Jaký byl náš babymoon v perníkové chaloupce?

Na
babymoon se prý doporučuje vyrazit v druhém trimestru. Druhý trimestr má být ten ze všech nejlepší. Většina budoucích maminek má prý nejvíc energie a už odezní nevolnosti a nepříjemnosti prvního trimestru. Ještě nemáte tak velké bříško a pořád je ještě bezpečné létat, pokud vám to tedy vaše těhotenství dovolí. My jsme ale
kvůli všemu tomu cestování a pendlování mezi Norskem-Českem-Slovenskem
odjet v druhém trimestru vůbec nestihli. Takže jsme vyrazili možná tak trochu za pět minut
dvanáct v polovině osmého měsíce, ale stálo to za to. 

Vybrali jsme krásný dřevěný srub, do kterého jsem se zamilovala na první pohled. Johnimu
jsem nechala to sladké překvapení, takže ten vůbec netušil kam jedeme.
Věděl jenom směr a to, že bychom tam měli jet asi přibližně šest a půl
hodiny. Bydleli jsme ve srubu Ornacki v Górské osadě a já někde ve skrytu duše pevně doufám, že jsme tam nebyli naposled.

Dorazili
jsme na místo. V pozadí se tyčily majestátní hory a na plácku bylo
poskládaných pár dřevěných srubů. Každý měl své jméno, zahrádku, společné ohniště a dětské hřiště plné nejrůznějších prolejzaček a klouzaček. Opodál byla obrovská pole plná voňavých lučních květin a hned vedle srubu se pásly dvě malé kozy. Páni, to byla idylka. Ten nádherný
horský vzduch se mísil s vůní dřeva. A já byla nadšená jako malá holka.
Ohlásili jsme se na recepci v jenom z domků a objednali na druhý den
ráno snídani, kterou nám měli přinést až do srubu. 

Další den jsme vyrazili na výlet do kouzelného městečka Zakopané, kde jsme našli jednu útulnou kavárnu s výhledem na hory. Muselo se tam vyjet výtahem a ani nevím, jak ji Johni vlastně našel. Dali jsme si domácí zmrzlinu se slaným karamelem a asi vám ani nemusím popisovat, jak vynikající byla. A k tomu ten výhled. Chtěla jsem ho pro vás vyfotit, ale jednou se tam musíte podívat. Na fotce to totiž není zdaleka tak nádherný jako ve skutečnosti.

Nejlepší na tom všem byly ty dlouhé snídaně. Ty já miluju a mohla bych je mít pořád. Vždycky ráno nám někdo zaklepal na dveře a na stůl načančal snídaňové nebe. Čerstvý chleba z místní pekárny, domácí vajíčka, pocukrované palačinky, nebo ještě teplý makový koláč, domácí marmelády s kouskama višní…

 

Další den jsme chtěli vyjet do hor a vyšlápnout si k Morskiemu Oku, ale než jsme zaparkovali, začal šílený slejvák, který nepřestal několik hodin. Tak jsme byli uvízlí v jedné polské restauraci, kde nám nepřinesli jídlo před hodinu a půl. Já se tam vrtěla na té dřevěné židli a umírala hladem. Objednali jsme pirožky a nikdy jsme se jich nedočkali. Tak jsme s „Dziękuję!“ odešli a jeli hledat něco jiného.

Source: Wikipedia

No a pak jsme zase v neděli vyrazili domů. Nabalili jsme svačinu, u cesty v jednom rozkošném dřevěném stánku jsme koupili čerstvé meruňky a třešně a skoro celou cestu domů povídali.

Ještě jednou moc děkujeme za pozvání do naprosto úchvatné Górské osady.

A slyšeli jste už o něm? Chystáte se? Kam byste se nejraději vydali? 
Budu se těšit na vaše komentáře. 
Tak krásný den. 
Vaše TerezaInOslo