Z útulného Krakowa do bláznivé Prahy

Johni mi včera oznámil, že my bychom teda v Praze bydlet nemohli, protože bych za prvé: nebyla vůbec doma a za druhé: bych se z toho všeho zbláznila. Ale teď už vás nemůžu víc napínat. Nejprve nakouknete pod pokličku našeho krakowského dobrodružství, co bylo v dalším napínavém emailu, na který jsem čekala ohledně interview a pak i kapku z hektické Prahy.

Výlet do Krakowa byl naprosto neplánový a spontánní, zkrátka a dobře jsme k němu přišli jako slepí k houslím… a takové neplánové výlety se mnohdy stanou těmi, které patří mezi vaše favority. Když jsme přijali milé pozvání na Ples v Opeře, pohled na cenu letenek do Prahy nebyl vskutku příjemný… já se dívat vůbec nechtěla, Johni jenom tak trochu skrz prsty. Tak přišlo na variantu B, naši tolik oblíbenou: „Poletíme jinam a nějak se do tý Prahy dostaneme“. Krakow byla jasná volba, slyšeli jsme na něj samou chválu, je kousek od Prahy a jednou už jsme takhle „šetřili“ výletem přes Varšavu a byla to pecka! Takže, aby bylo jasno, místo přímé a tak trochu okoukané cesty OSLO-PRAHA, jsme zvolili variantu OSLO-KRAKOW-PRAHA, která i se dvěma noci v nádherném retro hotelu v centru vyšla, a teď se přátelé podržte, levněji! O tom, že jsme ušetřili jen opravdu pár korun mluvit nebudu, ty dvě noci a nádherný Krakow bych nevyměnila. Tohle je prostě cestovatelská třešeň na dortu a my si jí užili do sytosti. 

Ještě lepší grády ten výlet nabral, když mi v letadle kliknul email ohledně posledního napínavého interview a dámy a pánové, ještě budu muset trochu zabojovat, ale jestli tohle vyjde, tak to bude teprve práce snů. Vypadá to, že jsem na nejlepší cestě k vytvoření té nové pozice šité na míru… Až se vrátím do Osla, máme schůzku, kvůli které letí celý team až z druhé strany Norska do Osla, kde obě strany budou prezentovat své návrhy a podmínky, jak by to všechno mělo vypadat. Já jsme nadšená… i jedna slzička štěstí ukápla, žádný drama to ale být nemohlo, byli jsme přece v letadle :).

PRAHA

Do Prahy jsme dojeli ve středu před půlnocí a já
spokojeně usínala. Miluju ten pocit, že jsem zase doma a nemůžu se dočkat
každého okamžiku, který jsem už ve své hlavě prožila několikrát. Přípravy na Ples s velkým „P“ jdou jako po másle, šaty vypadají skvěle, včera jsem zkoušela zatím ještě polotovar a máme se na co těšit. Prozradím, že mají smaragdovou barvu a ještě, že zítra budeme kouzlit s kadeřnicí Péťou. Myslím, že úplně nejvíc se těší Johni. Proč? Nechte se ještě chvíli napínat. Klasický nákup bot jsme stihli už včera a bylo to jednodušší, než jsme mysleli. Johni přišel do obchodu, podle mých indícií šáhnul po první botě, která splňovala sedm z osmi kritérií (trochu s nadsázkou :), já zkusila, padla jako Popelce, pak když ještě vytáhnul trumf z rukávu, že na krabici píšou, že ty boty byly vyrobené v Nebi, už jsem projížděla kartu. 

Večer jsme se pak ládovali v naprosto famózní restauraci Atelier Red&Wine a pak pár drinků s přáteli. Skvělý den, ale teď už musím Johnimu i Sira Sida probudit a vyrážíme do víru velkoměsta po druhé. 

Krásný pátek, vážení,
Vaše TerezaInPraha