10 věcí, které mě na mém těhotenství překvapily

Probouzím se do svítání. Místo k Johnimu se tentokrát tulím k těhotenskýmu polštáři, který jsem před pár dny od Johniho dostala. Spí se na něm skvěle. Chrání mi břicho a můžu si ho obmotat kolem těla přesně tak, jak je to nejpohodlnější.  Kontroluju hodinky, ach jo, zase půl šestý…  Poslední dny se budím dřív a dřív. Jako každé ráno se tak trochu leknu toho svého břicha. To mění tvar a velikost snad každý den. Roste mi před očima. Chvilku se na něj nedívám a bum… už je zas o pár milimetrů větší. Mám radost a neuvěřitelně mě baví. Méďa má už dvacet dva centimetrů a už taky dávno nespí. Plave si tam a bůhví o čem přemýšlí. Přichází moje nejoblíbenější část dne. Mám ruku na břiše a čekám na to jeho lenošivé vrtění. Dokážu tak vydržet po ránu několik desítek minut. 

Je to jeden z nejkrásnějších pocitů, který jsem kdy zažila. 
A to ještě není malej ani na světě.
.

Věřili byste, že už jsme za půlkou těhotenství? Mám pocit, že teprve s prvníma pohybama jsem si konečně začala víc uvědomovat, že se mi to jenom nezdá. Do počítače po nocích píšu deníček těhule, kam zapisuju, všechny důležitý i nedůležitý momenty celého těhotenství. Těším se, až si to třeba jednou bude prďolka číst. A pro vás jsem dala dohromady deset bodů, které mě na mém těhotenství překvapily. Já jsem totiž vždycky měla poměrně jasnou představu, jak to „má“ probíhat a světe div se, ono je to úplně jinak :))



1. Žádné nevolnosti v prvním trimestru

Asi to bude znít dost divně, ale ani chvilku by mě nenapadlo, že v průběhu prvních tří měsíců nebudu každé ráno trávit v koupelně, kde mi Johni bude držet vlasy. Představovala jsem si tu jízdu tramvají do práce, kdy poběžím za nejbližší roh úplně zelená. Představovala jsem si, že se několikrát do práce ani nedobelhám, nebo budu muset utéct z meetingu. Inu, moje představy byly poměrně barvité a ne moc pozitivní. Ale to se přeci říká, že první měsíce těhotenství jsou utrpení, nebo ne? A věřte, nebo ne, já se na to celkem těšila. Měla jsem pocit, že to musím prožít. Že bez toho to není ono. Byla jsem připravená vymýšlet plány B a Johni mě konejšil, že v tom bude se mnou. Ale mám pro vás všechny, kteří jednou budete v očekávání, skvělou zprávu. Vůbec to tak totiž nemusí být. Celé těhotenství je velmi individuální. A můžete být i mezi těmi, kteří mají obrovské štěstí jako já.

Za ty tři/čtyři měsíce jsem zvracela jen jednou. A to jsem měla šílenou migrénu, kdy mi málem hlava pukla bolestí. Na radu doktorky jsem si vzala vhodný prášek pro těhotné, který jsem ale do pár minut vyzvracela. Tělo mi hned odpovědělo, jak se věci mají. A já se pak tak trochu styděla, že jsem to nevydržela… Jinak jsem ale měla celý první trimestr jako procházku růžovou zahradou. Až na pár dní s šílenými migrény jsem se necítila unavená, neměla jsem odpor k jídlu, cvičila jsem (samozřejmě jsem upravila tréninkový plán), probouzela jsem se nabitá energií a bylo mi skvěle. Po všem směrech. Samozřejmě byly dny, kdy to nebylo úplně nejlepší, bylo mi divně, ale těch bylo tak málo, že už jsem na ně skoro zapomněla. Vlastně to bylo trochu zvláštní, protože jsem necítila žádnou dramatickou změnu až na tu dobrou náladu.


2. Žádné břicho až do šestého měsíce

Celý život jsem žila v domnění, že až budu těhotná, budu už jen za pár týdnů kulička, kterou budou všichni v tramvaji pouštět sednout. Přišlo mi, že k tomu mám  dispozice. Jenže skutek utek.stála na konci pátého měsíce před zrcadlem a přesvědčovala sama sebe i vás, že to minibřicho tam někde je. Na záhadu o tom, kde je břicho, se snažilo přijít několik mých přátel. Někdo tvrdil, že břicho drží gymnastické břišní svaly, které zatím neumím povolit, ale že jistojistě naroste. Jiní zase měli teorii o tom, že naše mimi bude tak malinké, že ani břicho mít nebudu. Jenže jednoho dne to přišlo. Jako zázrak z čistého nebe. A tak neuvěřitelně rychle. Mám ho. Konečně. A pyšně ho všude vystrkuju a užívám si ho. Je to totiž nádhernej pocit mít kulíška pod srdcem! Na ten pocit se těšte 🙂

3. Intenzivní vůně všedních dní


Co mě na těhotenství překvapilo asi nejvíc, byl můj čich. Cítím úplně všechno. Na hony daleko. Náš bylinkový stůl dole v kuchyni jsem cítila každé ráno hned po probuzení. A když jsem se přistihla, že snídám u bylinkového stolu se zacpaným nosem, bylinky letěly. V tramvaji jsem dokázala rozeznat snad všechny vůně deodorantů i to, kdo si zapomněl ráno vyčistit zuby. Když jsme se pak procházeli po rybím trhu na Mauríciu, myslela jsem, že to bude můj konec. Ta intenzivní vůně byla totiž moc i na netěhotné. Úplně nevím, k čemu tuhle superschopnost teď využít, ale určitě na něco přijdu. 

 
 
4. Pohodové kontroly u doktorky

Nemám ráda nemocnice. Nikdy jsem v nemocnici nestrávila den, natož noc (klepu na dřevo). Nikdy jsem neměla nic zlomeného (klepu na dřevo podruhé). Nikdy jsem neměla žádné vážné zdravotní problémy (k.n.d. potřetí) a vůbec. Byla jsem v tomto ohledu dítě štěstěny. Takže pro mě představa, že budu muset chodit každý měsíc na kontroly, byla dost nepředstavitelná. Jenže mimi-kontroly – to je jiný kafe. Po těch prvních, na kterých se obáváte, jestli bude všechno v pořádku, se ty další proměnily v krásný vzpomínky a já se na každou tak ohromně těším. Jak nám na té úplně první paní doktorka potvrdila, že opravdu budeme +1, nebo kdy jsme se poprvé dozvěděli, že to bude kluk, a jak jsme ho už několikrát spolu pozorovali, jak tam roztomile plave a šije sebou. A všechny ty malé „oslavy“ po tom, co jsme vyšli z ordinace. Zatím si všechny návštěvy užíváme do sytosti. Tak snad to takhle vydrží 🙂



5. (Ne)Ohleduplnost ostatních, kteří věděli, že jsem těhotná

I když, o tom by se dalo spekulovat. Ti, kteří vědí, že těhotná jsem, se o mě starají jako o princeznu. Ti, kteří mě potkají v metru a špulím na ně břicho, se otočí k oknu a dělají, že tam nejsou. Možná, že se jenom bojí, že jsem si dala ke snídani lívance s borůvkama. Trochu nepříjemný zážitek jsem měla, když mi v letadle nikdo nepomohl dát kufr do přihrádky nad cestujícími, ale víte, jak se to říká: „Líná huba, holé neštěstí!“ Zatím jsem moc pomoc nepotřebovala, ale až bude nejhůř, rozhodla jsem se, že se „ráda připomenu. 
.
.
6. Změna chutí

A ty se mi mění snad ze dne na den. Možná z měsíce na měsíc. Po pribináčcích a rajčatech, všem slano-slaném v prvních měsících přišla neutuchající chuť na všechno sladké. Dortíky. Zmrzliny. Na Mauríciu si mě v hotelu vydržovali několika porcemi zmrzliny navíc, které mi na tajňáka nosili a pod fousama mi něco kreolsky šeptali. A já se jenom tvářila, že za to nemůžu já, ale ten prďolka plovoucí v mém břiše. 



7. Že se někteří lidé domnívají, že těhotenství je nemoc

Lidé na mě koukají, jako když jsem spadla z višně, když jsem jim řekla, že jsem byla běhat. Někteří mi dávají rady typu, ty bys teď měla především sedět doma na gauči, pořádně jíst a vlastně ani moc nepracovat. Vždyť těhotenství není nemoc. Samozřejmě zase pokud všechno probíhá hladce a budoucí máma se cítí dobře. Já se snažím naslouchat svému tělo co nejvíc to jde a zatím to funguje. Domnívám se ale, že v těhotenství je ohromně důležitá právě psychická rovnováha a spokojenost. A tu mě osobně dodává pohyb, práce a aktivní dny. Takže dokud se cítím dobře a ještě líp po cvičení, bude to součástí mých dní.



8. Mlíko v hlavě :))

A že těch historek přibývá... A to jsem si myslela, že se mi to obloukem vyhne. Jedna z těch dalších, kterými bavíme přátele a rodinu právě přichází. Je pozdní odpoledne. Jsme v práci a já si hladím břicho a říkám Johnimu, že se mi vlastně na ten Maurícius zas tolik nechce, protože se mi po méďovi bude tolik stejskat… následuje chvíle ticha a pak záchvat smíchu, když si uvědomím, co jsem to zase za blbost řekla. A prý to nebude lepší, dámy a pánové… :))) 

9. Jak je vlastně všechno naprosto přirozené

Pořád jsem se obávala, že se všechno s těhotenstvím změní. Nezměnilo. Čekala jsem nějakou obrovskou životní změnu. Těhotenství pořád vnímám jako tak přirozený proces. Pokud se spolehnete na vaše tělo, budete ho poslouchat a vnímat, uděláte to nejlepší co můžete. Každé těhotenství probíhá individuálně a já se domnívám, že vám nikdo přesně neřekne, co a jak máte dělat. Co je správně, co je špatně. Musíte naslouchat sami sobě. Tělo se o vás postará. Tělo si samo řekne, kdy chce odpočívat, kdy potřebuje víc jídla. Na vás je mu naslouchat a nezanedbávat ho. Alespoň tím se zatím řídím a zatím to funguje skvěle.

10. My dva

A co mě na celém průběhu těhotenství překvapilo snad úplně nejvíc jsme byli my dva. Představovala jsem si, že budeme řešit každou maličkost. Že budeme mít načtené všechny knihy, které kdy o těhotenství vyšly v češtině, angličtině i norštině. Že budeme mít všechno nachystané několik měsíců dopředu. Že budeme nervózní, vyjukaní a bůh ví co ještě, z toho všeho. A zatím si užíváme každou minutu. Samozřejmě, že se bojíme, že se něco může přihodit. Ale oba se asi tak ohromně těšíme, že si nepřipouštíme nějaké strachy a obavy. A prožíváme jedno z nejkrásnějších období, které nás ještě víc přitáhlo k sobě. Baví nás fantazírovat o budoucnosti, o tom, po kom malý asi bude, o tom, jak ho Johni bude učit salta z kuchyňský linky (o tom vypráví obzvlášť rád, takže se tomu asi nevyhnu… 🙂 i o tom, jaký jsme byli my dva, když jsme byli malinký. Je to nádherný období, na který se všichni můžete těšit. 

A co překvapilo na vašem nebo jiných těhotenství vás?
Krásný den a budu se těšit na vaše komentáře. 
Vaše TerezaInOslo + 1
Komentáře
Odebírat
Upozornit na
guest
24 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Ola
Ola
7 let před

Ach, konečně někdo normální těhotný, kdo nefňuká, jaké je to utrpení 🙂 Já už jsem si připadala divná. Mě taky překvapilo, jak mi je dobře, spím i v 7. měsíci pořád jako dudek, špatně mi nikdy nebylo, břicho taky nemám nějak extrémní… Prostě nádhera 🙂 Tak snad to tak bude pokračovat i nadále a i po porodu 😀

Wendy
Wendy
7 let před
Reply to  Ola

ale pro někoho je to opravdu třeba utrpení a ty nevolnosti má a určitě bych o tom nemluvila jako o fňukání…

Ola
Ola
7 let před
Reply to  Ola

No jde o to, jak to ti lidé ventilují do světa, chápu, že některým není dobře, jen nechápu jejich potřebu to sdílet a nechat se litovat…

Magradena
Magradena
1 rok před
Reply to  Ola

Jenomže ono to není dobré, když nastávající mamince neí špatně. „Která zvrací nepotrácí“ – to je stará lidová moudrost. A i kdyby nehrozil potrat, hrozí ADHD nebo snížené IQ dítěte.

Lucie Salačová
Lucie Salačová
7 let před
Reply to  Ola

Na obranu těch "ufňukaných", když člověku není dobře, tak hledá zastání, kde se dá, to je normální. A není trochu pokrytecké vykřikovat do světa, jak je vám v těhotenství dobře, když ostatní nemohou zmiňovat druhou stranu mince? Jako ekvivalent k tomu bych použila slovo vychloubání, když ženy, co si stěžují tedy fňukají.

Anonymní
Anonymní
7 let před
Reply to  Ola

Ať si každý sdílí,co chce.Buďte ráda, že máte dobrý průběh. O tom špatném toho asi víte málo, tak prosím ubrat na neoprávněné kritice, ju?.-)Hana T.

Barbora Metelková
Barbora Metelková
7 let před

Ahoj Terez, ma davna "starbucks trenerko" 🙂 Ctu tve clanky uz dele, ale ted si je uzivam jeste vic, kdyz prozivas to co ja loni. Jen ja si to tehotenstvi vybrala se vsim vsudy a tise zavidim kazdemu, kdo si ho muze uzivat jako ty. Sice jsem se hybat neprestala a pracovala tez az skoro do porodu, i tak jsem pribrala tunu a ke konci jsem byla rada, ze uz je teplo a muzu chodit bosa, protoze jsem se nevesla ani do jednech bot. A pak se mi narodil malej obrik, takze to velebricho konecne davalo smysl �� Tak snad sourozenec Jonase bude malej po mne a ne obr po tatovi a ja si to dalsi tehotenstvi i trochu uziju. Za to ted je to jiny level, uz ani nevim co je to vic jak dvouhodinovy spanek v kuse..ale nemenila bych! Tes se, tesim se za tebe, protoze vim o cem mluvim 🙂

Anonymní
Anonymní
7 let před

Ahoj Terezo, sdílíte podobný termín porodu s mou sestrou, shodou okolností Tvou jmenovkyní a také z Prahy. Tvé nevolnosti asi vybrala za tebe ona :-), protože byla přesně ten typ, který obíhal v parku keře a dobíhal k odpadkovým košům, aby tam vrhl to málo, co ráno dokázal sníst. (Po prvních čtyřech měsících to naštěstí přešlo.) Budoucí tatínek je taky velký sportovec, takže další podobnost :-). Užívejte pohodové těhotenství, já jsem ještě den před prvním porodem v pohodě mrskala na rodinné oslavě turnaj v pingpongu, jen pro ty míčky se mi shýbaly děti z rodiny :-), u druhého už je to přece jen jiné, když už máte na starost jedno mrně /staršímu byl v době natození mladšího jen rok a půl/, které má své potřeby a přání, ale na obojí vzpomínám moc ráda.
Hezký den, Lea

Adriana
Adriana
7 let před

Terez, ja zatiaľ s tehotenstvom skúsenosti nemám, len Vám chcem povedať, že vyzeráte úžasne! A je to strašne super, že sa cítite fajn, prajem Vám, aby to tak bolo až do konca tehotenstva a po pôrode 🙂 Hlavne veľa zdravíčka Vám obom!

P.S. Ten stôl s "dierou" uprostred je obrovská inšpirácia!

Lost in Denmark

Barbora Poštová
Barbora Poštová
7 let před

mě negativně překvapil rapidní úbytek energie v prvním trimestru, prakticky se mi chtělo pořád spát (což bylo o to horší, že to nikdo nevěděl a musela jsem to maskovat :), ale teď mám doma 10 měsíčního králíčka Duracella, tak to zpětně chápu 🙂

hrozně ti to sluší a užívej si 🙂

Alexandra Vojtíšková
Alexandra Vojtíšková
7 let před

Ja bych to s lidmi nevidela tak cerne, brisko mate porad dost male (necertete se, vim, ze jste na nej hrda, i ja nesnasela tyhle poznamky, rozhodne to pro me nebyla lichotka). Dala bych tomu tak mesic a uvidite, ze lidi vetsinou radi pusti sednout. Ne vzdy, ale tak to byva. Preju hlavne hodne zdravi �� Co se tyce letani, byla jsem v Parizi nejak tri mesice pred terminem a takovy vlny jsem na brise nevidela nikdy pred tim, ani po tom. Porad nevim, jestli se to holkam tak moc libilo nebo naopak ��

KK
KK
7 let před

Ahoj Terezko 🙂 jsem s terminem asi tyden po Tobe, takze si Tve clanky o tehotenstvi ctu moc rada.. U toho dnesniho jsem se musela porad usmivat.. Za cely prvni trimestr jsem zvracela take jen jednou a to, protoze jsem se desne prejedla melounem. 🙂 Jinak jen obcasne bolesti hlavy. Sladke obdobi mam take. Dobrutky, zmrzliny, vse, co bych jindy jedla opravdu s rozmyslem…mnam. 🙂 Brisko my take vyrostlo az za posledni 3 tydny a to teda poradne. 🙂 Lide se chovaji ohleduplne jak kdy.. v letadle mi zrovna v sobotu nikdo s kufrem nepomohl. Ano, take litam.. momentalne si uzivam New York a v dubnu jeste Californii, protoze se citim dobre a jak rikas, tehotenstvi neni nemoc. 🙂 S manzelem se moc tesime na kazdou navstevu u doktorky, i kdyz je to pro nas vsechno trochu nove a slozitejsi na pochopeni.. V USA zijeme kratce a rozdilu oproti CR je vazne mnoho.. Ale jelikoz si na internetu nic nectu a zadne info nehledam, nestresuju se. 🙂 Take jsem blogerka, takze ted svuj blog obcas plnim clanky o miminku. 🙂 Myslim, ze asi nejvetsi rozdil mezi nami je, ze ty mas v brisku maleho Johniho a ja malou Amálku. 🙂 At se vam Terezko porad tak skvele dari. 😉 KKlifeisadream

Hádej Matildo
Hádej Matildo
7 let před

Zajímavé číst jak prožívá těhotenství někdo jiný 🙂 Já to asi beru trochu méně poeticky, ale na druhou stranu už lítám kolem skoro dvouleté čertice, takže na nějaké povídání s bříškem opravdu není čas 🙂 Zdraví Lucka a Matilda z http://www.hadejmatildo.cz

Jana LeBlanc
Jana LeBlanc
7 let před

Hezký! 🙂 Já jsem si takový článek nenapsala, ale měla jsem, protože spoustu věcí už jsem zapomněla … a to má malej teprve sedm týdnů. Musím říct, že spoustu věcí jsme měly podobně. Taky mi nebylo vůbec špatně, taky jsem dlooooouho neměla žádné břicho (až jsem se bála, jestli tam Beník je), taky jsem pořád čekala, co se nestane, až budu těhotná, co se změní, a ono – nic. Kromě toho, že bylo těžší protáhnout se některými místy (třeba kolem auta) a domov se postupně zaplnil věcmi pro miminko, takže mi přišel o něco menší. Ale jen pár dnů, člověk si hrozně rychle zvykne. Já jsem si těhotenství hrozně užila, už by mi nevadilo další. 🙂 Terezo, těšte se, je to všechno super. 🙂 Jana – http://www.comiudelaloradost.cz 🙂

Markéta
Markéta
7 let před

Terezko, to je tak krásný článek! My mimčo v nejbližším roce, dvou neplánujeme, ale bavíme se o něm už několik let a přesně toto doufám budeme mít i my. Pohodu, krásné období… a hlavně doufám, že žádné vykojené mozky! Budete úžasní rodiče 🙂

Zápisky z cest a života v Anglii ⇨ Secrets of M

LeniKralickova
LeniKralickova
7 let před

Krásný článek, po jeho přečtení chci svý +1 snad taky! 😀

Unknown
Unknown
7 let před

Móóóc si vás ženy vážím jako spolutvůrkyní nového mimíka.

Pavel Života
Pavel Života
7 let před

Móóóc si vás ženy vážím jako spolutvůrkyní nového mimíka.

Ester Says
Ester Says
7 let před

Úžasný článek! Švagrová taky měla bříško až po šestém měsíci 🙂 Přeju hodně zdraví miminku!

Jana
Jana
7 let před

Já tedy docela jinak! Těhotenství bylo tak trochu neplánované, takže mě překvapila hlavně obrovská únava, se kterou jsem musela zvládnout všechny dlouhou dobu předtím naplánované věci. Tři měsíce by mi bylo fakt dost zle. Nezvracela jsem, ale neustálá bolest žaludku byla děsná. Nemohla jsem nic pít! Žádná káva, žádný čaj, trochu ředěné džusy, které normálně nepiju. Ale: měla jsem nádhernou pleť a fakt krásné vlasy. Ale co byla nejzajímavější, měla jsem děsnou poruchu koordinace a pořád jsem do něčeho vrážela, byla jsem samá modřina:-)))

Lenka Luksová
Lenka Luksová
7 let před

Krásný článek Terezko! Tvé články se tak hezky čtou. jsou plny pozitivní energie a inspirace. Mohu se zeptat, jak ses naučila tak hezky psát a všmímat si těch hezkých věcí v životě :-)? Měj se krásně, Lenka

Bloud. Well Bloud.
Bloud. Well Bloud.
7 let před

Nejvíc mě překvapilo, že se nakonec fakt narodilo dítě!:)

Simmy's
Simmy's
7 let před

Terezko, to je tak strašně hezký!!! Vážně doufám, že jsi šťastná, protože to je strašně moc důležitý!! 🙂

Amelie
Amelie
6 let před

Tak to já zvracela u všech třech a únava maximální hlavně u Jeníčka…Je skvělé, že to tak dobře zvládáš. Obdivuji.

Podobné články
24
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x