A jaké bylo to naše šestinedělí?

Probouzíme se pohledem na toho našeho andílka. Oba jsme v tom až po uši. Topíme se v těch jeho modrejch očích a chceme ještě chvíli lenošit. Je přece neděle. A není to ledajaká neděle. Dnešní neděle je magickej mezník. Dneska nám totiž končí šestinedělí. To obávané šestinedělí plné emocí, neuvěřitelné porce lásky a náročných dní. Oslavili jsme ho náležitě – focením s úžasnou Barčou, která zachytila pár kouzelných momentů s Williamínkem u nás doma. Jen tak. Ležérně. A já už se fotek nemůžu dočkat. Jestli budou alespoň z poloviny tak nádherný jako ty naše těhotenský, tak mě podrž!

S Barunkou je to vždycky tak příjemné, že máte spíš pocit, že k vám přišla na kafe vaše dlouholetá kamarádka. 



A nemohla to být hezčí oslava těch šesti týdnů, o kterých se říká, že novopečeným rodičům dají zabrat…

Od té doby, co jsme si přivezli ten koblížek štěstí domů, jsme toho zažili až až. Nádherný procházky Stromovkou a Prokopským údolím, hodiny a hodiny tuli-tuli na gauči, úžasný návštěvy od našich nejbližších, miluju, když se tu někdo třeba jenom ochomýtnul pozdravit a přinesl květiny a polivku (děkuju! Bodlo to!), úžasný vaničkování, první úsměv, první jízdu tramvají, několik návštěv hubu, jedna pracovní schůzku, jedna návštěva nemocnice, dvě návštěvy z Norska, vyfouklý kolečko u kočáru, zkouknutý celý Přátele při prvních snahách o kojení, nekonečno vaječných vaflí z krabičky, když jsem neměla čas jíst a milion pus tomu našemu andílkovi na čelo. 


Nádherných šest týdnů je za námí a já se nemůžu dočkat těch nekonečně mnoho dalších. 



Stejně je to zázrak mít doma malé miminko. A víte, co je na tom všem nejlepší? Že tohle nádherno neskončí za dva tejdny jako letní dovolená. Naopak, to všechno tímhle jenom začíná… 


Tak krásnej den
Vaše TerezaInOslo
Komentáře
Odebírat
Upozornit na
guest
19 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Anonymní
Anonymní
5 let před

Moc Ti preji Terezko to rodinne stesti, Williaminek je kouzelny,hodne zdravi a kapku stesti cele rodine, uzivejte kazdy den.Ja mam doma uz dva neposedne andilky 😊💛 Mejte se krasne.Jana

Anonymní
Anonymní
5 let před

Já se uplně stydím, jak vy jste nadšená a plná lásky a já skoro nic, jen starosti….

Dashulka
Dashulka
5 let před
Reply to  Anonymní

Z toho si nic nedelej. Mne se clanky od Terky hezky ctou, ale myslim, ze i ona naznacila, ze ne vzdy to je ruzove….a rozhodne si nevycitej, ze hnedka necitis tuny nekonecne lasky, kazda mama to ma proste jinak. Zrovna dnes jsem o tom premyslela – je to o tom, jak si to clovek nastavi v hlave. Byla sem na nervy z toho, ze jsem nestihla vysat a vytrit a nemam doma perfektne naklizeno a takovy ten instagramovy byt, ktery muzu kdykoli behem dne blejsknout, nemam perfektne srovnane polstarky a prehozy na sedacce….tak sem si rano pri venceni rikala bud se tim budu uzirat, budu nervozni, protivna a nebo se nad to povznesu a podlaha pocka treba do vecera, az mi malyho zabavi muz. Takze jsem navarila rychlej obed a cely dopoledne radsi malyho kojila a u toho koukala na videa na youtube a prijemne se zrelaxovala, popijela kafe. Ted jsem akorat k obedu jeste prosla oblibeny blogy a malej mezitim usnul, tak se muzu v klidu vrhnout na ty podlahy…musim si to proste porad pripominat, ze se nemam stresovat p*covinama, to ze mam krasne zdrave dite (a to, ze ho vubec mam) je dar a musim si to uzivat.

Tereza In Oslo
Tereza In Oslo
5 let před
Reply to  Anonymní

Růžové to vždycky rozhodně není ani u nás a myslím, že každý z nás někdy potřebuje chvilku času na to se rozkoukat. A souhlasím s Dashulkou, že je to hodně o tom, jak si to nastavíte v hlavě. Užívejte si miminko, zkuste trochu odpočívat a neřešit věci, které v tuhle chvíli nejsou důležité 🙂

Moc vás s Williamínkem zdravíme 🙂
Vaše TerezaInOslo

Unknown
Unknown
5 let před
Reply to  Anonymní

Nemáte se za co stydět. Jste hrdinka jako každá máma! A nebojte, u Terezy to určitě také není jen růžové jak to vypadá, jen o tom zbytku nepíše. Jen bohužel tím pádem plno maminek začíná mít komplexy, že jejich mateřství je nějaké "divné".

Anonymní
Anonymní
5 let před
Reply to  Anonymní

Nemáte se za co stydět. Jste hrdinka jako každá máma! A nebojte, u Terezy to určitě také není jen růžové jak to vypadá, jen o tom zbytku nepíše. Jen bohužel tím pádem plno maminek začíná mít komplexy, že jejich mateřství je nějaké "divné".

B.
B.
5 let před
Reply to  Anonymní

Abych pravdu řekla, já neznám ani jeden autentickej blog, kde by se jeho autorka rozepisovala i o negativech. A myslím, že takové psaní ani není u ostatních v oblibě. Každý si zakládá blog za jiným účelem. Já ho mám třeba od toho, abych zachytila ne to výjimečné, ale to průměrné. Abych se vypsala ze smutků, splínů a zklamání. To zas prozměnu může na někoho působit depresivně, každopádně skvěle to ukazuje i ty ne úplně nádherné chvilky mateřství.

Anonymní
Anonymní
5 let před

A jakým jazykem teda mluvíte na Williamka?

Tereza In Oslo
Tereza In Oslo
5 let před
Reply to  Anonymní

Já na něj mluvím jenom česky, John Erik norsky a spolu se bavíme anglicky.

Hezký den
Vaše TerezaInOslo

Anonymní
Anonymní
5 let před
Reply to  Anonymní

Stejne jako my.. ja cesky, manzel vlamsky a spolu mluvime anglicky. Mame tri kluky (5 let, 3 roky a 6 mesicu) a zvladaji dva jazyky aktivne, anglictinu pasivne (jelikoz nikdy nemluvime primo na ne). A uz vyuzivaji toho, ze tata nerozumi cesky 🙂 A i ve skolce maji svuj "secret language" 🙂 Doslo jim to dost rychle. Takze to funguje! Gabina

míša krt
míša krt
5 let před

A bude ještě pokračování Jak přišel Williamek na svět??? :)) Slíbila jsi pokračování příště, že nás neochudíš??? :))

Tereza In Oslo
Tereza In Oslo
5 let před
Reply to  míša krt

Ano, už se na něm pracuje 🙂 Jen to jde trochu pomaleji, mám tu někoho, kdo vyžaduje pozornost 🙂

Hezký den
Tereza

Anonymní
Anonymní
5 let před

já o tomhle tady taky často přemýšlím..jestli je Tereza opravdu neustále tak happy , nebo je to blogová role pro čtenáře, myslím že většina blogů je taková a myslím,že díky tomu se mnoho lidí cítí ještě víc nedostateční, srovnávají se a trápí, jenomže znají jen tu roli navenek, ne skutečnou osobu se vším co prožívá a jak myslí…Tereza mě inspiruje přemýšlet o mnoha věcech- jak zásadní vliv má dětství na celý další život a jestli je možné determinace z dětství úplně rozpustit…moje životní zkušenosti osobní i od lidí ,kterým pomáhám se dají shrnout do tohoto "děti,které nevyrostly ve zdravém emočním prostředí,nejsou schopny samy sebe utěšit, často jsou neschopné se emočně propojit se svou rodinou,pokud si doma nemohou rozvinout intimitu,cítí se zoufale izolované a osamocené a vede to k onemocnění, k nesebedůvěře, neseblásce a neumí si poradit se životem"…myslím,že četnáři z řad takových dětí , se na tomto blogu docela natrápí. Třeba tady není jediná zmínka o tom,jak Tereza prožívala a prožívá porod, který vůbec nebyl podle jejího přání, představ, který určitě mel zásadní vliv na to co cítí a jak se cítí.A taky se nepotvrdilo, že vše se dá ovládat myslí, že co si opravdu přeju, tak se splní.Škoda že o tom Treza nepíše, protože mnoho maminek zažilo to stejné, trápilo je to a tady mají pocit,že je to něco,co se jen tak přejde, vytěsní.Ale chápu že je to jen blog a my jsme jen čtenáři, ne přátelé a blízcí, takže je pro nás určena jen určitá role Terezy.Jen by bylo dobré,aby čtenáři tohle chápali a nesrovnávali se s tím, co je jim předkládáno jako Tereza.Ta má určitě mnoho dalších poloh osobnosti, o kterých se ale nedočteme.Přesto je to pro mě inspirativní, to pozorovat a cvičit si to nesrovnávání a nehodnocení a nevytváření si domněnek:) Tereze přeju jen to nejlepší:)

míša krt
míša krt
5 let před
Reply to  Anonymní

Přesně o tomhle jsem také přemýšlela. Vím, že to, čím se prezentujeme na sociálních sítích, potažmo na blogu, je ten pozitivní obraz nás a to, jak chceme, aby nás ostatní vnímali. Tam můžeme zveřejňovat nejkrásnější fotky (mnohdy i klamavé), příspěvky, vtipné věci, prostě všechno, co ostatním dá nějaký obraz o tom, že jsme super a máme skvělý život. Nemyslím to nějak negativně vůči Tereze, dělá to tak 99 % z nás. Nikdo se tam nechce svěřovat se svými neúspěchy a nedokonalostmi. Je však nutno si uvědomit, že tohle není realita. Tedy ne úplná. Byty nevypadají jako z katalogů, alespoň ne každý den neustále, lidé nejsou dokonalí a nemají vždycky nejlepší náladu. Ale chápu, že tímhle chce blogerka Tereza a i mnohé další motivovat lidi a dodávat jim energii a inspiraci. Občas se však také přistihnu, že mi je z toho nanic, že můj život není zdaleka tak načančaný, že člověk nemá pořád super náladu, super snídaně, květiny po dokonalém minimalistickém bytě a tak vůbec. Ale nechci to hanit už z toho důvodu, že přece jako čtenáři-cizí lidé nemůžeme chtít, aby nám prezentovala každou součást svého života, přestože nějaké náznaky normálních strastí by občas bodly, aby si člověk nepřipadal jako úplný ňouma neschopný 😀 Přeji všem, aby si nepřipadali méněcenně (koneckonců, myslím, že Terce jde o přesný opak, doufám :)) a aby si uvědomili, že život není jen obraz dokonalých fotek a momentů, takže když náhodou něco není podle vašich představ, neberte to jako nějaké selhání… Terku samozřejmě zdravím a přeji jí další krásná období s miminkem, a ať má stále to srdce plné lásky. To je totiž mnohem důležitější. :))

Tereza In Oslo
Tereza In Oslo
5 let před
Reply to  Anonymní

Hezký den,

děkuju za komentáře. Určitě máte pravdu, že do jisté míry my blogerky ukazujeme jen to, co ukazovat chceme. Což je asi přirozené. Ale rozumím, že to může být do jisté míry pro někoho zavádějící a matoucí. A to, jak jsem v běžném životě upřímná sama k sobě, se snažím promítnout i do blogu. Píšu blog co nejvíc upřímně tak, jak je to pro mě přirozené, a abych neměla z blogu pocit, že čtenářům něco zakrývám a snažím se ze sebe dělat lepšího člověka. I proto se tu dost často objevují články, které ukazují neúspěch. Ten neúspěch, smutek, bolest, kterou málokdo chce veřejně sdílet. A řeknu vám, že to rozhodně není nic lehkého psát několika destíkám tisíc lidí, že jste něco nedokázala, že se vám nedaří, že jste na pokraji sil – viz články o tom, jak jsem několik měsíců hledala v Norsku práci a ve všem se topila, články o tom, jaké to je, když vám umře váš nejbližší člověk, nebo třeba čerstvý článek o porodu, který si myslím, byl velmi syrový…
Na druhou stranu se někdy přištihnu, že jsou věci, které bych tu tak moc chtěla sdílet, protože z nich mám obrovskou radost, ale na blogu by to mohlo působit jako vychloubání. Třeba moje ohromná radost, když jsme koupili naše první auto, nebo když nám začaly chodit nabídky od investorů do naší firmy. To jsou věci, ze kterých jsem žila několik měsíců, ale na blogu jsem se o nich téměř nezmínila. Takže možná to trochu funguje z obou stran. I z té negativní, i z té pozitivní.

Ano, na spoustu věcí oba s manželem nahlížíme velmi pozitivně, přestože by to pro někoho mohlo být až absurdní. Ale takoví jsme 🙂 Z neštěstí se nehroutíme, protože jsme se naučili, že vždycky s sebou přinese něco ještě lepšího.

Když se zamyslím nad tím, že bych měla hrát nějakou blogovou roli, kterou bych měla předem připravenou, tak tomu úplně moc nerozumím. Psát blog je samo o sobě velmi časově náročné a stojí mě to denně hodně energie. A moc si nedokážu představit, že bych do toho všeho ještě měla plánovat, jak bych se chtěla čtenářům prezentovat. Nehledě na to, že by mě to dlouho nebavilo 🙂 Myslím, že vlastně vůbec….
Psaní mě naplňuje a miluju zpětnou vazbu od čtenářů, kteří si z blogu vezmou to svoje. Každý možná trochu něco jiného, ale soudě podle emailů je to něco, co mnoho lidí nabíjí pozitivní energií a myšlenkou, že si chtějí užívat ty každodenní maličkosti, plnit si sny, dřít a být obklopení lidmi, se kterými je jim dobře. Ani vlastně nevím, kde to v blogu najdou, ale někde to tu je schované a já z toho mám obrovskou radost. A to je důvod proč bloguji.

Tak snad jsem odpověděla na otázky v komentářích.
A jenom na okraj – v určitých věcech jsem opravdovej blázen, jako třeba na úklid. Nemůžu usnout bez toho aniž by byla uklizená kuchyň a nerada jsem v místnostech, kde je hodně věcí. A řeknu vám, že bych si někdy přála, aby mi to bylo jedno 🙂 Můj život by byl o tolik jednodušší :)) Ale to jsme my blogerky skoro všechny. Je to pro nás přirozené.

Hezký den
Vaše TerezaInOslo

Bajmarka
Bajmarka
5 let před
Reply to  Anonymní

Ja to vnimam tak, ze tu ide hlavne o inspiraciu, ktoru Terez kazdy den zdiela, pozitivnu energiu a nahlad na zivot…a presne ako pise, ma rada poriadok, minimalizmus, nema rada preplnene priestory, co je nieco, co sa vela ludi vratane mna este musi ucit 🙂 odolavat a neprepchavat si zivotny priestor zbytocnostami, potom sa aj lahsie upratuje a udrziava take to teplo domova 🙂 a verim, ze to absolutne nemala a nema lahke, byt bez mamy a mat daleko svokru v prvych tyzdnoch ked sa narodi babatko musi byt ohromne tazke, len o tom proste nepise, ale svojim pozitivnym pristupom ukazuje ze vsetko sa da zvladnut, zdolat 🙂 za mna klobuk dole, ze to vie a este aj inspiruje kopec dalsich ludi….
Krasne dni s malinkym zelam 🙂

Anonymní
Anonymní
5 let před
Reply to  Anonymní

Terezo, to je skoda, ze se cenzurujes i v tom dobrem. Ja bych byla naopak hodne zvedava na vic clanku o zacatcich podnikani. O konkretnich situacich. Muselo to byt intenzivni. Nemusis se stydet za uspech.

Anonymní
Anonymní
5 let před

To se tak krásně čte.. vzpomínám na moje šestinedělí, vůbec na něj nemám tak hezké vzpomínky. Byla jsem úplně zoufalá z bolesti a vyčerpání, protože moje dítě úplně odmítalo spát, jen neustále brečelo a já nevěděla co s ním..návštěvy mě vyčerpávály a neměla jsem dost sil je odmítat. Třeba po druhém porodu budou příjemnější zážitky.

Tereza In Oslo
Tereza In Oslo
5 let před
Reply to  Anonymní

Náročné to je, ano. Hodně. A hodně všechno bolí. Od kojení, přes jizvu. Ale asi máme obrovské štětsí, že Williamek je hodné miminko, které ja umazlené a upusinkované a zatím spokojené 🙂 Myslím, že je v životě ale nutný balanc, takže se nebojte, určitě se to v určitém bodě zlomí a bude zase líp 🙂 Věřím tomu.

Hezký den a moc pozdravujeme
Vaše TerezaInOslo

Podobné články
19
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x