Tereza in Bahamas vol. 1

Je šestá ranní a já rozlepuju oči. Hrabu se z obrovský postele plný polštářů, rozplétám se z Johniho obejmutí a ještě celá uzívaná otevírám dveře na balkón. Nahé tělo mi pohladí karibský větřík a já nás ještě na pár minut nechám uspat tím uklidňujícím šploucháním oceánu. Plujeme někde mezi Turks & Caicos, kousek od Kuby směrem na Bahamy. Ani nevím proč, ale na Bahamy jsem měla zálusk už od prvního dne, kdy jsme věděli, že pojedeme. Možná za to může ten název, který je až nesmyslně profláknutý. Skoro jako každé ráno se jdu proběhnout do fitka, dám si sprchu a vytáhnu brouka od knížky. Ládujeme se snídaní a za obrovskými okny, které jsou od podlahy až ke stropu prosklené, pozorujeme, jak se pomalounkou blížíme k Nassau. Nad průměrnou černou kávou a kroziánem (rozuměj croissant) plánujeme, kam bychom e chtěli vydat příště. Spouštíme kotvy, procházíme palubní kontrolou a šup: „Welcome to Bahamas, beatiful people!“ Procházíme centrem, které je příjemně klidné. Mají tu zas ty rozkošný domečky. Všechny vypadají jako pocukrované karibské chaloupky z perníku, které jsou polité jahodovou a šmoulovou cukrovou polevou. Zdá se, že sladce růžová a tyrkysově modrá patří k těm nejoblíbenějším. Všichni se na nás culí a smějí, zdraví nás a vřele nás vítají na jejich ostrově. 

Bahamčani (říká se jim vůbec takhle?) se zatím zcela jednoznačně drží na prvním místě nejpřívětivějších místních obyvatel. 
.

Dozvídáme se od našeho průvodce o historii Baham, koukáme, jestli náhodou za rohem nepotkáme Viktora. Rozněžňujeme se nad poklidnou atmosférou před bahamským parlamentem, obdivujeme nádherné palmy, jako kdyby byly vystřižené z kýčovitého průvodce a šlapeme na vyhlídku u zříceniny, odkud jsou vidět zaparkované ty naše obří nádhery i Paradise Island, ve kterém je vodní tobogán. Říká se, že když do něj nasednete, někde v polovině jízdy projedete rychlostí metelskum bleskum bazénkem se žralokama. Nebojte, v té části je tobogán celý prosklený, prý. Na Paradise Island se dostanete vodním taxi a my se tam nejspíš vydáme na naší druhé zastávce na Bahamách.

Procházíme přístavem a já mám chuť si odloupnout z těch pocukrovaných domků kusek. Zajedla bych to pak čokoládovou zmrzlinou. 

Okouzlí nás místní bar u seňora žáby, který se vznáší nad tyrkysovou lagunou.  Objednáváme drink nebo dva, mexické zapečené nachos, a protože se situace v baru kolem jedenácté hodiny dopolední začne rozjíždět natolik, že vedle nás hrají hru, kdo dřív hostům nalije lahev místního punče do krku, rozhodneme se vyrazit na pláž daleko od barů a turistických lákadel. Nasedáme do místního taxíka a ujíždíme. Pan řidič nám zase vyklopí všechno bez cenzury. Kolik nových hotelů tu za poslední rok postavili Číňani, kolik tu bylo tajfunů a jak to zničilo místní kostely, kde se postavilo nové golfové hřiště, a že jsou vlastně místní celkem rádi za ty čínské investice, protože alespoň budou mít víc turistů a pracovních míst. 

Vystupujeme u Cable beach, kde jsou zaparkovaní vodní skútry a jakmile v dálce vidíme dřevěné molo, je všem jasné, že Tereza bude chtít ležet u mola. Procházíme se po pláži, na Bahamy mi přijde, že je na ní celkem dost mořských řas, ale nejsme žádní cimprdlíni, ne? Chvíli se plážujeme, čteme knížky, já se procházím a prozkoumávám okolí, lenošíme a máme se bahamsky. Když přijde čas, chystáme se směrem zpátky do přístavu a to teprve začne ten pořádný zážitek. Stavíme jakýsi zelený autobus číslo deset, který má nás odvést do prístavu. Vmáčkneme se do pidibusu, kde už sedí asi dvacet lidí, jeden na druhého nalepení, že se nedá ani dýchat, a turisti jsme tam skoro sami. Ti ostatní vypadají, jako kdyby to byla jejich poslední jízda, a že určitě se nedožijou přístavu. Trochu mi to připomíná naše cestování v Keni matatus, což bylo ještě tak o dva levely nebezpečnější, ale budiž. Miluju tyhle zážitky, které přišperkované turistickou přirážkou. 



V přístavu máme ještě chvilinku, toužíme po kávě a obcházíme drahé obchody s diamanty a šperky obloukem. Těch je tady jako hub po dešti. Jeden obchod mě ale zaujme, mají tu obchůdek, ve kterém mají všechno vyrobené z bambusu. Bambusová trička na jógu, ručníky, župany, ponožky, to nejjemnější povlečení, které jsem kdy držela v ruce. Cena té jemnosti taky odpovídá… 

Nastupujeme zase na tu naší Divinu a těšíme se na večeři. Shrnuto podtrženo, myslím, že Bahamy mají mnohem mnohem víc, co nabídnout. Nassau je přístav a my jsme bohužel neměli víc času odjet víc daleko na ta zapadlejší místa. 

Těším se ale na příště, protože na Bahamách budeme stavět ještě jednou 🙂

Tak krásnou středu, doufám, že máte fajn týden. A kdyby náhodou byl na prd, tak nesmutněte, znamená to, že brzy přijde ten, co bude fajn 🙂


Krásný den, 
Vaše TerezaWasInBahamas

PT Tours – sponsored


Naše plavba den po dni a články:

Den 1 – Miami
Den 2 – Oceán
Den 3 – Oceán
Den 4 – Puerto Rico
Den 5 – Grand Turk
Den 6 – Oceán
Den 7 – Bahamy
Den 8 – Miami
Den 9 – Oceán
Den 10 – Jamajka
Den 11 – Cayman Islands
Komentáře
  • skyscraper0801 napsal:

    Krása! Užívejte krásných dní! 🙂 Peťka 🙂

  • Teda, to zní naprosto poradně a ty fotky jsou peckovni! Terko, budu držet palce v Blogerce roku, rozhodne si to zasloužis 🙂

  • Nádhera!:) Bahamy teda vypadají vážně úžasně… 🙂

  • Markéta napsal:

    Téééda! Ty jejich přeslazený domky jsou krásný! Těším se na článek z Jamajky 😉

    Zápisky z cest a života v Anglii ⇨ Secrets of M

  • Podobné články