SUPERHERO: John Erik’s guest post number 4 – flyboarding

Právě se snažím dostat se do úplně zmrzlý zmrzliny čerstvě vyndaný z mrazáku. Mám na ní šílenou chuť. A ne, opravdu nejsem trpělivá. Už jsem slupla sushi, byla si zaběhat a začetla se do novýho Harryho. Možná by se hodilo říct, že jsem doma sama, tak si ty všechny rošťárny užívám o to víc. John Erik je totiž na fotbale. Vypadá to, že se mu v Praze líbí čím dál tím víc. Dneska celý odpoledne trénoval, jak si objedná šlebásu. To je něco mezi chlebem (v Johniho podání šlebem) a klobásou. Tak jsem vskutku zvědavá, co mu připraví. Johni poslední dobou válí. Když naposled přišel ze zápasu, musel mi doma demonstrovat i s patřičným entuziasmem, co se všechno naučil: „Červená. Bílá. Síla!“ nebo „Se-ší-va-ní!“ a „Slavie, nech toho!“ 

Johni totiž umí jenom „nech toho“, „do toho“ jsme asi nějak přeskočili... A na jeho obranu? Prej mu to divný bylo, né, že né! 

Podle mě přišel ten pravej čas na Johniho další článek. Zatím jsem ho překládala já, ale za pár týdnů, kdo ví? Tak se dobře bavte a jestli se vám bude chtít, něco mu napište do komentáře. On se zas bude celý večer pýřit, jak je dobrej 🙂

Ahoj
ahoj!

 

Jasně, že Martin kecal. Byl dobrej. I ti, kteří tam pracovali říkali, že ještě neviděli někoho napoprvé tak dobře lítat. Já jsem dokonce slyšel několikrát slovo „nejlepší“. A jestli to na mě byl velkej tlak? Ano, byl. 
 

Přišla moje chvíle. Něco těžkého mi připevňují na nohy a strkaj mě do vody. Připadal jsem si jako v nějakým mafia filmu, kde jsem ten padouch, co nezaplatil dluhy za drogy a chystají se mě zabít. Naštěstí jsem měl na neoprenu ještě záchranou vestu. Takže jsem se ani neutopil, ani neumrznul k smrti. 

Lítal jsem tak kolem dokola jako superhero, aspoň pět až šest metrů nad hladinou a taky jsem dělal „delfína“ – to je trik, když skočíte do vody a zase se vynoříte. Aspoň jsem si myslel, že jsem ho dělal. Když jsem pak viděl všechny fotky a videa, byl jsem jen kousek nad vodou (max metr nebo dva) a můj perfektní delfín vypadal spíš, jakobych se zhroutil do vody. Ale přísáhám, že jsem si připadal jako superhrdina. Takže až se budete dívat na fotky, představte si, že jsem pět metrů vysoko a vypadá to skvěle. Tak nějak to toiž bylo v mé hlavě.

Když jsem tam tak lítal, přemýšlel jsem, že bych příští rok mohl závodit na Mistrovství Evropy ve flyboardingu. A když jsem přišel domů a viděl jsem ta videí a vygoogloval si, co se tak běžně dělá na Mistrovství Evropy, pochopil jsem, že jsem možná trochu přestřelil. Jako vždycky. Ale nikdy neřikej nikdy.

Když jsem to měl za sebou, adrenalin proudil mým tělem a než jsem doplul na břeh, vůbec mi nebyla zima. Když jsem ale vylezl z vody, klepal jsem se jako vyděšenej pes na Silvestra. A pak jsem si uvědomil, že Flyboard možná nebude úplně tak můj sport a nejlepší nápad. Další den mě poslali domů z práce, protože jsem byl nemocnej. Ale stálo to za to! 

Jedno je jistý. Jakmile se naskytne další příležitost, chci to zkusit znovu. Možná vezmu i tátu a bráchu, až tu budou. A pak taky budu dělat ještě víc triků (a to říkám teď a až se tam zase budu vznášet ve vzduchu, budu rád, že mám vůbec energii udržet se na boardu :).


Když jsme přišli domů, sednul jsem si pod deku a koukal se na to, jak Liverpool porazil Arsenal v první hře Premier League sezóně. Really John Erik’s
day!

Tvoje JohnErikInPraha

 
PS: Věřili byste, že jsem tu colu zapomněl vypít? Ani nevím, co se s ní stalo. Škoda. 

Poznámka překladatele: Johni byl vážně dobrej (nekecám!) a řádil na tom jako malej kluk. Takhle jsem ho naposledy viděla, když jsem mu ke svatebnímu výročí dala let ve větrným tunelu. Prej už nikdy nic jinýho nechce! A já moc děkuju prima lidem z Adrop.cz, kteří nám dali tu možnost mít adrenalinové odpoledne.