Jak jsem se probudila ve světě šklebících se dýní a „trochusiobčasučůrnete“ horských drah

12. října 2015

Chrním. Jsme ve válce. Všude kolem nád lítají stíhačky. Pod vodou se matně míhají ponorky. Jsem vyděšená k smrti. Horlivě nám kručí v břiše. Máme oba hlad. Nálada je na to, že jsme ve válečném prostoru, ale vcelku přívětivá. Až na tu mojí. Máme pauzu na oběd a všichni se cpou řízkama. Já se na Johniho šklebím, i když vím, že to není moc moudré. Nikdy nevíme, kdy to do nás můžou našít. Jsme někde na blízkém východě. A moje památná věta: „Já jsem ti řikala, že tu nebudeme moct platit kartou…“ Naše nekonečná životní debata, kdy já se snažím přesvědčit „kartousedáplatitvšude“ přesvědčeného Nora…

Johni se mnou polehounku třepe a něco říká. Já vůbec nevím co a ani jakým jazykem. Trvá mi to asi dvě vteřiny, než se probudím a uvědomím si, že je neděle a my jedeme na výlet. Na to, že je půl páté ráno, jsem až nezdravě čilá.

Asi moje tělo podvědomě cítí, že tohle bude pohádka. A to doslova.

Když jsme se v sobotu večer rozhodli, že v neděli se jede na výlet, zdaleka jsem netušila, že pojedeme tak daleko a do říše cukrové vaty, oranžových nabubřelých dýní, cukrkandel, které vám zalepí pusu, létajících autobusů, které troubí až vám to hladí duši, islandských velryb, které po vás plivou vodu a u toho koulej očima, jak to někdy velryby prý dělají. A abych nezapomněla – kilometrů dechberoucích a „trochusiobčasučůrnete“ horských drah.

Johni tentokrát vzal plánování neděle do svých rukou (začínám mít pocit, že tuhle větu říkám nějak moc často :). Čilost mi vydržela akorát tak na pár minut, abych si stihla vyčistit zuby, obléknout první věc, kterou jsem ve skříni našla. Drahouš mi do ruky dává polštář a dva tumblery. Jeden s kafem, druhý s heřmánkovým čajem – ten je prej pro mě, abych v autě spala jako dřevo. Potácím se studeným ránem. Všude je takové ticho a klid, které přeruší jen naše bouchnutí dveřma. Neradi bychom vzbudili ty sladké snílky.

Jedeme

Spím jako dřevo. Johni měl pravdu. Tulím se k polštáři a vědomě i podvědomě lituju Johniho, který řídí. Už vím, kam jedeme, ale Johni si většinu detailů nechává pro sebe. Zná mě až moc dobře na to, aby věděl, že nejsem zrovna nadšeným příznivcem zábavních parků, lepivých cukrkandlů a horských drah. O tom si prý ale myslí své. O těch horských dráhách. Snaží se mě přesvědčit, že je miluju, že na to ale vždycky prý zapomenu. No nevim, nevim, šudlám si pod vousy.

Po pár hodinách jízdy parkujeme ve městě Rust v Německu. Kupujeme lístky do Europa Parku a během chvilky jsme vevnitř. A oběma se rozzáří oči. Johni mě tahá jedním směrem a ukazuje tu největší horskou dráhu, kterou tam mají. Já se přitom zmítám z jedné strany na druhou s foťákem a cvakám jako o život. Nevím, jestli se mám nejdřív rozběhnout do skandinávské části, nebo té francouzské. O islandské ani nemluvě. Mezitím vším rozhodováním stihnu říct tak akorát půl věty a rozbíhám se jedním směrem, kde je dýňové království. Vypadáme jako dva malí rozjaření kluci ušatý.

Tetelím se nadšením!

Jedeme vláčkem až na druhou stranu parku, protože se chceme vyhnout všem těm lidem, kteří přišli s námi. Tohle se dá aplikovat v jakémkoliv parku, zoo, vodním světě. To si pamatujte 🙂 Vláček nás proveze celým parkem a já ani nedutám. Vystupujeme ve Španělsku. A od té doby jsme tímhle pohádkovým světem, ve kterém pár kroky můžete cestovat ze Španělska do Řecka, na Island, ze Švédska do našeho milovaného Norska, z Francie do Německa, Rakouska, Holandska, Anglie, začarovaného světa … prostě všude, kam si jen vzpomenete, naprosto unešení. Každá část je plná všeho typického pro danou krajinu, pro danou pohádku. V norské části jsou samé norské nápisy, rybářské domky, rybí trhy, restaurace Fjord, prodávají tu norské lahůdky, hraje tu norská hudba, v obchodech prodávají norské klasiky i suvenýry… Plesá mi srdce radostí.

Vydáváme se na první velkou horskou dráhu. Akorát si nevšimneme, že se na ní čeká padesát minut. Šnek se kroutí a my čekáme a čekáme. Ufff… vychází sluníčko, které nás hřeje, plánujeme, kam se vydáme, ale po chvíli začíná být čekání trochu otravné. Ještě, když vám pod nos kouří. To bych v parku zakázala úplně. Přestože je to všechno venku a vevnitř se kouřit nesmí, přišlo mi, že to bylo až příliš. Vyčkáme frontu a jde se na to. Vystřelíme do oblak. Teče mi slza z tý rychlosti. Lidé křičí jako o život a všichni prožívají ten moment tak nějak po svém. My se na sebe s Johnim tak křeníme a víme, že chceme víc.

Dáme jich ještě pár, procházíme pár částí a já škemrám, že chci do islandské kavárny. Sedíme a cpeme se dortem a donutem. Na Islandu jsem nikdy nebyla, ale jednou bych se moc chtěla podívat. Dorty jsou spíš německé, než islandské, ale islandská hudba a nápisy to jistí.

Po pauze se vydáváme do zarostlého lesa plného skřítků a květin. Vcházíme do obrovské zelení porostlé kopule, ve které se to hýří dětmi i dospělými. Unešeně zírám kolem sebe. Tak tohle je pecka, přátelé. Nasedáme na horskou dráhu. Vybíráme Single rider – to je pro ty, kterým nevadí, že nepojedete vedle sebe. Místo padesáti minut čekáme sedm. Nohy se nám klimbají, skřítkové nám kontrolují pásy a my najednou svištíme pohádkovým světem. Kolem obrovských vlčích máků. Kolem obrovské plivající krysy. Všude kolem nás hraje milounká hudba se zvonkohrou a vy si vážně připadáte, jako kdybyste byli součástí nějakého nádherného imaginárního příběhu, ve kterém jisto jistě zvítězí dobro nad zlem a láska nad nenávistí. Neuvěřitelně do detailu propracovaný svět. Klobouk dolů…

Tak a takhle jsme proplouvali pohádkovým světem celý nádherný den. Cpali jsme se pečenýma kaštanama, cukrovou vatou, naobědvali jsme se v Řecku a večer se docpali Churros ve Francii, na které jsem měla obrovskou chuť celý den. Přežili jsme všechny ty největší horský dráhy a já dala Johnimu za pravdu, že je miluju, akorát na to vždycky zapomenu. Nejlepší ze všech byla dřevěná horská dráha. To totiž už bylo zapadlé Sluníčko a v parku se postupně rozsvěcela světýlka a nádherná obloha lemovala ten pohádkový svět. Dřevěná horská dráha chrastila a klepala a byla snad nejrychlejší s největšími hupama, které v parku mají. Naprostá paráda!

Nechtělo se nám domů. Nakonec jsme trochu litovali, že jsme si někde poblíž nesehnali hotel. V parku jich mají plno a jsou zase tématické, akorát dost drahé… A Johni mi to říkal, když mě budil… , že to bude…

Jedna nádherná neděle, na kterou budeme oba ještě dlouho vzpomínat

Tak vtáhla jsem vás na chvíli do toho snového světa?

Já dneska sním celý den. Vzpomínám totiž na loňský podzim, kdy se odehrávala Blogerka Roku. Den se se dnem sešel a je tu letošní hlasování. A ve mně se hýří ten nádherný pocit, o který jste se loni zasloužili jen a jen vy a já vám za něj budu nekonečně vděčná!

Pamatuju si to jako dneska, když řekli moje jméno. Uf, mám úplně husí kůži.

Tak nějak se to stalo, že se blog stal pro mě životním stylem. Ani nevím jak. Prostě jsem do toho spadla až po uši. Řekla bych ale, že za to můžete vy. Dokážete si představit lepší náplň nedělního odpoledne, než nad vašema emailama/zprávama o tom, že jste se konečně rozhoupali a začali si plnit ty svoje sny. Jak já mám u těch vašich zpráv hodně často na krajíčku a uvědomuju si tak obrovskou sílu, kterou vám někdy moje slova dodávají. A že já jsem citlivka až do morku kosti, prožívám to každičké zakopnutí/výhru s vámi. Jsem na vás pyšná! Tak si říkám, že bychom si měli tenhle další sen splnit spolu.

Tenhle blog totiž už dávno není o mně. Ten je o vás.

Tak co, jdeme do toho? Spolu? Posílat hlasy můžete TADY a já vám poděkuji tím, že vám budu dělat zase ta vaše rána krásnější nějakými lahodnými články. Deal?

Děkuju 🙂
Vaše TerezaInOslo

Komentáře

Odebírat

20 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Most Voted

Inline Feedbacks

View all comments

Anonymní

8 let před

Paráda, opravdu krásný den. Také zahlasováno, nech se Ti daří 🙂

Odpovědět

Tereza In Oslo

8 let před

Reply to Anonymní

Děkuju a děkuju 🙂

Odpovědět

Anonymní

8 let před

Pro mě jsi jediná ty, která si můj hlas zaslouží! Jsi na správném místě 🙂 Úźasnej článek, srší z něho čirá radost, je úžasné jak si dokážete užívat života.

Odpovědět

Tereza In Oslo

8 let před

Reply to Anonymní

Moc děkuju, bohužel nevím, komu 🙂 Ale to nevadí.

Přeji krásný den plný čiré radosti 🙂
Vaše TerezaInOslo

Odpovědět

Té eM

8 let před

Hezký fotky, ale všechny ty písmenka jsou tak malinký, že je na to třeba lupa. Terez

Odpovědět

Tereza In Oslo

8 let před

Reply to Té eM

Moc děkuju 🙂 Jsou malinký? Já je vidím normálně velké. A i na Johniho počítači. Tak možná zkus jiný prohlížeč, nebo zvětšit. Snad už to bude dobrý pak 🙂

Hezký večer,
Vaše TerezaInOslo

Odpovědět

Té eM

8 let před

Ty fotky jsou hezký, ale písmenka tak malinký, že je třeba lupa. A to je škoda!

Odpovědět

Travel with love

8 let před

Ach Terko.. to je opravdu nádhera. 🙂 Strašně jsem se začala těšit zpátky do Evropy. Přeji šťastnou cestu za obhajobou titulu! Jsem strašně vděčná tobě a Anie, že jste mě obě vtáhly do blogerského světa tak, že i můj blog je nominovaný. Děkuju 🙂 Posílám pozdravy v z Texasu. Hodně moc pozdravů.

Odpovědět

Tereza In Oslo

8 let před

Reply to Travel with love

Moc děkuju 🙂 Však je se na co těšit 🙂 A já mám zase ohromnou radost, že jsme Tě k tak nádherné věci inspirovaly 🙂 Je nám ctí, že jo, Anie? 🙂

Odpovědět

Dominika Lukášová

8 let před

Terezko, tak tohle byl doopravdy kouzelnej článek! Neuvěřitelně mě to vtáhlo a na seznam míst, který chci navštívit, se tohle prodralo s ostrými lokty na úplně první místo, dokonce před Londýn, Barcelonu i Amsterdam. Aby ne, když tam je od všeho něco 😀 neuvěřitelný čtení, musel to být opravdu dokonalej den!

Odpovědět

Tereza In Oslo

8 let před

Reply to Dominika Lukášová

Děkuju, Domčo 🙂 Tam by se Ti tak strašně moc líbilo !!! Třeba tam jednou pojedeme všechny spolu 🙂

Krásný večer 🙂

Odpovědět

Sororessa

8 let před

To je super! Taky jsem tam byla a je to super zazitek 😉

Odpovědět

Tereza In Oslo

8 let před

Reply to Sororessa

Boží, viď? 🙂

Odpovědět

Reny Mejtská

8 let před

Terezko,
moc se mí líbí Tvoje fotky a z článků hltám každý slovo 🙂
Strašně se mi líbí,jak si umíte užívat život a jak bereš věci pozitivně,co všechno stíháš a jak
máš radost z každé maličkosti.Strašně jsi mi tím vším přirostla k srdci a ráda se sem k Tobě vracím
a vždycky se těším fakt jak malá.
Mějte se s Johnim hezky , jako ten panďulák vypadá jak uličník , strašně legračně 🙂
Renča

Odpovědět

Tereza In Oslo

8 let před

Reply to Reny Mejtská

Moc děkujuuuuu, Reny 🙂 Moc ráda čtu takové komentáře a moc si každého jednoho vážím! Děkuju za nádhernou podporu 🙂

Johni je teda uličník 😀 😀 😀 Ten největší z největších :))

Krásný večer,
Vaše TerezaInOslo

Odpovědět

Nika H

8 let před

Moc krásný článek, věřím, že to musel být opravdový zážitek.:)
Také jsem letos hlasovala svým favoritům, ale slíbila jsem si, že dám hlas těm blogerům, kteří se ještě nedostali do finále a přitom si myslím, že si to zaslouží. Ti, co vyhráli/vyhrávali v minulých létech se už díky svému blogerskému talentu na své výsluní dostali a mně není sympatické, když se rok co rok objevují na předních příčkách stejná jména. Získaný titul si blogerka pak "obhauje" další rok svou prací na blogu, a tobě se to zcela povedlo. Jsi velká inspirace a motivace. Ale jak jsem psala výše, jsou další blogy, které si to také bezpochyby zaslouží.

Odpovědět

Tereza In Oslo

8 let před

Reply to Nika H

Děkuju, Niko 🙂

To je moudré rozhodnutí a já si ho velice vážím! Děkuju za milá slova 🙂 Já mám svoji favoritku Anetku a tý budu držet palce co to dá!!!!! Zaslouží si to za tu její nádhernou upřímnost, lásku a oddanost 🙂

Krásný večer,
Vaše TerezaInOslo

Odpovědět

worldneedswomen

8 let před

Pohádkový článek o pohádkovém světě! Krásné místo, připíšu si ho na seznam, kam se chci podívat =)

WORLDNEEDSWOMEN

Odpovědět

Tereza In Oslo

8 let před

Reply to worldneedswomen

Moc děkuju 🙂 Je to tam vážně parádní :)) Mně se vůbec nechtělo domů!!

Krásný večer,
Vaše TerezaInOslo

Odpovědět

Lucie

8 let před

Terezko, ode mě už máš zahlasováno 🙂
Držím palce a těším se na ta Fresh rána! Stala jsem se na nich dost závislá 🙂
Lucie

Odpovědět

Jak jsem se probudila ve světě šklebících se dýní a „trochusiobčasučůrnete“ horských drah

1. Co jsou soubory cookies

2. Druhy souborů cookies

3. Využívání souborů cookies

4. Účel použití souborů cookies