Dvacet sedm minut naprostého stresu

Je čtvrtek odpoledne. Zdá se, že je to takové úplné normální odpoledne. Ale není. Snažím se odejít. Jenže… už podruhé převlíkám Williamka, jednou ho nakojím, pak se nádherně směje, takže to ho taky nemůžu vzít a jen tak s ním odejít, takže se náš odchod protáhne na nevidim. Konečně se vykodrcám. Do hubu. A jsem šíleně nervózní. Naplánovala jsem si totiž, že si skočím koupit kalhoty. Už to odkládám, jak je rok dlouhej. Mám totiž jedny jediný. Černý. Stretchový.  Těhotenský, ve kterých jsem strávila celých devět měsíců a vlastně i ten desátý. Ostatní kalhoty mi byly šíleně nepohodlný a tlačily na jizvu. 
Ve čtvrtek večer se šlo na křest diáře holek z A Cup of Style a já tam přeci nemůžu jít v těch černejch odrbanejch. Asi dvanáctkrát se v autě rozmyslím, že nikam nepůjdu, že tam stejně nejspíš bude tma a mých kalhot si v záři diáře, nebo Williamínka stejně nikdo všímat nebude. A párkrát to řeknu nahlas, že nikam nejdu. Johni na mě lupne pohled, abych nebláznila a já se trochu zastydím, protože on je přece báječnej táta a já nemusím mít žádnej strach. Jenže v roli mámy najednou přemýšlíte i o absolutních situacích, jako je ta, že i když se to nikdy nestalo, najednou bude mít váš brouček hlad pár minut po tom, co se zrovna najed a bude chtít být jenom u vás.
Kousnu se do rtu a rozhodnu se…


Prubnu to. Půjdu. Williamínek spí jako andílek a já sbíhám schody po dvou, abych usušila ty bláznivý slzy. A jsem venku. Na ulici. Bez kočárku. Páni, to je divný. Najednou všichni ti lidi, kteří mě potkají vůbec neví, že jsem máma. A přitom je to tak zásadní informace. Můžou si myslet, že jsem nějaká bláznivá holka, co letí pozdě na rande. Nebo nějaká našprtaná studentka, která jde celá nervózní na zkoušku z chemie. Prdlajs slečna. Vdaná paní – máma. Panímáma. Tak takhle vzniklo to slovo! Vlasy mi vlajou a já přesně plánuju, do jakého obchodu se vydám. Nemůžu si moc vyskakovat, jeden bohatě postačí. V hlavě už mám přesně naplánovaný, jakýma eskalátorama pojedu, kde zahnu a kudy si to zkrátím. Hlavně, abych byla co nejrychlejší. Rozčilují mě ti pomalí lidé, kteří si jen tak, jako by se nechumelilo, bloumají nákupním centrem. Mně buší srdce jako o život. Připadám si, že běžím o medaili na olympiádě.
Jsem v obchodě. Skenuju regály, ramínka, prolítávám uličkama. Jsem jako motorová myš, nebo kulovej blesk. Vyberte si. Hledám cedulky mé velikosti, nabírám tílka po dvou a hrnu se do kabinky. Všude je šíleně lidí a v obchodě je jak v sauně. Je horko jenom mě, nebo tu je vážně přetopeno jako v norským bytě v zimě? Peru se s kalhotama a zjišťuju, že do mojí velikosti před otěhotněním si budu muset ještě máknout. Můj výběr oblečení je omezený jen na trička, která mají výstřih, rozepínací košile a všechno, v čem se dá pohodlně kojit. Takže rozuměj, že asi jedno procento z výběru v obchodě. Rychlostí jako to dělají modelky při módních přehlídkách na sebe házím modely a zase je rychle sundavám. Akorát těm modelkám někdo většinou pomáhá. Já jsem na to sama.
Celou tu dobu slyším v hlavě Williamka pobrekávat a třikrát za tu dobu v kabince napíšu Johnimu zprávu, jestli brouček spí. 
A pak hned ještě jednu, jestli opravdu spí. Já Johniho znám. Mohl by mě šálit, jen abych nebyla nervózní a užila si to. Prý spinká. Jenže já ho pořád slyším brečet a mám pocit, že už opravdu blázním a blouzním. V hlavě si představuju, jak ho Johni v hubu utišuje a chodí s ním kolemdokoladokolen. Musím už jít. Už jsem v obchodě celých dvanáct minut. Rozhodnu se, že beru dvoje kalhoty, jednu košili a tílko. Rozhrnuju závěs synchronně s paní v sousední kabince a místo maminky se nejdřív sune kočárkem s pobrekávajícím miminkem. Tak to nebylo v mý hlavě, slavím z pozoruju kočárek. U pokladny je hrozná fronta a mě polije horko… Bože… Kdo chodí nakupovat ve čtvrtek kolem oběda? Všichni evidentně. Vystojím frontu, napíšu dvě zprávy a letím přesně vypočítanou a naplánovanou cestou zase ven. Koupím ještě sandwich, protože mám hlad jako vlk a sním ho v tramvaji, která zrovna přijíždí. To mi hraje do karet, koupím si na tu jednu zastávku lístek, co kdyby, znáte to a doběhnu do hubu celá splavená. Vybíhám schody po dvou a …
… Williamínek spinká. A ještě další dvě hodiny po tom… 

Posílám pozdravy všem mámám, kteří to měli sakumprdum stejně a vy všichni ostatní si užívejte za nás ty pomalé loudavé nákupy 🙂 
Vaše TerezaInOslo
Komentáře
Odebírat
Upozornit na
guest
35 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Nela Procházková
Nela Procházková
7 let před

Skvěle sepsaný článek a úplně tě chápu, i když ne z vlastích zkušeností.. 🙂

Nela z blogu Růžová rtěnka

Tereza In Oslo
Tereza In Oslo
7 let před

Děkuju, Nelo 🙂 PSal se úplně sám… A moc pozdravuju! Ty první odchody asi zacloumají s každým.

Hezký den
Vaše TerezaInOslo

Anonymní
Anonymní
7 let před

Skvělý článek ❤ tvůj styl psaní prostě miluju!
jdusizasvym.blogspot.cz

Tereza In Oslo
Tereza In Oslo
7 let před
Reply to  Anonymní

Adél, děkuju 🙂

Krásný den
Vaše TerezaInOslo

Yay
Yay
7 let před

Dzizes…Nic sa nema pehanat. Ked zena nemoze nechat dieta na pol hodku s otcom(!) bez toho aby neutrela slzu a nenapisala 5 sprav to uz zavana opicou laskou, a to nie je zdrave.

Anonymní
Anonymní
7 let před
Reply to  Yay

Mám doma půlroční dítě a taky mi to (i když je mi jasné, že text je psaný s nadsázkou) připadá přehnané.

Tereza In Oslo
Tereza In Oslo
7 let před
Reply to  Yay

Nebojte 🙂 Je to psané s nadsázkou a kapkou humoru. A myslím, že opičí láskou by to mohlo zavánět, pokud by to nebyl první odchod 🙂 Domnívám se, že tu první zkušenost podle komentářů sdílí většina maminek velmi podobně. Myslím, že naše láska je přesně taková, jakou ji chceme mít a pro nás naprosto přirozená 🙂

Hezký den
Vaše TerezaInOslo

Anonymní
Anonymní
7 let před

Jak ja Ti rozumim! Prvni "odskoky" byly velmi podobne. Hlavne tedy ten divny pocit venku bez kocarku:D Ale neboj, srovna se to:)

Tereza In Oslo
Tereza In Oslo
7 let před
Reply to  Anonymní

Myslím, že tomu prvnímu se nic nevyrovná 🙂 Je to roztomilý a komický zároveň, jak to máme všechny velmi podobně.

Hezký den
Vaše TerezaInOslo

Anonymní
Anonymní
7 let před

Měla jsem to absolutně stejně, akorát s tím, rozdílem, že jsem nakupovala s malou v šátku, takže zkoušení triček nešlo, tudíž jsem jeden den nakoupila a druhý den šla vyměnit za větší velikost 😀 nicméně, když jdu k lékaři bez malé, tak jsem ve stresu celou dobu nepřítomnosti a to je jí 9m a po návratu zjišťuji, že si ani nestačila všimnout, že tam nejsem 😀

Tereza In Oslo
Tereza In Oslo
7 let před
Reply to  Anonymní

Tak to bude další level 🙂 Taky jsem popadla pár věcí cestou k pokladně a naštěstí se trefila 🙂

Krásný den
Vaše TerezaInOslo

Anonymní
Anonymní
7 let před

Terezko, to chce co nejdříve pro Williamka sourozence 🙂 Uvidíš jak budeš v klidu 🙂 U prvního syna jsem to taky tak měla, u dalších dětí už v pohodě 🙂

Tereza In Oslo
Tereza In Oslo
7 let před
Reply to  Anonymní

To věřím 🙂 Já myslím, že my si Williamka nejdřív pořádně užijeme a pak budeme myslet na sourozence 🙂 ALe těšíme se!!

Hezký den
Vaše TerezaInOslo

Anonymní
Anonymní
7 let před

Prožívám úplně to samé!

Tereza In Oslo
Tereza In Oslo
7 let před
Reply to  Anonymní

Tak posílám pozdravy 🙂

Anonymní
Anonymní
7 let před

Taky jsem to mela uplne stejne, ze zacatku je to normalni. Nechavate mlade doma a vite, ze je na vas naprosto zavisle. To rozum nevysvetli, to jsou proste ciste materske pudy. Skvele popsane pocity. Clovek by je snadno zapomnel, pritom to bylo tak intenzivni.

Tereza In Oslo
Tereza In Oslo
7 let před
Reply to  Anonymní

Podle toho, co čtu a slyším to vypadá na to, že je to v bledě modrém u všech podobné. Příroda ví, co dělá.

Krásný den
Vaše TerezaInOslo

Anonymní
Anonymní
7 let před

Super článek, tyhle opravdové zážitky jsou ty, co tě počítají mezi " matky" a prostě normální ženský. Takže víc opravdovosti a míň těch šílených popisů jako " kousla jsem se do rtu…a"…" Podle něj jsem se prý pořád roztomile ptala"…Brr…to je jak béčková červená knihovna, co nikoho nebaví.
Dřív jsi psala zábavně, ale od nabídky s knihou se z tebe stala Lenka Lanczová.
Tak prosím zůstaň zas nohama pevně na zemi 🙂
Jitka

Tereza In Oslo
Tereza In Oslo
7 let před
Reply to  Anonymní

Jitko, děkuju 🙂 Vždyť přece jsem úplně normální ženská. No vidíte, šílený popisy jsou tak trochu moje popisy, který tu byly odjakživa 🙂 Tak úplně nevím, jak se jich zbavit. A vlastně se jich ani zbavovat moc nechci, protože jsem to já. A když píšu, prostě píšu, jak to ze mě srší. A kdo je, prosím, Lenka Lanczová? Bohužel neznám, tak nevím.

Hezký den
Tereza

Anonymní
Anonymní
7 let před

jediny dovod preco sa obavam mat dieta je, ze sa zo mna stane taketo psycho… prepac. ale bud nevies co je "naprosty stres", alebo tebou este neskutocne lomcuju hormony, alebo nieco nieje v poriadku.

Anonymní
Anonymní
7 let před
Reply to  Anonymní

Teda to je pristup. Pokud se obavate tohoto, tak dite nemejte. Novopecene maminky tu nejsou od toho, aby vypadaly huste a nad veci a tem nerozhodnym dokazovaly, ze se neni ceho bat. Novopecene maminky jsou tu pro dite. To, co Tereza popisuje je normalni a zaklad zdrave vazby. Pocity se ustali, az uvidi syna rust, uvidi jeho pokroky a bude vedet, ze je cim dal samostatnejsi. A ano, jsou v zivote stresovejsi situace, ale rozhodne k nim nepatri vetsina, kterou mame na mysli, pokud mluvime o stresu. Uvedomte si, ze matka nechava dite samotne, evoluce mi v tomhle prijde neuprosna. Nevi, ze mame spoustu vynalezu a ze se diteti nic nestane. Kdyby Tereza a ostatni maminky necitily tenhle naprosty stres, tak tu uz davno jako lidstvo nejsme.

Anonymní
Anonymní
7 let před
Reply to  Anonymní

Nemějte strach, tohle rozhodne neni normální přístup, ale naprostá hysterie.. Opravdu nechapu, jak si muzou některé ženy pořídit dítě, kdyz pak mají obavy nechat ho chvíli samotné s jeji otcem (!). Chápala bych obavy třeba u prvního hlídání chuvou.. Ale u otce dítěte? Pokud je dítě kojene, tak je snad mozna použit odsavacku mléka (na kterou tu byla tolikrát reklama)..ale znám i horší případy – jsou maminky, které nutí své partnery jezdit s kočárkem okolo kavárny, kde jsou s kamarádkami.. Kdyby během hodinové kávy jejich dítě neco potřebovalo! A to se jedna uz o větší děti.. Vždycky si říkám, co by tyhle ženy dělaly v případě, ze by třeba musely do nemocnice….

Anonymní
Anonymní
7 let před
Reply to  Anonymní

Ako je potom mozme ze v mnohych krajinach matky nastupuju do prace po 3 mesiacoch od porodu a normalne existuju a funguju?? Ak je to tak normalne a prirodzene, preco taketo extremy vidime prave v krajinach, kde matky su doma s detmi do 2,3 a v extremnych pripadoch 5 rokov? V minulosti aj u nas deti chodili do jasli a hah, tu sme vsetci zdravi a spokojni. Vobec nejde o dokazovanie toho ze je matka husta, ale o zachovanie zdraveho rozumu a individuality. Nevravim ze aj mne tatko neprepne ked porodim, ale budem dufat ze nie…

Anonymní
Anonymní
7 let před
Reply to  Anonymní

Ale inak musim priznat ze ma to trochu zamrzelo co som napisala, lebo je fakt, ze nesom matka.. je ze mozno mi bude tiez takto hrabat.. (a vlastne ako sa poznam tak mi aj bude) Nic to ale nemeni na tom, ze je to psycho 😀 a pre ne-matky to proste psycho bude, lebo to nikdy nepochopime… Tak ten moj komentar bol mozno len vykrik za vsetky ostatne zeny co nemaju dieta a dalsi zaujimavy blog sa im zmenil pred ocami z normalneho blogu na blog plny tem ako psycho-matky-na-nakupoch alebo ako-kojime/vanickujeme/satkujeme-a-dalsie-slovesa-vmnoznom-cisle. Ano, je to pochopitelne, terezka je matka tak jasne ze s amoze vykaslat na to, co ludi zaujima a bude si pisat o dietati lebo predsa je to teraz jej vesmir. Bol to len taky sebecky povzdych nad tym, ze to sucks. 🙂

Anonymní
Anonymní
7 let před
Reply to  Anonymní

Vite, ja se sama sebe ptam na totez. Ziji v zahranici a mam maleho syna, tak vam k tomu mohu jen napsat postrehy, ktere me napadaji. Za prve ty matky, ktere jsou po trech mesicich do prace trpi casto taky, ale proste jim to neni dovoleno (nedovoli jim to spolecnost, beh veci, ony samy), za druhe ty zeny casto vi, ze se do toho nemohou tak moc ponorit, protoze to skonci driv, za treti maji tyhle pocity hodne spolecneho s kojenim (proste vite, ze je na vas dite zavisle a hormony jsou asi taky silnejsi).. no a za ctvrte nevim, jestli souhlasim s tim zaverem, ze kdo byl od trech mesicu v jeslich je uplne normalni a nijak ho to nepoznamenalo…vidim konkretni pripady deti okolo sebe, co jsou s matkou (nemyslim do tri let, ale aspon do roku) nebo s nekym, kdo jim da lasku vs pripady, ktere jsou jen s nekym, kdo se o ne stara. Z toho rozdilu me mrazi. No a pak je otazka, jestli jsme opravdu vsichni zdravi a spokojeni. Individualita se opravdu stira, zdravy rozum taky, ale je to jen na chvilku. Myslim, ze se nemusite bat (teda doufam), ze by Tereza byla jedna z tech, co svoji existenci odvozuji jen od materstvi. Verim a doufam, ze ji naopak materstvi inspiruje a prohloubi a bude zajimaveji psat i o jinych vecech. Tak snad trochu utechy:).

Anonymní
Anonymní
7 let před

Poprvé bez bobka jsem to měla úplně stejně 🙂 všechno rychle rychle ze jsem se málem přerazila a smetla cestou pár lidí 🙂 jinak ty kalhoty mě taky štvaly, těhu jsem nosila snad půl roku, protože na tom břichu pořád zůstávalo něco navíc a byly pohodlnější.

Tereza In Oslo
Tereza In Oslo
7 let před
Reply to  Anonymní

🙂 Tak uvidíme, jestli to bude příště lepší 🙂

Krásný den
Vaše TerezaInOslo

Terez.N
Terez.N
7 let před

Terezko, tvoje články mám moc ráda a po blogu brouzdám až nebezpečně často 😉 Ale toto mi též přijde trochu přitažené za vlasy 🙂

Tereza In Oslo
Tereza In Oslo
7 let před
Reply to  Terez.N

Terez, no vidíte 🙂 Tak k tomu přidejte trochu nadsázky a špetku humoru a bude to 🙂

Hezký den
Vaše TerezaInOslo

Káča
Káča
7 let před

Podle komentářů člověk pozná matky a nematky. Matky chápou a nematkám to přijde naprosto šílený, ale věřte tomu dámy, že vás tohle šílenství čeká taky, pokud se rozhodnete plodit potomstvo 🙂 Jsem naprosto racionálně uvažující, troufam si tvrdim, že hormonama nepoznamenaná (nebrečim dokonce ani u reklam s miminama, no fakt) matka 3,5 měsíčního kojence a tohle zažívam pokaždý, když si od něj někam odskočim. A musim podotknout, že ještě před pár měsíci by mi to taky přišlo šílený. Rozhodně to neni žádná opičí láska, jak tu někdo psal… já bych to bez něj vydržela půl hodiny v pohodě (dokonce i hodinu bych dala!). Jde o to, že vim, že on nevydrží beze mě – když se rozhodne, že chce prso, chce ho teď a nic a nikdo ho neuklidní. A když už to dítě jednou porodíte, je to tak od přírody zařízený, že vám hysterickej řev vašeho dítěte nebo jen představa toho hysterickýho řevu, nedělá úplně dobře. S tim prostě nikdo nic nenadělá.
No nic, všem matkám přeju spokojený děti a nematkám bych vzkázala, že si možná jednou vzpomenou… 🙂

Renie
Renie
7 let před
Reply to  Káča

Přesně:-)

Lucie - motivimi
Lucie - motivimi
7 let před

A tak je to přitažené za vlasy.. No a co! Ať už je obsah článku jakýkoliv, mě to bavilo číst. Měla jsem pocit, že je to kousek z nějaké knihy. Uvařila jsem si kafe, sedla na terasu a na pár minut relaxovala. Takže? Pro mě to účel splnilo.. Díky. 🙂

Zuzana Kačerová
Zuzana Kačerová
7 let před

Lenka Lanczova byla sveho casu nejpopularnejsi autorka divcich romanu (mozna porad je, nevim, uz jsem z toho odrostla��). Jinak teda ale s komentarem vyse souhlasim, opravdu posledni dobou zacinate zabredavat do sentimentalnich klise a frazi — zkuste to prosim nebrat jako hejtovani, mam vas blog rada, ale jako konstruktivni kritiku, neco, na co byste se mohla zamerit a zkusit se tomu vyhybat, at to nezni jak PR clanky z klubu maminek Hami.

Eva Paseková
Eva Paseková
7 let před

Terko zazila jsem neco podobneho.A jeste vetsi psycho bylo jit od ditete poprve pryc na celou noc:)

Jinak bohuzel lide, co nemaji deti, tohle nemohou pochopit, ta zkusenost je neprenosna. Obcas me to driv mrzelo, ale ted uz jsem vice nad veci a s bezdetnymi se o detech snazim nebavit. Nemyslim to nejak ve zlem, ale je to lepsi pro obe strany.

Zuzana Peschíková
Zuzana Peschíková
7 let před

Dobrý den, úplně Vás chápu. Mám chlapečka, kterému je rok a devět měsíců a mám to naprosto stejně��. A to, že mám divný pocit bez kočárku, že lidi neví, že jsem máma��. To je přesné��.Miminka jsme se dočkali po osmi letech a ještě za pomoci lékařů, takže ho budu rozmazlovat každou minutu, protože on si to zaslouží!❤️
Moc děkuji za Vaše články a krásné inspirativní fotky.
Užívejte krásný podzim s miminkem. Williamínkovi posíláme pusinku��

Podobné články
35
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x