Tereza In Cayman Islands

3. prosince 2016

Pomalu připlouváme k azurové nádheře. Je to vždycky takové naše malé dobrodružství na balkóně, když vyhlížíme další destinaci. Na Kajmanské ostrovy jsme se těšili jako malí, protože je tam prý jeden z must-see výletů do Stingray city, kde jsou stovky rejnoků a vy s nimi můžete plavat a krmit je. Pamatuju si, jak mamí přijela plaváním s rejnoky naprosto unešená, když cestovali s tátou Polynésií. Jenže nám ten výlet pro nepřízeň počasí lodní společnost MSC zrušila.

Tak jsme na suchu. Ale my si nějak poradíme.

Trochu netradičně se vyloďujeme tendry, záchrannými čluny, protože u Kajmanských ostrovů není tak hluboké moře v přístavu, abychom mohli doplout až k molu. Nastupujeme do záchranných člunů a snad každý si představuje, jaké by to bylo, kdyby nám teklo do bot a museli bychom v nich přežít lodní katastrofu. Nebojte, jsou celkem pohodlné. Vystupujeme na Kajmanských ostrovech, do očí nás bijí samé diamantové obchody, drahá auta a bláznivá vánoční výzdoba, která vypadá vedle těch urostlých palem se zeleným čepýřím vskutku „skvostně“ a legračně. Nakonec usmlouváme výlet na rejnoky na poloviční cenu té lodní a jede se. Počasí – nepočasí. Věříme místním. A venku je nádherně, možná jen moře bude trochu vlnovitější. Frčíme malým mikrobusem kolem kancelářských center, která nesou honosná britská jména a na dveřích mají všude velké vánoční líbivé věnce. Přesedneme do lodi a plujeme směr Stingray city kolem přenádherných obrovských sídel, u kterých parkují veliké nablýskané jachty.

Sluníčko nám pálí tváře, vítr si hraje s nasolenými vlasy a my se jen tak mlčky necháváme unášet kocábkou směr Stingray city. Mladík, co pořád říká: „Yaman!“ nám zapáleně vypráví o tom, jak se přátelit s rejnoky.

Ukazuje nám, jaké gesto udělat, aby k nám připluli a nechali se mazlit a kdy je vhodná chvíle na takovej polibek od rejnoka.

Na některých členech posádky je vidět, jak si v hlavě říkaj: „To byl ale blbej nápad…“. Já si nervózně koušu ret a vybavuju si jen, jak v průvodci psali o tom, že na rejnoky bacha. Jsme tady. Připlouváme k místu, kde už kotví další lodě. Moře se vlní, že to s námi houpe ze strany na stranu. Když sebou málem říznu cestou po schodech, asi už začínám rozumět výrazu „nepřízeň počasí“. Průzračným mořem proplouvají černé deky, za kterými se táhne nitka. Na nitku pozor. Ta vám může pěkně zavařit život. Na lodi je směs mezi panikou a obrovských nadšením. Loď se šíleně houpe a vypadá to, že se najednou do vody mezi rejnoky nikomu moc nechce. Tak nás tam Mr.YaMan strká sám. Měli bychom tam stačit, ale ty vlny jsou celkem velký. Skáču do vody a buší mi srdce. Hledám Johniho ruku. Ten zas hledá svoje brejle. Chodím po tom dně po špičkách a modlím se, aby se o mě nějaká deka neotřela. Nikde zatím nic. Johni je vedle mě a já ho kontroluju. A najednou se k němu blíží něco obrovskýho. Jede to přímo k němu. Já jsem jenom pár centimetrů od jeho obličeje a musím ho varovat. Jenže tělo jedná rychleji než moje hlava a já strašně zařvu. Zařvu tak, že se celá skupina otočí vyděšeně na mě, jestli mě ten rejnok právě šlehnul ocasem a já za pár vteřin umřu. Johni se neuvěřitelně vyděsí, mým křikem, ne tím rejnokem, a samozřejmě začne kopat kolem sebe, rejnok se mu otře o nohu a pluje si dál. Pak jdeme oba do kolen a dusíme se slanou vodou v záchvatu smíchu a na mě vlna šplíchne rejnoka rovnou ne břicho. A takhle to nějak pokračuje asi dalších čtyřicet minut. Já jsem čas od času vyděšená k smrti, ale nakonec usoudím, že rejnoci jsou miláčci. Jednomu dám dokonce pusu, dalších několik mi pohladí nohu a jeden mi dá rejnočí masáž zad. V záchvatu hledání rejnoků se nám taky podařilo pár „povedených: fotek. Například podvodní selfie, Tereza s rejnokem, rejnok s Terezou, rejnok pózuje, rejnok mává, Johni s rejnokem.

Spokojeně vylejzám na rozhoupanou loď a tělem mi pobíhá adrenalin. Byla to paráda. Na lodi dostáváme místní ovocnej punč, oslavujeme, že jsme všichni přežili a jedeme zpátky do přístavu, kde už na nás bude čekat mikrobus. Sušíme plavky a vlasy a velká parta lidí, kteří se nikdy předtím nepotkali spolu najednou sdílí zapeklitou situaci a to takovou, že mikrobus nikde. Několik desítek minut. My jsme kdoví kde. Snažíme se dovolat paní Iris, místní kajmance, která nám všem výlet prodala a ta dělá mrtvýho brouka. Nastává trochu prekérní situace, vzhledem k tomu, že za chvíli odplouvá naše velkoloď a na nikoho (!) a za žádných okolností (!) nečeká. Když kolem konečně projede první auto, polorozpadlý mikrobus, zběsile na něj máváme. Zastaví, aby nám oznámil, že pro nás rozhodně nepřijel… Jenže pár lidem ze skupiny už ruply nervy a cpou se do autobusu zuby nehty. Odmítají vystoupit. Jeden přes druhého panu řidiči vysvětlíme situaci a nakonec se do toho minibusu pro osm nacpe dvacet dva lidí. Sedíme si na klíně, na hlavě, pod sedačkou, ale jedeme. Sice pomalu a nelegálně, ale jedeme. A vypadá to, že snad i máme ještě šanci stihnout naši loď. Někomu tečou čůrky potu po zádech, dalšímu je špatně z toho vydýchaného vzduchu.

A my s Johnim si užíváme nevšední situaci, která dělá cestování cestováním.

Dobře to dopadlo. Ale tentokrát to bylo o chlup.

A myslím, že moje podvodní pózování nebere konce. Vybrala jsem pro vás ty moje nejoblíbenější bizardní, které by vám mohli polechtat úsměv.

Tak krásný den a odpočívejte. Já už musím utíkat, máme doma veleváženou návštěvu z Norska a za chvíli budeme všichni společně připravovat norský tradiční jídlo pinnekjøtt a tak trochu slavit Vánoce. Těšim se jako malá.

Vaše TerezaInCaymanIslands

Plavba od PT Tours – sponsored

Naše plavba den po dni a články:

Den 1 – Miami
Den 2 – Oceán
Den 3 – Oceán
Den 4 – Puerto Rico
Den 5 – Grand Turk
Den 6 – Oceán
Den 7 – Bahamy
Den 8 – Miami

Den 9 – Oceán

Den 10 – Jamajka

Den 11 – Cayman Islands
Den 12 – Mexiko
Den 13 – Oceán

Den 14 – Bahamas

Den 15 – Miami

Komentáře

Odebírat

5 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Most Voted

Inline Feedbacks

View all comments

Žanet

7 let před

Úžasné! Je to super si takhle zavzpomínat na naši plavbu lodí. Letos jsme poprvé vynechali kvůli malému,ale příští rok jsme tam zase jako na koni. Krásné fotky, jako vždy:) Pro mě byly Kajmany největším zážitkem z celé plavby a co si tak vzpomínám, taky jsme měli nějaké trable s autobusem. To je tam asi na denním pořádku.

http://www.heelsandbabypowder.com

Odpovědět

Alice

7 let před

Když já naposled plula na lodi na moři, byl to jenom jednodenní výlet na středozemním, ale i tak byla možnost se potápět s nejrůznějšími rybami. Mrzí mě, že jsem na to tenkrát ještě byla moc malá… musí to být úžasný zážitek 🙂

Odpovědět

Anonymní

7 let před

ahoj, také jsem tam byla, ale upřímně, kontakt s rejnokem je nádherný, příjemný, rozhodně bych s toho nedělala takové drama…., aby jsi trřeba od toho zážitku někoho neodradila…

Odpovědět

Jitka Šrůtková

7 let před

Tvoje články je dost nebezpečné číst. Taková dovolená na lodi, mě nikdy dvakrát nelákala. Po Vašem druhém "cestovatelském okénku" lodí si začínám přát jednou takovou plavbu zažít. A taková mazlící hodinka s rejnokama, tu bych si nechala líbit :). Je to paráda jen o tom číst a jsem ráda za tak obsáhlé cestovatelské články.

Měj fajn dny a těším se na další články, Jitka

Odpovědět

Markéta

7 let před

Plavání s rejnoky je můj sen! Jen mám trošku větší strach z ryb a všeho podobného, tak to budu muset nějak překonat 🙂 jako vždy krásné fotky!

Zápisky z cest a života v Anglii ⇨ Secrets of M

Odpovědět