Kam na ukrytou romantickou vyhlídku v Praze?

13. května 2017

Článek vznikl ve spolupráci s House of Lobkowicz

Milujeme procházky Prahou. Tou noční, když vám lucerny svítí na cestu. Jarní, když vám cestu lemují voňavé šeříky. Podzimní, když našlapujete na tu žluto-červenou paletu barev. I tou zimní, když vám sněží na čepici a vy se celí zmrzlí těšíte domů na horkou čokoládu. Praha má to něco. To, co už kdysi dávno někdo moudrý nazval genius loci a kvůli čemu se do Prahy rádi vraceli spisovatelé, skladatelé, umělci z celé Evropy. A já. Teda my dva.

V Norsku mi Praha chyběla hodně. Měla jsem pocit, že až teprve, když jsem se odstěhovala daleko na sever, jsem se do ní konečně pořádně zamilovala. Pokaždé, když jsem měla chvilku se v ní zatoulat, vnímala jsem každý roh, každé zákoutí, každou malou uličku a zapadlou kavárničku. A nejvíc jsem milovala, když jsem se třeba sama při tom bezmyšlenkovitém bloumání ztratila někam, kde jsem ještě nebyla.

Kdy na mě dýchlo to neznámo protkané historií a já konečně pochopila, o čem všichni ti moudří umělci mluvili.

Pamatujete, jak jsem vám psala o objevování naprosto kouzelného a pro mě trochu ztraceného a neznámého Nového Světa? Článek si můžete přečíst TADY. Dneska vás s sebou vezmu na další nádherné místo. Tentokrát jsme se tam vydali na jedno naše manželské květnové rande. A objevili jsme romantickou vyhlídku v Lobkowiczkém paláci, odkud máte Prahu jako na
dlani.

Tak třeba se tam taky jednou vydáte, až nebudete vědět, co by.

Vždycky, když se procházíme kolem Hradu, vyprávím Johnimu všechny historky a vzpomínky. Je to jako procházet se svou vlastní minulostí. Kousek od Hradu jsem totiž vyrostla a vystudovala gympl, tak je pro mě protkaný rodinnými vánočními procházkami, kdy jsme se se ségrou s rampouchama u nosu těšily na Ježíška, vzpomínkami na studentská léta, kdy jsme po maturitě šli oslavovat na Petřín, běhali schody, randili, chodili na shakespearovské slavnosti s mámou, když jsem Johnimu poprvé ukazovala Prahu, nebo (moje oblíbená vzpomínka), když jsme odjížděli z našeho svatebního apartmá v Nerudovce po naší svatbě poprvé jako pan a paní Salte.

Miluju to místo a vždycky se tam budu ráda vracet.

Tentokrát jsme ale zavítali na místo, o kterém jsem dlouho nevěděla, že je přístupné. Na terasu Lobkowiczkého paláce. Johni zrovna není tip, který by si užíval návštěvy muzeí, pokud tedy nejde o technické muzeum, nebo muzeum moderního umění. Na ty ho nalákám, ať už jsme v Londýně, nebo v Plzni. Na spektakulární vyhlídku na celou Prahu se ale těšil. Dostali jsme audio guide, u kterého jsme mačkali čísla jednotlivých významných budov a v anglické verzi nám o ní vyprávěli sami členové rodiny Lobkowiczů. Občas historii opepřili o osobními historkami. Audio book je opravdu namluvený, jak v českém, tak v anglickém jazyce, skvěle.

Pamatuju si to jako dneska, když jsme John Erika poprvé vezli z letiště Prahou a já se dobrovolně chytla role průvodkyně. Vyprávěla jsem mu to svoje podání dějin, do kterého jsem zapletla léta páně, báchorky i legendy o Petříně, Hladové zdi, Karlově mostu, Národním divadle… Dohromady z toho vznikl takový zajímavý mix, který si John Erik jednoho dne vygoogloval a zjistil… no vlastně, od té doby se mi nepřestal smát a značně pochybuje o mé znalosti historie.

Takže při poslechu jednotlivých kapitol na terase na mě mrkal a říkal, že to skoro zní jako ta moje verze…. „Skoro!“ 🙂

Audio verze trvá necelou půl hodinu a vy máte možnost ponořit se do historie, která vás bude bavit. Na panoramatické terase vám rovněž nabídnou i kávu a můžete si rozjímat a kochat až do aleluja jako my. Škoda jen, že jsme neměli lepší počasí. Málem nás to odfouklo. Teď už je ale jaro-léto v plném proudu, tak se můžete těšit na teplo a sluníčko.

Odpoledne jsme završili ještě prohlídkou muzea, které skýtá jednu z nejvýznamnějších soukromých sbírek umění a historických dokumentů ve střední Evropě. Já si zamilovala ptačí i psí pokoj a sbírku porcelánu. Moje učitelka na housle by si určitě zamilovala část o tom, jak historicky Lobkowiczové podporovali mladé umělce jako je například Ludwig Van Beethoven. V muzeu jsou k vidění, jak hudební nástroje, tak i originální sbírky not. Víc už ale prozrazovat nebudu, abyste se také měli na co těšit.

My jsme se po kulturní části pěšky vydali do naší oblíbené thajské restaurace na Újezdu a ve vzpomínkách jsme měli zapsanej další nádhernej společnej den.

A kam vydáváte za poznáváním historie vy?

Budu se těšit na ty vaše tipy, protože těch není nikdy dost. A navíc mi už trochu dochází fantazie, když tu máme návštěvu ze severu.
Krásný den a pokud se do muzea/na vyhlídku vydáte, využijte vchod do Hradu z malostranských schodů, je tam o chlup méně lidí.

Vaše TerezaInOslo

Komentáře

Odebírat

9 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Most Voted

Inline Feedbacks

View all comments

Czech Blondýn

7 let před

Miluju procházky Prahou a stále mě něčím překvapuje! O tomhle místě jsem vůbec nevěděl, takže už vím, kam povedou naše příští kroky, ten výhled za to stojí! Nádhera!

Odpovědět

Tereza In Oslo

7 let před

Reply to Czech Blondýn

Tak pak dej vědět, jak se líbilo 🙂

Krásný den
Vaše TerezaInOslo

Odpovědět

Martina Pochmanova

7 let před

Měla jsem to štěstí, že jsem tam dvakrát trávila několik dní v kuse z důvodu organizace Summitu! Miluju ten palác a nejvíc je, že se dostanete do úplně jiných prostor, než se turista dostane! 🙂 Výhledy jsou skvostné. Další takový je z Lichtenštejnského paláce, který bohužel též není přístupný, neboť patří vládě =)

Odpovědět

Tereza In Oslo

7 let před

Reply to Martina Pochmanova

Marti, je vážně nádherný a má krásnou atmosféru.
Tak třeba se někdy do Lichteštejnského paláce butu mít tu čest podívat taky.

Krásný den
Vaše TerezaInOslo

Odpovědět

Daniela88P

7 let před

Ahoj Terezko, děkuji za tip. Já mám nejraději výhled z terasy hotelu u Prince na Staroměstském náměstí. Máš tam krásný výhled na Orloj a celé náměstí. Doporučuju 🙂

Odpovědět

Tereza In Oslo

7 let před

Reply to Daniela88P

Danielo, tam jsme ještě nebyli, ale slyšeli jsme na to místo jenom samou chválu.

Těším se!
Krásný den
Vaše TerezaInOslo

Odpovědět

Šárka Fofoňková

7 let před

Překrásné 🙂 Miluju Prahu, ale bývám tam tak málo.

Odpovědět

Eva Burianova

7 let před

Ahoj Terko, díky za dobrý tip. Kolik času je na prohlídku paláce potřeba?

Odpovědět

Amelie

7 let před

Nádhera, hned bych se procházela s vámi… Posledních 20 let s dětmi na podobné výlety nezbývá čas…

Odpovědět

Kam na ukrytou romantickou vyhlídku v Praze?

1. Co jsou soubory cookies

2. Druhy souborů cookies

3. Využívání souborů cookies

4. Účel použití souborů cookies