Naše plavba po Středozemním moři a tipy, které se v průvodcích nedočtete

Je to ten moment, kdy všichni jí a vy máte loď téměř sami pro sebe. Vyběhli jsme na zadní část paluby, mojí nejoblíbenější část lodi. A aby toho nebylo málo – Slunce nám předvedlo jeden z nejkrásnějších západů. 

Scéna jako z
béčkového romantického filmu, až na to, že tohle se nám opravdu děje.
Je to takový ten moment, kdy by si snad i ten nejzarytější nefotograf tu
fotku udělal. Kroutím stativ kolem zábradlí a Johni věští, že se budou
fotit pocukrované momentky s fialovo-růžovým pozadím. Velice mužská
záležitost, tak to po druhém odpočítávání „kazí“ a focení si užívá po
svém.

Za pár minut máme nemalé publikum a John Erik se vůbec neostýchá
mi na třetí odpočítávání prostě jen tak vytáhnout spodní část šatů
nahoru a všem ukázat fialovo-růžové pozadí. Naše publikum se začíná
celkem dobře bavit. Já už trochu míň… 

Jak to všechno na lodi bylo…

Výlet lodí se opravdu vydařil a tuším vím, že na něj budeme ještě pořádně dlouho vzpomínat. Nikdy jsme na podobné dovolené nebyli, ale dali jsme na osobní doporučení, tak naše očekávání byla vysoká. Už po několika dnech jsme věděli, že tohle nebyla rozhodně naše poslední plavba, na kterou kdy vyrazíme. A to bychom to nebyli my, abychom už na lodi nespekulovali, kam bychom se vydali příště a jakou lodí. 

A protože mi v posledních dvou týdnech schránku zaplnily vaše emaily, které byly naplněné otázkami ohledně našeho středomořského dobrodružství, jaký to tam vážně bylo, jestli se to houpalo (nehoupalo), kolik jsme na lodi utratili (něco málo), jestli mi bylo špatně (na lodích je mi vždycky špatně, ale tentokrát nebylo, asi protože se to nehoupalo), jestli stojí kajuta s balkónem za to (stojí!), a jestli se nám to líbilo, že bychom jeli znovu (jeli), tak jsem se rozhodla sepsat souhrnný článek, který na všechny vaše otázky odpoví. K tomu bych ještě chtěla přidat naše (moje i Johniho – každý máme jiné) osobní doporučení na co dát pozor a co naopak vážně stojí za to.  Tak voilá… 
.

.

John Erik je odborníkem na orientaci na neznámých místech. Jednou, dvakrát se na město podívá na mapě a pak tam chodí jako by se tam narodil. Třeba metro v NYC, kde bych se já nevyznala, ani kdybych se tam narodila třikrát, měl v malíku během jednoho dne, o keňské Nairobi, nebo italském Milánu ani nemluvě. Do telefonu si pro jistotu nahraje všechny mapy (např. City Maps2Go, po stažení map funguje i offline), najde místa, kam vás průvodci nepošlou a zjistí, jak se odkud kam dostaneme za co nejmíň peněz. Na to je borec taky. Dokonce jsme jednou i přemýšleli, jestli si neotevřeme agenturu na plánování dovolených na míru. Zase blouzním, ale třeba jednou 🙂 

Zkrátka a dobře jsem chtěla říct, že téměř nikdy nevypadáme jako turisti. Nikdy nešustíme papírovou mapou uprostřed zapadlé uličky, přestože já bych si to někdy přála. Protože vás z té prekérní situace někdo vždycky zachrání a vy pak poznáte nějakého místního dobráka, který zachraňuje ztracené turisty. A s těma je většinou legrace. Abych se ale dostala k jádru věci. Takový scénář se letos z časových důvodů vůbec nekonal…

Se vším tím stěhováním jsme ostrouhali. Johni z toho byl patřičně nervózní a já, co vám budu vykládat, taky. Od cestovní kanceláře PT Tours, která nám plavbu zajistila, jsme dostali podrobný itinerář plavby spolu s dobrými tipy, kam se vydat, na co si dát pozor, co za to stojí a co ne a pár osobních tipů od samotného pana Anthise. Komunikace byla prvotřídní. Já mám vždycky milión dotazů a na polovinu z nich ani neexistuje odpověď. A když něco vypadá až moc dobře, snažím se najít, kde je zakopaný pes. Třeba na lodi jsem ho našla v tom, že vám dýška strhnou za každou osobu/noc automaticky. Je to kolem 8 euro na noc na osobu a prý se to takhle na lodích dělá, aby se dostalo na všechny. I ty, kteří nejsou vidět. Já takovým rozhodnutím moc nerozumím, protože jsem vždycky měla za to, že se dýška lidem dávají podle spokojenosti a takhle to máte befelem. Ať se snaží, nebo ne. Ale suma sumárum, servis byl na lodi super. Až teda na pána, který krájel maso… ten toho měl evidentně plný zuby.

Kajuty jsou tak akorát. Máte tam místo na vaše večerní róby i patery mokrý plavky. Klimatizaci si můžete nastavit podle sebe. My ji měli téměř pořád vypnutou. Nejsem příznivcem klimatizace, tisíckrát radši otevírám okna. A to všude. A je to jedno, jestli jsme zrovna v tramvaji, nebo na lodi. Jinak se totiž všude na lodi chladí ostošet. Na to pozor. Tak si s sebou přibalte k šatičkám šály a šátky, budete za ně rádi, až budete klepat kosu na večeři. 

Na večeři si pak můžete vybrat, jestli upřednostňujete bufet, nebo tří-chodovou večeři v klidnější restauraci. Každé kajutě přidělí čas (buď 19 nebo 21h) i stůl (ten může být pro 2, 4, 6, až 12 lidí). My jsme měli na spolusedící štěstí. Když jsme poprvé na večeři přišli, trochu stydlivý postarší pár si nás (ne)nápadně oskenoval a hned druhá věta zněla: „Where are you from?“ Prokoukli nás. Norové jak vyšití prej… až se trochu moje věta: „Men jeg kommer fra Tsjekkia“ ztratila v salvách smíchu. O zábavu jsme měli na každý večer postaráno. On právník, ona kriminální policistka, on mistr světa amuleta (Mistr Norska) ve squashi a ochutnávání vína, ona specialistka na pečenou husu. Byli jsme legrační. Všichni čtyři. Oni dva ve věku našich rodičů s námi pak proseděli několik večerů v bárech a výběrové víno teklo proudy. My jim vždycky vyprávěli, jak jsme objevovali města po našem, oni o jejich výletu, který byl organizovaný lodní společnosti. 

Zábava na lodi

7 důležitých tipů:  

1. Zkuste si vypozorovat, kdy je v jakých částech lodi nejmíň lidí. Například, když chcete mít volný bazén, vyplatí se přivstat a jít brzo ráno, když všichni ještě spí, nebo jsou na snídani. 


2. Vemte si s sebou na večer trochu teplejší oblečení. Klimatizací se na lodi zrovna dvakrát nešetří.

3. Mějte u sebe vždycky nějaké drobné. Když se totiž rozhodnete jet na vlastní pěst, poměrně lehko najdete autobusovou zastávku, mnohem těžší je pak najít bankomat.


4. Pozor na místní prodejce, kteří na vás budou čekat v přístavu. Hned po výstupu z lodi na vás budou tlačit, že vás dovezou sem, tam. Stačí vždycky popojít trochu dál, vzít si místního taxika a ceny jsou úplně jiné.

5. Na pevnině si nakupte na co máte chuť. Při každém příchodu na loď vás scenují a kontrolují. Alkohol vám zapečetí a dají při vylodění v cílové destinace, vodu a nejrůznější místní pochutiny vám nechají.

6. Nezapomeňte si s sebou vzít pohodlný boty (ve městech se nachodíte) a pohodlný batoh, do kterého se vejde i osuška na pláž. Můžete si půjčit i tu, kterou dostanete na lodi. Je ale hodně velká a úměrně těžká 🙂

7. Domluvte se, kolik na lodi budete chtít utratit. Funguje to tak, že nabijete kartu na určitou částku a pak s ní jen platíte. Dost rychle se může totiž stát, že budete platit, platit a platit a budete koukat, až při odjezdu dostanete finální účet.

Posilovna na lodi stála za hřích 🙂

Asi po sedmi hodinách psaní a zpracovávání fotek si myslím, že je na čase užít si nedělní večer 🙂 jen ještě pár drobností na závěr: špatně mi nebylo vůbec a balíček s prášky proti
nevolnosti jsem ani nevytáhla. Loď byla totiž tak obrovská, že se ani
jednou nezhoupla a než jste ji přešli od přídě k zádi, trvalo vám to
několik minut. Ještě by se slušelo říct, že naše loď se jmenovala MSC Preziosa a je jednou z nejnovějších, které společnost MSC má.