Recept na nádherný víkend, aneb jak musí být všechno do puntíku

Je sobota večer… upíjím piva z lahve, sedím v našem bytě plným svíček a za mnou se občas ozve cinknutí, to jak manžel míchá v hrnci. Dnešní večer je ve znamení cozy večera se stolními hry a norského tradičního jídla „Fiskeboller“ v přesném překladu: „rybí koule“ 🙂 Ty se servírují s vařeným bramborem, mrkví a vynikající bílou omáčkou. Je to jedno z mála jídel, do kterého si Johni nenechá ode mě kecat. Tak si tu tak sedím a píšu Vám jaký to je mít manžela slaďocha. Ten mě čas od času obejme a zašeptá, kolik ještě minut do finálního servírování… Jednou jsem se Vás ptala, který kout mého života byste chtěli tady na bloggu poodkrýt. Většina z Vás mi jednoznačně nasolila, že mám prozradit trik, jak být šťastná. Někdo se ptal, jak najít toho pana dokonalého, jiný zas, jak žít šťastný život. Inu, recept na elixír lásky bohužel nemám, jinak bych Vám ho prozradila. Jen vím, že na každého ten jeden čeká a přijde, až to budete nejmíň čekat. A šťastný život? Otázka je, co je to šťastný život. Každý má své představy a touhy po dokonalém dni. Moje rada je dělat každý den něco, z čeho máte radost, co vám dodá ten pocit, že ten den stál za to. A jestli to má být lenošení v posteli, které nesmírně potřebujete, nebo den naplánovaný z minuty na minutu od rána do večera, to už záleží na každé z Vás. Pro mě je to většinou varianta druhá…šeptá dvě minuty, tak Vám ten víkend musím dovyprávět zítra…

Probudili jsme se do nádherného zasněženého rána. Muselo sněžit celou noc, protože je všechno kouzelně bílé a čisťounké. Všude je nádherné ticho a ten nejčerstvější zimní vzduch. Hledám recepty na Pinterestu, protože v úterý pořádáme náš malý vánoční večírek a ze servírování slaných tyčinek z obchodu jsem vyrostla. Vlastně jsem na to nikdy nebyla. Moje neojoblíbenější knížka v dětství byla jak vyzdobit dětské party. Pořádání party jsem vždycky milovala a od mala všechno muselo být perfektní. Přesná barva balónků, vyzdobený stan na zahradě, správná hudba, dokonalé kostýmy a hlavně nejrůznější limonády a dortíky. Moje sedmileté kamarádky jen kroutily hlavou a nerozuměly, proč musí být všechno tak do puntíku. Ty, které to se mnou v dětství vydržely, jsou moje nejlepší až do dnes. I když trochu kroutily hlavou při detailním popisu svatební dekorace, mají pro mě pochopení… Moji životní filozofii alias všechno do puntíku se snaží pochopit i Johni. Takže, když pro mě jednou za čas připravuje víkendový program, troufám si říct, že to není procházka ružovou zahradou. 

V pátek odpoledne začal náš víkend pokukováním po vánočně nazdobených obchodech na Karl Johan Gate. Tady v Oslu se nakupuje jedna radost. Ceny jsou srovnatelné s těmi českými, výběr však přesahuje veškerá očekávání nás smrtelníků. Kamkoliv se podíváte, převládá decentní vánoční výzdoba v podobě jemných světýlek, květinových věnců a vánočních stromků s překrásnými ozdobami. Žádné kýčovité Santa Clause v nadživotní velikosti tu nehledejte. V obchodech hrají netradiční vánoční písničky, Jingle Bells milionkrát jinak tu rovněž neuslyšíte. V každém! obchodě Vám dárky luxusně zabalí, v některých Vám dají na výběr balící papír i stužky, a to vše bez toho, aby se Vám později prolomila kolena při částce, kterou za tyto služby naúčtují. Balení je bez jakéhokoliv poplatku! My jsme tentokrát jen pokukovali. A když se nám hlad připomněl, vydali jsme se do jedné z nejlepších Thajských restaurací ve městě. Od začátku jsme věděli, že ceny jsou střídmé, ale tak nějak jsme čekali útulnou restauraci s příjemným personálem. Dorazili jsme do zvenku ryze nenápadného podniku, který nás překvapil v mnoha ohledech. Čekali jsme sedm minut bez jakékoliv reakce místního personálu. Po té nás namáčkli mezi plné stoly a všechno tu běželo jako na páse. Během minuty jsme měli na stole drinky, žádné alkoholické nápoje se tu nepodávají, a do pěti minut jsme už měli na stole thajské delikatesy. 

Restaurace praskala ve švech a lidi čekali v obří frontě, která se kumulovala u dveří. Tak trochu s předsudky jsme ochutnali první soustu thajských pokrmů a rázem jsme pochopili, proč je to ta nejvyhlášenější thajská ve městě. Bez mluvení jsme si užívali ten foodgasmus a mlčky se shodli na tom, že tohle bude naše oblíbená. Na žádné dlouhé posedávání to tu není, ale to každopádně se dá pochopit. Když někdo umí, tak umí a nemusí zákazníky lákat na útulný interiér, ve kterém by vysedávali hodiny a hodiny, Tahle restaurace je tak dobrá, že zkrátka na ten povrchový dojem nehraje. Vánočním městem se vydáváme do neznáma. Johni mě vede a já přemýšlím, jaké překvapení nás čeká. Hádám kino, jazzový konzert, nebo stand-up show, kterou oba milujeme. 

Přicházíme do neznámé části města k nádhernému kostelu, před kterým venku čeká obrovská fronta lidí. Cestou z Keni jsme v letadle četla článek v New York Tímes o světoznámém klučičím sboru pod dvanáct let. Tihle kluci mají tak nádherně čisté a vysoké hlasy, které jsou obrovsky ceněné jak odborníky, tak širokou veřejností. Jejich vystoupení po celém světě jsou vyprodané a tady v Norsku má Nidarosdomens Guttekor obrovskou tradici. Zasedli jsme v horní části kostela a já se nemohla dočkat mých očekávání. Husí kůže se dostavila hned při prvních tónech. Třicet malých andělů s božskými hlasy plnili nádherný obrovský kostel a lidé se mohli v následujících devadesáti minutách utleskat. 


Nádherný páteční den, na který budeme pamatovat doplnila ještě hezčí sobota, kdy jsme se vydali do nově vybudovaného Ekeberg parku, do kterého to máme jen sedm chůze z našeho bytu. Byli jsme nadšení a procházeli se v krásném světle skoro zimního odpoledne dlouhé hodiny, dokud nám nebyla taková zima, až jsme se vydali domů na tu pověstnou horkou čokoládu s kopcem šlehačky. Fotografie jsou z parku, ne však moje, protože jsem u sebe neměla foťák, všechno napravím příště. Tuším, že to bude naše oblíbené místo jakbysmet.

Tak nádhernou neděli Vám přeji. A buďte taky občas puntičkářství, výsledek totiž stojí za to!

Vaše zasněžená TerezaInOslo