Co jsem si sbalila do porodnice a co jsem nakonec vůbec nepotřebovala

Ležím v posteli a venku se stmívá. Já nemám moc do čeho píchnout, tak jen odpočívám, protože to se prý na konci devátého měsíce má. Jsou tři dny před termínem porodu a někde vzadu v hlavě mi stepuje svědomí a nabubřeně ukazuje na ty svoje hodinky s vodotryskem, že už je na čase. Už je na čase sbalit si kufry na to jedno velké dobrodružství, o kterém vlastně nevíme, kdy přijde. Hrabu se z postele, Alexa vyhrává moje oblíbený romantický serenády a já vybaluju z papírových krabic, které mi postupně chodily domů, nutnosti, které pomalu skládám na postel. Ten samý scénář se odehrává ještě další večer. A další… Až z toho byl nakonec celkem balící maraton, kdy jsem postupně do tašky pořád něco přidávala a zase to vyndavala. Pár věcí mi chybělo, pár jsem zase poslala po Johnim domů a některý jsem si zase nechala přivést zpátky. Ne-roz-hod-ná-te-re-za.

 
Teď už jsem o něco moudřejší a pro vás jsem přichystala článek, co bych si nakonec do porodnice sbalila znovu. Tak prosím, nakoukněte.

Zároveň jsem společně s Feedo vytvořila seznam produktů, aby to pro vás bylo jednodušší. Já jsem objednávala právě tam a asi na třikrát. Protože jsem si pak vždycky někde něco přečetla a zjistila, že mi to chybí. A taky jsem na několikrát objednávala jednorázové kalhotky, protože mi žádné vůbec neseděly. 

Tak pevně doufám, že vám tenhle článek i seznam, který najdete TADY ušetří čas a hledání všude možně na internetu.



Tašky jsem nakonec balila tři. Jednu na sál malinkou, jednu na šestinedělí a jednu pro šmudlu. A ano, je to stejně jako s dovolenou. Potřebujete polovinu věcí. Ale když balíte poprvé, zatím ještě nevíte jakou polovinu. A možná vám z toho jde hlava tak trochu kolem, protože vám každý doporučuje něco jiného. A někdo říká, že „tohle“ je blbost, někdo jiný zase, že „tohle“ URČITĚ musíš mít. Mám pro vás jednu konejšivou radu. Budoucí maminky, sbalte všechno, co si přejete a co vám přijde, že můžete potřebovat. Svět se z toho nezblázní a porodnice kvůli vaší jedné tašce navíc nepraskne. Ta už praská ve švech i bez vaší tašky. 

Nejdůležitější je, že vy budete mít klidné svědomí, co kdyby náhodou… a každému vyhovuje něco jiného, tak dejte na svůj pocit.

Já jsem dala dohromady ten svůj seznam, podle kterého budu balit příště. Jsem blázen, nebo je to normální, že pár týdnů po porodu se už těšíte na příště? Páni, já chci kupu dětí. Plnej dům, postel, zahradu. Johni? 🙂

taška na sál

– dokumenty (porodní přání, mateřský průkaz, kartička pojišťovny, vyplněné dokumenty do porodnice, kopie oddacího listu)
– tmavý ručník 
– žabky 
– lahev s brčkem
– voda bez bublinek
– gumička/čelenka na vlasy   
– reproduktor s nabíječkou
– hroznový cukr 
proteinové tyčinky nebo jakoukoliv svačinu pro tátu

Jako první jsem balila všechny potřebné dokumenty, které jsem už měla vyplněné pár týdnů před samotným termínem porodu. Kladli nám to na srdce při prohlídce porodnice. A já si moc nedokázala představit, že bych někde mezi kontrakcema na chodbě vyplňovala ty stohy papírů. Takže jsem vytáhla z mojí oblíbený složky norský slovesa a místo nich tam vložila všechny vyplněné a podepsané dokumenty, které byly na stránce porodnice ke stažení. Do složky jsem přidala ještě kopii oddacího listu, vložila mateřský průkaz a kartičku pojišťovny. A všechno asi deset(sto)krát ještě překontrolovala. Každá porodnice má trochu jiné požadavky, tak si předem raději zkontrolujte, jestli stačí jen kopie, nebo musíte mít ověřenou kopii oddacího listu, nebo originál.
Když mě pak do porodnice přijímali, plácala jsem sespokojeně po zádech, že máme všechno na svém místě a v pořádku.

Na sále jednoznačně nejvíc bodly z celého seznamu následující položky: ručník, lahev s brčkem, reproduktor a gumička na vlasy. Namotala jsem slušivý drdol, dala jsem si několik teplých sprch a v růžové sklenici mi Johni nosil sladký teplý čaj. Nejdřív tak jednou za půl hodiny, ke konci pak snad každou minutu. Takže za mě jednoznačně sbalit nějakou vaší oblíbenou pohodlnou lahev a tmavé ručníky, kterých vám nebude líto. Reproduktor byl taky skvělej. Hudbu miluju a hrála nám po dobu celého porodu.

Na sále byla kouzelná atmosféra nasáklá obrovskou porcí těšení se a adrenalinu. 
Byly zatažené závěsy, které se zacházejícím sluníčkem vytvořily krásné žluťounké přítmí a do toho ty tóny našich oblíbených.

 

.
Proteinové tyčinky byly původně pro mě, ale doktorka mi nedoporučovala nic jíst. Měla jsem kliku, protože jsem na jídlo vůbec nemyslela. Vajíčka k snídani se slaninou mi vystačily na celý den. Tyčinky jsem s potěšením přenechala Johnimu. Stejně tak, jako hroznový cukr, který do sebe Johni ládoval jako lentilky. Já měla dva, aby se neřeklo. Dva kousky, ne dvě balení 🙂 A Johniho trochu podezřívám, že je sněd snad úplně všechny. Protože jsem je od porodu nikde neviděla.
Outfity na porodní sál jsme oba dostali v porodnici, takže to jsme balit taky nemuseli. Erární bavlněná světle modrá košile ladila s Johniho oblečkem. Sice trochu vypadal jako kocour v botách, protože byly asi o deset čísel větší, ale zvládnul to :)) 

Ještě se určitě hodí do tašky přibalit pohodlné žabky/pantofle, které se snadno nazouvají a možná pro někoho jelení lůj, na suché rty. Já ani jednu věc nakonec nevyužila. Žabky, které jsme dostali jako milou památku na Mauríciu, mě totiž dřely a já neměla „čas“ si je nazouvat.

Na sál jsem žádné další věci nebalila a bylo to tak akorát. 

taška na šestinedělí

– hygienické potřeby
– kosmetická taštička s minikrémy
suchý šampon
neparfémovaný sprchový gel
neparfémované tělové mléko 

– 3 ručníky 
– župan 
– pohodlné volné košilky vhodné na kojení
– kojící podprsenky

odsávačka na mléko Phillips Avent a lahvičky
vložky do podprsenky Chicco nebo Phillips Avent
krém na bradavky Purelan nebo Bepanthen
– chladivé polštářky na bradavky Medela

jednorázové kalhotky Chicco
poporodní vložky 
– nafukovací kruh
– vlhčený toaletní papír s březovou kůrou Linteo
– fén
– maska na oči
– špunty do uší 
těhotenský čaj
– tumbler
Nutrimama


– telefon + nabíječka
– foťák + nabíječka + prázdná karta
– externí nabíječka na telefon
– sluchátka


Taška na šestinedělí už byla „trochu“ plnější. Především pak protože jsem si s sebou pro jistotu vezla úplně všechno. Nevěděla jsem, že většinu věcí na oddělení šestinedělí dostaneme. I košile na první dny, zásobu všech hygienických potřeb. Takže Johni hned druhý den celou jednu tašku odvezl zase domů, protože jsme tam o ní akorát tak zakopávali.

První den po porodu jsem stejně nemohla vůbec vstát z postele, takže se mi hodila jenom externí nabíječka na telefon a moje oblíbená lahev s brčkem, kterou jsem nedala z ruky a pořád ještě nedám. Hygienické potřeby jsou samozřejmostí a já tedy nedám dopustit na suchý šampon. První dny po porodu jsem byla ráda, když jsem se zvládla vysprchovat, takže suchý šampon ze mě tak trochu udělal člověka. Pak se taky skvěle hodila taštička s kosmetickými mini-krémy na obličej, kterou jsem měla při ruce v nočním stolku.

V tašce jsem měla několik druhů vložek do podprsenky. Na Feedo najdete spoustu druhů, tak se stačí podívat a vybrat ty vaše. Do porodnice jsem balila ty jednorázové, na doma pak pratelné a z různých materiálů. Zatím ještě hledám ty nejpříjemnější, zkouším různé materiály – hedvábí, bambus, bavlna a jedny jsem si objednala i z Norska. Zatím mi nejvíc vyhovují ty pratelné od Phillips Avent. Hned po rozkojení mě pak zachránily chladivé polštářky od firmy Medela a mastičky Purelan a Bepanthen. Na bolavé bradavky taky pomáhá odvar ze šalvěje, nebo pak hřejivé a chladivé obklady. Těch jsem si doma užila ažaž. Nezapomeňte pak přibalit i kojící podprsenky a až je budete kupovat, počítejte s tím, že se vám prsa po porodu nalijou mlíkem, tak raději pořídit o něco větší. Já sehnala pohodlné v Lindexu.

Do tašky jsem ještě balila dva druhy jednorázových kalhotek. Jedny byly velmi nízké a na jizvu po císaři naprosto nevhodné. Nejvíc se mi osvědčily ty od firmy Chicco, ale pozor na velikosti. Já měla M/L a myslím, že bych klidně mohla mít i větší. Objednat je můžete TADY.
Do sprchy jsem pak pořídila neparfémovaný sprchový gel a k němu neparfémované tělové mléko. oboje můžete objednat TADY. Říká se, že byste miminko neměli mást jinými vůněmi, než je ta vaše. Takže žádné převoněné deodoranty, parfémy, nebo krémy. Já jsem objednala velká balení, protože byla výhodnější a vydrží mi ještě několik týdnů.

Jakmile jsem se z porodu trochu vzpamatovala a začala jsem se pohybovat trochu líp, těšila jsem se na svoje oblečení. Oslavovala jsem jako bych vyhrála olympiádu pokaždé, když jsem se dostala do dalšího levelu. Další level rozuměj: vstát z postele, dát si sprchu, umýt si vlasy, převléknout se, vysušit si vlasy fénem, dojít do kuchyňky, … člověk si řekne, takové maličkosti, ale po tom, když vám rozříznou břicho rumplcimprcampr, budete právě všechny tyhle malé pokroky slavit a bouchat šampaňský až si po splněném levelu zase lehnete do postele.

Já si moc chválila pohodlný župan a košilky. Objednávala jsem je na poslední chvíli z Tchiba. Až si budete kupovat košilky a tílka do porodnice, nezapomeňte, že by měly být vhodné na kojení, na ramínka, nebo rozepínací a kraťásky by měly být volné, aby vám, v případě, že budete rodit císařem, netlačily na jizvu. Nezapomeňte si pak přibalit i spodní prádlo, které by rovněž mělo být volnější a z pohodlných materiálů.

Co jsem si do tašky nepřibalila vůbec byla odsávačka na mléko, kterou mi pak Johni asi třetí den přivážel. V porodnici mi sice půjčili, ale manuální a tou odsávání dost bolelo a musela jsem být pořád v předklonu. Máme od Phillips Avent, která je elektrická a nejprve má příjemný masážní program a vy si pak můžete nastavit tlak odsávání. Je pohodlná a vy můžete relaxovat. Bude se vám hodit, ať už budete mít mlíka málo, nebo zase moc a budete si muset odsát, aby se vám ulevilo. Já jsem s ní skvěle spokojená. Přemýšlela jsem ještě nad odsávačkou od Medely, kterou si vychvalovala moje ségra. Obě můžete objednat na Feedo TADY.


Kojící čaj a vanilkový nápoj Nutrimama jsem dostala od holek na babyshower a jak jsem za ně v porodnici byla ráda. Strava totiž nebyla úplně vyrovnaná a já několik dní neviděla ovoce ani zeleninu. Jenom samé bílé pečivo, knedlíky, omáčky a vývary. Takže jsem mlsala doplňky stravy na podporu tvorby mléka a vitamíny na vlasy Revitalon a Wobenzym na rychlejší hojení.
Pro jistotu jsem s sebou měla i knížku od Báry Šťastné a časopis Maminka s mojí oblíbenou Luckou Křížkovou a Lolou na titulce. Prolistovala jsem ho jen aby se neřeklo a většinu času raději trávila spaním, s Williamínkem, nebo s Johnim, který byl v porodnici pečenej vařenej. Díkybohu za to!

Maska na oči a špunty do uší bych taky jednoznačně zabalila znovu. Druhou noc na JIPce jsem byla s paní, která chrápala jako stokilovej boxer. Navíc jsme měly celou noc dveře otevřené na chodbu a slyšely jsme plačící miminka, rozhovory sester, bouchání dveří, vrzání vozíků, prostě naprosto všechno. Takže jsem se nevyspala ani druhou noc. Miminka jsem ještě u sebe mít nemohli, takže bych klidně ty špunty to uší uvítala.

Taška pro miminko


Tak v té jsem nepotřebovala téměř nic. V porodnici měli pro miminko přichystané všechno oblečení, plenky, rukavičky. Nejdřív jsem si říkala, že si Williamínka budu převlékat a budu ho mít ve svojí zavinovačce, ale za prvé bych riskovala, že by mi oblečení ztratili, když si ještě Williamka brali přes noc a za druhé jsem vlastně byla ráda, že jsem měla všechno oblečení přichystané a nažehlené doma a nepřijela jsem hned se špinavou várkou. Přivezla jsem si akorát naše dudlíky a rukavičky.

.
Když jsme si pak broučka odváželi domů, potřebovali jsme jenom jedny nažehlený dupačky, sedačku do auta, čepici a zrcátko do auta. Když konečně nastal ten správný čas, nakojila jsem v klidu na pokoji a pak jsme se snažili dát Williamka do autosedačky. Nějak se nám zaseknul jeden pás a my jsme ho neuměli povolit. Byla to vážně trochu komická situace, protože já už jsem tak ohromně moc chtěla jet domů a místo toho jsme oba hledali na YouTube, jak dát miminko do autosedačky a jak povolit ten zatracenej pás.

Takže si možná autosedačku vyzkoušejte třeba z méďou ještě doma, abyste nemuseli pak v porodnici zápasit jako my 🙂
Možná ještě jedna rada na závěr, zkuste si všechno zabalit přehledně a tak, až vám to někdo bude podávat, ať už manžel na sále, nebo sestra na JIPce, aby všechno rychle našli. Já si některé věci balila do průhledných sáčků z IKEA. Taky je dobré si zapamatovat, co v jaké tašce je a zjistit si, co nabízí právě vaše porodnice. V každé je to totiž trochu jinak. 

Na celý seznam věcí, které bych si znovu sbalila do porodnice se můžete podívat na Feedo TADY. Doufám, že vám usnadní balení 🙂
Jestli jsem ještě na něco důležitého zapomněla, budu ráda, když napíšete do komentářů vy, co byste ještě doporučili zabalit. 
Tak všem maminkám v očekávání přeji jen to nejlepší, aby byl porod pro vás tak nádherným zážitkem jako pro mě, a aby bylo vaše miminko zdravé a krásně papalo.
Vaše TerezaInOslo

Komentáře
Odebírat
Upozornit na
guest
9 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
anouk
anouk
5 let před

Já bych si nezapomněla zabalit nějakou příjemnou žíňku na omývání, kdybych potřebovala a pak roztok na kontaktní čočky a balení čoček. Na to zapomínám běžně a pak jen trnu, aby se mi aktuální čočka nezničila 🙂

Terez.
Terez.
5 let před

Rozhodně se také přimlouvám za odsávačku, kterou jsem na základě rad z okolí neměla a nakonec jsme ji kupovali ve stresu na cestě z porodnice. Kdybych si ji nachystala předem, ušetřilo by mi to nemalé trápení. A souhlasím s mastí Purelan – manžel mi ji vezl do porodnice a využila jsem ji prakticky celé šestinedělí.

Domča
Domča
5 let před

Já přidám kloboučky na kojení a nějaký příjemný intimní gel – měla jsem bylinkový od JUSTu a zachránil mě při mytí jizvy.

Anonymní
Anonymní
5 let před

Můj komentář teď bude asi trochu mimo, ale zajímalo by mě, jak se Terezo z pohledu blogerky stavíš ke zveřejňování fotek Williamka na všem dostupným sociálním sítím? Sleduju totiž i několik německých blogerek/youtuberek, které svým dětem zásadně nenechávají vidět do tváře, a nevypadá to přitom, že by to jejich "publikum" nějak odradilo (např. Instagram isabeau_youtube nebo saskiasbeautyblog). Nechtějí totiž zveřejňovat jejich podobu, dokud nebudou samy dost staré na to, aby o tom rozhodly samy. Českým příkladem může být Marta Jandová, která sice na instagram dává fotky své dcery, ale nikdy jí není přímo vidět do tváře. Dalším argumentem je často i fakt, že si asi málo kdo z nás umí představit, jaké to je v pubertě zjistit, že celé naše dětství mohl kdokoli sledovat online – přece jen vzpomínky na naše dětství jsou většinou ukryté v rodinných albech. Je o tom v AJ dost zajímavých článků třeba na Huffington Post… Taky by mě zajímalo, jestli k tomu mají Elite Bloggers třeba nějaký společný přístup stejně jako k reklamám a sponzorovaným postům? Omlouvám se za dlouhý komentář, napadlo mě to, když jsem viděla fotku koupajícího se Williamka… Každopádně mu ale – stejně jako celé vaší rodince – přeju jen to nejlepší!!

Tereza In Oslo
Tereza In Oslo
5 let před
Reply to  Anonymní

Hezký den,

děkuju za komentář. My jsme o zveřejňování fotek miminka na soc. sítích a na blogu doma diskutovali hodně a poměrně dlouhou dobu předtím, než vůbec byl v bříšku. A já jsem to nechala tak nějak přirozeně vyplynout, jak se ohledně toho budeme cítit, až se narodí. A s Johnim k tomu přistupujeme velmi podobně.
Pokud to nejsou fotky, za které by se William mohl stydět, nebo by mu připadaly trapné, nepřipadá nám, že bychom dělali něco, co by mu v dospělosti mohlo nějak vadit. Nesdílela bych například fotku, ve které bych se mu veřejně posmívala, nebo by působila vulgárně. Ale tyhle krásné miminkovské, na kterých nám připadá jako andílek, na nich nám nepřijde nic špatného.
Studovala jsem profily různých světových blogerek a mám pocit, že jen velmi malá část z nich, své děti neukazuje veřejnosti téměř na žádné fotografii. A většinou jsou to blogerky/celebrity jiného kalibru, než jsem já. Jsou to blogerky, které pomalu ani nemohou vyjít na ulici, bez toho, aniž by je někdo poznal. A to my rozhodně nejsme 🙂 Takže tím spíš chrání jejich soukromí a bezpečí.

A jestli sdílíme v Elite Bloggers nějaký společný postoj? Myslím, že tohle je velmi osobní a citlivá věc a každý rodič by si o tom měl rozhodnout zcela sám, takže nemáme žádný stejný přístup.

Hezký den a pozdravy od Williamínka
Tereza

Anonymní
Anonymní
5 let před

Dobrý den,

poslední komentář o zveřejňování fotek mi naprosto mluví z duše….to že, někdo zveřejňuje své foto (třeba ta těhotenská)
je jen jeho věc, ale dítěti to možná jednou bude vadit….vždy si vzpomenu na jednu poznámku jednoho manžela jedné blogerky, který poznamenal, že stovky sledujícíh ví dříve než on co bude mít k večeři…
Možna jdu mimo trend, ale já si velmi vážim svého soukromí a hlavně respektuji soukromí svých dětí a jejich fota bych veřejně nikdy nezveřejnila…a i hodně s nimi na toto téma mluvím a upornuji je na rizika….
závěrem: dle mého názoru jsou všechny bloggerky opravdu v dnešní době odvážné…
Ale jinak děkuji za čtivé články a přeji hodně štěstí. Radka

Tereza In Oslo
Tereza In Oslo
5 let před
Reply to  Anonymní

Hezký den, Radko,

odpovím úplně stejně jako na předchozí komentář týkající se stejné otázky.
Možná jen dodám, že ano, my blogerky zveřejňujeme svoje životy online a ano, ne každému by to bylo příjemné. Zatím jsem se ale nesetkala s něčím, co by mě předvědčilo, abcyh to nedělala. Naopak, baví mě inspirovat čtenáře a miluju zpětnou vazbu, kteroud díky blogu mám každý. A dokud budou čtenáři mít pocit, že jim blog něco přináší, a zpříjemňuje dny, budu to dělat dál i a cenu toho, že ztratím kus svého soukromí.

O zveřejňování fotek miminka na soc. sítích a na blogu jsme doma diskutovali hodně a poměrně dlouhou dobu předtím, než vůbec byl William v bříšku. A já jsem to nechala tak nějak přirozeně vyplynout, jak se ohledně toho budeme cítit, až se narodí. S Johnim k tomu přistupujeme velmi podobně.

Pokud to nejsou fotky, za které by se William mohl stydět, nebo by mu připadaly trapné, nepřipadá nám, že bychom dělali něco, co by mu v dospělosti mohlo nějak vadit. Nesdílela bych například fotku, ve které bych se mu veřejně posmívala, nebo by působila vulgárně. Ale tyhle krásné miminkovské, na kterých nám připadá jako andílek, na nich nám nepřijde nic špatného.
Studovala jsem profily různých světových blogerek a mám pocit, že jen velmi malá část z nich, své děti neukazuje veřejnosti téměř na žádné fotografii. A většinou jsou to blogerky/celebrity jiného kalibru, než jsem já. Jsou to blogerky, které pomalu ani nemohou vyjít na ulici, bez toho, aniž by je někdo poznal. A to my rozhodně nejsme 🙂 Takže tím spíš chrání jejich soukromí a bezpečí.

Hezký den a zdravíme
Tereza

Slavka S
Slavka S
5 let před

Zoznam potrebnych veci do porodnice zalezi aj od konretnej porodnice, napr. na Slovensku sa do statnej porodnice bali aj pribor ci toaletny papier:-)
Odsavacka je velmi individualna, ja som nepotrebovala vobec. Ale napr. na jednom kurze mi poradili vybrat si vopred, za ucasti manzela, a v pripade potreby manzel uz len pojde kupit ten dohodnuty model.
V tvojom zozname ma prekvapila voda, kedze napr. v mojej porodnici v Bratislave nebolo na porodnej sale dovolene pit – v pripade, ak by bola nutna neplanovana sekcia.

Pripajam sa tiez k postu vyssie k teme zverejnovania fotiek tvojho syna, tiez ma to prekvapuje, ze cely jeho zivot je od prvej minuty takto verejny, preto si rada precitam vas postoj k tejto problematike ako pisala Domča.

Tereza In Oslo
Tereza In Oslo
5 let před
Reply to  Slavka S

Hezký den Slavko,

děkuju za komentář. To je dobrá rada s odsávačkou a určitě se bude mnohým hhodit 🙂
Jinak, jestli to nevadí, překopíruju stejnou odpověď na Váš dotaz jako Domče.

My jsme o zveřejňování fotek miminka na soc. sítích a na blogu doma diskutovali hodně a poměrně dlouhou dobu předtím, než vůbec byl v bříšku. A já jsem to nechala tak nějak přirozeně vyplynout, jak se ohledně toho budeme cítit, až se narodí. A s Johnim k tomu přistupujeme velmi podobně.
Pokud to nejsou fotky, za které by se William mohl stydět, nebo by mu připadaly trapné, nepřipadá nám, že bychom dělali něco, co by mu v dospělosti mohlo nějak vadit. Nesdílela bych například fotku, ve které bych se mu veřejně posmívala, nebo by působila vulgárně. Ale tyhle krásné miminkovské, na kterých nám připadá jako andílek, na nich nám nepřijde nic špatného.
Studovala jsem profily různých světových blogerek a mám pocit, že jen velmi malá část z nich, své děti neukazuje veřejnosti téměř na žádné fotografii. A většinou jsou to blogerky/celebrity jiného kalibru, než jsem já. Jsou to blogerky, které pomalu ani nemohou vyjít na ulici, bez toho, aniž by je někdo poznal. A to my rozhodně nejsme 🙂 Takže tím spíš chrání jejich soukromí a bezpečí.

A jestli sdílíme v Elite Bloggers nějaký společný postoj? Myslím, že tohle je velmi osobní a citlivá věc a každý rodič by si o tom měl rozhodnout zcela sám, takže nemáme žádný stejný přístup.

Hezký den a pozdravy od Williamínka
Tereza

Podobné články
9
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x