Vánoční pozdrav a na jaké momenty bych si přála vzpomínat, až budu stará

Loknu
si červenýho vína na kuráž a zkontroluju baby call, že se z něho nic
neozývá. Kolem mě jsou všude rozesetá vánoční světýlka, která tady
zútulňujou tu norskou tmu. Po několika měsících se vrhám na článek. 
Ten dnešní bude o Vánocích. O tom, co bych si chtěla na věky věkoucí pamatovat a o tom, jak jsme ty letošní prožili my. 

Když
jsem totiž před pár dny hledala jednu fotku na blogu z minulého roku,
zasekla jsem se na několika článcích. Pročítala jsem je a znovu to
prožívala. A hřálo mě to u srdce. A taky mi to bylo líto, že jsem už
dlouho nic nenapsala. Po těch několika měsících mám totiž znovu touhu
psát. Ta se někam na dost dlouho vytratila. Nejspíš protože toho času
nazbyt je jenom kapka. A když jsem si sedla k počítači, otevřela blog a
chtěla vám něco napsat, nebylo co. V hlavě se mi akorát tak točily
myšlenky, které jsem nedokázala dostat na „papír“, tak jsem zase počítač
zavřela.
Dneska
mám ale velkou touhu s vámi sdílet pár okamžiků, které bych si přála,
abych si pamatovala až budu jednou stará. A že se na to náramně těším,
až jednou budu sedět někde u krbu, plést svetry Williamkovým dětem, to
se snad do té doby naučím, a budu si číst o tom, jak jsem byla bláznivě
naivní, naivně bláznivá, zamilovaná a dost často taky životem zmatená. 
Tak
vítejte u nás doma, kde to voní jehličím, hvězdy září do ulice a dárky
ještě zdaleka nejsou rozbalený. Chystají se totiž Vánoce.

Mám
pocit, že snad v každé rodině se před Vánoci koná taková malá rodinná
etuda. Velmi decentně napsáno. Spíš takové malé drama. V jaké straně
rodiny se budou Vánoce slavit, kdo bude na večeři, jak se udělá to a
tamto, aby všichni byli spokojení… naplánovat Vánoce je i pro nás
vždycky tak trochu oříšek, protože máme rodiny na jedné a druhé straně
Evropy. 
Ty letošní jsme strávili s Johniho maminkou – naší norskou
babičkou, mojí ségrou Barunkou a její rodinou a naší českou babičkou. Na
Boží hod jsme byli u babičky se strejdama a s tátou a rodinnými přáteli
jsme slavili Štěpána. 27. jsme se pak vydali do Norska.
Nakonec
všechno klaplo podle plánu a my si norskou babí vyzvedli už 21. na
letišti. S Williamkem, kterej k ní doslova doběhnul. Bylo to jako z těch
hezky kýčovitých vánočních filmů. A já byla klasicky naměkko.
Moje
představa letošních Vánoc byla velmi jednoduchá a jasná. Nic by se nemělo dělat na úkor
vánoční pohody. Takže letos zůstala okna špinavá a ani ubrus jsem na
poslední chvíli nesháněla. Dárků jsme měli tak akorát a mezi ty
nejkrásnější podle mě patřil ten, který jsme s Williamkem vyrobili spolu
pro tátu a norskou babí. Měli jste nás vidět, jak jsme tajně v
koupelně dělali Williamkovi otisky chodidel a pak jsme na ně lepili
očíčka, červený nos a já dokreslila paroží těm dvěma losům. 
Byl to jeden z těch dárků, na který jsem se těšila ze všech nejvíc, až ho oba rozbalí. 

A
udělat otisky nožiček malého človíčka, kterého prostě nezastavíte a
pořád by někam chodil je vcelku nadlidský úkol. Tu barvu měl William
„záhadně“ i po celém obličeji a já měla všehovšudy jenom pár minut na zakrytí veškerých stop, aby
nikdo na to překvapení nepřišel. Bohužel jsem to ani nestihla vyfotit,
ale třeba to objevíte na Instagramu jednou. 

.

Doma
jsme měli Vánoce od světýlek na balkóně, přes norský trpaslíky s
červenou čepicí až po domečky, které prozáří čajová svíčka. Takové jsou
snad v každé norské rodině. Johni pak pořídil světla na stromek, která
komunikují s Alexou a dají se měnit podle aplikace. A to mě zase málem
kleplo. Protože úkol zněl jasně: pořídit klasická žlutá světýlka. Takže
to dopadlo tak, že když u nás doma řeknete Alexe, aby udělala vánoční
atmosféru, rozsvítí se celý obývák i stromek a začnou hrát koledy. No
dobře, je to docela legrace. Ještě větší legrace je ale to, že William
začal říkat slovo „Alexa“ a má k tomu taky tu správnou intonaci, kterou
používáme my. 
Ach jo, až jedno bude ve školce vyprávět, že s náma doma bydlí paní, která je zavřená v krabici a jmenuje se Alexa…
Na
řadu přichází předvánoční snídaně. Ty jsou jednoznačně moje
nejoblíbenější. Loni k Vánocům jsem dostala od norské rodiny prvních pár
kousků vánočního porcelánu. To je v Norsku taková krásná tradice, že ho
pak dostáváte k narozeninám, k výročí, k Vánocům a střádáte si ho
několik let. Je naprosto nádhernej a já jsem z něj unešená. Jenom škoda,
že ho můžeme vytáhnout jen na pár týdnů. 
Ale možná právě v tom je to nádherný kouzlo.

S
babí jsme prochodily Prahu křížem krážem, pily svařák, ochutnávaly
vaječňák, po večerech upíjely víno a taky se tak trochu modlily, aby už
William usnul. Williamkův režim se totiž před Vánoci naprosto rozhodil a
usínal po tříhodinové uspávací směně až kolem jedenáctý. Což je několik
dní v kuse náročný, protože my jsme pak s Johnim do dvou do rána balili dárky a chystali všechno na Štědrý den. 
Ale
rodiče mají na Vánoce nějakou zvláštní schopnost vydržet mnohem víc než
jiný dny v roce. Možná tím svařákem, nebo vaječňákem. Heh.

Na
Štědrý den ráno měl William horečku jako blázen. A já ho skoro celý
prokojila. Jako loni, když měl růstový spurt. Málem jsme zrušili i
štědrovečení hostinu u nás, která se konala o dvě hodiny později.
Williamek ale pookřál a nakonec řádil s Elinkou snad až do půlnoci,
jakoby se nechumelilo. 
Byly
to nádherný Vánoce. I když se dost věcí nevyvedlo podle plánu, byli
jsme všichni spolu a máme překrásný vzpomínky. Tak zase za rok, Vánoce.

Posíláme pozdravy z Norska. 
Vaše TerezaInOslo

Komentáře
  • Anonymní napsal:

    Články na blogu mi tak chýbali♥️ … Užite si ešte Norsko:)

  • leja napsal:

    Nadherne fotky, nadherne zazitky….tiez balime darceky do hlbokej noci – to uz mate na cely zivot: najprv sme cakali, kedy zaspia, ked boli malicki a teraz ked su uz velki tak zase cakame – vecer spolu diskutujeme, potom este pred spanim pozeraju telefony a pocitace a ked uz konecne nastane klud mozme zacat vyrabat prekvapenia 🙂
    Velmi sa mi pacilo ako ste zabalili darceky. Ja velmi kreativna nie som, takze by som si s dovolenim tu jednu fotku so zabalenymi darcekmi vytlacila, aby som sa o rok mohla inspirovat 🙂

  • MONNIKA napsal:

    Krásná výzdoba a věnec 🙂 Ráda se na takové fotky dívám!

  • Káča napsal:

    Terezko jsem ráda, že jsi zpět na blogu, bylo tu bez tebe nějak smutnnoprázdno 🙁
    Poslední fotka je nejrksánější Vánoční, kterou někdo na sítích zvěřejnil – prostě LÁSKA <3

  • Moc krásný článek! Já mám na blogu ráda to, že si ho sem tam projíždím a u článku se zastavím a přečtu si ho, je to dojemné a krásné!
    Na články od tebe se moc těším ♥
    Jste moc krásná rodinka !

    ALL ABOUT CANDYS LIFE

  • Krásný! Od koho máte udělanou kuchyň, je nádherná!

  • Dáša napsal:

    Terinko, jsi mou inspirací pro příští vánoce… a norská babička je úžasná… pac a pusu vám všem

  • Podobné články