To nejlepší, co pro svoje dítě můžete udělat, je být šťastná

Mama

21. dubna 2018

Je pátek brzo ráno. Probouzím se do krásnýho dne. Otevírám dveře na balkon, který vzápětí hned zase zavřu. Podívám se na spícího Johniho, kterej měl zase skoro celej večer hrozný záchvaty alergického kašle. A léto dovnitř ještě pár týdnů nepustím. Nechám kluky ještě chvíli spát a mátořím se do kuchyně připravit Williamkovi jídlo na celej den a snídani pro nás. Nestihla jsem večer pustit myčku, tak všechno myju v ruce a zabere to dobrých deset minut času. Což je takhle po ránu až příliš. Dneska odcházíme všichni společně a musíme jít na čas, tak mám všechno tak trochu vypočítaný na minuty. Jenže můj plán začne padat hned na začátku. Nemáme vajíčka, nestihla jsem nakoupit bedýnky, William nemá čistý a vyžehlený bodýčko, na žehlení jsem už taky večer neměla sílu, nestihla jsem odpovědět na urgentní emaily, který mi tu připomínaj dychtivý ranní smsky, došel nám med do čaje a z ruky mi vypadl džus, kterej je po celý kuchyni.

Já jsem vyčerpaná a každá tahle malá blbost mě naštve ještě víc.

Kluci se probuděj dřív než by měli a já jsem naštvaná sama na sebe i svět kolem mě. Bezdůvodně. Cítím, jak jsem vyčerpaná až do morku kosti a Williamek nemá zrovna ideální ranní rozpoložení. Což neznamená nic hroznýho, jen mu musíte věnovat extra porci pozornosti a nevydrží na jednom místě. Takže ho v jednom kuse někam přenášíte, kontrolujete, když vaříte a on vám leze pod nohama, otevírá šuplíky a vyndavá věci. Já jsem protivná a chudák to slízne Johni, protože se vždycky snažím, abych si svůj vztek nikdy (!) nevylejvala na Williama. Nikdy.

Takže je u nás „fakt příjemný“ ráno. Zastavím se, všechno mi vypadne z rukou a imaginárně si nafackuju. Johniho obejmu a měním plány.

Tohle přece nejde. Tohle je začarovanej kruh. Vím, že WIlliam vycítí, když nejsem ve svý kůži a vlastně to ještě víc vystupńuje jeho nespokojenost. Šaty vyměním za legíny, napustím plnou lahev vody, nechávám rozbordelenej byt a měním plány z minuty na minutu. Johni jde do práce a já položím Williamka ještě v pyžamu do kočárku a jdu běhat. Do přírody. Do Prokopáku. Bez sluchátek.
První kilometry jsou jako za trest, Williamkovi se v kočárku nelíbí, asi poprvý v životě. Takže se zdá, že můj plán zase zkolabuje. Doběhneme dolů k potoku, zastavuju snad každý tři metry a Williamka konejším a asi mi z toho za chvíli bouchne hlava i trpělivost. Zase se rozběhnu, William konečně zavře oči a já se nechám unášet zpěvem ranních ptáčat, zurčícím potokem a svěžím nádherným ranním vzduchem. S každým kilometrem je mi líp a líp. A cítím, jak mi tělem začíná proudit ta energie, kterou tak miluju. Ta energie, která dělá divy.

Po osmi kilometrech se skoro vznáším. Jsem rudá, zpocená, ale šťastná. A najednou si uvědomím, že my mámy taková rozhodnutí prostě někdy udělat musíme. Že to na nás jednou za čas všechno spadne a my se musíme uklidnit a možná na chvilku vypnout a zase bude líp. Že je pro dobro celý domácnosti někdy lepší, tam ten binec nechat a odejít do přírody a vyčistit si hlavu.

A že to nejlepší, co pro svoje děti můžeme udělat, je být šťastná.

Fotka plná mojí euforie po běhu a rozespalej William v pyžamu

Tak mi něco slibte, až budete cítit, že už toho máte plný zuby, vymyslete plán. Jděte s kamarádkou do kina, sedněte si do parku a začtěte se do knížky, běžte si dát dortík na vaší oblíbený kavárny a k němu kafe, nebo dvě, vyběhněte do lesa, jděte na taneční hodinu, jógu, běžte na dvojku bílýho, nechte o sebe pečovat, však vy už něco vymyslíte. A uvidíte, jak najednou i ten váš poklad vycítí, že máte dobrou náladu a všechno bude lepší. Mnohem lepší.

Slibujete mi to?

Budu se těšit na tu vaši radost )

Vaše TerezaInOslo

Komentáře

Odebírat

5 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Most Voted

Inline Feedbacks

View all comments

Anonymní

6 let před

Díky za tenhle článek, občas člověku přijde strašně osvobozující si přečíst, že i ostatním se občas nedaří a prožívají podobné chvíle 🙂 A myslím, že jsi našla i skvělé řešení.

Odpovědět

Zápisky jedné knihovnice

6 let před

Skvělý článek. 🙂 Tedy, co se řešení problémů týče, myslím, že to známe a máme občas všechny mámy. 🙂

Odpovědět

Anonymní

6 let před

Reply to Zápisky jedné knihovnice

… A nejen mámy 🙂 (můj případ)

Odpovědět

Anonymní

6 let před

Terezko, nauc me byt stastna..:)))))

Odpovědět

Anonymní

6 let před

Ahoj Terez,

našla by sis prosím chvilku na sepsání článku ohledně pohybu a stravy v těhotenství a po porodu? Máš skvělou postavu, vypadáš fit – samozřejmě je to určitě velmi ovlivněné i tím, že jsi před těhotenstvím měla skvělý základ – musela jsi se nějak hlídat? Jedla jsi v těhotenství normálně nebo jsi nějak stravu upravila? A jaký pohyb je podle tebe vhodný v těhotenství a po porodu?

Budu ráda za každou radu. Týna

Odpovědět