Romantici vymírají aneb měla jste i Vy štěstí a lapila endemita?

Metro se pomalu kolíbá ze strany na stranu. Nevím, jestli mi dělá větší potíže udržet v ruce tumbler plný horkého čaje s pořádnou porcí domácího medu a citrónu, a nebo víčka, která mi těžknou víc a víc a namalované řasy jakoby je táhly ke dnu. Za těch pár dní, co jsme náš život okořenili nádherným životním slibem, jsem toho moc nenaspala. Obrovské množství nádherných emocí spojených s tak krásným životním obdobím musí ale vždycky doprovázet nečekaný životní kopanec. O tom, ale dnešní příspěvek nebude.
.
Už jako malá holka jsem snila o životě jako z pohádky. Když jsem dostala svoje první bolavý kopačky, ségra mě vytáhla ubrečenou z postele, objala mě a řekla památnou větu, že na mě někde čeká opravdový princ. Takový, který mě bude na rukou nosit. Já tomu tehdy naivně uvěřila a po letech ho opravdu našla. To, že bude ze severního království jsme ani jedna v té době netušila. 

Video ze zásnub, pro ty, kteří ještě neviděli

.
Fascinuje mě, kolik nádherných zpráv a telefonátů nás během posledního týdne přímo zavalilo. Zpravidla hýřily adjektivy typu „nádherné“, „romantické“, „pohádkové“, „neuvěřitelné“, „awesome“ a prostě vůbec né „běžné“. Ženská část publika se se slzami v očích rozplývala nad romantickým scénářem zásnub, ta mužská občas (pozn. zdaleka ne vždy!) klopila oči v sloup s úštěpačnou poznámkou „Když má čas na takový blbosti!“. Na otázku, kde jsem ještě v dnešní době dokázala najít tak romantickýho chlapa odpovídám: „Dalo to zabrat, ale na světě jich ještě pár je!“ Holky nebojte, přivezu Vám je ze severu na naší svatbu do Prahy! 


.
Doba romantismu je ta tam, ale romantika je v dnešním světě potřeba víc než kdy jindy. My ženy prostě romantiku ke štěstí potřebujeme. Říkejte si co chcete. Nikdy jsem o tom moc nepřemýšlela a na otázku, zda-li jsem romantická jsem vždycky nesměle přikývla a něco zamumlala. V poslední době mě ale překvapilo kolik mých kamarádek se pozastavilo nad tím, kdy vlastně ony zažily něco romantického a zřídkakdy na něco přišly… Reakce typu „To ten můj by v životě nevymyslel, požádal mě o ruku doma v kuchyni, řekl: „Tady si sedni!“, polknul a následovalo: „Vezmeš si mě?“. 


Ať už to jsou pro někoho voňavé svíčky, třpytivé víno, praskající dřevo v krbu, zapadající Slunce na pláži, pastelové krajky, čerstvé květiny, nebo delikatestní jídlo, to všechno nás naplňuje něčím, čemu já říkám „půvab romantiky“. A ten bychom si za žádnou cenu neměly nechat vzít. Žijeme v době uspěchané, kde lidé nemají čas na to krásné a už vůbec ne jeden na druhého. Je to tak dobře? Není to náš smysl života? Vždyť naše děti budou od první chvíle vnímat a cítit to kouzlo vyrovnaného, láskyplného a spokojeného tepla domova. 


Krásné úterní odpoledne! 
Vaše TerezaInOslo

P.S. Vypadá to, že jsem za těch pár dní nějak zmoudřela, nebojte, ono mě to zase přejde 🙂

TIP: Jeden zajímavý pohled na romantiku od blogerky idnes.cz Dany Žaludové: Romantika podle Dany Žaludové

Komentáře
  • Asteracea napsal:

    To video mi připomíná spíš pseudoamerický kýč béčkových filmů než skutečnou romantiku:-)

  • by Adriana napsal:

    Úžasný, krásně natočeno!

  • Váš blog jsem objevila nedávno, takže jsem trochu ve skluzu�� Nádherná vzpomínka a Váš muž to nemohl vymyslet líp, je vidět, jak moc Vás miluje. Hodně štěstí vám všem! Teď už i s Williamínkem❤️

  • Podobné články