Je to pravda odvěká, lyže dělaj člověka

Začalo to nevinně. Ostatně jako téměř všechno.
Začítám se do emailu Veroniky Š. a začínal slovy: “v hlavě jsem ti psala už
několikrát, teď poprvé naostro 🙂 A rovnou ti po norsky tykám, protože mi
přijde, že už se známe věky.” Pořád nic neobvyklého, až do chvíle, kdy Veru
píše “Ale abys věděla, tak i já mám pro tebe něco úžasného! Nominovala jsem tě
totiž jako možnou ambasadorku lyží AK.” Cože? Nikdy v životě jsem o AK lyžích
neslyšela, takže zběsile ťukám do Google: KA lyže… a jediné, co nacházím je:
INSTRUKTOR/KA LYŽOVÁNÍ … Brumlám si
sama pro sebe: “No, to teda nevim, co je to za lyže…” až mi dojde, že
blondýna jsem tady já a po prokliku na AK lyže už se dějou jiné zázraky.

Skáče
mi tu, že na nich jezdí olympijská medailistka v Alpském lyžování paní Olga
Charvátová-Křížová (ZOH 1984 Sarajevo), nebo třeba i nějaká Madonna. A po prvním prokliku se to
děje. Wow… to nevypadá na normální lyže – to je přímo designový skvost. Pak ale
přišel ten vnitřní zákeřný hlas mého racionálního já: “Terino, víš jak to
vždycky je, když je něco hezký, ne? Ty designový skvosty jsou většinou pěkný
šunty…” Zabírám se do hlubšího googlování a zapojuju i většinu naší domácnosti
– rozuměj Johna Erika. Ten chvíli nedutá a pak řekne zase něco moudrého: “Hm…
but Tereza, you have to say yes, this looks like crazy good skis.” A když Johni
něco řekne, je to ve většině případů pravda. To už si pamatuju.




O pár dní později si to už štráduju na schůzku.
Očekávám slečnu Veroniku. Veronika nikde. Za to na mě mrká jakýsi muž, který si
bohužel musí vyslechnout můj nepovedený vtip typu: “Ty jsi Veronika?”. Půl
hodiny si povídám s Michalem o politologii a architektuře, o lyžích skoro nepadne ani slovo. “Začneme bublinkama”,
zavelí se. Já se nesměle usměju a šeptnu: “Tak snad jen po málu”. Já nevím, že mám vždycky na podobných
schůzkách takové slovní obraty, které nikdy jindy nepoužívám. Veronika dorazí
po pár skleničkách a Michal si oddechuje, že mě zvládnul zabavit. 

A tak to
všechno začalo… z VínoKlubu, kde se schůzka konala, jsem odcházela asi po šesti
hodinách. Ovíněná, spokojená, přejedená sýrem, s dírou v hlavě o tom, jak ty
lyže jsou parádní.  Dokonce se i po pár
hodinách vysvětlilo, proč se Veronika vznáší za pultem a tak odrzle si sama
vybírá lahve vína. Veronika je totiž spolu s Radkem majitelkou tohohle útulného podniku, kam se určitě vydejte, až půjdete Benediktskou a taky ode mě pozdravujte 🙂


Pár dní jsem to nechala ležet a ve víru dalších
aktivit jsem se z té lyžařské euforie začala pomalu probírat. V tom mi klikne
email – “Tak jedeš?”, já: “Kam?”. “No na to testování na Pitztal?” Ha, asi toho
vína bylo moc 🙂 Tak komu by se nechtělo za pár dní na pár dní vypadnout z naší
kotliny na ledovec poprášený sněhem? John Erik musel z pracovních důvodů zůstat
doma a ruku na srdce, já se nesměle (velice nesměle!) se 35 lidma, které jsem v
životě neviděla, vydala na cestu. 

Jestli někdo neví, kam pro norskou módu tak překvapivě na NorskaModa.cz

Jo, počkejte. Ještě vás nemůžu připravit o tu
část, kdy to vypadalo, že budu lyžovat na Adama. Popadá mě panika, protože si
uvědomím, že se všechny moje lyžařské věci krčí v kufru u nás
ve sklepě v Oslo. Paráda. No, tak tam nemůžu jet nahá. Ségry věci jsou
poznamenané érou snowboardingu a stejně tak ty mých kamarádek. Jsem v ouzkých.
„Koho znám, kdo umí dobře lyžovat… Jana!“ Jasně, Jana přece. Milovnice všeho
norského, se kterou se znám skrz blog a obchod Norskamoda.cz. Půjčuje mi svoje vlastní
vybavení. Od rukavic po helmu. Nejenom, že jsou všechny věci norské, ale ještě
k tomu růžové. No, a to se ještě dozvíte, proč tenhle fakt tu hraje roli.

Johni mě líbne na čelo a řekne: “To je jak,
kdybych tě posílal na nějakej dětskej tábor”. Já tam stojím s tím batůžkem a
tak nesměle se mi najednou nechce. No, znáte to. Ale, nastupuju do Kolosea,
nebo jak se to auto jmenuje, a jede se. Když se náhodou stane, že je na chvíli
ticho: “Někdo vyhrkne, tak nahoďte nějakou historku…” A po chvíli se ozývají salvy
smíchu. Cesta utíká rychle a vypadá to, že tohle bude jízda. Probudím se v
zatáčkách, a když se mě ptají, že jestli mi náhodou není v serpentinách špatně,
zatajím jim, že jsem si vzala tabletku, a hrdě se pyšním “Ne, není!” 

Dostaneme pokoj. Zabydluju se. Božskej výhled.
To mě nikdy nepřestane bavit. A jsem vděčná a šťastná. Po večeři padám do
postele, připravuju si jako největší šprtka oblečení na ráno, nastavuju budíka
na sedmou a už se nemůžu dočkat až ráno rozhrnu závěsy. 

Výhled z okna
Vyrážíme na svah
.
Je to tady. Vidím je. Jsou nádherné. Šahám po
těch černých s růžovými bočnicemi. To jsou totiž ony. To je ta “moje” lyže.
Nejde mi do toho zapnout přeskáče, a kdybych neměla helmu, brýle a všechno
možné, určitě by si toho někdo všimnul a řekl: “No, to je teda ambasadorka,
když ani neumí zapnout přeskáč.” Nenechávám se rozhodit a vyjíždíme. 

Sluníčko mi hřeje tváře ošlehané tyrolským
větrem. Je mi božsky. Nechápu, proč jsem tak dlouho nelyžovala. Nebojím se. Je
to, jako kdybych se vznášela v nebi. Nabírám lyžařské sebevědomí, které se až do
teď krčilo někde v koutě. 

Zrychluju, přenáším váhu. Létám. … 



Ta nádhera kolem mě nebere konce. Ty hory umí
tak dodat energii. Usedáme na vrchol do Café 3.440 a já objednávám polévku
se špekovým knedlíkem a další tři dny za sebou nechci nic jiného. Jste zvědaví,
tak přidávám azurové fotky na Instagram/Facebook a nejradši bych vás tam
všechny natáhla s sebou. 


Program večera – lyže a vinné pexeso

Večer přichází na řadu přednáška o lyžích. Tak,
abyste si nemysleli, že jsem si nic nezapamatovala, tak tady je to, co mi v
hlavě zůstalo. AK lyže se jmenují podle jeho zakladatele Alda Kuonena (ano, poznali
jste správně – Fin). Ten byl dřív šéfem závodního týmu Rossignol. Pro lyže,
které mají dřevěné jádro a dvě titanové desky, složené jako sandwich, vybral
vkusný a minimalistický design. Do toho jsem se zamilovala já. Aby to pro nás,
kteří si nepamatují složité názvy a čísla, bylo jednodušší, typy lyží se liší
podle barvy bočnice. Já měla možnost vyzkoušet téměř všechny a nejlíp mi sedla
černá lyže s růžovou bočnicí PINK! a černá lyže s bílou bočnicí WHITE. Prý
bestseller posledních let. A jak poznáte, že vám lyže padne? Podle paní Olgy to prostě poznáte! 

Já a Veru

Asi vám tu úplně nebudu vypisovat nějaké lyžařské
floskule, ale lyžování bylo parádní. To si musí každý zkusit na vlastní kůži.
AK lyže přišly na svět v jedné malé rodinné garáži a rodinná tradice se jich
drží až dodnes. Po otci převzala rodinnou firmu dcera Francesca a syn …
počkat, zapomněla jsem, jak se jmenuje… Marco a vypadá to, že se jim daří skvěle. Každý rok vyrobí maximálně 2.000 lyží a to z toho důvodu, protože lyže vyrábí ručně a chtějí zachovat jejich vysokou kvalitu a exkluzivitu.

 
Lyžaři začínají pomalu odpadávat únavou, tak na
řadu přichází Veronika a Radek a Vinné pexeso. No, tak to bude vážení trapas.
Dostáváme čisté papíry, které během ochutnávky osmi bílých vín, zaplňuju všemi
možnými i nemožnými poznámkami typu: “vůně přezrálé hrušky”, “barva
žluto-zelená”, “prašnost břidlice” (tak zrovna tahle poznámka mi neříká
naprosto nic), “vyčvachtaný jahůdkový kompot” (zato tahle mi hned napoví :)),
“gotická okna” (k této poznámce si musím napsat vysvětlující poznámku – že víno
pomalu stéká po skleničce a vytváří tak obrazce podobné gotickým oknům), “víno
k žehlení” (to je Fink – Wachau Gr
üner Veltliner – Alte Reben 2014, kdyby to náhodou někoho zajímalo 🙂 

Moje
seběvědomí rostlo s každým douškem. Dokonce jsem svými poznámkami a floskulemi
(ano – moje nové oblíbené slovo 🙂 dokázala přesvědčit skoro celý stůl těch,
kteří se o víno zajímají a na ochutnávky chodí rádi a pravidelně. A přátelé,
měla jsem celý plný jeden! bod. Ale neuvěřitelně mě to bavilo. Až tak, že
jsme u nás doma s přáteli udělali Pivní pexeso založené na stejném principu a byl to hřeb
povedeného večera. 

.
Tak na tenhle povedený lyžařský dýchánek budu vzpomínat ještě dlouho. Dokonce mi i paní Olga Charvátová-Křížová poradila pár lyžařských triků a mně bylo obrovskou ctí si s lyžařskou ikonou podat ruku.
  

Řekla bych, že mi paní Olga zrovna řekla něco o mém lyžařském stylu


A na závěr přijde děkovací vsuvka. Děkuju Veronice, že mi napsala a o začátek lyžařského potěšení se vlastně zasloužila. Děkuju Michalovi z Mujsport.cz, který pro mě všecho zařídil a pozval mě. Děkuju Janě za půjčení věcí, jinak bych totiž umrzla. Děkuju panu Křížovi za nekonečné štelování lyží, kterých jsem denně vyzkoušela na 4-5 párů a paní Olze za skvělé rady, kterých si budu vážit. Děkuju Waldovi za nejlepšího lyžařského parťáka, řidiče a vtipálka. A Radkovi za moudré životní rady. A děkuju vám, že jste to dočetli až do konce 🙂

.

Vaše TerezaInOslo
Komentáře
  • Ten výhled je naprosto parádní 🙂

  • KlerWonder napsal:

    S hrnkem kávy opět usedám k tvému článku a dnes jsem se opravdu zasnila tak moc, že jsem se po dočtení otočila, vykoukla ven z okna a dobrou dvouminutku se zadívala do obrovského nebe (bydlíme v 6. patře na kopci). Poprvé snad za celý dlouhý rok píšu na nějaký blog komentář, na TVŮJ!!! (jsem líná je psát, radši něco rychlého šoupnu na IG). To musel být opravdu krásný zážitek… děkuju ti za tvé přenášení do jiného světa… a za inspiraci k tomu užívat si život také tak jako právě ty. Terez…

  • Christi Bene napsal:

    To muselo být skvělé dobrodružství! 🙂 A ty lyže jsou vážně krásné, také se mi líbí jejich jednoduchost. I když jsem na lyžích nestála min. 5 let, tak s těmito bych neváhala vyrazit na hory. Díky tobě a krásným fotkám mám teď velkou motivaci. 🙂 Děkuji. ♥

  • Reny Mejtská napsal:

    Terezko,
    tak snad jen po málu 🙂 musím říct,že jsi číslo a chechtám se tady u toho od ucha k uchu.
    Už od malé tábornice až po děkovačku se směju a fotky se mi líbí taky,ostatně jako vždycky.
    No každopádně 🙂 to víno k žehlení musím zkusit,třeba to pak bude žehlit samo .)
    Měj se moc hezky.
    Renča

  • Jsou to nádherné fotky a musel to být fantastický zážitek! 🙂 Já se sice lyžování bojím, ale díky tomuhle bych možná i změnila názor. 😀

  • Paráda! Lyže vypadají moc hezky, takže bych si na ně netroufla ani stoupnout s mou elegancí slona. Byla by jich škoda. 😀
    Krásné fotky, napínavé a vtipné vyprávění, do kterého je nenásilně vložena historie a výklad AK lyží. 🙂 Krása!

  • Unknown napsal:

    Miluju tyhle články z cest a miluju lyže – dva v jednom! Krásně napsané jako vždy a já už se nemůžu dočkat, až zase skočím do svých bílých Atomiců! 🙂 moc fandím ve finálovém hlasování. Jsi má favoritka <3

  • Podobné články