Vzpomínky na Afriku, aneb proč se alespoň jednou musíte vydat na safari

4. ledna 2014

Je poklidný sobotní večer a já ho trávím u jedné milé česko-norské rodiny. Krásný světlý byt je vyzdobený vánočními světýlky. Ta jsou zavěšená kam se jen podíváte. Společně s Josefem Čapkem, pejskem a kočičkou a dvěma roztomilými andílky jsme do dortu naházeli co dům dal. Netvrvalo to ani chvilku a ti malí ratolesti, kteří mi říkají česká princezna Treska, spokojeně zalehli ve svých pohodlných postýlkách vystlaných plyšáky. Zapínám televizi a srdce mi poskočí radostí při pohledu na film „Vzpomínky na Afriku“. Všem, kteří se do Afriky měli tu čest podívat, se Afrika nenávratně zapsala do srdce. Mně pokaždé to moje poskočí a cítím něco neuvěřitelně silného a poutajícího k tomuto překrásnému starému kontinentu. Je to nepopsatelný pocit, který musíte sami okusit. A řeknu Vám na rovinu – stojí za to!

Dámy a pánové, rozhodla jsem se i Vás na chvíli vtáhnout do té divočiny. Držte si klobouky, a pamatujte, že hroch je na safari tím nejnebezpečnějším!

Safari v Masai Mara, Keňa

Jeapem se trmácíme už tři hodiny po neuvěřitelně prašné cestě v jakési Zemi nikoho. Nikdo nikde široko daleko a já už natěšeně třímám naše nové vymodlené mimino – Kompakt Nikon Coolpix520, který váží jako peříčko, ale fotí jako bůh. Jsme natěšení jako malé děti a už už natahujeme krky, a ukazujeme prstem, když v dálce zahlédneme přeběhnout vyděšenou zebru. To ještě nevíme, že zebra na pravém safari v Národním parku Masai Mara v Keni nebude zrovna tou exotickou třešní na dortu.

Zebra a buvol Vás po chvilce trochu omrzí, zato na lvího krále si musíte pár hodin, nebo i dní počkat.

Po noci plné podivných zvuků střídající úplné ticho nás probere cinkání zvonců krav z nedaleké masajské vesnice. Tam žijí praví Masajové, kteří bydlí v domech postavených z kravých výkalů, které jsou prý nejlepší izolace. Domy staví ženy a trvá jim to přibližně tři měsíce. Nejdříve si vyhraničí větvema obrys domu, na ty zapíchnuté kolíky pak hází kraví lejna a nechá je pořádně zaschnout. Výsledkem je malinký kulatý domek s miniaturními okny, chlívkem pro telata, ohništěm a nejtvrdšíma postelema na světě. Masajové jsou známí svou polygamií. Každý Masaj má několik manželek, které si zásadně vybírá z jiné vesnice a musí se o ně zasloužit tradičním masajským tancem, při kterém skáče do výšky. Čím výš dokáže vyskočit, tím méně krav musí za novou nastávající darovat její vesnici. Celý rituál je nádherný a zábavný, Masajové skáčou neuvěřitelně vysoko. Když mu každá žena postaví jeden takový domek, může si pak libovolně vybrat, do kterého se každou noc vydá spát…má to ale napilno, někteří totiž mají osm až deset žen…

Masajové ve vesnici

My spíme ve stanu, ten má ale i koupelnu s teplou vodou a pohodlné postele. V Masai Mara existuje velmi mnoho super luxusních resortů, kde máte vlastního sluhu a pokoj o třínásobném rozměru Vašeho bytu. Obrovská okna a ještě větší terasa Vám nabízejí neopakovatelný výhled na národní park. Bazén, několik restaurací a neustálé připojení na WIFI Vám může ale trochu ten ryzí zážitek pokazit. My se rozhodli pro to pravé safari, se vším všudy. Ušmudlané taliře, levný keňský čaj a moskitiéra s dírama.

Neuvěřitelný pocit čehosi exotického nám plní srdce od brzkého rána a my se už nemůžeme dočkat našeho prvního safari při vycházejícím slunci. Před vjezdem do národního parku potkáme pár krásných starých masajských žen, které se na nás zubí, přestože jim roztomile chybí pár zubů. Některým i většina… Projedeme branou národního parku a jízda našeho života právě začíná. Dnešní příspěvek jsem se rozhodla spíše než psaním okořenit fotografiemi, které jsme během těch tří nezapomenutelných dní pořídili. Tak příjemnou zábavu, vážení čtenáři.

GEPARD Věděli jste, jaký je rozdil mezi levhartem a gepardem? Levhart má znaky/fleky po celé hlavě a rozety jsou uprostřed světlejší, spíše hnědé barvy. Naopak Gepard má tmavší znaky, na obličeji jakoby stopu po slzách – černé linky od očí k tlamě.

Lvic jsme potkali desítky, některé líně pospávaly, jiné se kočkovaly a další zase lovily pro krále zvířat.

Sloni jsou obrovští a většinou je najdete ve velkých skupinách. Ti nejmenší se schovávají pod mámou, aby se jim nespálili ouška. Roztomilé, že?

Najít lvího krále není lehký úkol. Zpravidla se drží hodně daleko od všech ostatních. My ho našli tak, že samice, které uloví kořist musí nejdříve počkat až se nažere samec, tak po pár hodinách tedy líně dorazil…

Vyděšené antilopy a gazely byly všude, občas je nějaká ta lvice prohnala, ale pravý lov, kterému se slangově říká „kill“, jsme tentokrát neviděli.

Naše auto, ve kterém jsme prostáli plné tři dny, projelo vším možným i nemožným, i když se po první půlhodině v parku zastavilo a rezignovalo jet dál, vydrželo. Řidič nás tenkrát nekompromisně vysypal z auta a museli jsme v té divočině tlačit… trochu toho adrenalinu na začátek není nikdy na škodu!

Prase bradavičnaté se zcela jistě stalo naším nejoblíbenějším terčem posměšků. Ta nejmenší prasátka běhala za mámou metelskum bleskum a do detailu kopírovala veškeré pohyby.

Žirafy nikdy nezklamali svými elegantními pózami. Také se v autě zvedla mezi ostatními pozorovateli diskuze, že žirafa je pouze TA žirafa, TEN žirafa neexistuje 🙂

Je zebra černá s bílými pruhy, nebo bílá s černými? Další téma pro několikahodinovou diskuzi. A správná odpověď údajně neexistuje… A proč je vlastně zebra pruhovaná? Vědci zjistili, že černo-bílé pruhy způsobují, že jsou zebry pro bodavý hmyz neatraktivní. Svůj objev nedávno publikoval Gábor Horváth se svými kolegy z Maďarska a Švédska v časopise Journal of Experminetal Biology.

LEVHART Věděli jste, jaký je rozdil mezi levhartem a gepardem? Levhart má znaky/fleky po celé hlavě a rozety jsou uprostřed světlejší, spíše hnědé barvy. Naopak Gepard má tmavší znaky, na obličeji jakoby stopu po slzách – černé linky od očí k tlamě.

Všimněte si těch nádherných dlouhých řas – to přece nemůže mít TEN pan žirafa!

Safari je něco neuvěřitelně nádherného, co by každý, kdo může měl alespoň jednou za život zažít. Naplní Vás to nevysvětlitelným pocitem a pochopíte, jak jsme se v dnešním světě od zvířat neuvěřitelně oddálili.

Krásnou neděli Vám z celého srdce přeje

Vaše TerezaInOslo