Velikonoce v Norsku

4. dubna 2013

Srub u fjordu

Seděla jsem vždycky v obýváku jako na trní, přerovnávala nabarvená vajíčka a nervózně vytahovala punčocháče. Ségra v pokoji spokojeně oddychovala a já tiše trpěla. Velikonoční pondělí. uhádli jste. První zabouchání na dveře a můj tep se zvýšil o polovinu. Pomalu jdu po schodech a následuje moment překvapení, když otevírám dveře, nevím, jestli tam je jeden maličký koledník, co sotva „básničkuje“, nebo hned celá banda ze 4.A. Tentokrát to byla ta horší varianta. Honí mě po zahradě, já pištím a pak zvolím radši strategii „lepení se na dveře“. Je to k ničemu, kluci dostávají vajíčka a já si pořád dokola opakuju, že už jenom pár hodin. Velikonoční pondělí jsem už od ranného věku prohlásila za nejneoblíbenější den v roce. Dodnes nechápu, proč jsem jim vlastně tenkrát otevírala a nezaspala jsem to jako moudřejší ségra. Nesla jsem v sobě jakousi nutnost dodržovat tradice. Inu, tradice Velikonoc se s věkem mírně měnily. V 15 už u nás v chalupě bylo několik nadraných koledníků padesátníků a k nejneoblíbenjšímu velikonočnímu pondělí se přidala ještě horší „ožralecká“ neděle.

Obývák s nádherným výhledem na moře

Čerstvé krevety

Domácí pečené rolky
(skořicová a kokosová s vanilkovým pudinkem)

Sluníčko prosvítá obývákem toho nejkrásnějšího srubu s výhledem na jemně sněhem poprášený fjord, všichni ještě spí a já otevírám dveře na obrovskou terasu. Nikde, nikdo. Ptáci zpívají a v duši vytvářejí nádhernou směs klidné atmosféry a jarní energie. Je nádherně, snídáme čerstvé lokální krevety, které si loupeme na chleba z nedaleké pekárny, k tomu domácí vajíčko s žlutožlutým žloutkem a na to trochu jemné citrónové majonézky. Všechno v klidu a pohodě, žádní koledníci tlačící se přede dveřmi a vyžadující vejce, v dnešní době ti mladí spíš peníze na alkohol a cigarety. I přestože tradice miluju, vybírám si ty, které mám ráda a řeknu vám hned, že Velikonoce po česku mi vždycky spíš způsobovali stres, než nějaké potěšení, tak jsme je s Johnim odstranili. Vytváříme jakousi směs česko-norských tradic, které budou v rodině balancovat naše kkořeny. Johnimu jsem vajíčko letos vlastnoručně sice nenamalovala, ale to se v příštím roce napraví! Domů jsme po týdnu ve srubu a návštěvě rodičů, přátel a příbuzných přijeli nabití energie a odpočatí.

Doufám, že vy jste si užily také nádherné Velikonoce a těšíte se na to jaro!

Vaše TerezaInOslo

P.S. Děkuju za přízeň a nakopávající zprávy ke psaní 🙂