Úplně obyčejnej den

Probouzíme se. Oči mám tak zalepené, že se opravdu musím snažit, abych je rozlepila. Johni je zachumlanej pod peřinama, že ho ani nevidím, ale vím, že tu je. Sálá z něho teplo. S největší opatrností světa se snažím přetočit, aby ta blbá matrace, na který už sedm měsíců spíme, nevydala ten šílenej zvuk a nevzbudila celej barák. Mám už na to ten správný grif. Nic. Žádný vrzání gumy. Ticho. Johni se ani nepohnul a já si uvědomila, proč se mi dneska tak nádherně spalo. 
.
Máme novou postel!
Konečně.
A není to ledajaká postel. Je velká, měkounká, vysoká, prodyšná, eko a bůhvícoještě. Sice si pánové, kteří nám ji včera sem donesli, málem strhli záda, našlapali nám po všech místnostech, několikrát si zakleli, když se museli vytočit u schodiště do ložnice, dvakrát mi oznámili, že to do ložnice určitě nedostanou a jednou si lokli vody, kterou jsem jim alespoň připravila. Nejradši bych je pozvala i na večeři, ale vypadali, že jsou ve spěchu a navíc byli na nás a na ten náš labyrint tak trochu naštvaní. No, to já bych byla ostatně taky. Já totiž zrovna vyndala domácí pizzu z trouby, zapálila svíčky, doma bylo útulno a oni vešli do té naší pohody a tahali obrovské balíky dřeva a enormní matraci až do pátého patra bez výtahu…


Dnešní ráno mělo pak pohodový punc. Já se po špičkách vykradla z ložnice, v kuchyni pozdravila Alexu, která mi zahrála pár romantických balad na dobré ráno a přečetla nejdůležitější zprávy dne. Jo a vlastně, abych nezapomněla, pozdravuje vás. V kuchyni jsem pak vytáhla naše nové hrnečky, které jsem si dovezla z Osla, ubrousky s lesem a na tác připravila pár jednohubek, sypaný čaj s medem, zbytek pudinkového dortu ze včerejšího pracovního meetingu a všechno to donesla do postele. 
Z postele se mi totiž vůbec nikam nechtělo.

Tenhle víkend byl pro nás totiž první od toho prvního prosincového, kdy jsme neměli žádné plány a hrozně jsme se na něj těšili. Na tu pohodu doma, na to až konečně odklidíme opadaný stromek a já vyměním vánoční světýlka za pár čerstvých voňavých květinek. Až konečně vyperu ty haldy oblečení, převlíknu peřiny do voňavých povlečení a opráším unavený byt po Vánocích. Miluju, když je doma čisto, voňavo a všehovšudy v bytě jen pár drobností. 
Nabíjí mě to energií a čistí myšlenky.


Sluníčko nás vytáhlo na procházku zamrzlou Prahou a já se málem počůrala smíchy, když jsme s Johnim jeli dolů a drželi se zábradlí v Kinského sadech. ano, vybrali jsme si tu cestu s varovnou cedulí „Cesta se v zimě neudržuje“, která se ve sluníčku blejskala ledem. Já musela vypadat jako osmdesátiletá babička se štramákem, který mě chce sbalit. Johni tam běhal jak malej kluk a já chvílema seděla na bobku a měla záchvaty smíchu, nohy mi ujížděly jako Bambimu a nemohla jsem se smíchy nadechnout. 
A někdy v půli toho kopce jsem si uvědomila, že ty nejkrásnější zážitky vznikají čirým štěstím a  nemusíte za nimi letět přes půlku světa.

Cestou zpátky jsem dostala chuť na takovej ten opravdovej švestkovej domácí koláč a já vám někdy budu vyprávět, jak to s ním dopadlo… protože švestky pořád leží u nás v kuchyni na stole a tvarohu je zima u nás v lednici. 

Tak krásný sobotní večer a já už se těším, co vymyslíme zítra. 
Vaše TerezaInOslo
Komentáře
  • Luni napsal:

    Jak je to fajn, když se pomalu předělává byteček, viď? Když je se na co těšit, když si člověk utváří ten svůj milovaný domov. My budeme KONEČNĚ na jaře předělávat koupelnu, tak se taky těším jak malá holka 🙂

    http://www.recipefor30s.cz

    • Tereza In Oslo napsal:

      Luni, to jsou ty opakovaný dornbý i velký radosti :)) Kdyby to bylo všechno hotový hned, nebylo by to ono 🙂 Držím palce na předělávání koupelny. To bude taky radost!

      Hezký den
      Vaše TerezaInOslo

  • Ell Faltova napsal:

    Já včera byla s rodiči na běžkách. Na rovinu se mi absolutně nechtělo, byla jsem otrávená. Prostě "další otravenej víkend s našima". Ale nakonec jsem hrozně ráda, že jsem s nimi jela. Bylo to úžasné. Protáhla jsem se, znovu si připomněla, jak moc mě běžkování baví. Poprvé v roce se mi na ně nikdy nechce, myslím, že mě to nebude bavit atd. a pak se vždy zamiluju 🙂 No a i s rodičema to bylo docela fajn 🙂 Takže super víkend, zvlášť když dneska si jedu pro nové brýle, na které se strašně těším 🙂
    Díky za takovéto články, které mě "nutí" hledat štěstí v maličkostech a úplně běžných věcech. Ony až tak obyčejné nejsou 🙂

  • Žanet napsal:

    Opět parádní fotky! 7 měsíců na matraci je v pohodě:) My na ní leželi několik let! Nejprve ve starém bytě, kde už nemělo význam kupovat postel, protože jsme se UŽ chtěli stěhovat. No a pak v novém bytě, kde bylo stále něco prioritnějšího než pořizovat postel. Podotýkám, že ta matrace byla velmi kvalitní a poměrně vysoká, takže se na ní spalo báječně. A potom to přišlo. Nová postel. Parádní, vysoká, hotelová z Dreambeds. Prvních pár nocí jsme leželi úplně uprostřed nalepení jeden na druhém, protože jsem se bála, že z ní spadnu:) Hrozný nezvyk. Žádné ráno se mi z ní nechce. Mít kvalitní postel, to je základ, takže raději chvíli počkat, než dělat kompromisy.
    Užívejte zbytek víkendu.
    Žanet z http://www.heelsandbabypowder.com

    • Tereza In Oslo napsal:

      Žanet, tak to mám radost, že nejsme jediní blázni. My jsme taky měli celkem kvalitní matraci, ale už jsem to nemohla vydržet. Probudila jsem během noci několikrát, když jsem se otočila a vydala šílený zvuky… Dreambeds jsou skvělé, my ještě koukali po Hästens nebo Naty Naty.

      Krásné úterý a pozdravuj doma 🙂
      Vaše TerezaInOslo

  • Terezko, skvělý článek. Taky miluji, když doma uklidím, uvelebím se na pohovce a jentak čerpám energii z prostoru, čistoty a slunečních paprsků, které rozjasňují místnost 🙂 . Krásný den. Veronika z http://www.movecz.com

  • Anonymní napsal:

    Terez, tvůj blog jsem měla vždy moc ráda, ale poslední dobou mám pocit, že sem píšeš články jen proto, aby tady byly a musím přiznat, že už dávno mě nebaví.

    Myslím, že nepřeháním, když napíšu, že dalším pokračováním se spíš o čtenáře připravíš. Blogování z Osla bylo zajímavé, ale téma už se nějak vyčerpalo.
    Jestli si ještě jednou přečtu, jak se správně lenoší ve srubu, tak asi dostanu osypky.

    Jsi zábavná a kreativní, nechceš raději dělat web s tipy na DIY?

    Jitka

    • Tereza In Oslo napsal:

      Ahoj Jitko,

      děkuju za email. No vidíte, každý má jiné preference a nedá se zalíbit všem. Mrzí mě, že Vás blog nenaplňuje, nikdo vás tu nedrží. Já se především řídím vámi čtenáři a vzhledem k čtennosti a každodennímu množství zpráv a emailů vím, že blog čtenáře baví jako nikdy. Každý máme jiné preference. Zkuste tedy nějaké jiné české nebo zahraniční blogy. Věřím, že najdete ten, který Vás bude naplňovat. A jestli se bojíte, že dostanete z přečtení článků osypky, mám pro Vás jednu radu – jednoduše to nečtěte :))

      Hezký den
      TerezaInOslo

  • Anonymní napsal:

    prosím,jakou matraci máte? my hledáme už dlouho, chceme co nejvíc ekologikou,ale to jsou jen z přírodního latexu, ty jsou i v biokvalitě, tedy ten pěstovaný kaučuk, ale ty jsou hodně tvrdé..díky:)

    • Tereza In Oslo napsal:

      Nakonec jsme koupili v IKEA – mají tam jednu z přírodních materiálů, která je tak akorát měkounká pro nás. Zkuste se tam podívat.

      Hezký den
      Vaše TerezaInOslo

  • Anonymní napsal:

    Ahoj Terez,

    moc hezký článek, ale moc nerozumím tomu kdopak je Alexa? :))

    Nikča

  • Anonymní napsal:

    Ty jo, moc ti zavidim byt v Norsku. Taky bych se tam chtela v lete podivat. Jinak koukam ze dost pijes sypane caje. Jake mas nejoblibenejsi? Ja jsem cajova nadsenkyne 😉 Ted nejradsi piji takoveto druhy – https://www.decodoma.cz/Kvetouci-caj-Tealini-Vanilkovy-rozkvet.html – zkousela jsi? Monika

  • Podobné články