy na přednášce a rozdávám domácky upečené boller svým africkým spolusedícím, honosná kancelář na univerzitě – oči mi sjíždějí na fotografii s osobním věnováním od norského krále, najednou jsme uprostřed hlavní třídy v Oslu, usrkáváme kafe a nastavujeme tváře teplému sluníčku, pozdě večer omdlívám únavou v tramvaji a Johni mě přikrývá dekou. Včerejší den byl skvělej! I když tomu tak mnohdy nebývá, včera se všechno dařilo. Kurzy norštiny mě neskutečně baví. Čekala jsem na ně přes rok, na začátku jsme si nemohli dovolit platit tak ohromnou částku za soukromé kurzy, jakmile jste ale student na UiO (University of Oslo), můžete se zapsat na jakékoliv norské kurzy zdarma. Tak jsem chytila příležitost za pačesy!

Při čtení emailu od mého supervisora, jestli můžu do půl hodiny přijít do jeho kanceláře, se mi rozklepala kolena. Čekala jsem na email přes týden a dneska se mělo definitivně rozhodnout, jestli se jim můj výzkumný projekt líbil, nebo jestli ho smetou ze stolu rychlostí blesku. Snažila jsem se uklidnit, co to dá, říct si, že jsou to přece všichni lidi a připravit se na nejhorší. Nahodila jsem úsměv a vzpřímenou sebejistou pozici, tak teď, nebo nikdy. Dan, profesor na Stanfordu a v Pekingu, mě přivítal s úsměvem od ucha k uchu, pogratuloval mi po několikátý ke svatbě, pozval mě i Johniho za nimi do Kalifornie, že určitě musíme přijet a že nám ukáže Stanford a představí kapacity, a mimojiné… řekl, že projekt je skvělej! Od té chvíle se mi tetelily tváře radostí a v břiše mi lítali motýli, jako kdyby si užívali noční party.

Tak jedeme do Afriky. Do Keni. Minimálně na 6 týdnů. Budeme bydlet ve slumu. Pořád tomu nevěřím a asi dlouho věřit nebudu. Bude na tom ještě hodně práce, ale je to snad poprvý v životě, kdy mě škola neuvěřitelně baví a vypadá to, že to i k něčemu je. Studium v Norsku je od prvního dne neuvěřitelně nabíjející a inspirativní. Jestli někdo jenom malinkato přemýšlíte, co se životem, šup na školu v cizině! Otevře vám to oči a vlije potřebnou studijní energii a nadšení do žil. Profesoři jsou odborníci a profesionálové z oboru, 100% připravení na každou hodinu a neuvěřitelně dochvilní, překypující energií vám předat nadšení i informace. Zkoušky nejsou založené na memorizování neuvěřitelného kvanta informací, nýbrž analyzování nabytých informací a schopnosti spojit je v hodnotný celek a podložit argumenty. Nikdo vás nebude kárat za to, že si nepamatujete všechna jména prvorepublikových ministrů, nebo přesná data jejich odstoupení. Nerada to říkám, ale vysokološkolský systém v Čechách je zkostnatělý, zamrzlý a únavný. Po vystudování Politologie na UK jsem si říkala, k čemu jít na magistra. Lepší práci bez praxe stejně nedostanu a tak už se mi nechtělo absolvovat to příšerné zkouškové období s 8 i více zkouškami během pár týdnů. Nejhorší na tom asi bylo, že i po tolika letech na ústavu jsem si tak možná odnesla žaludeční problémy se vstupem do Jinonic, nikoliv pocit, že jsme se vlastně NĚCO naučila.

Když jsem se na obor Culture, Environment and Sustainability hlásila, neměla jsem valné tušení, kam vlastně mířím. Připadá mi, že mi někdo podstrčil příležitost, která se jen tak neopakuje. A když pak následně vytáhli mojí přihlášku z těch 500 dalších a já se dostala do 20 přijatých, lapala jsem po dechu a donekonečna si omílala, proč vlastně já byla ta šťastná! Na střední ani vysoký jsem rozhodně neoplývala vynikajícími známkami. K přihlášce na Univerzitu posíláte veškerý výpis vašich známek ze střední i vysoké školy, motivační dopis (nesmírně důležitý!), doporučující dopisy, diplomy, životopis a spoustu dalších dokumentů. Je toho mraky, ale ve finále vám to otevře životní příležitost, která je k nezaplacení. Tak jestli z Vás čtenářů někdo váhá, jestli jo, nebo ne, já říkám určitě ANO! Vrátit se můžete vždycky 🙂

Vaše TerezaInOslo

P.S. A kdo ještě neměl příležitost podívat se na faebookové stránky, prosím zde: https://www.facebook.com/TerezaInOslo. Uděláte mi ohromnou radost každým novým likem a navíc pomůžete poslat blog do světa 🙂 Děkuju!